ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.462.2004
sp. zn. 3 Azs 462/2004 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci
žalobkyně: I. V., proti žalovanému Ministerstvu vnitra, Praha 7, Nad Štolou 3, o
přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2004 č.j. OAM-6161/VL-19-P11-2003
vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp.zn. 60 Az 102/2004, v řízení o kasační stížnosti
žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2004 č. j. 60 Az 102/2004 –
19,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou k poštovní přepravě dne 8. 11. 2004 se žalobkyně domáhá
zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2004 č. j. 60 Az 102/2004 – 19,
kterým byla zamítnuta žádost žalobkyně o ustanovení zástupce pro řízení o žalobě podané
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2004 č.j. OAM-6161/VL-19-P11-2003, kterým
nebyl žalobkyni udělen azyl dle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů,
a zároveň bylo rozhodnuto, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 téhož
zákona.
Z předloženého soudního spisu plyne, že citované usnesení Krajského soudu v Plzni,
ve kterém byla žalobkyně řádně poučena o možnosti podat ve lhůtě dvou týdnů po jeho
doručení kasační stížnost, byl žalobkyni doručen ve smyslu §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) ve spojení s §42 odst. 5 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) dne 3. 9. 2004.
Podle ustanovení §46 odst. 4 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být
doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží
na poště a adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li
si adresát zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den
doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. V projednávaném případě byl pokus
doručovatele o doručení zásilky, která byla určena do vlastních rukou žalobkyně, s usnesením
krajského soudu učiněn dne 24. 8. 2004. Žalobkyně, ačkoliv se v místě doručování na adrese
S. P., H. 1003 zdržovala, nebyla zastižena, proto byla zásilka uložena na poště. Úložní doba
zásilky skončila desátým dnem od uložení, tedy dne 3. 9. 2004, a protože si ji žalobkyně
nevyzvedla, je tento den považován za den doručení usnesení.
Podle §106 odst. 2 s. ř. s. musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů po doručení
rozhodnutí a zmeškání této lhůty nelze prominout. Podle §40 odst. 2 s. ř. s. lhůta určená
podle týdnů končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil
počátek její lhůty; připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním
dnem lhůty dle odst. 3 citovaného ustanovení nejblíže následující pracovní den. Podle §40
odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den lhůty předáno soudu nebo
jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo
předáno orgánu, který má povinnost je doručit.
V daném případě byl dnem určujícím počátek lhůty počítané podle týdnů den doručení
usnesení, tj. pátek 3. 9. 2004, a posledním dnem dvoutýdenní lhůty pro podání kasační
stížnosti tak byl pátek 17. 9. 2004. Kasační stížnost však byla žalobkyní podána k poštovní
přepravě teprve dne 8. 11. 2004.
Žalobkyně v podané kasační stížnosti namítá, že usnesení krajského soudu jí mělo být
doručováno na adresu P., S. 7, kde stále bydlela a změnu adresy soudu nahlásila včas. Ze
spisu však bylo zjištěno, že žalobkyně se v době podání žaloby u Krajského soudu v Plzni
zdržovala na adrese S. P., H. 1003 (mimo jiné na této adrese dne 11. 8. 2004 převzala zásilku
krajského soudu s výzvou k prokázání osobních, majetkových a výdělkových poměrů pro
osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce) a změnu místa svého pobytu
oznámila krajskému soudu teprve dne 18. 10. 2004. Rovněž z evidence žadatelů o azyl vedené
žalovaným plyne, že žalobkyně byla ode dne 26. 7. 2004 hlášena k pobytu na adrese S. P., H.
1003 (i v době doručování předmětného usnesení krajského soudu), a teprve ode dne 5. 10.
2004 na adrese P., S. 7 (zhruba měsíc po doručení usnesení krajského soudu). Nejvyšší
správní soud konstatuje, že ve věci nebylo prokázáno, že by se stěžovatelka v místě, kam jí
bylo doručováno usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 20. 8. 2004 č. j. 60 Az 102/2004 –
19, v době jeho doručování, tedy od 24. 8. 2004 do 3. 9. 2004, nezdržovala.
Jelikož byla kasační stížnost podána opožděně, Nejvyšší správní soud ji podle
ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. odmítl.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s.,
podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, jestliže byla kasační
stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. ledna 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu