ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.80.2006
sp. zn. 3 Azs 80/2006 - 52
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava
Vlašína, a soudců JUDr. Milana Kamlacha a JUDr. Marie Součkové v právní věci žalobce: I.
O., zastoupeného Mgr. Evou Pokornou, advokátkou, se sídlem Karlovo nám. 28, Praha 2,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 10. 2005, č. j. 28 Az
7/2005 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené zástupkyni žalobce, advokátce Mgr. Evě Pokorné, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 2150 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena
do 1 měsíce po právní moci tohoto usnesení. Náklady právního zastoupení žalobce
nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce v záhlaví uvedený rozsudek Krajského
soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 2. 2. 2005, č. j. OAM-2633/VL-10-P11-2004. Citovaným rozhodnutím správního
orgánu žalobci nebyl udělen azyl podle ust. §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zák. č. 325/1999 Sb.
a současně bylo rozhodnuto, že se na něj nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
tohoto zákona. Kasační stížnost neobsahovala důvody podle ust. §103 odst. 1 s. ř. s., žalobce
pouze požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti, o ustanovení
bezplatného právního zástupce z řad advokátů a o tlumočníka do ruského jazyka. Závěrem
pak navrhl, aby napadený rozsudek krajského soudu byl zrušen a věc mu vrácena k dalšímu
projednání.
Usnesením ze dne 13. 1. 2006 vyzval krajský soud žalobce, aby prostřednictvím
své zástupkyně upřesnil, v jakém rozsahu rozsudek napadá a aby doplnil důvody kasační
stížnosti podle ust. §103 odst. 1 s. ř. s. Poučil ho rovněž o následcích nesplnění výzvy.
Na výzvu soudu žalobce doplnil kasační stížnost podáním ze dne 18. 2. 2006.
Zde uvedl, že napadá výrok o zamítnutí žaloby proti rozhodnutí žalovaného správního orgánu.
Jako důvod podání kasační stížnosti pak žalobce uvedl, že krajský soud měl zrušit rozhodnutí
žalovaného, neboť skutková podstata, ze které žalovaný v napadeném rozhodnutí vycházel,
nemá oporu ve spisu a je s ním v rozporu. Rozhodnutí nevycházelo ze spolehlivě zjištěného
stavu věci, není přesvědčivé a při zjišťování skutkové podstaty byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost. Žalovaný nevyužil všech svých možností k získání úplných důkazů, tedy zjištění
přesného úplného stavu věci a neopatřil si potřebné podklady pro rozhodnutí. V důsledku
toho, krajský soud dospěl k nesprávnému právnímu posouzení, když jeho rozhodnutí
nevyplývá ze zjištěných podkladů.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo
odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo
opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém
řízení usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
Po zvážení výše uvedených skutečností dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že kasační stížnost je zatížena vadami, které brání jejím věcnému projednání. Základní
náležitostí kasační stížnosti je tvrzení o existenci důvodů uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s.
Kasační stížnost žalobce takovéto důvody neobsahovala, doplněk kasační stížnosti
je pak v zásadě opisem zákonného znění ust. §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. bez jakékoliv
konkretizace ve vztahu k žalobci. Není tedy zřejmé, v čem spatřuje žalobce rozpor skutkové
podstaty, z nichž správní orgán při svém rozhodování vycházel, se spisem, v čem konkrétně
dle jeho názoru nebyl spolehlivě zjištěn stav věci, v čem rozhodnutí správního orgánu není
přesvědčivé, případně v čem mělo spočívat porušení ustanovení o řízení před správním
orgánem. Zcela nekonkretizována zůstala i námitka, že krajský soud dospěl k nesprávnému
právnímu posouzení, když jeho rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů. Nejvyšší
správní soud tedy uzavírá, že ani po doplnění kasační stížnosti neobsahuje tato základní
náležitosti nutné k tomu, aby mohla být věcně projednána. Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnost žalobce podle ust. §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s. odmítl.
Za této situace nerozhodoval již samostatně o žádosti o přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti, tlumočník do ruského jazyka pak nebyl ustanoven, neboť tato potřeba nevyšla
v řízení najevo. Žalobce byl v řízení o kasační stížnosti zastupován advokátkou, která
je nepochybně českého jazyka znalá. Jednání ve věci přitom nebylo nařízeno.
Kasační stížnost byla odmítnuta. Nejvyšší správní soud proto rozhodl tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti (§60 odst. 3 s. ř. s.
ve spojení s ust. §120 s. ř. s.). Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Evě Pokorné
pak Nejvyšší správní soud přiznal odměnu za zastupování za dva hlavní úkony právní služby
á 1000 Kč [§9 odst. 3 písm. f) vyhlášky č. 177/1996 Sb.] k nímž náleží 2 x režijní paušál
á 75 Kč (§12 odst. cit. vyhlášky) celkově tedy 2150 Kč. Náklady právního zastoupení
žalobce nese stát (§60 odst. 4 s. ř. s. ve spojení s ust. §120 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 9. srpna 2006
JUDr. Jaroslav Vlašín
předseda senátu