ECLI:CZ:NSS:2006:3.AZS.9.2006
sp. zn. 3 Azs 9/2006 - 37
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci
žalobkyně M.P., zastoupené JUDr. Tomášem Matouškem, Ph. D., advokátem se sídlem
Senovážné náměstí 23, Praha 1, proti žalovanému Ministerstvu vnitra, odbor azylové a
migrační politiky, se sídlem Nad Štolou 3, pošt. schránka 21/OAM, Praha 7, o žalobě proti
rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2005, čj. OAM-706/VL-20-04-2005, vedené u Krajského
soudu v Ostravě pod sp. zn. 63 Az 59/2005, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2005, čj. 63 Az 59/2005 - 17,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí byla zamítnuta
žádost žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) o udělení azylu na území České republiky
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (zákon
o azylu), ve znění účinném do 12. 10. 2005 (nyní §16 odst. 2 zákona o azylu – pozn. soudu).
Podle tohoto ustanovení se žádost o udělení azylu zamítne jako zjevně nedůvodná v případě,
že žadatel podal žádost o udělení azylu s cílem vyhnout se hrozícímu vyhoštění, vydání
nebo předání k trestnímu stíhání do ciziny, ačkoliv mohl požádat o udělení azylu dříve.
Žalovaný uvedl, že žalobkyně vstoupila na území České republiky dne 1. 2. 2004 a pobývala
zde nelegálně, bez víza a povolení k pobytu. Ačkoliv se mohla na území České republiky
volně pohybovat, nevyužila možnosti požádat o udělení azylu a žádost podala teprve poté,
kdy byla jako cizinka bez cestovního dokladu a povolení k pobytu zadržena policií
při kontrole. V lednu roku 2005 jí bylo uděleno správní vyhoštění na tři roky a k opuštění
České republiky jí byla stanovena lhůta do 31. 1. 2005. Skutečnosti uvedené v žádosti
o udělení azylu byly přitom žalobkyni známy již dříve a v podání žádosti o udělení azylu
jí nebránily žádné objektivní okolnosti. Proto byly podle žalovaného naplněny podmínky
pro zamítnutí žádosti o udělení azylu podle výše uvedeného ustanovení.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 8. 2005, čj. 63 Az 59/2005 - 17,
byla zamítnuta žaloba proti tomuto rozhodnutí. Soud uvedl, že žalovaný nepochybil,
když žádost žalobkyně o udělení azylu zamítl jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1
písm. k) zákona o azylu ve znění účinném do 12. 10. 2005, neboť nebylo sporu o tom,
že žalobkyně požádala o udělení azylu až poté, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění,
ačkoliv mohla o udělení azylu požádat již dříve. Soud dále označil za nedůvodné námitky
žalobkyně týkající se neudělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu a rozhodnutí
o překážce vycestování podle §91 zákona o azylu, neboť tato rozhodnutí se váží na §12
zákona o azylu, podle něhož však v daném případě nebylo rozhodováno. Soud neshledal
ani obecně namítané vady správního řízení. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu
jako nedůvodnou zamítl.
Ve včasné kasační stížnosti stěžovatelka namítla, že žalovaný nevycházel
při rozhodnutí ze spolehlivě zjištěného stavu věci a nevedl řízení tak, aby posílil důvěru
žalobkyně v jeho správnost. Stěžovatelka je přesvědčena, že splnila důvody pro udělení azylu
podle §12 zákona o azylu, případně podmínky pro vyslovení překážky vycestování
podle §91 zákona o azylu. Krajský soud pak nesprávně posoudil právní otázku důvodů
pro udělení azylu podle §12 a §14 zákona o azylu. Stěžovatelka měla problémy s obchodním
partnerem své matky a s jeho přáteli v politických kruzích, tyto osoby jí hrozily zabitím.
Žalovaný se pak podle stěžovatelky dostatečně nezabýval důvody pro udělení azylu a nezjistil
přesně a úplně skutečný stav věci. Žalobkyně dále namítla, že jí bylo v řízení o udělení azylu
znemožněno používat mateřského jazyka. Žalovaný ani soud se nezabývaly potvrzením
získaným matkou stěžovatelky, jež mělo doložit, že by stěžovatelka byla po návratu do země
původu perzekvována. Soud toliko odkázal na vyjádření žalovaného, který toto potvrzení
shledal být nevěrohodným. Stěžovatelka dále citovala čl. 53 a čl. 43 Příručky postupů
a kritérií pro určování právního postavení uprchlíků. Důvod pro udělení humanitárního azylu
stěžovatelka spatřuje v tom, že v České republice žije od roku 2004 a má zde vytvořeny
přátelské vazby. Jelikož nemohla před žalovaným vypovídat v mateřštině, nemohla uplatnit
všechny důvody pro udělení azylu a nemohla blíže odůvodnit perzekuci, které byla vystavena.
Ze všech těchto důvodů stěžovatelka navrhla, aby rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
25. 8. 2005, čj. 63 Az 59/2005 - 17, byl zrušen, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení.
Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti označil kasační stížnost za nezpůsobilý
návrh, neboť svým obsahem nemíří do napadeného rozhodnutí krajského soudu. Tvrzení
stěžovatelky, že nemohla ve správním řízení vypovídat v mateřském jazyce, označil žalovaný
za lživé. Žalovaný navrhl odmítnutí kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podle §102 a násl. s. ř. s. přípustná a stěžovatelka v ní namítá
důvody podle §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.; rozsahem a důvody kasační stížnosti
je Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 2 a 3 s. ř. s. vázán. Nejvyšší správní soud
přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout z úřední
povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Důvod kasační stížnosti je vymezen v §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., jedná se tedy
o tvrzenou nezákonnost rozhodnutí krajského soudu z důvodu nesprávného posouzení právní
otázky soudem v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky spočívá v tom,
že je na správně zjištěný skutkový stav aplikována nesprávná právní norma, popřípadě
je aplikována správná právní norma, která je však nesprávně vyložena. Stěžovatelka tvrdí,
že jí měl být udělen azyl, resp. vyslovena překážka vycestování, neboť měla v zemi původu
problémy se soukromými osobami a hrozilo jí zabití. K tomu Nejvyšší správní soud
konstatuje, že – jak správně uvedl žalovaný i krajský soud – rozhodnutí o zamítnutí žádosti
o udělení azylu vylučuje možnost posuzovat podmínky pro udělení azylu podle §12 či §14
zákona o azylu. Rozhodnutí podle §16 zákona o azylu znamená, že nastoupí některý
v tomto ustanovení předpokládaný důvod, pročež se žalovaný žádostí o udělení azylu nemůže
vůbec meritorně zabývat. Žádost žalobkyně o udělení azylu byla zamítnuta jako zjevně
nedůvodná, neboť žalobkyně požádala o azyl v situaci, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění,
ačkoliv mohla žádost o udělení azylu podat i dříve. Byl tedy dán důvod pro zamítnutí žádosti
o udělení azylu podle §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu (nyní srov. §16 odst. 2 zákona
o azylu – pozn. soudu); proto nebylo na místě vůbec zkoumat důvody pro udělení azylu
podle §12 či důvody pro udělení humanitárního azylu podle §14 zákona o azylu
ani rozhodovat o existenci překážky vycestování podle §91 zákona o azylu. V souzené věci
navíc žalobkyně neuváděla žádné azylově relevantní důvody, neboť důvodem jejího příchodu
do České republiky byla tvrzená obava z vyhrožování ze strany soukromých osob. Nejvyšší
správní soud v souladu s názorem krajského soudu dospěl k závěru, že žalovaný nepochybil,
když za výše uvedené situace žádost žalobkyně o udělení azylu zamítl jako zjevně
nedůvodnou. Důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. proto není dán.
Dalším důvodem kasační stížnosti stěžovatelky byl důvod podle §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s., podle něhož lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené vady řízení spočívající v tom,
že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu
ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon
v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, měl napadené
rozhodnutí správního orgánu zrušit. Tento důvod kasační stížnosti stěžovatelka specifikovala
tím, že žalovaný nevycházel při rozhodnutí ze spolehlivě zjištěného stavu věci;
s tímto tvrzením se nelze ztotožnit, neboť žalovaný měl při zamítnutí žádosti o udělení azylu
jako zjevně nedůvodné postaveno najisto, že stěžovatelka požádala o udělení azylu
až v situaci, kdy jí bylo uděleno správní vyhoštění a nebylo tedy pochyb o tom, že podmínky
pro zamítnutí žádosti o udělení azylu byly splněny. Zabývat se důvody žalobkyně uvedené
v žádosti o udělení azylu by za této procesní situace bylo již nadbytečné. Tvrzení o tom,
že řízení o udělení azylu bylo zatíženou vadou, jelikož stěžovatelce nebylo zajištěno
tlumočení do mateřského jazyka, je námitkou uplatněnou až v kasační stížnosti,
proto k ní Nejvyšší správní soud podle §109 odst. 4 s. ř. s. nemohl přihlédnout,
neboť podle tohoto ustanovení ke skutečnostem uplatněným po vydání kasační stížností
napadeného rozhodnutí Nejvyšší správní soud nepřihlíží. Nad rámec rozhodnutí
je však zapotřebí poukázat na to, že stěžovatelka, jak vyplývá ze správního spisu, v řízení
o udělení azylu tlumočení zajištěno měla, tlumočnicí z ruského jazyka byla paní O. N..
S odkazem na uvedený §109 odst. 4 s. ř. s. Nejvyšší správní soud nemohl přihlédnout ani k
námitce, že žalovaný nezohlednil prohlášení matky žalobkyně o tom, že žalobkyni hrozí
v zemi původu pronásledování. Nejvyšší správní soud uzavírá, že neshledal namítané vady
správního řízení a důvod kasační stížnosti podle §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. tedy není dán.
Ze všech uvedených důvodů Nejvyšší správní soud kasační stížnost jako nedůvodnou
zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.). Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní soud o kasační
stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení účastníků řízení
o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl soud podle §60 odst. 1 a 7 s. ř. s.,
neboť neúspěšné žalobkyni náhrada nákladů řízení nepřísluší a žalovanému v souvislosti
s řízením o kasační stížnosti žalobkyně žádné náklady nad rámec jeho úřední činnosti
nevznikly.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 22. února 2006
JUDr. Marie Součková
předsedkyně senátu