ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.248.2005
sp. zn. 3 Azs 248/2005 - 54
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
M. S., zastoupeného Mgr. Umarem Switatem, advokátem se sídlem Kloknerova 2212/10,
Praha 4, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 19. 7. 2004, čj. OAM-2320/VL-07-12-2004, vedené u Krajského soudu v Ostravě
pod sp. zn. 64 Az 142/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 7. 4. 2005, č. j. 64 Az 142/2004 - 20,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta
žádost žalobce (dále též „stěžovatel“) o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle §16
odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů.
Podle žalovaného byly důvody žádosti žalobce o udělení azylu obavy z osob požadujících
výpalné a snaha vyhnout se výkonu rozhodnutí o správním vyhoštění. Žalovaný uvedl, že tyto
skutečnosti nelze přiřadit k důvodům pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu; výčet
důvodů pro udělení azylu v tomto ustanovení je taxativní, z jiných důvodů tedy azyl nelze
udělit. Vzhledem k tomu, že žalovaný zamítl žádost žalobce pro udělení azylu jako zjevně
nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, neboť žalobce neuvedl žádnou
skutečnost svědčící o tom, že by mohl být v zemi původu vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 zákona o azylu, pro nadbytečnost již neposuzoval, zda žalobce splňuje
podmínky pro udělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu a nehodnotil
překážky vycestování podle §91 zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 4. 2005, č. j. 64 Az 142/2004 - 20,
byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud uvedl, že žalobce požádal
o azyl ve snaze vyhnout se jednání vymahačů výpalného v místě svého bydliště, kde pracoval
na tržišti. V České republice pobýval po ukončení platnosti víza bez povolení k pobytu
a proto došlo k jeho správnímu vyhoštění. Podle soudu nelze tyto důvody podřadit pod
důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu a proto se soud ztotožnil se závěrem
žalovaného, který žádost žalobce o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Soud neshledal ani žádná procesní pochybení, neboť
žalovaný si pro rozhodnutí opatřil dostatek důkazů, vycházel ze žádosti žalobce o udělení
azylu a z podrobně provedeného pohovoru s ním. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel podal proti rozhodnutí včasnou blanketní kasační stížnost. V doplnění
kasační stížnosti učiněném na základě výzvy soudu zástupce stěžovatele obecně odkázal
na §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. a na §3 odst. 4 a §32 spr. ř. Žalovaný ani soud podle něj
dostatečně neobjasnily důvody, jež vedly k vydání napadeného rozhodnutí. Podle stěžovatele
bylo možné konstatovat jeho pronásledování v zemi původu, neboť měl obavu o život
a ventiloval strach z uvěznění a mučení. Žalovaný neměl posuzovat výpověď žalobce
pouze na základě nepodloženého názoru nebo předsudků, neměl shledat výpověď
jeho za nevěrohodnou jen proto, že žalobce nepředložil žádné dokumenty či důkazy
v situaci, kdy utíkal před úřady země původu. Žalovaný měl zohlednit čestné prohlášení
učiněné stěžovatelem. Stěžovatel dále označil rozsudek soudu za nepřezkoumatelný
pro nesrozumitelnost. Stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
7. 4. 2005, č. j. 64 Az 142/2004 - 20, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení;
současně požádal soud o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle
§109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod podané kasační stížnosti je uveden v §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Podle tohoto
ustanovení lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými námitky
stěžovatele v kasační stížnosti, neboť není sporu o tom, že stěžovatel v řízení o udělení azylu
uvedl skutečnosti, jež nebyly podřaditelné pod taxativně vymezené důvody pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Vzhledem k tomu, že stěžovatel netvrdil žádný důvod pro udělení
azylu podle §12 zákona o azylu, postupoval soud prvního stupně správně, pokud neshledal
pochybení žalovaného v řízení předcházejícímu vydání napadeného rozhodnutí žalovaného,
jímž byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu. V řízení o udělení azylu stěžovatel nezmínil, že by měl problémy
se státními úřady v zemi původu, toto tvrzení tedy žalovaný nemohl posuzovat. Pokud jde
o tvrzení stěžovatele o tom, že mu v případě návratu do země původu hrozí uvěznění
a mučení, jedná se o nová skutková tvrzení, jež stěžovatel neuplatnil v předchozích řízeních
a proto k nim Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 4 s. ř. s. nemohl přihlédnout, neboť
podle tohoto ustanovení ke skutečnostem uplatněným po vydání napadeného rozhodnutí
Nejvyšší správní soud nepřihlíží.
Pokud jde o obecný a blíže neupřesněný odkaz stěžovatele na důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. uvedený v doplnění kasační stížnosti zaslaném na základě
výzvy soudu, vzhledem k chybějící konkretizaci nemohl Nejvyšší správní soud napadené
rozhodnutí krajského soudu z tohoto důvodu kasační stížnosti přezkoumat. Tvrzená
nepřezkoumatelnost rozsudku soudu prvního stupně, jež by založila důvod kasační stížnosti
podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., nebyla ani v doplnění kasační stížnosti, k němuž byl
stěžovatel soudem vyzván, řádně specifikována. Otázku nepřezkoumatelnosti rozhodnutí
krajského soudu je Nejvyšší správní soud v souladu s §109 odst. 3 s. ř. s. povinen zkoumat
z úřední povinnosti; v daném případě však, jak již bylo výše uvedeno, žádné takové
pochybení Krajského soudu v Ostravě neshledal.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti rozhodl
neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení senátu,
se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. dubna 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu