ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.72.2005
sp. zn. 3 Azs 72/2005 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci
žalobkyně: G. I., zastoupené JUDr. Ing. Jiřím Klavíkem, advokátem se sídlem Chrudim III,
Havlíčkova 99, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
vedené u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, pod sp. zn. 52 Az
20/2004, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2004 č. j. OAM-6494/VL-10-
P26-2003, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Hradci
Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 29. 10. 2004 č. j. 52 Az 20/2004 – 29,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne
29. 10. 2004 č. j. 52 Az 20/2004 - 29 se zrušuje a věc se mu vrací k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, rozsudkem ze dne
29. 10. 2004 č. j. 52 Az 20/2004 – 29 zamítl žalobu podanou žalobkyní (dále i „stěžovatelka“)
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2004 č. j. OAM-6494/VL-10-P26-2003,
kterým nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení §12, 13 odst. 1, 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění
platném v době rozhodování ve věci (dále jen „zákon o azylu“), a současně bylo vysloveno,
že se na ni nevztahuje překážka vycestování dle §91 téhož zákona.
V odůvodnění rozsudku Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích,
mimo jiné uvedl, že dospěl k závěru, že skutkový stav byl žalovaným zjištěn dostatečně
a právně správně zhodnocen. Jak vyplývá z obsahu odůvodnění krajský soud zjevně
rozhodoval o žalobě jiné osoby, neboť doslova uvedl: „Žalobce jako důvod žádosti o azyl
uváděl v podstatě v průběhu celého správního řízení, že ze své země odešel za prací, doma
práci neměl a peníze mu nestačily na obživu, jeho snahou je dostat v České republice trvalý
pobyt. Soud konstatuje shodně s žalovaným správním orgánem, že tyto skutečnosti
nenasvědčují tomu, že je žalobce pronásledován za uplatňování politických práv a svobod,
ani neodůvodňují strach z pronásledování z důvodu jeho vyznání, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání politických názorů v zemi původu - Bělorusku.“
Krajský soud na závěr uvedl, že výroky napadeného rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu
žalobci podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona o azylu jsou zákonné a žalobu
jako nedůvodnou zamítl.
Žalobkyně podala proti citovanému rozsudku krajského soudu včas kasační stížnost,
ve které označuje rozhodnutí žalovaného správního orgánu za nezákonné. Stěžovatelka
se domnívá, že žalovaný nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, čímž porušil §3 odst. 4,
§32 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., ve znění platném v době rozhodování ve věci
(dále jen „správní řád“), že důkazy, které si žalovaný opatřil, nebyly úplné, tedy došlo
opětovně k porušení §32 odst. 1 a §34 odst. 1 správního řádu, a že rozhodnutí žalovaného
nevyplývá ze zjištěných podkladů. Stěžovatelka tvrdí, že v zemi původu je ohrožena
na životě, nemá se kam obrátit o pomoc, protože stát takové poměry trpí a podporuje je.
Stěžovatelka také poukazuje na znění čl. 43 a čl. 53 Příručky postupů a kriterií pro určování
právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě.
Stěžovatelka navrhuje napadený rozsudek zrušit a věc vrátit krajskému soudu k dalšímu
projednání, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá,
že jak jeho rozhodnutí, tak i rozsudek krajského soudu, byly vydány v souladu s právními
předpisy, a odkazuje na správní spis ve věci, zejména na vlastní podání a výpovědi
stěžovatelky. Stěžovatelka dle žalovaného v průběhu správního řízení o udělení azylu
neuvedla žádné relevantní skutečnosti pro udělení azylu dle zákona o azylu. Žalovaný
navrhuje, aby kasační stížnost byla zamítnuta a nebyl jí přiznán odkladný účinek.
Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatelka podala dne 13. 12. 2003
žádost o udělení azylu, ve které uvedla, že vlast opustila z národnostních důvodů, mladší syn
byl lídrem mládežnické skupiny s názvem R., od roku 2000 mu začal někdo vyhrožovat, až
syn odjel z Ukrajiny do České republiky, po jeho odjezdu začal stěžovatelce někdo neznámý
telefonovat a vyhrožovat jí, obrátila se na policii, ale nepomohli jí. V červnu roku 2003 ji
někdo napadl na ulici, byla hospitalizována v nemocnici, když podala oznámení na policii,
nepomohli jí, protože je ruské národnosti. V srpnu roku 2003 dostala dopis od syna z České
republiky, proto se rozhodla z Ukrajiny odjet. Stěžovatelka také uvedla, že není a nikdy
nebyla členkou žádné politické strany ani jiné organizace. Dne 17. 1. 2004 v pohovoru k
žádosti o udělení azylu stěžovatelka podrobněji popsala problémy, které měla na Ukrajině ona
i její syn se soukromými osobami, dále uvedla, že o azyl se rozhodla požádat z důvodu
národnostní diskriminace a proto, že měla strach. Stěžovatelka neměla ve vlasti žádné
problémy se státními orgány.
Součástí správního spisu je rovněž část zprávy Ministerstva zahraničí Spojených států
o dodržování lidských práv na Ukrajině za rok 2002 a zpráva o Ukrajině Ministerstva vnitra
Velké Británie z roku 2002.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu podané kasační stížnosti napadený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, a dospěl k závěru,
že kasační stížnost je důvodná. V souladu s ustanovením §109 odst. 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen “s. ř. s.“) nebyl Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti, neboť napadený rozsudek krajského soudu je nepřezkoumatelný z níže vyložených
důvodů.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze podat kasační stížnost z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé. Za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost ve smyslu
citovaného zákonného ustanovení jsou považována zejména ta rozhodnutí, která postrádají
základní zákonné náležitosti, z nichž nelze seznat, o jaké věci bylo rozhodováno či jak bylo
rozhodnuto, která zkoumají správní úkon z jiných než žalobních důvodů (pokud
by se nejednalo o případ zákonem předpokládaného přezkumu mimo rámec žalobních
námitek), jejichž výrok je v rozporu s odůvodněním, která neobsahují vůbec právní závěry
vyplývající z rozhodných skutkových okolností nebo jejichž důvody nejsou ve vztahu
k výroku jednoznačné.
V projednávaném případě mělo být v řízení u krajského soudu přezkoumáváno
rozhodnutí žalovaného o neudělení azylu žalobkyni, jež byla státní příslušnicí Ukrajiny,
žádost o udělení azylu podala dne 13. 12. 2003 a pohovor k žádosti o udělení azylu
s žalobkyní byl veden dne 17. 1. 2004, v odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu
se však hovoří o žalobci, jehož zemí původu je Bělorusko, odkazuje se na zprávy
o dodržování lidských práv v Bělorusku, na žádost o azyl ze dne 15. 3. 2002 a protokol
o pohovoru ze dne 6. 11. 2002. Stejně tak je v odůvodnění rozsudku mylně uvedeno,
že žalobce jako důvod žádosti o azyl uváděl, že ze své země odešel za prací, doma práci
neměl, peníze mu nestačily na obživu, také podporoval babičku, sestru a matku, jeho snahou
je získat trvalý pobyt v České republice. Z obsahu správního spisu však plyne, že žalobkyně
uváděla, že vlast opustila z národnostních důvodů, bylo jí vyhrožováno soukromými osobami,
dokonce byla napadena. Z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu tak nelze
seznat, v jaké věci bylo skutečně rozhodováno. Navíc je toto odůvodnění v rozporu s výrokem
rozsudku, který hovoří o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2004
č. j. OAM-6994/VL-10-P26-2003, tj. rozhodnutí, které bylo žalovaným vydáno v řízení
o udělení azylu zahájeném na základě žádosti stěžovatelky ze dne 13. 12. 2003, a žalovaný
v rozhodnutí mimo jiné poznamenal, že žalobkyní uváděné potíže v zemi původu nelze
označit za pronásledování podle §12 písm. b) zákona o azylu, které by vůči ní směřovalo
ze strany státu z důvodu její ruské národnosti. V odůvodnění napadeného rozsudku krajský
soud nepochybně vychází z jiného rozhodnutí, když uvádí, že žalovaný ve svém rozhodnutí
konstatoval důvody, které žalobce popsal v žádosti o udělení azylu dne 15. 3. 2002
a při pohovoru, který s ním byl proveden dne 6. 11. 2002, a že žalovaný konstatoval,
že důvodem žádosti o udělení azylu jsou ekonomické důvody a snaha o legalizaci pobytu,
tyto skutečnosti nelze podřadit pod taxativně uvedené důvody pro udělení azylu v §12
písm. a) a b) zákona o azylu.
Stěžovatelka v kasační stížnosti výslovně neoznačila zákonný důvod jejího podání,
avšak z obsahu kasační stížnosti vyplývá, že byla podána z důvodu uvedeného v ustanovení
§103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., a to pro vady řízení u správního orgánu. Nejvyšší správní soud
se však vzhledem k nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku krajského soudu nemohl
tímto stížnostním důvodem zabývat, protože by tak mohl nahrazoval závěry krajského soudu
a vyloučil by tímto postupem možnost bránit se takto formulovaným právním závěrům
kasační stížností.
Z důvodů v tomto rozhodnutí uvedených Nejvyšší správní soud zrušil napadený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, a věc mu vrátil
k dalšímu řízení dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. V dalším řízení provede krajský soud
řádný přezkum žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného a své rozhodnutí dostatečně
a srozumitelně odůvodní, přičemž je vázán právním názorem vysloveným Nejvyšším
správním soudem ve smyslu ustanovení §110 odst. 3 s. ř. s.
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o kasační
stížnosti podle ustanovení §110 odst. 2 s. ř. s.
S přihlédnutím k ustanovení §78b odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Krajský soud v Krajský soud v Hradci Králové, pobočka v Pardubicích, stěžovatelce
k její žádosti ustanovil zástupcem advokáta pro řízení o kasační stížnosti, v tomto případě
hradí hotové výdaje a odměnu za zastupování stát. Ustanovený advokát JUDr. Ing. Jiří Klavík
však neprokázal, že v daném případě proběhla první porada se stěžovatelkou včetně převzetí
a přípravy zastoupení ve smyslu §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů, proto o jeho odměně za zastupování v řízení o kasační stížnosti nebylo
rozhodováno.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu