ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.364.2005
sp. zn. 3 Azs 364/2005 - 38
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: A.
O., právně zastoupený JUDr. Filipem Chytrým, advokátem se sídlem Praha 2, Polská 40,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 24 Az 272/2004 - 21 ze dne
21. 7. 2005,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného
rozsudku Krajského soudu v Ostravě. Napadeným rozsudkem byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-6435/VL-19-P13-2003 ze dne 10. 3. 2004,
kterým bylo rozhodnuto o neudělení azylu podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „azylový zákon“). Stejným rozhodnutím bylo
vysloveno, že se na stěžovatele nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 azylového
zákona. Krajský soud neshledal důvodnost žaloby, když se ztotožnil se závěry žalovaného,
podle nichž stěžovatel nesplňuje podmínky pro udělení azylu. Zároveň nebyla ze strany soudu
shledána žádná procesní pochybení žalovaného ve správním řízení. Proto soud žalobu
s odkazem na §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jako nedůvodnou zamítl.
V kasační stížnosti podané osobně ke Krajskému soudu v Ostravě dne 19. 9. 2005
stěžovatel označil důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s. Vytýká
přitom žalovanému, že si neopatřil dostatek podkladů pro posouzení jeho žádosti, což vedlo
k nesprávnému rozhodnutí. V tom spatřuje mj. porušení zásady objektivní pravdy ve smyslu
§3 odst. 4 a §32 odst. 1 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění
pozdějších předpisů. Soudu pak stěžovatel vytýká, že o jeho žalobě rozhodl bez nařízení
jednání, ačkoli k takovému postupu nebyly splněny podmínky stanovené v §51 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel sice zřejmě obdržel výzvu soudu k vyjádření svého souhlasu nebo nesouhlasu
s projednáním věci bez jednání, té však nerozuměl, neboť neovládá český jazyk, v němž byla
výzva sepsána. Proto nelze ze skutečnosti, že k výzvě nevyjádřil nesouhlas, presumovat
jeho souhlas s projednáním žaloby bez nařízení jednání. Z těchto důvodů stěžovatel požaduje,
aby Nejvyšší správní soud kasační stížností napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatel rovněž požádal Nejvyšší správní soud, aby jeho kasační
stížnosti přiznal odkladný účinek.
Ze soudního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že kasační stížností napadený rozsudek
byl stěžovateli doručován do vlastních rukou prostřednictvím držitele poštovní licence,
a to na adresu P. s. H., N. K. 5, H. – D. S.. Tato adresa byla stěžovatelem uvedena v jeho
žalobě i na kasační stížnosti; na uvedené adrese byly podle záznamů v soudním spise
stěžovateli úspěšně doručovány jiné soudní písemnosti. Podle informace o pohybu cizince z
Evidence žadatelů o azyl založené v soudním spise, byl stěžovatel od 6. 1. 2004 do 5. 9. 2005
hlášen na adrese uvedeného pobytového střediska. Zásilka obsahující kasační stížností
napadené rozhodnutí krajského soudu však byla soudu vrácena zpět spolu s přípisem držitele
poštovní licence, podle kterého nebyla zásilka v úložné době vyžádána. Podle záznamu
na vrácené zásilce byla zásilka dne 18. 8. 2005 uložena na provozovně držitele poštovní
licence a stejného dne bylo toto uložení stěžovateli oznámeno spolu s výzvou k vyzvednutí si
zásilky. Dne 26. 8. 2004 byla stěžovateli učiněna druhá výzva k vyzvednutí si zásilky. Zásilka
s rozsudkem krajského soudu byla na poště uložena do 2. 9. 2004. Součástí spisu je i
doručenka pro doručení soudním doručovatelem, podle níž si stěžovatel převzal rozsudek dne
5. 9. 2005 od soudního doručovatele. Jako adresa stěžovatele je na této doručence uvedeno: P.
s. H., N. K. 5, H. – D. S..
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů od doručení
rozhodnutí. Zmeškání lhůty podle tohoto ustanovení nelze prominout. Podle §40 odst. 1
s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo rozhodnutím soudu počíná běžet
počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti určující její počátek. Podle odst. 2
téhož ustanovení lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový
den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 3 téhož
ustanovení připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem
lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle §40 odst. 4 téhož zákona je lhůta zachována,
bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele
poštovní licence, anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li
tento zákon jinak. V souladu s §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační stížnost podává u soudu,
který napadené rozhodnutí vydal, přičemž lhůta je zachována, byla-li kasační stížnost podána
u Nejvyššího správního soudu. Podle §42 odst. 5 s. ř. s. se pro způsob doručování užijí
obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení, nestanoví-li
tento zákon jinak. Podle §46 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese
jejího bytu, pracoviště nebo místa, kde se zdržuje, a písemnost jí nebyla doručena
ani na jiném místě, doručující orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou,
uloží. Podle §50c odst. 1 o. s. ř. byla-li písemnost uložena, zanechá se v místě doručování
adresátu výzva, aby si písemnost vyzvedl. Podle §50c odst. 4 o. s. ř. nebude-li uložená
písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, vyzvednuta do 10 dnů od uložení,
považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Podle §50f odst. 9 o. s. ř. není-li dokázán opak, považují se údaje uvedené na doručence
za pravdivé. Podle §133 o. s. ř. ve spojení s §64 s. ř. s. pak skutečnost,
pro kterou je v zákoně stanovena domněnka, jež připouští důkaz opaku, má soud
za prokázánu, pokud v řízení nevyšel najevo opak.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost byla stěžovatelem podána
opožděně.
V daném případě byl rozsudek krajského soudu doručován držitelem poštovní licence
na adresu, kterou stěžovatel uvedl ve své žalobě a na níž se měl podle evidence pobytu
žadatelů o azyl v době doručování písemnosti zdržovat. Ze záznamu na vrácené zásilce
vyplývá, že zásilka obsahující napadený rozsudek byla uložena dne 18. 8. 2005
na provozovně držitele poštovní licence; ze záznamu naopak nevyplývá, že by se adresát
zásilky v místě doručování v době pokusu o doručení nezdržoval. Podle Evidence žadatelů
o azyl měl stěžovatel v době doručování rozsudku, jakož i po celou úložnou dobu, na uvedené
adrese nahlášen svůj pobyt. Na dokladu o doručení rozsudku prostřednictvím soudního
doručovatele ze dne 5. 9. 2005 je u stěžovatele rovněž uvedena adresa P. s. H.. Stěžovatel ani
v kasační stížnosti netvrdil, že by se na uvedené adrese v době doručování nezdržoval, ostatně
totožnou adresu uvedl v záhlaví kasační stížnosti. Proto má Nejvyšší správní soud za
prokázané, že se stěžovatel v místě doručování v době pokusu o doručení zdržoval. Vzhledem
k tomu, že doručenka, jež je založena v soudním spise, obsahuje všechny náležitosti
stanovené právním řádem, potvrzuje pravdivost toho, co je v ní potvrzeno, není-li prokázán
opak (§50f odst. 9 o. s. ř.). S ohledem na výše uvedenou právní úpravu považuje Nejvyšší
správní soud údaje obsažené v záznamu provedeném držitelem poštovní licence na vrácené
zásilce za prokázané.
Z výše uvedeného má tedy Nejvyšší správní soud za prokázané, že zásilka obsahující
rozsudek byla uložena dne 18. 8. 2005 u držitele poštovní licence a že stěžovatel byl
o tomto uložení právním řádem předpokládaným způsobem vyrozuměn. Lhůta 10 dnů
od uložení zásilky podle §50c odst. 4 o. s. ř. tak začala běžet v pátek 19. 8. 2005 a skončila
v pondělí 29. 8. 2005. Vzhledem k tomu, že si stěžovatel do tohoto dne přes řádně učiněnou
výzvu zásilku nevyzvedl, je nutno tento den považovat za den doručení napadeného rozsudku
krajského soudu, a to i v případě, že by se stěžovatel o uložení zásilky nedozvěděl (§50c
odst. 4 o. s. ř.). Uvedený závěr o nastoupení fikce doručení zásilky platí i přesto, že stěžovatel
v kasační stížnosti jako den doručení uvádí datum 5. 9. 2005, tedy datum, kdy mu bylo
rozhodnutí předáno soudním doručovatelem. K tomu soud uvádí, že za den doručení
rozhodnutí, od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační stížnosti, nelze považovat den,
kdy stěžovatel zásilku osobně převzal, pokud se tak stalo poté, kdy již uplynula desetidenní
úložní doba, jejíž poslední den se považuje za den doručení, i když se adresát o tomto uložení
nedozvěděl. Vzhledem k tomu bylo stěžovateli rozhodnutí krajského soudu doručeno
na základě uplatnění fikce doručení dne 29. 8. 2005. Dvoutýdenní lhůta pro podání kasační
stížnosti tedy začala běžet v úterý 30. 8. 2005 a skončila v souladu s výše cit. ustanoveními
s. ř. s. v pondělí 12. 9. 2005, což byl také poslední den, kdy bylo možné předat kasační
stížnost buď Krajskému soudu v Ostravě, nebo Nejvyššímu správnímu soudu, popř. jednomu
z uvedených soudů tuto stížnost zaslat prostřednictvím držitele poštovní licence. Jak Nejvyšší
správní soud ze spisu zjistil, stěžovatel v dané věci adresoval kasační stížnost sice správnému
soudu, tj. Krajskému soudu v Ostravě, avšak podal ji tomuto soudu osobně až v pondělí
19. 9. 2005, tj. po lhůtě k podání kasační stížnosti stanovené v §106 odst. 2 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud byl proto nucen kasační stížnost proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě odmítnout podle §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou,
aniž by se mohl zabývat její důvodností. S přihlédnutím k §78b odst. 1 azylového zákona,
podle něhož se cizinci, který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku, udělí na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud
samostatně o žádosti stěžovatele o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. února 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu