ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.53.2005
sp. zn. 3 Azs 53/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Marie Součkové a JUDr. Milady Haplové v právní věci žalobkyně:
V. H., zastoupené Mgr. Richardem Frommerem, advokátem se sídlem Olomouc, tř. Svobody
31, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační
stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 60 Az 37/2004 – 30 ze dne
24. 6. 2004,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) shora
uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta její žaloba proti
rozhodnutí žalovaného č.j. OAM-285/VL-10-12-2004 ze dne 4. 2. 2004. Tímto správním
rozhodnutím byla žádost stěžovatelky o udělení azylu podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č.
325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění
pozdějších předpisů (azylový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „azylový zákon“)
zamítnuta jako zjevně nedůvodná neboť stěžovatelka ve správním řízení neuváděla
skutečnosti svědčící o tom, že by mohla být vystavena pronásledování z důvodů uvedených
v §12 cit. zákona. Soud dospěl k závěru, že žaloba nebyla důvodná, neboť skutečnosti
uváděné stěžovatelkou ve správním řízení, tj. potíže se soukromou osobou spočívající ve
vyhrožování a vymáhání již splatného dluhu po stěžovatelce a jejím manželovi, nejsou
podřaditelné pod žádný z důvodů pro udělení azylu. Žalovaný proto podle soudu nepochybil,
jestliže žádost o azyl zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) azylového
zákona. Vzhledem k tomu krajský soud v souladu s §78 odst. 7 zák. č. 152/2002 Sb., soudní
řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), žalobu jako nedůvodnou zamítl.
V podané kasační stížnosti stěžovatelka napadá rozsudek krajského soudu v celém
rozsahu z důvodu chybné aplikace zákona, kdy soud stejně jako žalovaný dovodil, že nárok
na udělení azylu není. Stěžovatelka má zato, že jí na Ukrajině hrozí násilí ze strany manželova
věřitele a že takovýto způsob vymáhání dluhů je zapříčiněn i tolerován vládní politikou
Ukrajiny a měl jí být azyl udělen. V doplnění kasační stížnosti napadla rozsudek krajského
soudu z důvodu nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, zda byla
naplněna ustanovení §12, §13 a §14 zákona č. 325/1999 Sb. v platném znění či nikoli, tedy
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Ze správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatelka ve správním řízení
jako důvod své žádosti o azyl uvedla skutečnost, že na Ukrajině je jí vyhrožováno věřitelem,
od něhož si v r. 2001 společně s manželem vypůjčili peníze, které pak nemohli vrátit v plné
výši a proto se rozhodli odjed do ČR, aby se před věřitelem ukryli. Věřitel se domáhal
splacení dluhu poté, co nebyli schopni zbylou dlužnou částku vrátit v termínu, navštěvoval je
a vyhrožoval jim zabitím. Stěžovatelka s ním do styku osobně nepřišla, o pomoc se na nikoho
neobrátili. Již na Ukrajině se rozhodla, že bude žádat o azyl v ČR poté, co jí o této možnosti
informovala kamarádka. Na Ukrajině neměla stěžovatelka žádné problémy, podle jejího
prohlášení proti ní nikdy nebylo vedeno trestní stíhání, nebyla politicky aktivní a rovněž
potvrdila, že důvodem její žádosti o azyl je snaha o legalizaci pobytu v ČR.
Podle §16 odst. 1 písm. g) cit. zákona se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně
nedůvodná, jestliže žadatel neuvádí skutečnost svědčící o tom, že by mohl být vystaven
pronásledování z důvodů uvedených v §12. Podle §16 odst. 2 cit. zákona lze takové
rozhodnutí vydat nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení o udělení azylu.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě
v rozsahu důvodů uvedených v kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost není důvodná.
Podle zjištění Nejvyššího správního soudu v daném případě byly dány důvody
pro zamítnutí žádosti stěžovatelky jako zjevně nedůvodné z důvodu uvedeného v §16 odst. 1
písm. g) azylového zákona. Ve správním řízení bylo dostatečným způsobem zjištěno,
že stěžovatelka, ale zejména její manžel měli na Ukrajině problémy s věřiteli, od kterých
si půjčili peníze na podnikání, a kteří po nich požadovali zaplacení dluhu po jeho splatnosti
a kteří jim posléze začali vyhrožovat. Jiné problémy stěžovatelka podle svého sdělení
ve správním řízení neměla. Šlo tedy o problémy se soukromými osobami, jejichž jednání
bez vazby na státní strukturu lze považovat za pronásledování ve smyslu azylového zákona
pouze tehdy, je-li je možno připsat státu v tom smyslu, že je státem podporováno či trpěno
nebo že stát není schopen odpovídajícím způsobem zajistit ochranu před takovým jednáním.
Z informací obsažených ve spise nelze dovodit, že by stát jednání uvedených soukromých
osob podporoval. Stěžovatelka a její manžel se poté, co jim bylo vyhrožováno, neobrátili
na policii ani na žádný jiný příslušný orgán se žádostí o pomoc. Za takových okolností
však nelze negativní chování soukromých osob vůči stěžovatelce bez dalšího přičítat státu,
resp. nelze učinit závěr, že domovský stát není schopen odpovídajícím způsobem ochranu
před takovým jednáním zajistit. Nejvyšší správní orgán zjistil, že stěžovatelka ve správním
řízení nejen netvrdila, že je pronásledována nebo že má důvodné obavy z pronásledování
z důvodů uvedených v §12 cit. zákona, nýbrž netvrdila ani to, že by byla vůbec
pronásledována ve smyslu §2 odst. 6 cit. zákona. Za takových okolností byly ve správním
řízení splněny zákonné podmínky pro to, aby žalovaný ve lhůtě 30ti dnů ode dne zahájení
správního řízení o udělení azylu vydal rozhodnutí o zamítnutí žádosti jako zjevně nedůvodné
podle §16 odst. 1 písm. g) cit. zákona. Učinil-li tak, pak neměl žalovaný správní orgán
a následně ani krajský soud povinnost zjišťovat důvody pro udělení azylu podle §12
azylového zákona. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší správní soud nezjistil naplnění
stížního důvodu podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud s poukazem na výše uvedené, tedy obdobně jako krajský soud
dospěl k závěru, že žalobou napadené rozhodnutí bylo v souladu s §16 odst. 1 písm. g)
azylového zákona. Ve vlastním řízení pak nezjistil naplnění řádně uplatněného důvodu
kasační stížnosti a proto kasační stížnost podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
S přihlédnutím k §78b odst. 1 azylového zákona, podle něhož se cizinci, který
předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí
Ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí na žádost vízum
za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně o žádosti
o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatelka neměla ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spoj. s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto náhradu nákladů řízení nepřiznal (§60 odst. 1
ve spoj. s §120 s. ř. s .).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 25. ledna 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu