ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.377.2005
sp. zn. 3 Azs 377/2005 - 42
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: W. G. Y.,
právně zastoupeného Mgr. Lilianou Vochalovou, advokátkou se sídlem nám. I. P. Pavlova 3,
Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvu vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, v řízení o
kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2005, č. j. 3
Az 7/2005 – 19,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížno stí napadá v záhlaví označený rozsudek
Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 4. 2005, č. j. OAM-673/VL-10-ZA05-2005,
o zamítnutí jeho žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné podle ustanovení §16 odst. 1
písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“).
Stěžovatel označil za důvody kasační stížnosti skutečnosti uvedené v ustanovení §103
odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“).
Má zato, že se soud ve svém rozhodování nezabýval tím, zda žalovaný postupoval v řízení
v souladu s platnými právními předpisy a vycházel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci
dle §3 odst. 4 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (dále jen „správního řádu“).
Dále stěžovatel namítá, že soud nezkoumal splnění podmínek dle §14 zákona o azylu,
přestože v jeho případě jsou dány důvody, pro které mu měl být udělen azyl z humanitárních
důvodů. Stěžovateli nebylo řádně zdůvodněno, proč skutečnosti, které uváděl ve své žádosti,
nejsou důvody zvláštního zřetele hodné a nemohou být považovány za humanitární,
stěžovatel proto namítá nepřezkoumatelnost rozhodnutí v důsledku nedostatku jeho důvodů.
Navrhuje proto, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, věc vrátil městskému
soudu k dalšímu řízení, dále aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření označ il kasační stížnost za nepřípustnou,
neboť nesměřuje proti důvodům naplnění podmínek §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
navrhl její odmítnutí a nepřiznání odkladného účinku.
Ze spisu městského soudu bylo zjištěno, že žalobce již v žalobě podané
proti napadenému rozhodnutí žalovaného uváděl, že v jeho případě jsou dány důvody
zvláštního zřetele ve smyslu §14 zákona o azylu a žádal o jejich posouzení.
Neuváděl však žádné konkrétní skutečnosti, z nichž tyto důvody dovozuje, pouze uvedl,
že by se po návratu do země ocitl ve vážné situaci. K odchodu z vlasti žalobce vedla obava
ze soukromé msty kvůli zranění, které žalobce způsobil muži, jenž zabil a snědl jeho psa,
dále z případného postihu za toto jednání ze strany policie a rovněž ekonomické potíže.
Městský soud žalobu zamítl s tím, že důvody, pro které stěžovatel žádá o udělení
azylu, tj. výhradně důvody osobní (ekonomické) a pro legalizaci zdejšího pobytu,
nejsou důvodem pro udělení azylu a nebyla shledána ani žádná souvislost s některým
z důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Byly tedy splněny podmínky
stanovené v §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu a žádost o udělení azylu byla zamítnuta
jako zjevně nedůvodná právem. Městský soud dále konstatoval, že vzhledem k posouzení
žádosti stěžov atele jako zjevně nedůvodné, bylo již nadbytečné zkoumat, zda splňuje
podmínky pro udělení azylu ve smyslu §13 a §14 zákona o azylu, též bylo nadbytečné
hodnotit překážky vycestování podle §91 zákona o azylu, když použití těchto ustanovení
se výlučně váže na ustanovení §12 zákona o azylu.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. zák. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
v platném znění (dále jen „s. ř. s.“) přípustná. Přestože stěžovatel uvádí, že rozsudek napadá
z důvodu dle §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., podle jejího obsahu jsou v ní namítány
pouze důvody odpovídající ustanovení §103 odst. 1 písm. b) a d) téhož zákona,
neboť stěžovatel především namítá, že se městský soud nevypořádal s námitkou týkající
se možnosti udělení azylu žalobci z humanitárních důvodů dle §14 zákona o azylu
a jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné [§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.]; městský soud
se dále dle jeho názoru nezabýval prověřením správnosti postupu žalovaného ve správním
řízení [§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.]. Rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud se neztotožnil
s názorem žalovaného, který namítal nepřípustnost kasační stížnosti z důvodu uvedeného
v §104 odst. 4 s. ř. s., neboť ověřil, že stěžovatel namítal absenci posouzení podmínek
pro udělení humanitárního azylu již v řízení před městským soudem.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného
účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza,
která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní
mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatelky žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí
o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v rozsahu důvodů uplatněných
v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že tato není důvodná.
K námitce, že se městský soud nezabýval tím, zda ž alovaný postupoval v řízení
v souladu s právními předpisy a vycházel ze spolehlivě zjištěného stavu věci, Nejvyšší
správní soud podotýká, že vzhledem k její obecnosti lze v souladu s §109 odst. 3 s. ř. s.
prověřit postup žalovaného též pouze obecně. Stěžovatel neuvádí žádné další skutečnosti,
které by konkretizovaly, jakých pochybení se žalovaný měl dopustit, v čem spočívá
nedostatečnost zjištěného stavu věci žalovaným. Nejvyšší správní soud k takto formulované
námitce dle §109 odst. 3 s. ř. s. ověřil, že městský soud napadené rozhodnutí žalovaného
přezkoumal v souladu s příslušnými ustanoveními části třetí, hlavy druhé, dílu prvního s. ř. s.,
tj. v mezích žalobních bodů se zabýval postupem žalovaného ve správním řízení, shrnul
podstatu sporu, skutečný stav věci potřebný pro posouzení důvodnosti žalobních bodů.
Nejvyšší správní soud neshledal v této obecné rovině pochybení, námitka stěžovatele
dle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tedy není důvodná.
Stěžovatel dále namítal nepřezkoumatelnost napadeného roz sudku městského soudu,
neboť dle jeho názoru nebylo řádně odůvodněno, proč důvody uvedené stěžovatelem
v žádosti o azyl nelze považovat za důvody hodné zvláštního zřetele ve smyslu §14 zákona
o azylu. Při zkoumání důvodnosti uvedené námitky považoval Nejvyšší správní soud
za podstatné, že stěžovatel nezpochybňoval zákonnost zamítnutí jeho žádosti o azyl
jako zjevně nedůvodné dle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Podle tohoto ustanovení
se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnosti
svědčící o tom, že by mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v ustanovení
§12 zákona. V řízení, jehož výsledkem je zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně
nedůvodné, tedy neprobíhá proces dokazování o naplnění podmínek §12 zákona o azylu.
Azyl z humanitárního důvodu dle §14 zákona o azylu lze udělit v případě hodném
zvláštního zřetele, jestliže v řízení o udělení azylu nebude zjištěn důvod pro udělení azylu
podle §12, z čehož vyplývá, že posouzení splnění podmínek pro udělení humanitárního azylu
musí předcházet dokazování o přítomnosti důvodů azylu ve smyslu §12 zákona o azylu.
Žalovaný by ve svém rozhodování pochybil, kdyby spolu s rozhodnutím dle §16
odst. 1 písm. g) zákona o azylu současně posuzoval důvody pro udělení humanitárního azylu
dle §14 téhož zákona a výrokem se o nich vyjadřoval. Pro rozhodování o udělení azylu
z důvodů předvídaných v ustanovení §14 zákona o azylu je určující závěr o neexistenci
důvodů pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu. Protože tento důvod při zamítnutí
žádosti podle §16 zákona o azylu zjišťován není, logicky by se výrok žalovaného o zamítnutí
žádosti o udělení azylu podle §16 dostal do rozporu s výrokem o neudělení azylu podle §14
zákona o azylu. Tento závěr je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního
soudu, kdy tento soud např. v rozhodnutí ze dne 10. 2. 2004, č. j. 4 Azs 35/2003 - 71,
uvedl: „Zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné [§16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu], znamená, že neproběhlo dokazování ke zjištění existence důvodů pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu. Protože neexistence těchto důvodů je podmínkou rozhodování
podle §14 zákona o azylu (humanitární azyl) i podle §13 zákona (sloučení rodiny), nemůže
správní orgán tímtéž rozhodnutím vyslovit, že se azyl podle §13 nebo podle §14 neuděluje“.
Městský soud tak zcela v souladu se zákonem uzavřel, že v dané věci bylo nadbytečné
posuzovat, zda stěžovatel splňuje podmínky pro udělení humanitárního azylu ve smyslu §14
zákona o azylu, neboť použití tohoto ustanovení se výlučně váže na ustanovení §12 zákona
o azylu, kterého v daném případě užito nebylo a ani být nemohlo. Městský soud v napadeném
rozhodnutí důvody nemožnosti posuzování podmínek humanitárního azylu konstatoval
s odkazem na příslušná ustanovení zákona o azylu, jeho rozhodnutí, i přes relativní stručnost
této části odůvodnění, proto není nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a ani tato námitka
stěžovatele nebyla shledána důvodnou.
Nejvyšší správní soud rovněž sám neshledal vady uvedené v §109 odst. 3 s. ř. s.,
k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a kasační stížnost podle ustanovení §110
odst. 1 s. ř. s. zamítl.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Žalovanému proto nepřísluší právo na náhradu nákladů řízení
(§60 odst. 4 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 11. října 2006.
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu