ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.275.2005
sp. zn. 3 Azs 275/2005 – 49
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobkyně:
D. T. N. zastoupené JUDr. Richardem Čičkem, advokátem, se sídlem Praha 7, M. Horákové
28, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 1. 2005, č. j. 64 Az 186/2004
– 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 15. 10. 2004, č. j. OAM-2912/VL-20-05-2004 byla
zamítnuta žádost žalobkyně (dále i „stěžovatelka“) o udělení azylu jako zjevně nedůvodná
dle ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci (dále jen „zákon
o azylu“). Žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že důvodem žádosti
o udělení azylu žalobkyně byly ekonomické problémy ve vlasti, snaha o legalizaci pobytu
na území České republiky a obavy z případného návratu do země kvůli finanční půjčce.
Z výpovědi žalobkyně vyplývá, že příčinou jejího odchodu z vlasti byly těžkosti
ekonomického charakteru, nepříznivá finanční situace žalobkyně byla dle žalovaného
důsledkem všeobecného hospodářského stavu ve Vietnamu, dopad této situace na žalobkyni
tak nešlo posoudit jako pronásledování ve smyslu zákona o azylu. Žalovaný měl za to,
že důvody žalobkyně pro podání žádosti o udělení azylu byly odlišné od zákonných důvodů
pro udělení azylu, že byly naplněny podmínky ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu, proto byla žádost o udělení azylu žalobkyně zamítnuta jako zjevně nedůvodná.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 21. 1. 2005, č.j. 64 Az 186/2004–24 zamítl
žalobu podanou žalobkyní proti shora citovanému rozhodnutí žalovaného. Krajský soud
v odůvodnění rozsudku shrnul skutková a právní zjištění ve věci a zejména uvedl, že z obsahu
správního spisu zjistil, že žalobkyně měla ve Vietnamu špatné životní podmínky, neměla
práci, proto ze země odjela. Finanční prostředky na cestu si půjčili její rodiče, nemůže dluh
splatit a obává se v případě návratu věřitelů. V České republice chce pracovat a případně
i dlouhodobě žít, jelikož došlo k jejímu správnímu vyhoštění, požádala o azyl. Podle názoru
krajského soudu žalobkyně neuvedla žádné skutečnosti svědčící o tom, že by mohla
být vystavena pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení §12 zákona o azylu.
Žalovaný proto správně zamítl její žádost o udělení azylu jako zjevně nedůvodnou podle
ustanovení §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Dle názoru soudu z dokumentů založených
ve správním spise vyplývá, že žalovaný si opatřil potřebné podklady pro rozhodnutí, takže
vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, nic ze správního spisu nenaznačuje,
že by se žalovaný nezabýval věcí odpovědně a svědomitě. V souladu s ustanovením §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), soud
zamítl žalobu jako nedůvodnou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podala stěžovatelka včas kasační stížnost,
ve které uplatňuje důvody uvedené v ustanoveních §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.
Stěžovatelka namítá, že již v rámci správního řízení o udělení azylu před žalovaným uváděla
skutečnosti a důkazy plně naplňující důvodnost její obavy před perzekucí v případě návratu
do Vietnamu. Dále stěžovatelka uvádí, že pro své veřejně zastávané politické názory byla
nucena Vietnam opustit. Stěžovatelka považuje napadený rozsudek za nezákonný
pro nesprávné posouzení právní otázky, neboť v průběhu řízení prokázala splnění podmínek
pro udělení azylu dle zákona o azylu. Rovněž shledává v postupu žalovaného vady řízení,
neboť skutková podstata, z níž žalovaný ve svém rozhodnutí vycházel, neměla oporu ve spise,
pro tuto vadu měl krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušit. Stěžovatelka se zmiňuje,
že ve správním řízení o udělení azylu předložila důkazy o svém pronásledování pro politické
postoje ve vlasti. Stěžovatelka navrhuje napadený rozsudek krajského soudu zrušit a věc vrátit
k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá,
že jak jeho rozhodnutí, tak napadený rozsudek krajského soudu, byly vydány v souladu
se zákonem, a odkazuje na správní spis ve věci, zejména na vlastní podání a výpovědi
stěžovatelky, a na vydané rozhodnutí. Žalovaný navrhuje kasační stížnost zamítnout
a nepřiznat odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle §12 zákona o azylu se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo
má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního
trvalého bydliště. Žádost o udělení azylu lze zamítnout jako zjevně nedůvodnou v případech
taxativně vymezených v ustanovení §16 odst. 1 zákona o azylu. Podle §16 odst. 1 písm. g)
téhož zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel
neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů
uvedených v §12 téhož zákona.
Stěžovatelka v kasační stížnosti předně namítá nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky krajským soudem. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá
buď v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je vybrána nesprávná právní norma,
popř. je sice vybrána správná právní norma, ale je nesprávně vyložena nebo aplikována.
Právní otázkou, kterou se krajský soud v předcházejícím řízení zabýval, je otázka,
zda skutečnosti, které stěžovatelka v rámci řízení o udělení azylu uváděla, svědčí tomu,
že by ve vlasti mohla být vystavena pronásledování ve smyslu ustanovení §12 zákona
o azylu. Krajský soud ze správního spisu ve věci zjistil, že v rámci správního řízení o udělení
azylu nevyšlo najevo, že by se stěžovatelka ve státě původu musela důvodně obávat
pronásledování za uplatňování politických práv a svobod nebo pronásledování z důvodu rasy,
náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů ve státě, jehož občanství má. Stěžovatelka jako stěžejní důvody, pro které
opustila Vietnam, označila ekonomické potíže, které ji a její rodinu ve vlasti provázely,
uvedla také obavy z jednání soukromých osob – věřitelů, kterým nejsou její rodiče schopni
vrátit půjčené finanční prostředky na její cestu z vlasti, problémy se státními orgány, policií,
soudy či jinými státními institucemi však neměla. Do České republiky přijela stěžovatelka
za prací, žádost o udělení azylu podala teprve poté, co jí bylo uloženo správní vyhoštění,
aby si legalizovala pobyt. Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud správně projevil
souhlas s názorem a postupem žalovaného, který aplikoval ve věci ustanovení §16 odst. 1
písm. g) zákona o azylu. Vzhledem k uvedenému Nejvyšší správní soud neshledal
stěžovatelkou uplatněný důvod kasační stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
oprávněným.
Kasační stížností stěžovatelka uplatnila také důvod dle ustanovení §103 odst. 1
písm. b) s. ř. s., kdy tvrdí vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní
orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu
měl zrušit. Tuto obecně formulovanou námitku hodnotil již krajský soud v žalobním řízení,
přičemž na základě správního spisu dospěl k závěru, že žalovaný provedl ve věci řádné
dokazování, pro rozhodnutí si opatřil dostatek podkladů (vycházel především z tvrzení
stěžovatelky uvedených v žádosti o udělení azylu ze dne 1. 10. 2004 a pohovoru k důvodům
žádosti ze dne 5. 10. 2004) a zjistil přesně a úplně skutkový stav věci. Krajský soud
tedy v provedeném správním řízení o udělení azylu neshledal stěžovatelkou namítanou vadu.
Nejvyšší správní soud se s právním názorem vysloveným napadeném rozsudku ztotožňuje
a konstatuje, že stížnostní důvod dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. není dán.
Navíc a nově stěžovatelka v kasační stížnosti namítá, že byla nucena Vietnam opustit
pro své veřejně zastávané politické názory, a že v řízení o udělení azylu předložila důkazy
o svém pronásledování pro politické postoje ve vlasti. Jelikož Nejvyšší správní soud podle
ustanovení §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil poté,
kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, nelze k citovaný skutečnostem, o kterých
se stěžovatelka nezmínila ve správním řízení o udělení azylu ani v řízení o žalobě u krajského
soudu, a jež uplatnila teprve po vydání napadeného rozsudku v kasační stížnosti, přihlížet.
Na závěr Nejvyšší správní soud připomíná, že právní institut azylu nelze
směšovat s instituty sloužícími k legalizaci pobytu cizinců na území České republiky, které
jsou vymezeny například v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR,
v platném znění.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl
jako nedůvodnou dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
S přihlédnutím k ustanovení §78b odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Krajský soud v Ostravě stěžovatelce k její žádosti ustanovil zástupcem advokáta
pro řízení o kasační stížnosti, v tomto případě hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování
stát. Ustanovený advokát JUDr. Richard Čičko však neprokázal, že v daném případě proběhla
první porada se stěžovatelkou včetně převzetí a přípravy zastoupení ve smyslu §11 odst. 1
písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, proto o jeho odměně
za zastupování v řízení o kasační stížnosti nebylo rozhodováno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. července 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu