ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.58.2006
3 Azs 58/2006-45 (doplněno 25/10/06 Nevrk)
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína a soudců JUDr. Milana Kamlacha, Mgr. Daniely Zemanové, JUDr. Marie Turkové
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: N. N. D., zastoupeného JUDr. Karlem
Krejzou, advokátem, se sídlem Ostrov, Masarykova 715, proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni ze dne 29. 12. 2005, č. j. 59 Az 19/2005 – 15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Plzni, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne
9. 9. 2005, č. j. OAM-1354/VL-20-05-2005. Rozhodnutím správního orgánu nebyl žalobci
udělen azyl podle ust. §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb. a zároveň
bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu ust. §91
cit. zákona. V kasační stížnosti žalobce namítal, že správní orgán nepřezkoumal všechny
důvody, které jej vedly k podání žádosti o azyl. Žalobce má zato, že správní orgán
na podkladě ne zcela kompletně shromážděných důkazů nesprávně posoudil skutkový stav
věci a vydal rozhodnutí, které žalobce považuje s ohledem na příslušná ustanovení zákona
o azylu za nesprávné. Žalobce poukázal na skutečnost, že ze svého domovského státu
byl nucen odejít z důvodu svízelné životní situace a obrátit se se žádostí o ochranu na Českou
republiku. Žalobce žádá o to, aby v České republice dostal příležitost žít v bezpečí
a za podmínek na které má právo každý člověk, což mu v jeho zemi původu nebylo
umožněno. Rozhodnutí zůstat v ČR je motivováno také zdejší přítomností silné vietnamské
komunity, která mu jistě může v mnohém pomoci tak, aby nebyl k tíži společnosti,
ale naopak k jejímu prospěchu. Žalobce si chce také legalizovat svůj pobyt v ČR
zejména proto, že zde legálně z titulu uděleného trvalého pobytu žije a pracuje i jeho družka
– Vietnamka, s níž hodlá uzavřít sňatek a s níž má dítě narozené již na území republiky.
Žalobce proto navrhl, aby napadený rozsudek Krajského soudu v Plzni byl zrušen a věc
vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Zároveň požádal o přiznání odkladného účinku
podané kasační stížnosti.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel Nejvyšší správní soud nejprve
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 29. 12. 2005, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a) s. ř. s., tedy, zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy žalobce (stěžovatele). Vycházel přitom z precedenčního
usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39.
Podle tohoto usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní
a intenzivní situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce
pro Nejvyšší správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů
či právních otázek. Podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě
rozpoznatelného dopadu řešené právní otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním
úkolem Nejvyššího správního soudu v řízení o kasační stížnostech ve věcech azylu
je proto nejen ochrana individuálních veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad
právního řádu a sjednocování rozhodovací činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele
v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti
kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1
s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích kritérií přijatelnosti – v konkrétním
případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého důvodu by tedy měl Nejvyšší
správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost žalobce neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit,
v čem žalobce spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a) s. ř. s.
Nejvyšší správní soud pak z úřední povinnosti nenalezl v případu žalobce žádnou zásadní
právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit v rámci sjednocování výkladu právních předpisů
nebo rozhodovací činnosti krajských soudů. Nejvyšší správní soud již opakovaně judikoval,
(např. rozsudkem ze dne 8. 4. 2004, č. j. 4 Azs 47/2004 – 60), že problémy vyplývající
z úpravy trvalého pobytu cizince podle zákona č. 326/1999 Sb., nelze směšovat s azylovými
procedurami podle zákona č. 325/1999 Sb. Právě to však žalobce ve své kasační stížnosti činí.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě
nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a) s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Vzhledem k tomu, že podle ust. §32 odst. 5 zákona č. 325/1999 Sb., ve znění zákona
č. 350/2005 Sb., podání kasační stížnosti proti rozhodnutí krajského soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věcech azylu má odkladný účinek, nerozhodoval již Nejvyšší
správní soud o žádosti žalobce o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti
ve smyslu ust. §107 s. ř. s.
Kasační stížnost byla odmítnuta, Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak,
že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3
s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 11. října 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu