ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.76.2005
sp. zn. 3 Azs 76/2005 - 1
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína
a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: A.D.,
zastoupeného JUDr. Vladimírem Trnkou, advokátem se sídlem Praha 2, Bělehradská 77, proti
žalovanému Ministerstvu vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2004 č. j. 28 Az
76/2004 – 22,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 20. 12. 2004 č. j. 28 Az 76/2004 -
22 zamítl žalobu podanou žalobcem (dále i „stěžovatel“) proti rozhodnutí žalovaného ze dne
16. 4. 2004 č.j. OAM-888/VL-10-K02-2004, kterým nebyl žalobci udělen azyl podle
ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění platném v době rozhodování ve věci (dále jen „zákon
o azylu“), současně bylo vysloveno, že se na něj nevztahuje překážka vycestování
dle ustanovení §91 téhož zákona.
V odůvodnění rozsudku krajský soud zhodnotil skutková a právní zjištění ve věci
a mimo jiné uvedl, že musí přisvědčit žalovanému správnímu orgánu, že v případě žalobce
nebyl prokázán žádný z důvodů pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu. Žalobce
v původním řízení ani v žalobě, která je pouze obecná a odkazuje na předchozí správní řízení,
neuvedl žádnou konkrétní skutečnost, která by soud vedla k závěru, že byl ve vlasti
pronásledován nebo má odůvodněný strach z pronásledování z důvodů taxativně uvedených
v §12 zákona o azylu. V posuzovaném případě lze sice jednání soukromých osob označit
za nezákonné, vykazující znaky kriminální činnosti s cílem vlastního obohacení, nelze však
obavu žalobce z jednání těchto osob věřitelů, požadujících úroky z půjčených peněz,
považovat za pronásledování ve smyslu výše citovaného ustanovení. Jak vyplývá
z předloženého spisového materiálu žalobce se neobrátil na policii, soud či na příslušné státní
instituce či nevládní organizace se žádostí o pomoc a ochranu, žalobce nijak neprokázal,
že by mu státní orgány Ukrajiny nebyly schopny zajistit přiměřenou ochranu. Dle krajského
soudu nelze přehlédnout, že hlavním důvodem žádosti žalobce o udělení azylu byla
jeho snaha o legalizaci pobytu na území České republiky. Krajský soud dospěl k závěru,
že žalovaný dostatečně zjistil skutkový stav pro posouzení udělení azylu žalobci, napadené
rozhodnutí je v souladu se zákonem, a neshledal ani vady správního řízení ve věci, proto
žalobu v souladu s ustanovením §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále
jen „s. ř. s.“) jako nedůvodnou zamítl.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal stěžovatel včas
kasační stížnost, ve které uplatňuje důvody uvedené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a), b)
a d) s. ř. s. Stěžovatel považuje tvrzení žalovaného a krajského soudu za nedostatečná pro
odůvodnění zamítavého rozhodnutí, státní orgány země původu stěžovatele sice nepodporují
protiprávní jednání soukromých osob vůči osobě stěžovatele, ale ze zkušeností jeho a rodiny
je mu známo, že takovému jednání nejsou schopny zabránit a dodržování lidských práv
a právních předpisů ve vztahu ke stěžovateli zajistit. Zjišťování v uvedeném směru žalovaný
správní orgán nevěnoval dostatečnou pozornost, napadený rozsudek ar gumentaci žalovaného
převzal, přičemž obě řízení vycházela pouze z formálního přístupu k dané problematice.
Stěžovatel má za to, že žalovaný ani soud se nezabývaly blíže důvody, které uvedl, a ohledně
země původu se spokojily s všeobecnými zprávami ministerstev zahraničí, aniž by bylo
zjišťováno, zda případná tolerance nebo neschopnost zabránění protiprávního jednání
soukromých osob může u žalobce vyvolat důvodné obavy o jeho zdraví či život, proto zůstalo
předchozí řízení neúplné. Stěžovatel navrhuje napad ený rozsudek krajského soudu zrušit
a věc mu vrátit k dalšímu řízení, zároveň navrhuje přiznat kasační stížnosti odkladný účinek.
Žalovaný ve svém vyjádření popírá oprávněnost kasační stížnosti, neboť se domnívá,
že jeho rozhodnutí i rozsudek krajského soudu byly vydány v souladu se zákonem, odkazuje
na správní spis ve věci, zejména na vlastní podání a výpovědi stěžovatele a na vydané
rozhodnutí. Žalovaný trvá na tom, že se žádostí stěžovatele o udělení azylu zabýval
individuálně a svědomitě, v souladu se zákonem o azylu se zabýval všemi okolnostmi
případu, a dále konstatuje, že stěžovatel svoji vlast opustil za účelem výdělku peněz a o azyl
požádal až po dvou letech nelegálního pobytu v České republice. Žalovaný navrhuje, aby
kasační stížnost byla zamítnuta a nebyl jí přiznán odkladný účinek.
Z předloženého správního spisu vyplynulo, že stěžovatel podal dne 5. 3. 2004 žádost
o udělení azylu, ve které uvedl, že vlast opustil 25. 6. 2002, aby si vydělal peníze.
Na Ukrajině si půjčil peníze, které později nemohl vrátit, proto se rozhodl odjet do České
republiky, aby si na dluh vydělal. Stěžovatel dále uvedl, že zde pracuje, dluh již splatil,
ale do vlasti se nemůže vrátit, protože nemá na splacení úroků z půjčené částky, nyní žádá
o azyl, aby si zde legalizoval pobyt, v případě návratu se obával věřitele. V pohovoru
k žádosti o udělení azylu dne 7. 4. 2004 stěžovatel potvrdil správnost údajů, které uvedl
v žádosti o udělení azylu, popsal cestu z Ukrajiny do České republiky a okolnosti půjčení
peněz (půjčil si n a bydlení od neznámých lidí). Stěžovatel také uvedl, že jiné potíže
než se splácením dluhu a nalezením zaměstnán í ve vlasti neměl, vrátit se však nemůže,
protože by mu lidé, kteří mu peníze půjčili, vyhrožovali. Na otázku, proč nepožádal o azyl
hned po příjezdu, stěžovatel odpověděl, že mu dříve nebylo vyhrožováno a chtěl se již vrátit
domů, navíc dluh splatil, ale teď nemá na úroky a ve vlasti mu vyhrožují, vzkazují mu
to po matce. Stěžovatel přisvědčil, že na policii se neobrátil, měl za to, že by mu nepomohla,
se státními orgány ve vlasti problémy neměl.
Součástí správního spisu je také Zpráva o dodržování lidských práv za rok 2002
na Ukrajině Ministerstva zahraničí Spojených států vydaná dne 31. 3. 2003.
Nejvyšší správní soud přezkoumal v rozsahu a v mezích kasační stížnosti napadený
rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a dospěl k závěru, že kasační stížnost není
důvodná.
Nejvyšší správní soud neshledal oprávněným stěžovatelem uplatněný důvod kasační
stížnosti dle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost spočívající v nesprávném
posouzení právní otázky ohledně splnění podmínek pro udělení azylu krajským soudem.
Nesprávné posouzení právní otázky spočívá buď v tom, že na správně zjištěný skutkový
stav je vybrána nesprávná právní norma, popř. je sice vybrána správná právní norma,
ale je nesprávně vyložena nebo aplikována. Právní otázkou, kterou se sou d v předcházejícím
řízení zabýval, je otázka, zda důvody uváděné stěžovatelem, a to problémy, které měl
ve vlasti se soukromými osobami, od nichž si půjčil peníze a ony se poté začaly domáhat
placení úroku z dlužné částky (přičemž stěžovatel se ve vlasti n eobrátil o pomoc na žádný
státní orgán či instituci), snaha pracovat v České republice a legalizovat si na jejím území
pobyt (nelze opomenout skutečnost, že stěžovatel požádal o udělení azylu až po bezmála
dvouletém pobytu v České republice), mohou být dův odem pro udělení azylu dle §12 zákona
o azylu. Dle citovaného ustanovení se azyl udělí cizinci, bude-li v řízení o udělení azylu
zjištěno, že cizinec je buď pronásledován za uplatňování politických práv a svobod a nebo má
odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti
k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož
občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního
trvalého bydliště. Jak je zřejmé z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud se všemi
těmito skutečnostmi řádně zabýval a dospěl ke správnému závěru, že stěžovatelem uváděné
důvody nelze podřadit pod důvody pro udělení azylu dle §12 zákona o azylu a žalovaný
správní orgán nikterak nepochybil, když stěžovateli azyl neudělil.
Co se týče námitek stěžovatele o nedostatečném hodnocení důkazů v předcházejících
řízeních a nedostatečných odůvodněních ve věci vydaných rozhodnutí má Nejvyšší správní
soud za to, že žalovaný provedl ve věci řádné dokazování, když pro rozhodnutí si opatřil
dostatek podkladů (vycházel zejména z tvrzení stěžovatele uváděných v žádosti o udělení
azylu a v pohovoru k žádosti, z informací o situaci na Ukrajině Ministerstva zahraničí
Spojených států), na jejichž základě zjistil přesně a úplně skutkový stav věci, který rozebral
v kontextu platné právní úpravy a dospěl k závěrům uvedeným v rozhodnutí. Rovněž krajský
soud vycházel z dostatečných podkladů potřebných pro rozhodnutí, ve věci provedl řádné
dokazování a dospěl ke stejným právním závěrům jako žalovaný. Žalovaný v odůvodnění
svého rozhodnutí podrobně popsal průběh řízení o udělení azylu, právní a skutková zjištění
ve věci, hodnocení důkazů a konečná stanoviska. Krajský soud se v napadeném rozsudku
vyčerpávajícím způsobem vypořádal se všemi žalobními námitkami stěžovatele, přičemž
neshledal stěžovatelem obecně tvrzené nedostatky a porušení, odůvodnění rozsudku poskytuje
dostatečnou skutkovou a právní oporu jeho výroku. Nejvyšší správní soud přijaté závěry
žalovaného a krajského soudu sdílí a v řízení neshledal vadu ve smyslu §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s.
Stěžovatel v podané kasační stížnosti také výslovně zmínil důvod dle ustanovení §103
odst. 1 písm. d) s. ř. s., blíže jej však nijak nespecifikoval, proto se tímto stížnostním
důvodem v uplatněném rozsahu a za uvedené situace nemohl Nejvyšší správní soud zabývat.
Na závěr Nejvyšší správní soud připomíná, že právní institut azylu nelze směšovat
s instituty sloužícími k legalizaci pobytu cizinců na území České republiky, které jsou
vymezeny například v zákoně č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR.
Vzhledem ke shora uvedenému Nejvyšší správní soud kasační stížnost zamítl jako
nedůvodnou dle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s.
S přihlédnutím k ustanovení §78b odst. 1 zákona o azylu, podle něhož se cizinci,
který předloží doklad o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě
proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku, udělí
na žádost vízum za účelem strpění pobytu, nerozhodoval Nejvyšší správní soud samostatně
o žádosti o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Stěžovatel neměl ve věci úspěch, nemá proto právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti ze zákona (§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.). Žalovaný správní orgán
měl ve věci úspěch, nevznikly mu však náklady řízení o kasační stížnosti přesahující rámec
jeho běžné úřední činnosti. Soud mu proto právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal
(§60 odst. 1 ve spojení s §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 8. března 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu