ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.404.2005
sp. zn. 3 Azs 404/2005 - 168
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce: A. S.,
zastoupeného JUDr. Michaelou Pretschovou, advokátkou se sídlem Varnsdorf, Pražská 2951,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 9. 2005 č. j. 24 Az 756/2003 –
124,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce advokátce JUDr. Michaele Pretschové
se p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 1075 Kč. Tato částka
jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci
tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ministra vnitra (dále jen „žalovaný“) ze dne 19. 11. 2001 č.j. OAM-
932/AŘ-2001 byl zamítnut rozklad žalobce (dále i „stěžovatel“) a potvrzeno rozhodnutí
Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále jen „správní orgán I. stupně“)
ze dne 6. 3. 2001 č.j. OAM-248/VL-07-P15-2001, kterým nebyl žalobci udělen azyl
dle ustanovení §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci (dále jen „zákon
o azylu“), současně na něj nebyla vztažena překážka vycestování podle ustanovení §91
téhož zákona. Z průběhu správního řízení dle žalovaného vyplynulo, že žalobce z Ukrajiny
odešel pro údajné pronásledování ze strany ukrajinské tajné služby za jím tvrzenou politickou
činnost a příslušnost k tatarské národnosti, nicméně svá tvrzení nebyl schopen nijak doložit.
Dle žalovaného nelze vyloučit, že žalobce byl pod dohledem bezpečnostních orgánů Ukrajiny,
zvláště pokud hlásal separatistické názory o osamostatnění Krymu, ale podle toho, co uvedl,
nic nenasvědčuje tomu, že by byl stá tními orgány nějak perzekuován za své názory.
Podobným případem je dle žalovaného i žalobcem uváděné propuštění ze zaměstnání, sám
uvedl, že pracovní poměr rozvázal na vlastní žádost na základě názoru ředitele, že byl měl
odejít. Ani slovní potyčka žalobce se starostou a údajný neúspěch pří hledání práce, který byl
podle něj způsobem národnostní nesnášenlivostí, nejsou okolnostmi, které by odůvodňovaly
udělení azylu, neboť se jedná o činy jednotlivců, nikoli o pronásledování ze strany státních
orgánů či státem tolerované. Žalovaný se ztotožnil s právním názorem správního orgánu
I. stupně a shodně dospěl k závěru, že žalobcem sdělené údaje nelze podřadit podmínkám
pro udělení azylu podle ustanovení §12 zákona o azylu.
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 7. 9. 2005 č. j. 24 Az 756/2003 – 124 zamítl
žalobu podanou žalobcem proti shora citovanému rozhodnutí žalovaného. V odůvodnění
rozsudku krajský soud shrnul dosavadní skutková a právní zjištění ve věci a zejména uvedl,
že z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobce byl ve vlasti státními orgány postihován
a perzekuován za své názory. Krajský soud se podrobně zabýval jednotlivými skutečnostmi,
které žalobce uváděl jako důvody pro udělení azylu, přičemž stejně jako žalovaný neshledal
u žalobce naplnění podmínek pro udělení azylu dle ustanovení §12 zákona o azylu.
Dle názoru soudu byl s žalobcem v rámci správního řízení o udělení azylu veden podrobný
pohovor za účasti tlumočníka, žalovaný si opatřil podklady k posouzení situace v zemi
původu žalobce v odpovídajícím rozsahu a s přihlédnutím k uváděným důvodům pro udělení
azylu, včetně aktuálních informací o vývoji na Ukrajině. Žalovaný tak vycházel ze spolehlivě
zjištěného stavu věci a z odůvodnění jeho rozhodnutí vyplývá, které skutečnosti byly
podkladem rozhodnutí, jakými úvahami byl žalovaný veden při hodnocení důkazů
a při použití právních předpisů, na základě kterých rozhodoval. Skutkový stav, který vzal
žalovaný za základ rozhodnutí, má oporu ve správním spise. Krajský soud tak v souladu
s ustanovením §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném znění
(dále jen „s. ř. s.“) zamítl žalobu jako nedůvodnou .
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal stěžovatel včas kasační stížnost
z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Stěžovatel namítá,
že krajský soud v předcházejícím řízení nesprávně posoudil nezákonnost rozhodnutí
žalovaného, který ve správním řízení o udělení azylu porušil ustanovení §3 odst. 4, §32
odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb. o správním řízení, ve znění platném v době rozhodování
ve věci (dále jen „správní řád“), což stěžovatel uváděl již v žalobě. Stěžovatel trvá na tom,
že žalovaným zjištěný stav věci na základě několika zpráv považuje za neúplně a nepřesně
zjištěný, když zprávy pocházejí výhradně z vládních zdrojů, tedy politických orgánů, proto
získané informace nemusí být vždy naprosto objektivní a apolitické. Přestože situace
na Ukrajině byla značně komplikovaná a nepřehledná, nepokusil se žalovaný obstarat
informaci i odjinud, takový způsob shromažďování podkladů pro rozhodnutí považuje
stěžovatel za nedostatečný. Krajský soud měl dle stěžovatele rozhodnutí žalovaného
pro vytýkaná porušení ustanovení správního řádu zrušit. Stěžovatel navrhuje rozsudek
krajského soudu zrušit a věc mu vrát it k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek Krajského soudu v Ostravě a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Před samotným posouzením věci považuje Nejvyšší správní soud za vhodné předeslat,
že v řízení o kasační stížnosti není jeho úkolem znovu komplexně posuzovat otázku, zda měl
či neměl být stěžovateli azyl udělen, nýbrž má posoudit, zda předchozí řízení trpělo vadami
spadajícími pod vymezení v §103 odst. 1 s. ř. s. tvrzenými v kasační stížnosti, popřípadě
některými dalšími vadami, k jejichž přezkumu je Nejvyšší správní soud povolán v řízení
zahájeném platně podanou kasační stížností.
Kasační stížnost byla stěžovatelem podána předně z důvodu dle ustanovení §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s., tedy pro tvrzenou vadu řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení
před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto
důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního
orgánu měl zrušit. Stěžovatel v kasační stížnosti obecně namítá porušení několika ustanovení
správního řádu žalovaným ve správním řízení o udělení azylu, pro které měl krajský soud
rozhodnutí žalovaného zrušit.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že krajský soud z předloženého správního spisu
ve věci seznal, že v rámci daného řízení o udělení azylu provedly žalovaný i správní orgán
I. stupně dokazování v souladu s ustanovením §34 správního řádu. Pro svá rozhodnutí
si oba správní orgány opatřily dostatek podkladů, přičemž vycházely zejména z tvrzení
stěžovatele uváděných v návrhu na zahájení řízení o udělení azylu ze dne 13. 1. 2001
a v pohovoru k důvodům tohoto návrhu ze dne 26. 1. 2001 a z informací o situaci na Ukrajině,
které měly v rámci řízení k dispozici (přehledně vyjmenovány na straně osmé a deváté
protokolu o pohovoru ze dne 26. 1. 2001), s jejichž obsahem byl stěžovatel na závěr pohovoru
seznámen, což stvrdil svým podpisem. K obsahu zpráv či ke způsobu jejich zjištění
se stěžovatel nevyjádřil. Na základě opatřených podkladů zjistil správní orgán I. stupně
a poté žalovaný v souladu s ustanoveními §3 odst. 4 a §32 odst. 1 správního řádu přesně
a úplně skutkový stav věci, který rozebraly v kontextu platné právní úpravy a dospěl y
k závěrům uvedeným v rozhodnutí, a to že u žalobce nejsou dány důvody pro udělení azylu
dle příslušných ustanovení zákona o azylu. Napadené rozhodnutí žalovaného tak vychází
ze spolehlivě zjištěného stavu věci (ustanovení §46 správního řádu) a odůvodnění rozhodnutí
obsahuje uvedení skutečností, které byly podkladem rozhodnutí, úvahy, kterými byl žalovaný
veden při hodnocení jednotlivých důkazů a při použití právních předpisů, na základě kterých
rozhodoval, žalovaný podrobně popsal průběh řízení o udělení azylu, právní a skutková
zjištění ve věci, a konečná stanoviska. Krajský soud správně neshledal ve správním řízení
o udělení azylu stěžovateli namítané vady řízení a Nejvyšší správní soud nepovažuje
uplatněný důvod podání kasační stížnosti dle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s.
za oprávněný.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně uplatnil také důvod dle ustanovení §103
odst. 1 písm. a) s. ř. s., ke kterému pouze obecně namítal, že nesouhlasí s hodnocení krajského
soudu, jenž se ztotožnil se závěrem žalovaného o nesplnění podmínek pro udělení azylu
stěžovateli. Citovaný stížnostní důvod však stěžovatel v kasační stížnosti blíže nijak
nespecifikoval, proto není možné, aby se jím za této situace a v uvedeném rozsahu Nejvyšší
správní soud zabýval.
Nově stěžovatel v kasační stížnosti namítá, že žalovaný vycházel výhradně ze zpráv
pocházejících z vládních zdrojů a nepokusil se získat informace odjinud. Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlíží ke skutečnostem, které stěžovatel uplatnil
poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí. Proto k výše uvedeným skutečnostem, o nichž
se stěžovatel nezmínil ve správním řízení o udělení azylu u žalovaného ani v rámci řízení
o žalobě u krajského soudu, a které uplatnil teprve po vydání napadeného rozsudku, nelze
v řízení o kasační stížnosti přihlížet.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud zamítl kasační stížnost
jako nedůvodnou dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, proto nemá právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Krajský soud v Ostravě ustanovil stěžovateli k jeho žádosti zástupcem advokáta
pro řízení o kasační stížnosti, náklady řízení v tomto případě hradí stát. Náklady spočívají
v odměně za jeden úkon právní služby v částce 1000 Kč [§7, §9 odst. 3 písm. f) a §11
odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění platném do 31.8.2006] a v náhradě
hotových výdajů v částce 75 Kč (§13 odst. 3 téže vyhlášky), celkem tedy 1075 Kč.
Tato částka bude ustanovené advokátce JUDr. Michaele Pretschové zaplacena z účtu
Nejvyššího správního soudu do 1 měsíce od právní moci rozsudku.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. října 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu