ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.30.2006
sp. zn. 3 Azs 30/2006 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
O. R., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, vedené
u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 56 Az 120/2005, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 8. 2005 č.j. OAM-520/LE-PA03-PA03-2005, v řízení o kasační stížnosti žalobce
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2005 č. j. 56 Az 120/2005 - 11,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 29. 9. 2005 č. j. 56 Az 120/2005 - 11 odmítl
žalobu podanou žalobcem (dále i „stěžovatel“) dne 9. 9. 2005 proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 26. 8. 2005 č.j. OAM-520/LE-PA03-PA03-2005, kterým byla zamítnuta žádost
žalobce o udělení azylu jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k)
zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
platném do 12. 10. 2005 (dále jen „zákon o azylu“).
V odůvodnění usnesení krajský soud zejména uvedl, že rozhodnutí žalovaného
bylo žalobci doručeno dne 1. 9. 2005 a žaloba směřující proti tomuto rozhodnutí byla podána
prostřednictvím pošty dne 9. 9. 2005. Podle ustanovení §32 odst. 2 písm. a) zákona o azylu
lze proti rozhodnutí o žádosti o udělení azylu, jímž se tato žádost zamítá jako zjevně
nedůvodná, podat žalobu ve lhůtě sedmi dnů ode dne doručení rozhodnutí. Protože žaloba
podaná žalobcem byla podána opožděně, tedy po uplynutí lhůty stanovené v ustanovení §32
odst. 2 zákona o azylu, soud ji v souladu s ustanovení §46 odst. 1 písm. b) zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen “s. ř. s.“), odmítl.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal stěžovatel včas kasační
stížnost z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. Stěžovatel
se domnívá, že žaloba byla podána v zákonné lhůtě čtrnácti dní, přičemž pokud dle krajského
soudu lhůta zachována nebyla, měla by mu být prominuta vzhledem k pobytu v zajištění
bez možnosti napsání žaloby proti rozhodnutí žalovaného v českém jazyce, který stěžovatel
neovládá. Dále stěžovatel uvádí, že využil svého práva konzultace s právním zástupcem,
který do Zařízení pro zajištění cizinců v Poštovné dojíždí, který mu napsal žalobu,
kterou sám podal, neboť stěžovatel neměl sám možnost podat žalobu vzhledem ke svému
zajištění. Stěžovatel navrhuje, aby usnesení krajského soudu bylo zrušeno a věc mu byla
vrácena k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný ve vyjádření k podané kasační stížnosti popřel její oprávněnost,
neboť se domnívá, že rozhodnutí krajského soudu bylo vydáno v souladu s právními předpisy,
a navrhl, aby kasační stížnost byla zamítnuta a nebyl jí přiznán odkladný účinek.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadené
usnesení Krajského soudu v Brně a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Podle ustanovení §72 odst. 1 s. ř. s. lze žalobu podat do dvou měsíců poté,
kdy rozhodnutí bylo žalobci oznámeno doručením písemného vyhotovení nebo jiným
zákonem stanoveným způsobem, nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou. Lhůta je zachována,
byla-li žaloba ve lhůtě podána u správního orgánu, proti jehož rozhodnutí směřuje. Podle
ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. soud, nestanoví-li tento zákon jinak, usnesením
odmítne návrh, jestliže návrh byl podán předčasně nebo opožděně.
Zákon o azylu stanoví pro podání žaloby proti rozhodnutí ve věci azylu lhůtu jinou,
a to sice dle ustanovení §32 odst. 1 lhůtu 15 dnů ode dne doručení rozhodnutí. V případě,
že se jedná o rozhodnutí o žádosti o udělení azylu, za a) jímž se žádost zamítá jako zjevně
nedůvodná, za b) které bylo doručeno v době, kdy žadatel o udělení azylu byl umístěn
v přijímacím středisku v tranzitním prostoru mezinárodního letiště nebo za c) podané
v zařízení pro zajištění cizinců, lze žalobu podat v souladu s ustanovením §32 odst. 2
ve lhůtě 7 dnů ode dne doručení rozhodnutí.
Stěžovatel v kasační stížnosti předně namítá důvod dle ustanovení §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky
soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je vybrána nesprávná právní norma, popř. je sice vybrána
správná právní norma, ale je nesprávně vyložena nebo aplikována.
V projednávaném případě bylo rozhodnutí žalovaného ve věci azylu ze dne
26. 8. 2005 č.j. OAM-520/LE-PA03-PA03-2005 doručeno stěžovateli dne 1. 9. 2005.
Stěžovatel převzetí rozhodnutí žalovaného stvrdil svým vlastnoručním podpisem na protokolu
o předání rozhodnutí z téhož dne, který je založen na č.l. 30 správního spisu. Jelikož
předmětné rozhodnutí žalovaného bylo rozhodnutím o zamítnutí žádosti jako zjevně
nedůvodné dle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu, šlo žalobu proti tomuto
rozhodnutí podat dle ustanovení §32 odst. 2 písm. a) zákona o azylu ve lhůtě sedmi dnů
od jeho doručení, tedy do 8. 9. 2005. Krajský soud v Brně proto zcela správně posoudil
žalobu podanou stěžovatelem k poštovní přepravě teprve dne 9. 9. 2005 jako podanou
opožděně a v souladu s ustanovením §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ji odmítl. Nejvyšší správní
soud tak neshledal stěžovatelem uplatněný důvod kasační stížnosti dle §103 odst. 1
písm. a) s. ř. s. oprávněným.
Co se týče námitek stěžovatele směřujících k tomu, že mu lhůta k podání žaloby měla
být soudem prominuta vzhledem k pobytu v zajištění, Nejvyšší správní soud konstatuje,
že zmeškání lhůty pro podání žaloby nelze dle ustanovení §72 odst. 4 s. ř. s. prominout.
V souladu se svou ustálenou judikaturou Nejvyšší správní soud dále podotýká, že není-li lhůta
pro podání žaloby dodržena, nemůže soud zkoumat, z jakých důvodů lhůta dodržena nebyla
a přihlížet k důvodům, které vedly k jejímu překročení, případně se zabývat, čím zaviněním
nebo v důsledku jakých skutečností k překročení lhůty došlo. Soud nemůže svým
rozhodnutím zmeškání lhůty prominout a žalobou napadené rozhodnutí věcně přezkoumat.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil také důvod dle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s. (nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatků důvodů rozhodnutí),
který však jakkoliv blíže nespecifikoval, proto se jím za této situace a v uvedeném rozsahu
Nejvyšší správní soud nezabýval.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako
nedůvodnou zamítl dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
S přihlédnutím k ustanovení §78b odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku,
udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud
samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Jelikož stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (ustanovení §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal
(ustanovení §60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Krajský soud v Brně stěžovateli k jeho žádosti ustanovil zástupcem advokáta
pro řízení o kasační stížnosti, v takovém případě hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. Ustanovený advokát JUDr. Stanislav Krejčí však neprokázal, že v daném
případě proběhla první porada se stěžovatelem včetně převzetí a přípravy zastoupení
ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31. 8. 2006,
proto o jeho odměně za zastupování v řízení o kasační stížnosti nebylo rozhodováno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. listopadu 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu