ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.5.2006
sp. zn. 3 Azs 5/2006 - 50
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobce L. H. P., zastoupeného JUDr. Vladimírem Gelbičem, advokátem se sídlem
Jugoslávská 11, Praha 2, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a migrační
politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí
žalovaného ze dne 5. 1. 2005, čj. OAM-3110/VL-10-05-2004, vedené u Krajského soudu
v Hradci Králové pod sp. zn. 30 Az 2/2005, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, č. j. 30 Az 2/2005 - 28,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozsudku nebyl žalobci (dále
též „stěžovatel“) udělen azyl v České republice podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších
předpisů (zákon o azylu), ve znění pozdějších předpisů; současně na něj nebyla vztažena
překážka vycestování podle §91 zákona o azylu. Žalovaný uvedl, že důvodem žádosti
žalobce o udělení azylu byla jeho dezerce z armády a snaha o legalizaci pobytu na území
České republiky. Podle žalovaného nebyl opuštěním vojenské služby z důvodu, že je
namáhavá, u žalobce naplněn žádný z důvodů pro udělení azylu; navíc ve Vietnamu existuje
možnost zproštění vojenské služby. Přístup státních orgánů k žalobci po jeho dezerci svědčí
podle žalovaného o tom, že vůči jeho osobě nechtěly využít možností potrestání podle
platných vojenských předpisů. Pokud jde o názor žalobce, že byl k výkonu vojenské služby
povolán neoprávněně, měl podle žalovaného na tuto skutečnost neprodleně po obdržení
povolávacího rozkazu upozornit příslušné státní úřady. K legalizaci pobytu na území České
republiky žalovaný doporučil žalobci využít některého z institutů zákona č. 326/1999 Sb.,
o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů. Žalovaný se dále vyjádřil k neudělení azylu podle §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona
o azylu a k neexistenci překážky vycestování podle §91 zákona o azylu uvedl, že navrátivší
se žadatelé o azyl nejsou ve Vietnamu stíháni za opuštění vlasti a ani v souvislosti s dezercí
z armády žalobci nehrozí nebezpečí, jež by zakládalo existenci překážky vycestování.
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, č. j. 30 Az 2/2005 -
28, byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí žalovaného. Soud uvedl, že v případě
žalobce nebyl zjištěn žádný důvod pro udělení azylu podle §12 písm. a) a b) zákona o azylu,
neboť žalobce netvrdil opuštění vlasti z některého z důvodů uvedených v tomto ustanovení
a svou žádost odůvodňoval obavou z postihu za dezerci. Obava ze stíhání pro trestný čin
podle soudu nekvalifikuje žadatele o azyl jako uprchlíka, jestliže případný trest odpovídá
tomu, co stanoví právní řád země původu, pokud se současně nejedná o trest nepřiměřený
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro
politické názory žalobce. Proto žalovaný podle soudu postupoval správně, když žalobci
neudělil azyl, neboť nebyl naplněn žádný zákonem o azylu předpokládaný důvod pro udělení
azylu. Soud dále shledal zákonným také rozhodnutí o neudělení azylu podle §13 odst. 1 a 2
zákona o azylu a podle §14 zákona o azylu. Žalovaný podle soudu postupoval v souladu
se zákonem, když u žalobce neshledal existenci překážek vycestování podle §91 zákona
o azylu, neboť neúspěšní vietnamští žadatelé o azyl nejsou po návratu do země původu
perzekvováni ani diskriminováni. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou
zamítl.
Včasnou kasační stížnost stěžovatel podal z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a b)
s. ř. s., s tím, že nebyly vzaty v úvahu všechny okolnosti svědčící v jeho prospěch.
Nezohledněnou skutečností mělo být členství stěžovatele v protestantské církvi, jež je údajně
ve Vietnamu předmětem pronásledování, stejně jako ostatní křesťanské církve. Stěžovatel
obecně odkázal na zprávy Amnesty International a ke kasační stížnosti přiložil vietnamsky
psané prohlášení, jež mělo doložit jeho členství v protestantské církvi. Stěžovatel dále namítl,
že vietnamská vláda sleduje žadatele o politický azyl a tyto osoby jsou pod stálým policejním
dohledem a jejich činnost je průběžně sledována. Mají možnost uplatnění pouze v soukromém
sektoru a musejí počítat se šikanou ze strany státních orgánů. Stěžovatel je přesvědčen
o naplnění podmínek pro udělení azylu podle §12 písm. b) zákona o azylu i o existenci
překážek vycestování podle §91 zákona o azylu. Stěžovatel navrhl, aby rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové ze dne 16. 9. 2005, č. j. 30 Az 2/2005 - 28, byl zrušen a věc vrácena
tomuto soudu k dalšímu řízení; současně požádal o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti namítl nepřípustnost kasační stížnosti
ve smyslu §104 odst. 4 s. ř. s. K námitce ohledně náboženského vyznání stěžovatele žalovaný
uvedl, že stěžovatel v žádosti o udělení azylu i v pohovoru uvedl, že je bez vyznání. Žalovaný
uvedl, že žalobce v souvislosti s faktem, že si pro účely legalizace pobytu v České republice
podal žádost o udělení azylu, žádné obavy podřaditelné pod §12 zákona o azylu nevyjádřil.
Žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatel v ní namítá důvody
podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti je Nejvyšší
správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud přitom neshledal
vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Kasační stížnost byla podána z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. Podle
§103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. je možné kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nezákonnosti
rozhodnutí krajského soudu z důvodu nesprávného posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom, že je na správně
zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě je aplikována správná
právní norma, která je však nesprávně vyložena. Podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. lze
kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata,
z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi
v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před
správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost a pro tuto důvodně
vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené rozhodnutí správního orgánu
zrušit.
K námitce stěžovatele, že v řízení nebylo zohledněno jeho náboženské vyznání, je
zapotřebí poukázat na to, že v průběhu celého řízení o udělení azylu stěžovatel opakovaně
uvedl, že je bez náboženského vyznání. V žádosti o udělení azylu ze dne 25. 10. 2004
i v pohovoru k důvodům žádosti o udělení azylu ze dne 1. 11. 2004 na výslovné dotazy
týkající se náboženského vyznání sdělil, že je ateistou. Tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti
o jeho pravoslavném vyznání se proto zdejšímu soudu jeví účelovým a krajský soud
postupoval správně, pokud rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu žalobci shledal zákonu
odpovídajícím. Žalovaný hodnotil žádost žalobce o udělení azylu a všechna tvrzení uvedená
žalobcem v průběhu řízení o udělení azylu z hlediska důvodů pro udělení azylu taxativně
vymezených v §12 zákona o azylu, nemohl se přitom však již zabývat skutečnostmi
jinými, stěžovatelem v řízení o udělení azylu nesdělenými. Pokud jde o návrh stěžovatele
na provedení důkazu listinou přiloženou ke kasační stížnosti, jíž je vietnamsky psaná listina,
jež měla doložit tvrzené pravoslavné vyznání žalobce, Nejvyšší správní soud důkaz touto
listinou s ohledem na výše uvedenou účelovost tvrzení žalobce neprovedl.
Tvrzení stěžovatele v kasační stížnosti týkající se jeho obavy z pronásledování v zemi
původu z důvodu podání žádosti o udělení azylu v České republice pak Nejvyšší správní soud
shledal rovněž účelovým. Podle názoru Nejvyššího správního soudu žalovaný ani krajský
soud nepochybily ani ohledně rozhodnutí o neexistenci překážek vycestování podle §91
zákona o azylu, neboť provedly přesvědčivý rozbor toho, zda žalobci po návratu do země
původu hrozí nebezpečí z důvodu, že podal v zahraničí žádost o udělení azylu, a dospěly
k závěru, že tvrzené nebezpečí žalobci po návratu do země původu nehrozí a že tedy u něj
nejsou dány překážky vycestování podle §91 zákona o azylu.
Nejvyšší správní soud tedy dospěl k závěru, že důvody kasační stížnosti podle §103
odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. nejsou dány a proto kasační stížnost jako nedůvodnou zamítl
(§110 odst. 1 s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační stížnosti
rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení o složení
senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšnému žalobci náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s kasační stížností žalobce žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu