ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.416.2005
sp. zn. 3 Azs 416/2005 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a Mgr. Daniely Zemanové v právní věci žalobce:
A. O., zastoupen Mgr. Alexandrem Vaškevičem, advokátem se sídlem Františkánská 7, Plzeň,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 194/2004 – 24 ze dne
10. 12. 2004,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem č. j. 14 Az 194/2004 – 24 ze dne
10. 12. 2004 se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V zákonné lhůtě podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též stěžovatel)
v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“),
kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-1067/VL-18-K01-
2003 ze dne 30. 1. 2004. Rozhodnutím správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti
udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále
jen „zákon o azylu“) a bylo rozhodnuto, že se na něho nevztahují překážky vycestování podle
§91 zákona o azylu.
Stěžovatel namítl důvody uvedené v §103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.). Domníval se, že krajský soud
nesprávným způsobem posoudil právní otázku, a to aplikaci §16 odst. 1 písm. g) zákona
o azylu. Dále namítl nedostatečné provedení dokazování a tím i zjištění skutečného stavu věci
ze strany žalovaného, přičemž krajský soud byl povinen tuto vadu vytknout. Stěžovatel
poukazuje na skutečnost, že krajský soud v napadeném rozhodnutí nereagoval na doplnění
žaloby ze dne 29. 7. 2004, které žalobce u soudu podal. Stěžovatel se v tomto doplnění
domáhal nařízení jednání a předvolání svědka. Jestliže krajský soud na tuto žádost
nereagoval, je jeho rozhodnutí z tohoto důvodu nepřezkoumatelné, je též zatíženo procesní
vadou vzhledem k nevyhovění žádosti o nařízení jednání. V závěru kasační stížnosti
stěžovatel požádal o přiznání odkladného účinku žaloby, navrhl zrušení napadeného
rozhodnutí a vrácení věci k dalšímu řízení.
Stěžovatel ke kasační stížnosti přiložil písemné vyhotovení výše zmíněného doplnění
žaloby. Stěžovatel zde vytýká rozhodnutí žalovaného nedodržení zák. č. 71/1967 Sb. (dále jen
„správního řádu“), konkrétně ustanovení §3 odst. 3, 4; §32 odst. 1; §33 odst. 2; §46; §47
odst. 3. Dále popsal potíže související s vypůjčením peněz od soukromých osob z řad mafie,
dle jeho tvrzení jsou ukrajinské státní orgány též součástí zločineckých struktur. Stěžovatel
vyjádřil názor, že je dán důvod k udělení azylu dle §12 písm. b) zákona o azylu, neboť patří
do sociální skupiny nečlenů zločineckých struktur. Domnívá se, že při návratu do země může
být persekuován státními orgány, pokud bude zjištěno, že požádal v ČR o azyl. Stěžovatel
vyslovil nesouhlas s rozhodnutím věci bez jednání, k jednání žádal přizvat tlumočníka
do ukrajinského jazyka, k prokázání svých tvrzení navrhl předvolat svědka pana V. B..
Požádal též o ustanovení právního zástupce.
Žalovaný v písemném vyjádření označil kasační stížnost za nedůvodnou, odkázal
na důvody uvedené v odůvodnění jeho rozhodnutí. S rozsudkem krajského soudu se plně
ztotožnil.
Krajský soud výrokem napadeného rozsudku žalobu podanou stěžovatelem proti
rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu a neshledání překážky vycestování zamítl. Uvedl,
že stěžovatel měl v zemi původu problémy s mafií, což nelze podřadit pod žádný z taxativně
uvedených důvodů v §12 zákona o azylu. Krajský soud uvedl, že žalovaný i stěžovatel byli
poučeni ve smyslu §51 odst. 1 s. ř. s. o možnosti vyřízení věci bez jednání a dále o tom,
že souhlas s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání je udělen také, nevyjádří-li účastník
řízení do dvou týdnů od doručení tohoto poučení svůj nesouhlas s takovým postupem.
Dle krajského soudu účastníci svůj nesouhlas v uvedené zákonné lhůtě nevyjádřili.
Skutečnosti, které měly být dle tvrzení stěžovatele uvedeny v doplnění žaloby, nejsou
v odůvodnění napadeného rozsudku zmíněny.
Ze spisu vedeného krajským soudem pod sp. zn. 14 Az 194/2004 byly zjištěny
následující, pro věc podstatné skutečnosti:
Stěžovatel podal prostřednictvím žalovaného dne 25. 2. 2004 žalobu proti správnímu
rozhodnutí, krajský soud o ní zahájil řízení dle části třetí, hlavy druhé, dílu prvého s. ř. s.
Dne 19. 3. 2004 byl stejnopis žaloby zaslán žalovanému s žádostí o zaslání písemného
vyjádření a správního spisu v dané věci, obojí bylo žalovaným obratem zasláno a doručeno
soudu dne 23. 4. 2004. Na čl. 15a je ve spisu založeno písemné vyhotovení přípisu soudu
ze dne 29. 4. 2004 adresované stěžovateli i žalovanému obsahující procesní poučení, včetně
poučení dle §51 s. ř. s., dle doručenky připojené k čl. 19 bylo stěžovateli doručeno dne
16. 7. 2004. Na čl. 20 soudního spisu je zažurnalizován přípis žalovaného nazvaný „vyjádření
k doplnění žaloby“ ze dne 2. 8. 2004, doručený soudu dne 9. 8. 2004. V záhlaví tohoto přípisu
žalovaný sděluje, že reaguje na doplnění žaloby, které mu bylo krajským soudem zasláno
dne 30. 8. 2004. V textu vyjádření namítl, že se jedná o nepřípustné rozšíření žaloby o nové
žalobní body, stěžovatel nad rámec žaloby namítl porušení §33 odst. 2 správního řádu, uvedl
též nová skutková tvrzení (státní orgány byly součástí zločineckých struktur) i právní
hodnocení (stěžovatel měl být příslušníkem „sociální skupiny nečlenů zločineckých struktur).
Žalovaný vyslovil nesouhlas s předvoláním svědka v dané věci. Stěžovatel měl dále vyjádřit
strach z perzekuce v případě návratu do vlasti, neboť státní orgány se mohly dozvědět,
že požádal o azyl, žalovaný jeho obavy považoval za neopodstatněné. Předmětné doplnění
žaloby podané stěžovatelem dne 29. 7. 2004 soudní spis neobsahuje, po vyjádření žalovaného
k tomuto doplnění chronologicky ve spisu následuje písemné vyhotovení rozsudku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu
důvodů uvedených v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Primárně se přitom zabýval namítanou vadou nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí
dle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.
Stěžovatel namítal, že není zřejmé, jakým způsobem se krajský soud vypořádal
s argumenty uvedenými v doplnění žaloby a s jeho žádostí o nařízení jednání. Tuto námitku
Nejvyšší správní soud shledal důvodnou. V odůvodnění napadeného rozsudku krajský soud
doplnění žaloby nezmínil. V části popisující žalobní námitky stěžovatele není uveden žádný
z důvodů uvedených v doplnění k žalobě, krajský soud se s nimi logicky tedy ani nevypořádal
v části obsahující právní hodnocení. Též v odůvodnění postupu soudu dle §51 s. ř. s. není
zmíněno, že by stěžovatel vyjádřil nesouhlas s tímto způsobem rozhodnutí. Krajský soud
doplnění žaloby nezažurnalizoval do spisu, ve věci rozhodoval tak, jako by vůbec nebylo
podáno. Průběh řízení a obsah soudního spisu však nasvědčuje tvrzení stěžovatele, že žalobu
podáním ze dne 29. 7. 2004 doplnil.
Písemné vyhotovení doplnění žaloby, které stěžovatel připojil ke kasační stížnosti, sice
neobsahuje datum jeho sepsání, ani doklad o podání k soudu, tuto skutečnost však
jednoznačně prokazuje přípis žalovaného ze dne 2. 8. 2004 nazvaný „vyjádření k doplnění
žaloby“, který je součástí soudního spisu a byl soudu doručen dne 9. 8. 2004. Žalovaný zde
zmiňuje doplnění žaloby, které mu bylo zasláno krajským soudem dne 30. 8. 2004. Tento
časový údaj odpovídá tvrzení stěžovatele o podání doplnění k žalobě dne 29. 7. 2004. V textu
vyjádření žalovaný reaguje na námitky stěžovatele, které korespondují s obsahem doplnění
žaloby, zmiňuje i jeho procesní návrh předvolání svědka.
Nejvyšší správní soud po porovnání obsahu vyjádření žalovaného k doplnění žaloby
ze dne 2. 8. 2004, založeného na čl. 20 spisu krajského soudu, a textu stejnopisu tohoto
doplnění, zaslaného stěžovatelem soudu s kasační stížností, dospěl k závěru, že v řízení bylo
bez pochybností prokázáno podání doplnění žaloby stěžovatelem krajskému soudu v reakci
na procesní poučení (doručené mu 16. 7. 2004). Krajský soud toto doplnění žaloby obdržel,
následně zaslal k vyjádření žalovanému, avšak nezaložil jej do soudního spisu a v dalším
řízení nepřihlížel k jeho obsahu.
Krajský soud je v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu dle části třetí,
hlavy druhé, dílu prvého s. ř. s., povinen vypořádat se se všemi námitkami uplatněnými
žalobcem. Tato povinnost soudu vyplývá z §75 odst. 2 s. ř. s., dle kterého soud přezkoumá
v mezích žalobních bodů napadené výroky rozhodnutí. Krajský soud samozřejmě nemá
povinnost všem žalobním námitkám vyhovět, musí je však srozumitelně a vyčerpávajícím
způsobem zhodnotit a vyjádřit se k tomu, jaké z nich považuje za důvodné, případně,
ke kterým nepřihlédl a z jakých důvodů. Tuto povinnost krajský soud porušil, z jeho
rozhodnutí není zřejmé, jak posoudil procesní návrhy stěžovatele na nařízení jednání,
ustanovení zástupce, přibrání tlumočníka a doplnění dokazování o výslech svědka. Nelze
též zjistit jeho stanovisko k přípustnosti doplnění žaloby o další skutečnosti, případně
k věcnému posouzení zde uplatněných důvodů. Napadený rozsudek je tak nepřezkoumatelný
pro nedostatek důvodů.
Tento závěr je zcela v souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu,
který např. v rozsudku ze dne 18. 10. 2005, č. j. 1 Afs 135/2004 - 73 (zveřejněno ve Sbírce
rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 787/2006) uvedl: „Opomene-li krajský soud
v řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu přezkoumat jednu ze žalobních námitek,
je jeho rozhodnutí, jímž žalobu zamítl, nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.].“ K shodnému závěru dospěl i ve věci č. j. 2 Afs 24/2005, rozhodnutí
ze dne 14. 7. 2005 (zveřejněno ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod
č. 689/2005): „Není-li z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu zřejmé, proč soud
nepovažoval za důvodnou právní argumentaci účastníka řízení v žalobě a proč žalobní
námitky účastníka považuje za liché, mylné nebo vyvrácené, nutno pokládat takové rozhodnutí
za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů ve smyslu §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. zejména
tehdy, jde-li o právní argumentaci, na níž je postaven základ žaloby. Soud, který
se vypořádává s takovou argumentací, ji nemůže jen pro nesprávnost odmítnout, ale musí také
uvést, v čem konkrétně její nesprávnost spočívá“.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná, neboť napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů [§103
odst. 1 písm. d) s. ř. s.], v souladu s §110 odst. 1 větou první s. ř. s. jej proto zrušil a věc vrátil
krajskému soudu k dalšímu řízení.
V tomto řízení se krajský soud vypořádá s důvody a návrhy stěžovatele uvedenými
v doplnění žaloby, řádně o nich rozhodne a své rozhodnutí srozumitelně a vyčerpávajícím
způsobem odůvodní. V novém rozhodnutí rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti
(§110 odst. 2 s. ř. s.).
Pro úplnost Nejvyšší správní soud konstatuje, že vzhledem k nepřezkoumatelnosti
napadeného rozhodnutí jako celku, se nebylo možno vyjádřit k důvodnosti dalších kasačních
námitek.
Vzhledem k ust. §78b odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci, který předloží
doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost
vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 1. listopadu 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu