ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.48.2006
sp. zn. 3 Azs 48/2006 - 65
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce:
G. C., zastoupeného opatrovnicí P. S., pracovnicí Krajského soudu v Ústí nad Labem, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o přezkoumání
rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 6. 2003, č. j. OAM-3714/VL-19-C10-2002 vedené u
Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 14 Az 237/2003, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 17. 12. 2004,
č. j. 14 Az 237/2003 – 32,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u j e.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 17. 12. 2004,
č. j. 14 Az 237/2003 - 32 zamítl žalobu podanou žalobcem proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 30. 6. 2003, č. j. OAM-3714/VL-19-C10-2002, kterým nebyl žalobci o udělen azyl
dle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci (dále jen „zákon
o azylu“), a současně bylo rozhodnuto, že se na žalobce nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem podal žalobce
včas kasační stížnost (osobně u krajského soudu dne 31. 1. 2005), ve které mimo jiné uvedl,
že žádá o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů. Krajský soud
proto žalobce usnesením ze dne 4. 2. 2005, č. j. 14 Az 237/2003 - 40 vyzval k vyplnění
formuláře - potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a vrácení
jej podepsaného soudu ve lhůtě jednoho měsíce. Z předloženého soudního spisu vyplývá,
že zásilka s citovaným usnesením krajského soudu byla předána k poštovní přepravě
dne 7. 2. 2005, žalobci bylo doručováno prostřednictvím držitele poštovní licence
na jím uvedenou adresu v kasační stížnosti P. 9, U V. s. 317/2, kde žalobce nebyl dne
10. 2. 2005 zastižen, bylo mu oznámeno uložení zásilky, on si ji v úložní době nevyzvedl.
Protože krajský soud měl pochybnosti, zda se žalobce na uvedeném místě skutečně zdržuje
(nebylo zaznamenáno v evidenci žadatelů o azyl vedené žalovaným, žalobce je jako své místo
pobytu uvedl pouze v kasační stížnosti), pokusil se o opětovné doručení předmětného
usnesení žalobci na adresu P. 9, U v. s. 317/2, kde nebyl dne 22. 3. 2005 poštovní
doručovatelem zastižen, bylo mu oznámeno uložení zásilky, on si ji v úložní době nevyzvedl.
Přípisem ze dne 3. 5. 2005 požádal krajský soud jednak Policii České republiky,
Oblastní ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, oddělení cizinecké policie,
se sídlem Praha 9 (dále jen „oddělení cizinecké policie“), a jednak Policii České republiky,
Ředitelství služby cizinecké policie, evidenční odbor, se sídlem Praha 3 (dále i „evidenční
odbor cizinecké policie“), o sdělení, zda se žalobce na adrese P. 9, U v. s. 317/2 zdržuje,
případně zda je znám jeho jiný pobyt. Oddělení cizinecké policie krajskému soudu dne
19. 5. 2005 sdělilo, že na adrese P. 9, U v. s. 317/2, bylo provedeno šetření za účelem zjištění
pobytu žalobce, nepodařilo se tam však k němu zjistit žádné poznatky. Dle sdělení se na
uvedené adrese se nachází ubytovna, kde se v době šetření nacházeli cizinci, kteří žalobce
neznali. Evidenčním odborem cizinecké policie bylo přípisem ze dne 10. 5. 2005 (krajskému
soudu byl předložen dne 26. 5. 2005) sděleno, že žalobce má na území České republiky
vydané vízum za účelem strpění platné do 30. 1. 2006, přičemž žalobce dne 31. 3. 2005
z území České republiky vycestoval přes hraniční přechod Č. T. – Ch. a jeho následný příjezd
zpět na území České republiky není evidován.
Usnesením ze dne 15. 6. 2005, č. j. 14 Az 237/2003 – 50 Krajský soud v Ústí
nad Labem žalobci neznámého pobytu ustanovil pro řízení o kasační stížnosti opatrovnici P.
S., pracovnici krajského soudu. Dále krajský soud usnesením ze dne 26. 8. 2005,
č. j. 14 Az 237/2003 - 52 žalobce znovu vyzval k vyplnění připojeného formuláře – potvrzení
o osobních, majetkových a výdělkových poměrech a vrácení jej podepsaného soudu ve lhůtě
jednoho měsíce, citované usnesení bylo opatrovnici žalobce doručeno dne 1. 9. 2005.
Usnesením ze dne 19. 10. 2005, č. j. 14 Az 237/2003 - 53 krajského soudu pak byl žalobce
vyzván, aby si ve lhůtě jednoho měsíce od doručení usnesení zvolil zástupcem pro řízení o
kasační stížnosti advokáta a tuto skutečnost soudu doložil předložením plné moci, citované
usnesení bylo opatrovnici žalobce doručeno dne 21. 10. 2005. Dne 28. 12. 2005 rozhodl
krajský soud usnesením č. j. 14 Az 237/2003 - 56 o tom, že návrhu žalobce na ustanovení
zástupce pro řízení o kasační stížnosti se nevyhovuje, toto usnesení bylo doručeno opatrovnici
žalobce dne 18. 1. 2006.
Podle záznamu v evidenci žadatelů o azyl vedené žalovaným opustil žalobce dne
19. 1. 2005 P. Č. Ú., přičemž nové místo pobytu žalovanému neoznámil. V kasační stížnosti
podané osobně u Krajského soudu v Ústí nad Labem dne 31. 1. 2005, žalobce označil jako
adresu svého pobytu P. 9, U v. s. 317/2, kam mu byly v rozmezí února až března roku 2005
zasílány shora citované písemnosti krajského soudu. Ze sdělení Policie České republiky,
Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie, evidenčního odboru, se sídlem Praha 3, ze
dne 10. 5. 2005 vyplynulo, že žalobce z území České republiky dne 31. 3. 2005 vycestoval
přes hraniční přechod Č. T. – Ch. a jeho následný příjezd zpět na území České republiky není
evidován. Místo pobytu žalobce na území České republiky není nadále známo ani Nejvyššímu
správnímu soudu.
Podle ustanovení §33 zákona o azylu soud řízení zastaví, jestliže nelze zjistit místo
pobytu žadatele o udělení azylu (žalobce) a tato skutečnost brání nejméně po dobu 90 dnů
rozhodnutí ve věci. V projednávané věci pobyt žalobce není znám nejméně ode dne
31. 3. 2005, kdy odcestoval z území České republiky, a jeho kasační stížnost nelze projednat
a rozhodnout o ní, protože není splněna podmínka povinného zastoupení advokátem v řízení
o kasační stížnosti (ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud tak vzhledem
k výše uvedeným skutečnostem a v souladu s ustanovením §33 zákona o azylu rozhodl
o zastavení řízení (ustanovení §47 písm. c) s. ř. s.).
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, bylo-li řízení zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. března 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu