ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.347.2005
sp. zn. 3 Azs 347/2005 - 129
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců Mgr. Daniely Zemanové a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobce A. V., zastoupeného JUDr. Jindřichem Josefem, advokátem se sídlem Pražská 43,
Plzeň 3, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační politiky, se sídlem
Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne
24. 5. 2004, čj. OAM-6160/VL-19-P11-2003, vedené u Krajského soudu v Plzni
pod sp. zn. 60 Az 101/2004, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Plzni ze dne 27. 6. 2005, č. j. 60 Az 101/2004 - 86,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Odměna advokáta JUDr. Jindřicha Josefa se u r č u je částkou 1075 Kč.
Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 24. 5. 2004, čj. OAM-6160/VL-19-P11-2003,
nebyl žalobci (dále též „stěžovatel“) udělen azyl v České republice podle §12, §13 odst. 1
a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“); současně na něj nebyla
vztažena překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Podle žalovaného byly důvodem
žádosti žalobce o udělení azylu jeho potíže s policisty, kteří jej měli zatknout, dovézt
na stanici a zbít za to, že se ironicky vyjadřoval o prezidentovi a že měl v autě
vylepenou nálepku „Území svobodné od Lukašismu“. Po propuštění za žalobcem chodil
do jeho autodílny policista a vyžadoval opravy zdarma. Žalovaný neoznačil vylepení
samolepky v autě a vyjádření se o prezidentovi za natolik zásadní, opakované a intenzivní
jednání, jež by mohlo směřovat k uplatnění politických práv a svobod. Žalobce nebyl
nikde organizován, nevystupoval veřejně proti politickému zřízení, ani se jinak politicky
neangažoval. Nebyl tedy dán důvod pro udělení azylu podle §12 písm. a) zákona o azylu.
Žalovaný rovněž neshledal pronásledování žalobce z některého z důvodů předpokládaných
§12 písm. b) zákona o azylu, neboť požadavek na bezplatné opravy auta
byl podle žalovaného spíše nezákonným obohacením ze strany policisty. Žalovaný
se dále vyjádřil k neudělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona o azylu i k neexistenci
překážky vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 6. 2005, č. j. 60 Az 101/2004 - 86,
byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud ve svém rozhodnutí obsáhle
zreprodukoval celý průběh řízení o udělení azylu a ztotožnil se se žalovaným, že žalobce
své politické přesvědčení žádným zásadním způsobem neprezentoval, nelze tudíž
předpokládat, že by v té souvislosti byl nějak postižen. Soud ve shodě s názorem žalovaného
doplnil, že problémy žalobce jsou jistě vyvolány neuspokojivým stavem v Bělorusku,
nemají však žádnou spojitost s politickými projevy žalobce, které jsou relevantní z pohledu
zákona o azylu. Soud dále shledal zákonným i rozhodnutí o neudělení azylu za účelem
sloučení rodiny a o neudělení humanitárního azylu a v souladu se žalovaným uvedl,
že u žalobce nebyl dán žádný zákonný důvod pro vyslovení překážky vycestování podle §91
zákona o azylu. Ostatně podle soudu nelze pominout fakt, že žalobce v roce 2003
bez problémů vycestoval do Běloruska na dobu deseti dnů na pohřeb dědečka své manželky.
Soud dále neshledal ani vady správního řízení a žalobu jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že je v zemi původu ohrožen na životě,
neboť byl zbit policisty pro svůj politický postoj; nadále mu je policisty vyhrožováno
a nemá se kam obrátit o pomoc, neboť země původu takové jednání trpí a podporuje je.
Stěžovatel je přesvědčen i o splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu a poukázal
na zákaz mučení vyjádřený v čl. 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.
Stěžovatel dále odkázal i na čl. 43 a 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování
právního postavení uprchlíků. Stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského soudu v Plzni
ze dne 27. 6. 2005, č. j. 60 Az 101/2004 - 86, byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti popřel oprávněnost podané kasační
stížnosti, neboť se domnívá, že jeho rozhodnutí i rozsudek krajského soudu byla vydána
v souladu s právními předpisy. I pro řízení o kasační stížnosti žalovaný odkázal na správní
spis, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele v průběhu řízení o udělení azylu;
podle žalovaného byly všechny kasační námitky stěžovatele již vypořádány v předcházejících
řízeních. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání odkladného účinku.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá
důvody podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod kasační stížnosti je vymezen v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
jde tedy o stěžovatelem tvrzenou nezákonnost rozhodnutí krajského soudu spočívající
v nesprávném posouzení právní otázky. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom,
že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě
je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatel tvrdí,
že je v zemi původu ohrožen na životě z důvodu pronásledování ze strany policistů
pro své politické postoje. S touto skutečností se však již řádně vypořádal žalovaný i krajský
soud, kteří dospěli k závěru, že jednání žalobce spočívající ve vylepení protirežimní
samolepky v autě a jeho veřejně neprezentovaný postoj k režimu nejsou důvody pro udělení
azylu podle §12 písm. a) zákona o azylu. Ani podle názoru Nejvyššího správního soudu
není možné ve skutečnosti, že policista požadoval po žalobci bezplatné opravy automobilu,
spatřovat pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu. Pokud jde o přesvědčení
žalobce, že mu měl být udělen humanitární azyl podle §14 zákona o azylu, pak je zapotřebí
ztotožnit se s krajským soudem v tom, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok
a rozhoduje se o něm v režimu tzv. správního uvážení. Správní uvážení pak správní soudy
v souladu s §78 odst. 1 větou druhou s. ř. s. přezkoumávají pouze z hledisek toho,
zda žalovaný nepřekročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo je nezneužil.
V daném případě krajský soud takové pochybení neshledal, když žalovaný posoudil
celou osobní situaci žalobce a přihlédl i k jeho problémům s prostatou, neshledal
však v těchto skutečnostech důvody pro udělení humanitárního azylu; s tímto závěrem
se Nejvyšší správní soud ztotožnil. Obecné odkazy žalobce na mezinárodněprávní dokumenty
nejsou v dané věci právně relevantní. Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že důvod
kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. není dán.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl (§110 odst. 1
s. ř. s.). Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud z důvodu nadbytečnosti
již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Stěžovateli byl pro toto řízení před soudem ustanoven soudem zástupcem advokát; v takovém
případě platí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát (§35 odst. 7 s. ř. s., §120 s. ř. s.).
Soud proto určil odměnu advokáta částkou 1 x 1000 Kč za jeden úkon právní služby – první
poradu s klientem včetně převzetí a přípravy zastoupení a 1 x 75 Kč paušální náhrady
hotových výdajů, v souladu s §9 odst. 3 písm. f), §7, §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb., ve znění účinném do 31. 8. 2006; celkem tedy odměna advokáta činí
1075 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do šedesáti dnů
od právní moci tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. října 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu