ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.449.2004
sp. zn. 3 Azs 449/2004 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
A. B., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, vedené u Městského
soudu v Praze pod sp. zn. 8 Az 224/2003, o přezkoumání rozhodnutí ministra vnitra ze dne
27. 10. 2003, č. j. OAM-1527/AŘ-2002, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2004 č. j. 8 Az 224/2003 – 47,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce (dále i „stěžovatel“) podal kasační stížnost proti usnesení Městského soudu
v Praze ze dne 13. 10. 2004, č.j. 8 Az 224/2003 – 47, kterým byl zamítnut jeho návrh
na ustanovení zástupce v řízení o kasační stížnosti podané proti rozsudku téhož soudu ze dne
31. 3. 2004, č. j. 8 Az 224/2003 - 30.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2004, č. j. 8 Az 224/2003 - 30 byla
zamítnuta žaloba podaná žalobcem proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. 10. 2003,
č. j. OAM-1527/AŘ-2002 o zamítnutí rozkladu a potvrzení rozhodnutí Ministerstva vnitra,
odboru azylové a migrační politiky, ze dne 1. 11. 2001, č. j. OAM-1145/VL-07-P19-2000,
kterým nebyl žalobci udělen azyl dle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění platném
v době rozhodování ve věci, a zároveň bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona. V kasační stížnosti podané proti
citovanému rozsudku Městského soudu v Praze stěžovatel požádal o ustanovení bezplatného
právního zástupce z řad advokátů
Městský soud v Praze žádosti stěžovatele o ustanovení zástupce usnesením ze dne
13. 10. 2004, č. j. 8 Az 224/2003 – 47 nevyhověl, neboť stěžovatel nepředložil řádně
vyplněný formulář – potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech, a soud
tak nemohl posoudit, zda jsou u stěžovatele předpoklady pro osvobození od soudních
poplatků, tedy nemohl posoudit splnění předpokladů dle ustanovení §35 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“).
Stěžovatel proti citovanému usnesení podal kasační stížnost, ve které uvedl, že s usnesením
nesouhlasí, protože v průběhu azylového řízení se několikrát změnil azylový zákon,
a kvůli špatné znalosti českého jazyka neměl možnost prostudovat tyto změny. Stěžovatel
navrhuje zrušení napadeného usnesení.
Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, zda lze kasační stížnost meritorně
projednat, a posuzoval tedy, zda kasační stížnost splňuje předepsané náležitosti
a zda je přípustná.
Kasační stížnost je opravným prostředkem směřujícím proti rozhodnutí krajského
soudu ve správním soudnictví, přičemž ji lze podat pouze z kasačních důvodů taxativně
stanovených v §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Dle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. není
kasační stížnost přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v §103.
Neobsahuje-li přitom žádný kasační důvod, soud postupuje podle ustanovení §106 odst. 3
a ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. a stěžovatele vyzve k doplnění
kasační stížnosti.
Stěžovatel v kasační stížnosti výslovně a výlučně namítá jen změny azylového zákona
a nemožnost tyto změny prostudovat v důsledku své špatné znalosti českého jazyka.
Je-li Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. zásadně vázán rozsahem
kasační stížnosti a jejími důvody, mohl se zabývat toliko těmito tvrzeními stěžovatele.
Lze li však kasační stížnost podat toliko z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky soudem dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., vad řízení podle
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., zmatečnosti řízení před soudem dle §103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.,
nepřezkoumatelnosti podle §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. či nezákonnosti v případech,
je-li návrh odmítnut nebo řízení zastaveno dle §103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., pak důvody
uplatněné stěžovatelem v kasační stížnosti nelze za žádný z citovaných zákonných důvodů
podání kasační stížnosti považovat.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud konstatuje, že kasační stížnost
stěžovatele obsahovala toliko takové důvody, které nelze subsumovat pod kasační důvody
stanovené v §103 odst. 1 písm. a) až e) s. ř. s. Nebylo tedy třeba stěžovatele vyzývat
k doplnění kasační stížnosti podle ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s. a §37 odst. 5 s. ř. s.
a o důsledcích případného nedoplnění jej poučovat, avšak Nejvyšší správní soud
musel kasační stížnost odmítnout podle ustanovení §104 odst. 4 s. ř. s. ve spojení
s §46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. za použití §120 s. ř. s.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže
byla kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu