ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.345.2005
sp. zn. 3 Azs 345/2005 - 62
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce
I. M., zastoupeného JUDr. Lenkou Pavlovou, advokátkou se sídlem Palác Patium, Žitavského
496, Praha 5 – Zbraslav, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 6. 11. 2003, čj. OAM-9788/VL-19-P06-2001, vedené u Městského soudu v
Praze pod sp. zn. 7 Az 235/2003, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 17. 1. 2005, č. j. 7 Az 235/2003 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 6. 11. 2003, čj. OAM-9788/VL-19-P06-2001,
nebyl žalobci (dále též „stěžovatel“) udělen azyl v České republice podle §12, §13 odst. 1
a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR,
ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů; současně
na něj nebyla vztažena překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalovaný uvedl,
že důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byly jeho obavy z vyhrožování zabitím
a jiného obtěžování ze strany neznámých soukromých osob. Podle žalovaného
nebylo vyhrožování soukromými osobami způsobeno žalobcovou rasou, národností,
náboženstvím, příslušností k určité sociální skupině nebo zastáváním určitých politických
názorů; žalobce se stal obětí soukromých osob, které po něm vyžadovaly vydání disku
s informacemi, jimiž však žalobce nedisponoval. Podle žalovaného nebyla prokázána příčinná
souvislost mezi nevyšetřením žalobcových problémů státními orgány v zemi původu
a jeho rasou, národností, příslušností k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých
politických názorů. Žalovaný uvedl, že jelikož stěžovatel neuvedl ani žádnou skutečnost
vedoucí k závěru, že by byl pronásledován za uplatňování politických práv a svobod,
nejsou dány podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Žalovaný se dále vyjádřil
k neudělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu a obsáhle se vypořádal
i s neexistencí překážky vycestování podle §91 zákona o azylu.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2005, čj. 7 Az 235/2003 - 24,
byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud se ztotožnil s názorem
žalovaného, že tvrzení žalobce v řízení o udělení azylu o vyhrožování ze strany soukromých
osob, jež nebylo motivované žádnou skutečností podle §12 písm. b) zákona o azylu,
nelze považovat za azylově relevantní. Soud navíc poukázal na rozpory ve výpovědích
žalobce, které byly způsobilé zpochybnit hodnověrnost těchto jeho tvrzení. Žalobce
měl ve svých výpovědích závažné rozpory již ve správním řízení, ačkoliv pohovory
byly provedeny v relativně krátkém časovém období a rozpory tedy nelze vysvětlit obvyklým
zapomínáním. Údajné nebezpečí mučení nebo ponižujícího zacházení ze strany „zločinců“,
jehož se žalobce obává v případě návratu do země původu, není samo o sobě zákonným
důvodem pro vyslovení překážky vycestování podle §91 zákona o azylu, neboť nepochází
ze strany státní moci. Poukaz žalobce na nedemokratický průběh volební kampaně ve vlasti
a na nelegální obchody politiků soud neshledal být řádně uplatněným žalobním bodem. Soud
pro úplnost uvedl, že neprovedl dokazování správním spisem, výslechem žalobce,
ani nekonkrétně označenými informacemi České tiskové kanceláře, kterého se žalobce
výslovně domáhal, neboť to shledal být nadbytečným s ohledem na žalobcem ve správním
řízení uváděné důvody pro udělení azylu; napadené rozhodnutí žalovaného vychází
z dostatečných podkladů žalovaného pro hodnocení. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu
jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné a na základě výzvy soudu doplněné kasační stížnosti stěžovatel uplatnil
důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Stěžovatel se domnívá, že splnil
podmínky pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu i pro vyslovení překážky vycestování
podle §91 zákona o azylu. Stěžovatel tvrdí, že byl spojován s autorstvím novinových článků,
které upozorňovaly na korupční jednání v místním přístavu. Stěžovatel dále uvedl, že útoky
byly namířeny proti jeho osobě a že nemá možnost nalézt ve vlasti ochranu. Skutečnost,
že popisované jednání pocházelo ze strany soukromých osob, neznamená, že stěžovateli
nesvědčily důvody pro udělení azylu, neboť chování soukromých osob je těmito orgány
podporováno či tolerováno. Stěžovatel je přesvědčen o propojení organizovaného zločinu
a státní moci v zemi původu; zprávy o situaci v zemi původu žalobce pak rovněž zmiňující
celou řadu problémů. Skutečnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny opravné prostředky poté,
co mu policie opětovně neposkytla pomoc, neznamená, že mu nepřísluší právo na udělení
azylu. Možnost dovolat se ochrany u státních orgánů je podle stěžovatele pouze formální.
S ohledem na případ stěžovatele bylo navíc možno usuzovat spíše na to, že i kdyby se obrátil
se žádostí o poskytnutí pomoci na jiné orgány než na policii, nebyla by mu s největší
pravděpodobností účinná ochrana poskytnuta. Stěžovatel se navíc pokusil své problémy řešit
nejprve přesídlením v rámci země původu, když se odstěhoval k rodičům do N., a poté
k přátelům do S.. Tlak na jeho osobu však vyústil v odchod do České republiky. Stěžovatel se
dále domnívá, že se soud nesprávně posoudil otázku existence překážky vycestování podle §
91 zákona o azylu; podle stěžovatele není možné vyloučit, že by překážka vycestování mohla
být dána s ohledem na jednání soukromých osob; opačný výklad by byl podle stěžovatele byl
v rozporu s mezinárodními úmluvami. Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby
rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2005, čj. 7 Az 235/2003-24, byl zrušen a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost kasační stížnosti,
neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozhodnutí soudu prvního stupně byla vydána
v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní
spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele během správního řízení, a na vydané
rozhodnutí. Žalovaný uvedl, že důvody stěžovatele nelze podřadit pod taxativně vymezené
důvody pro udělení azylu; institut azylu slouží k ochraně osob v nejkrajnějších životních
situacích a po vyčerpání všech prostředků nápravy v zemi původu. Žalovaný navrhl zamítnutí
kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší správní
soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady
podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost byla podána z důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí krajského
soudu pro nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně zjištěný skutkový stav
aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná právní norma,
která je však nesprávně vyložena. Stěžovatel je přesvědčen, že splnil podmínky pro udělení
azylu na území České republiky podle §12 zákona o azylu, neboť je v zemi původu
pronásledován ze strany soukromých osob požadujících po něm vydání disku s informacemi
ohledně korupčního jednání v tamním přístavu a země jeho původu jej není schopná ochránit.
K této námitce Nejvyšší správní soud ve shodě se žalovaným i se soudem prvního stupně
poukazuje zejména na skutečnost, že v řízení o udělení azylu nebylo prokázáno, že by země
původu odmítla stěžovateli poskytnout ochranu. Navíc nebyla prokázána souvislost
tohoto jednání soukromých osob s některou skutečností zakládající pronásledování podle §12
písm. b) zákona o azylu, tj. se žalobcovou rasou, národností, náboženstvím, příslušností
k určité sociální skupině či se zastáváním určitých politických názorů. Přesvědčení
stěžovatele o tom, že i kdyby se pokoušel domoci ochrany v zemi původu, nebyla
by mu tato ochrana poskytnuta, nelze považovat za dostačující pro možnost poskytnutí
mezinárodní ochrany formou udělení azylu, neboť teprve bezvýsledná snaha nalézt ochranu
v rámci země původu by umožňovala pokusit se hledat subsidiárně ochranu prostřednictvím
institutu udělení azylu. Žalovaný i soud se v souzené věci dostatečně vypořádali s tím,
že u stěžovatele nebyly splněny zákonné podmínky pro udělení azylu, neboť nebylo
prokázáno, že by jednání soukromých osob bylo motivováno některou skutečností taxativně
vymezenou zákonem o azylu a zakládající právo na udělení azylu. Soud i žalovaný
se rovněž dostatečně zabývali otázkou existence vycestování a dospěli i podle názoru
Nejvyššího správního soudu ke správnému závěru, že výše uvedené jednání soukromých osob
nemůže založit překážku vycestování podle §91 zákona o azylu, neboť takto formulovanou
obavu z návratu do vlasti nelze podřadit pod žádnou v tomto ustanovení taxativně vymezenou
skutečnost odůvodňující vyslovení překážky vycestování. Nejvyšší správní soud dospěl
ze všech uvedených důvodů k závěru, že důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. není dán.
Nejvyšší správní soud tedy kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud z důvodu nadbytečnosti
již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu