ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.89.2006
sp. zn. 3 Azs 89/2006 - 49
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína, JUDr. Milana Kamlacha, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: D. N., zast. JUDr. Janou Betlamovou,
advokátkou se sídlem Litoměřice, Dómská 8, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra,
se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu
v Hradci Králové ze dne 25. 10. 2005, č. j. 28 Az 158/2004 - 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Ustanovené advokátce stěžovatele, JUDr. Janě Betlamové, se p ř i z n á v á
odměna za zastupování ve výši 1279,25 Kč. Tato částka bude jmenované vyplacena
z účtu Nejvyššího správního soudu do 2 měsíců od právní moci tohoto rozhodnutí.
Náklady právního zastoupení stěžovatele nese stát.
Odůvodnění:
Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále též „stěžovatel“) v záhlaví
uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti
rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 18. 11. 2004, č.j. OAM-3057/VL-10-04-2004.
Rozhodnutím správního orgánu nebyl stěžovateli k jeho žádosti udělen azyl podle ust. §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zák. č. 325/1999 Sb. Současně žalovaný rozhodl, že se na stěžovatele
nevztahuje překážka vycestování. Krajský soud se ztotožnil se závěrem správního orgánu,
že stěžovatel v průběhu řízení netvrdil žádný ze zákonných důvodů udělení azylu. O azyl
požádal z důvodu rodinných neshod v zemi původu a ve snaze o legalizaci pobytu na území
ČR poté, co bylo rozhodnuto o jeho správním vyhoštění. V provedeném správním řízení soud
neshledal žádné vady a v rozhodnutí žalovaného žádných pochybení. Žalobu proto podle
ust. §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) jako
nedůvodnou zamítl.
Kasační stížností napadl stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodů podle
ust. §103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. Soud se dle jeho názoru nedostatečně zabýval
otázkou členství stěžovatele v politické straně AGP a důsledky, jež pro něj z toho vyplývaly,
jakož ani rozhodnutím žalovaného o neudělení azylu z humanitárních důvodů (§14 zákona
č. 325/1999 Sb.). Za nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů považuje stěžovatel napadený
rozsudek pokud jde o přezkum rozhodnutí žalovaného o neexistenci překážky vycestování.
Žádá proto Nejvyšší správní soud, aby rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové zrušil
a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Při rozhodování o kasační stížnosti žalobce musel nejprve Nejvyšší správní soud
posoudit, zda jsou splněny podmínky řízení. Vzhledem k tomu, že napadený rozsudek
byl krajským soudem vynesen dne 25. 10. 2005, tedy po účinnosti novely azylového zákona
č. 350/2005 Sb., zkoumal Nejvyšší správní soud nejprve otázku, zda je kasační stížnost
přijatelná ve smyslu ust. §104a s. ř. s., tedy zda podaná kasační stížnost svým významem
podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Vycházel přitom z precedentního usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 - 39. Podle tohoto
usnesení je podstatným přesahem vlastních zájmů stěžovatele jen natolik zásadní a intenzivní
situace, v níž je kromě ochrany veřejného subjektivního práva jednotlivce pro Nejvyšší
správní soud též nezbytné vyslovit právní názor k určitému typu případů či právních otázek.
Přesah vlastních zájmů stěžovatele je dán jen v případě rozpoznatelného dopadu řešené právní
otázky nad rámec konkrétního případu. Primárním úkolem Nejvyššího správního soudu
v řízení o kasačních stížnostech ve věcech azylu je proto nejen ochrana individuálních
veřejných subjektivních práv, nýbrž také výklad právního řádu a sjednocování rozhodovací
činnosti krajských soudů. V zájmu stěžovatele v řízení o kasační stížnosti ve věcech azylu
je pak nejenom splnit podmínky přípustnosti kasační stížnosti a svoji stížnost opřít o některý
z důvodu uvedených v ust. §103 odst. 1 s. ř. s., nýbrž také uvést, v čem spatřuje – v mezích
kritérií přijatelnosti – v konkrétním případě podstatný přesah svých vlastních zájmů a z jakého
důvodu by tedy měl Nejvyšší správní soud předloženou kasační stížnost věcně projednat.
Z hlediska výše uvedeného Nejvyšší správní soud konstatuje, že v daném případě
kasační stížnost neobsahuje žádné tvrzení, z něhož by bylo možné dovodit, v čem stěžovatel
spatřuje přijatelnost své kasační stížnosti ve smyslu ust. §104a s. ř. s. Nejvyšší správní soud
pak z úřední povinnosti nenalezl žádnou zásadní právní otázku, k níž by byl nucen se vyjádřit
v rámci sjednocování výkladu právních předpisů a rozhodovací činnosti krajských soudů.
Otázkou absence tvrzených zákonných důvodů pro udělení azylu se Nejvyšší správní
soud dostatečně zabýval např. v rozsudku ze dne 21. 7. 2005, č. j. 3 Azs 303/2004 - 79,
www.nssoud.cz, irelevancí snahy o legalizaci pobytu jako důvodu pro udělení azylu pak
např. v rozsudku ze dne 30. 6. 2004, č. j. 7 Azs 138/2004 - 44, publ. pod č. 397/2004 Sb.
NSS, příp. v rozsudku ze dne 20. 10. 2005, č. j. 2 Azs 423/2004 - 81, www.nssoud.cz.
Nejvyšší správní soud proto dospěl k závěru, že podmínky přijatelnosti v daném případě
nejsou splněny a kasační stížnost žalobce dle ust. §104a s. ř. s. pro nepřijatelnost odmítl.
Podle §60 odst. 3 ve spojení s §120 s. ř. s. nemá při odmítnutí kasační stížnosti žádný
z účastníků právo na náhradu nákladů řízení. Ustanovené zástupkyni stěžovatele náleží
v souladu s §11 písm. b) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách a náhradách advokátů
za poskytování právních služeb (advokátní tarif), odměna za jeden úkon právní služby
učiněný v řízení o kasační stížnosti ve výši 1000 Kč, a dále náhrada hotových výdajů ve výši
paušální částky 75 Kč podle §13 odst. 3 cit. Vyhlášky. Vzhledem k tomu, že jmenovaná
je plátkyní DPH, navyšuje se tato částka podle ust. §57 odst. 2 s. ř. s. o 19 % tj. o částku
204,25 Kč, celkem tedy 1279,25 Kč. Uvedená částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího
správního soudu do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení. Náklady právního
zastoupení stěžovatele nese dle ust. §60 odst. 4 s. ř. s. stát.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3
s. ř. s.).
V Brně dne 20. prosince 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu