ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.469.2004:45
sp. zn. 3 Azs 469/2004 - 45
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobce S.
M., .zastoupeného JUDr. Danem Holubkovem, advokátem se sídlem Dlouhá 16, Praha 1,
proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační
stížnosti žalobce ze dne 22. 10. 2004, proti rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. 11 Az
231/2003 – 21 ze dne 30. 9. 2004,
takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze, č. j. 11 Az 231/2003 – 21 ze dne 30. 9. 2004
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) v záhlaví
citovaný rozsudek Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-10536/VL-19-BE07-2001 ze dne 21. 7. 2003. Rozhodnutím
správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb, o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Polici ČR,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) a bylo rozhodnuto, že se na něj
nevztahují překážky cestování podle §91 zákona o azylu. Městský soud v Praze se ztotožnil
se závěrem žalovaného, že žádný ze stěžovatelem tvrzených důvodů žádosti o azyl není
z hlediska azylového řízení relevantní, protože stěžovatel v průběhu správního řízení uváděl
pouze obecné problémy v zemi původu vyplývající z terorismu, náboženské a národností
nesnášenlivosti, které se ho nikdy nedotkly a opodstatněnost obav z těchto problémů ani
nekonkretizoval ve vztahu ke své osobě. Jediný konkrétní důvod žádosti o azyl, spočívající
ve snaze vyhnout se vykonání vojenské služby, v době podání žádosti o azyl netrval,
neboť vojenské služby byl v mezidobí zproštěn. Účelovost shora tvrzených důvodů žádosti
o azyl podanou po několikaletém pobytu na území ČR sám prokázal tím, že se obával,
že by po podání žádosti o azyl nemohl navštěvovat zemi původu. Městský soud v Praze
nespatřoval důvod pro udělení azylu ani ve skutečnosti, že zastupitelský úřad odmítl
stěžovateli prodloužit platnost cestovního dokladu a v případě návratu bez platných dokladů
bude v zemi původu potrestán. Soud také neshledal důvodnou žalobní námitku stěžovatele,
že správní orgán při vydání napadeného rozhodnutí využil výhradně informace Ministerstva
zahraničí USA. Podle soudu správní orgán při rozhodování o žádosti o udělení azylu vycházel
především z tvrzených důvodů žádosti o azyl a informace ve zprávách mu slouží pouze
k dokreslení obecné situace v zemi původu a samy o sobě nemohou vést k závěru o udělení
či neudělení azylu. Dále se shodl s žalovaným, že tvrzené skutečnosti v žádosti nelze
považovat za výjimečné a mimořádné, odůvodňující udělení humanitárního azylu a také
neshledal důvodnou obecnou námitku stěžovatele o neúplně zjištěném stavu věci, neboť
dle jeho názoru před vydáním napadeného rozhodnutí byl skutečný stav zjištěn dostatečně
a vyplývá z obsahu správního spisu.
V kasační stížnosti napadl stěžovatel rozsudek Městského soudu v Praze z důvodu
v ust. §103 odst. 1 písm. a), b) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Namítal, že soud v předcházejícím řízení nesprávně
posoudil otázku, zda správní orgán rozhodl o žalobcově žádosti o azyl v souladu se zákonem
o azylu, zejména o splnění podmínek pro poskytnutí azylu, když při zjišťování politických,
ekonomických a lidskoprávních poměrů v Alžírsku vycházel správní orgán ze zpráv
amerických a britských úřadů, které nebyly aktuální (týkaly se roku 2001 a 2002) a součástí
spisu není úředně ověřený překlad těchto cizojazyčných zpráv a zejména hodnocení poměrů
v Alžírsku. V těchto zprávách se vychází z afrického resp. arabského kontextu, ale s pomocí
diplomatického zastoupení v Alžírsku by byl schopen posuzovat tamní situaci aktuálně
a zejména z českého hlediska. Žalovaný si měl vyžádat informace o právní úpravě, právní
praxi a o důvodech neprodloužení platnosti cestovního dokladu stěžovatele (přímo u
příslušného alžírského ústředního orgánu). Dále namítal, že strach z pronásledování teroristy
v Alžírsku nelze chápat jako pronásledování státem, nýbrž jako pronásledování na území
státu, tedy bez ohledu, zda příčiny odůvodněného strachu příslušný stát podporuje nebo se je
snaží potírat. Nepovažuje za podstatné, zda se stěžovatel sám s pronásledováním již osobně
setkal či nikoliv. On sám má odůvodněný strach z pronásledování z toho důvodu, že patří
k berberské minoritě a je ateistou, z čehož správní orgán nevyvodil závěr o odůvodněnosti
jeho strachu z pronásledování ve smyslu §12 písm. b) zákona o azylu. Neshledal-li důvody
pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, měl shledat důvody pro udělení azylu podle §14
zákona. Namítá dále, že závěry soudu o důvodech podání žádosti o azyl po několikaletém
pobytu na území ČR nemají oporu ve spise a míjí se s meritem řízení. Další stížní námitkou
stěžovatel vytýká soudu, že se ve svém řízení vůbec nezabýval otázkou, zda se na stěžovatele
nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91 zákona o azylu a nepřihlédl k tomu, že
v řízení, v němž bylo žalovaným vydáno rozhodnutí, nebyla stěžovateli dána možnost, aby se
vyjádřil k podkladům rozhodnutí. Stěžovatel proto navrhuje napadený rozsudek zrušit, věc
vrátit Městskému soudu v Praze k dalšímu řízení a zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti
odkladný účinek podáním ze dne 27. 10. 2004.
Správní orgán ve vyjádření ke kasační stížnosti popírá oprávněnost námitek
stěžovatelem vznesených a má za to, že jeho rozhodnutí ve věci azylu i rozsudek Městského
soudu v Praze byly vydány v souladu s právními předpisy. Stěžovatelovy důvody žádosti
o azyl nemohou být důvody pro udělení azylu podle §12 zákona o azylu, snaha o legalizaci
pobytu na území ČR je zneužitím azylové procedury a s podklady pro rozhodnutí měl
možnost se seznámit při pohovoru dne 1. 7. 2003 za přítomnosti tlumočnice, ale možnosti
nevyužil a nenavrhl ani doplnění.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že žádost o udělení azylu stěžovatel
podal dne 25. 10. 2001, pohovor k žádosti o udělení azylu na území ČR byl proveden dne
12. 11. 2002 a 1. 7. 2003 na žádost stěžovatele v jazyce francouzském za přítomnosti
tlumočníka. Stěžovatel opustil Alžírsko v r. 1996, do ČR přicestoval 28. 11. 1996,
kde pobýval na různých místech a do podání žádosti o azyl se několikrát kontaktoval
se zastupitelským úřadem, naposledy v létě r. 2001 v souvislosti s žádostí o vydání nového
cestovního dokladu, ale nebylo mu vyhověno. Jako důvod žádosti označil terorismus
v Alžírsku, s nímž osobně problémy neměl, ale měli je jeho známí, a proto se cítí ohrožen a
bojí se o svůj život. V pohovorech stěžovatel dále uvedl, že od r. 1996 pobýval v ČR
po opakovaném prodloužení víza a povolení pobytu za účelem podnikání do dubna r. 2000,
pak byl jeho pobyt nelegální, což bylo důvodem neprodloužení platnosti jeho cestovního
dokladu na zastupitelském úřadu, kde si také jeho doklad ponechali. O azyl žádal proto,
aby se mohl v ČR volně a legálně pohybovat a dříve o něj nežádal proto, že by ztratil kontakty
se svou zemí. V pohovoru stěžovatel také tvrdil, že opustil zemi původu, aby se vyhnul
výkonu základní vojenské služby, té však byl v r. 1999 zproštěn, proto obavy v této
souvislosti žádné nemá. V návratu do vlasti mu mimo skutečnosti, že nemá cestovní pas brání
tamnější terorismus a že je berber a ateista, ale s terorismem a s příslušností k berberům
a ateistům žádné konkrétní problémy nikdy neměl. Ve správním spise jsou dále založeny
následující dokumenty: Výroční zpráva o svobodě vyznání z října r. 2001 týkající se Alžírska,
vydaná Úřadem pro demokracii, lidská práva a práci Ministerstva zahraničí Spojených států,
Zpráva o dodržování lidských práv za r. 2002 vydaná týmž úřadem dne 31. 3. 2003
a Informace o Alžírsku z Příručky Ministerstva vnitra Velké Británie z dubna r. 2002,
všechny v českém jazyce. Při pohovorech dne 12. 11. 2002 a 1. 7. 2003 měl stěžovatel
možnost seznámit se s informacemi, které měl správní orgán k dispozici pro posouzení jím
uváděných skutečností, což odmítl a tento projev vůle stvrdil svým podpisem na str. 6 resp. 3
protokolu o pohovoru.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Městského soudu v Praze
v rozsahu důvodů uvedených v kasační stížnosti a dospěl k závěru, že kasační stížnost
je důvodná v námitce, že se Městský soud v Praze ve svém řízení nezabýval přezkoumáním
výroku rozhodnutí správního orgánu o překážce vycestování podle §91 zákona o azylu, ač
stěžovatel žalobou napadl rozhodnutí správního orgánu v celém rozsahu. Nejvyšší správní
soud v odůvodnění rozsudku napadeného kasační stížností postrádá jakékoliv posouzení této
otázky. V tomto vadném postupu soudu je nutno spatřovat naplnění důvodu kasační stížnosti
podle ust. §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s., neboť ohledně posouzení zákonnosti výroku o
překážce vycestování je napadený rozsudek nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů.
Pokud se týká dalších důvodů kasační stížnosti, a to, že zprávy s informacemi nebyly
aktuální, že součástí spisu není úředně ověřený překlad zpráv a hodnocení poměrů v Alžírsku
v nich vychází z afrického resp. arabského kontextu, a že si měl žalovaný vyžádat informace
prostřednictvím diplomatického zastoupení České republiky v Alžírsku, Nejvyšší správní
soud neshledal důvodnými. Poznamenává, že důvody pro udělení azylu je třeba zkoumat
ve vztahu k okolnostem, za nichž žadatel o azyl zemi opustil. V projednávaném případě
se tak stalo v r. 1996, ale stěžovatel neměl potřebu žádat o azyl až do r. 2001, kdy se dostal
do problému v souvislosti s další legalizací pobytu na území ČR. Za této situace správnímu
orgánu nezbylo než zkoumat poměry v zemi původu z dostupných zpráv o zemi původu
v době zahájení správního řízení i proto, že jediný důvod odchodu stěžovatele ze země
původu, vyhnutí se výkonu základní vojenské služby, v mezidobí odpadl, protože byl výkonu
základní vojenské služby v době pobytu v ČR zproštěn. Stížní námitka, že správní orgán měl
mít k dispozici zprávy s aktuálními informacemi je nedůvodná, neboť z hlediska důvodů
pro udělení azylu ve smyslu §12 zákona o azylu není rozhodující, jaké jsou poměry v zemi
původu v době rozhodování správního orgánu. K další námitce soud uvádí, že se ve správním
spise nenachází žádná zpráva cizojazyčná a zprávy, z nichž žalovaný správní orgán čerpal,
jsou v českém jazyce. Soud neshledal důvodnou ani námitku týkající se původu hodnotících
zpráv a má za to, že objektivitu zpráv hodnotících poměry v Alžírsku zaručují americké
a britské úřady nejméně na téže úrovni, jak by tomu bylo v případě, pokud by jejich
zpracovatelem byla Česká republika.
Námitka stěžovatele, co je nutno chápat pod pojmem pronásledování státem,
je neakceptovatelná, protože zákon o azylu ve svém ust. §2 odst. 5 pronásledování přesně
definuje. Pokud se týká odůvodněnosti tvrzeného strachu z pronásledování z důvodu
stěžovatelovy berberské národnosti a ateismu se soud ztotožňuje s jeho posouzením
Městským soudem v Praze v rozsudku a na jeho závěry v plném rozsahu odkazuje. Rovněž
tak soud zjistil z obsahu správního spisu, že stěžovatel netvrdil žádné důvody hodné
zvláštního zřetele pro udělení azylu z humanitárních důvodů podle §14 cit. zákona. Konečně
není důvodná ani námitka, že žalovaný žalobci nedal možnost, aby se vyjádřil k podkladům
rozhodnutí, neboť z obou protokolů o pohovoru vyplývá opak, jak zjistil soud ze správního
spisu.
Nejvyšší správní soud uzavírá shodně se správním orgánem i Městským soudem
v Praze, že důvody pro udělení azylu ve smyslu ust. §12 a §14 zákona o azylu v případě
stěžovatele nejsou dány. Poněvadž obligatorní náležitostí rozhodnutí správního orgánu
o neudělení nebo odnětí azylu je i výrok, zda se na cizince vztahuje některá z překážek
vycestování stanovených v §91 zákona o azylu, tento výrok byl napaden žalobou a soud se
posouzením jeho zákonnosti nezabýval nebo to alespoň z napadeného rozsudku není zřejmé,
došlo tak k naplnění důvodu kasační stížnosti v ust. 103 odst. 1 písm. d). Nejvyšší správní
soud podle ust. §110 odst. 1 s. ř. s. kasační stížností napadený rozsudek Městského soudu
v Praze zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V něm je Městský soud v Praze
vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu tak, že přezkoumá také výrok
rozhodnutí žalovaného o neexistenci překážky vycestování pro stěžovatele a poté o věci
znovu rozhodne. V novém rozhodnutí rozhodne i o nákladech řízení o kasační stížnosti (§110
odst. 2 s. ř. s.).
Vzhledem k ust. §78b odst. 1 zák. č. 325/1999 Sb., podle něhož se cizinci, který
předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum
za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 22. února 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu