ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.55.2006
sp. zn. 3 Azs 55/2006 - 56
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: P. V. B., zastoupeného Mgr. Matúšem
Bónou, advokátem, se sídlem Brno, Novobranská 14, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Ostravě ze dne 9. 11. 2005, č. j. 24 Az 473/2004 – 33,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
13. 7. 2004, č. j. OAM-2171/VL-10-05-2004. Rozhodnutím správního orgánu nebyl žalobci
udělen azyl podle ust. §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb. a zároveň
bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91
cit. zákona. Kasační stížnost podal žalobce z důvodu uvedeného v ust. §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s., tedy pro nesprávné posouzení právní otázky krajským soudem. Žalobce dovozoval,
že nebylo správně vyhodnoceno jeho pronásledování v zemi původu z důvodu náboženského
přesvědčení. Již v průběhu řízení před správním orgánem byla učiněna skutková zjištění
o násilných projevech orgánů veřejné moci ve vztahu k příslušníkům zejména státem
neuznaných konfesí. Na základě tohoto skutkového stavu mělo být dovozeno, že je zde dána
přinejmenším překážka vycestování na straně žalobce. Dále žalobce nesouhlasil s názorem
krajského soudu na otázku humanitárního azylu. Soud v odůvodnění napadeného rozsudku
sice deklaroval rozsah přezkumné činnosti v tomto ohledu, avšak ani z takto vymezených
hledisek správní uvážení žalovaného správního orgánu v podstatě nepřezkoumal. Zejména
opominul závazky České republiky ve vztahu k nezletilým dětem a jejich právům. Jako důvod
hodný zvláštního zřetele nebylo možno přehlédnout skutečnost, že nezletilé děti žalobce
od narození žijí v tuzemském sociálním a kulturním prostředí, navštěvují české školy
atd. Požadovat v tomto případě, aby v zájmu sloučení rodiny ukončily svůj pobyt v České
republice a následovaly otce do země jeho původu, znamená zcela nepřiměřený zásah
do jejich zdravého vývoje. Zcela nepochybně by bylo v jejich zájmu, k němuž je Česká
republika povinna přihlížet, setrvání na jejím území a to s možností soužití s oběma rodiči,
tedy i s otcem. Z výše uvedených důvodů navrhl žalobce, aby napadený rozsudek Krajského
soudu v Ostravě byl zrušen a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalobce současně
požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel Nejvyšší správní soud nejprve
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 9. 11. 2005, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a) s. ř. s., tedy, zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy žalobce (stěžovatele). Vycházel přitom z precedenčního
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní
a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnostech ve věcech azylu
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti
kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1
s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost žalobce neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit,
v čem žalobce spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl v případu žalobce žádnou zásadní
právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů
nebo rozhodovací činnosti krajských soudů. Žalobcem uváděné otázky udělování
humanitárního azylu podle ust. §14 zákona č. 325/1999 Sb., či existence překážky
vycestování podle ust. §91 cit. zákona, byly Nejvyšším správním soudem již opakovaně
judikovány, jak ostatně správně poukázal již krajský soud ve svém rozsudku citací
konkrétních rozhodnutí. Kasační stížnost žalobce pak Nejvyššímu správnímu soudu žádný
nový problém k řešení nepředkládá. Nejvyšší správní soud tedy jen ve stručnosti připomíná,
že problémy legalizace pobytu či prodlužování pobytu na území České republiky podle
zákona o pobytu cizinců č. 326/1999 Sb., nelze směšovat s azylovými procedurami podle
zákona č. 325/1999 Sb. Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky
přijatelnosti v daném případě nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s.
pro nepřijatelnost odmítl. Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění zákona č. 350/2005 Sb. podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského
soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek,
nerozhodoval již Nejvyšší správní soud o žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3
s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 11. října 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu