ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.3.2005
sp. zn. 4 Ads 3/2005 - 95
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: M. K.,
proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25, adresa
pro doručování: detašované pracoviště Ostrava, Zelená 3158/34a, o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2004,
č. j. 17 Cad 51/2004 – 72,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalované ze dne 25. 9. 2003, č. j. 6003-3347/2003-Kr, bylo
zamítnuto odvolání žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení
Ostrava – město ze dne 21. 7. 2003, č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319/OŘ/03/1270.
OSSZ Ostrava – město napadeným rozhodnutím zamítla návrh žalobkyně na povolení obnovy
řízení ve věci nároku na nemocenské při pracovní neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998.
V této věci rozhodla OSSZ Ostrava – město pravomocným rozhodnutím ze dne 12. 2. 2001,
č. j. 6002/19679/4580/P 328/2001/319, že žalobkyni nenáleží nemocenské při pracovní
neschopnosti vzniklé dne 27. 1. 1998. Proti předmětnému rozhodnutí žalované podala
žalobkyně dne 1. 11. 2003 žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě a domáhala se zrušení
tohoto rozhodnutí.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 8. 12. 2003, č. j. 58 Ca 66/2003 – 29, řízení
přerušil. V odůvodnění tohoto usnesení uvedl, že u Okresního soudu v Ostravě
pod sp. zn. 42P a Nc 457/2002 a ONC 1767/2002 probíhá řízení o zbavení způsobilosti
žalobkyně k právním úkonům. Krajský soud konstatoval, že podle ustanovení §48 odst. 2
písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), předseda senátu usnesením přeruší řízení, jestliže zjistí, že probíhá
jiné řízení, jehož výsledek může mít vliv na rozhodování soudu o věci samé. Jelikož bylo
zjištěno, že u Okresního soudu v Ostravě probíhalo řízení o zbavení způsobilosti žalobkyně
k právním úkonům, a soud měl za to, že výsledek tohoto řízení může mít vliv na rozhodování
o věci samé, krajský soud podle ustanovení §48 odst. 2 písm. e) s. ř. s. řízení přerušil.
V poučení předmětného usnesení soud uvedl, že proti tomuto usnesení nejsou přípustné
opravné prostředky. Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003,
č. j. 58 Ca 66/2003 – 29, o přerušení řízení, si žalobkyně osobně vyzvedla dne 9. 3. 2004.
Proti tomuto usnesení o přerušení řízení podala žalobkyně dne 24. 3. 2004 odvolání,
ve kterém především namítala, že rozhodnutí v řízení o zbavení způsobilosti žalobkyně
k právním úkonům nemůže nikterak změnit rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ve věci
samé. Přerušení řízení označila žalobkyně za plně nedůvodné a navrhovala, aby bylo usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003, č. j. 58 Ca 66/2003 – 29, zrušeno a věc byla
tomuto soudu vrácena k pokračování v řízení a rozhodnutí ve věci samé.
Dne 17. 8. 2004 byl spis Krajského soudu v Ostravě, sp. zn. 58 Ca 66/2003, převeden
do rejstříku Cad téhož soudu pod sp. zn. 17 Cad 51/2004.
Na základě žádosti žalobkyně provedl krajský soud opravu zjevné chyby v psaní
v usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 12. 2003, č. j. 58 Ca 66/2003 – 29
(nyní 17 Cad 51/2004 – 29), o přerušení řízení. Tato zjevná chyba spočívala v tom, že v textu
odůvodnění bylo nesprávně uvedeno číslo odstavce paragrafu, podle něhož soud rozhodl
o přerušení řízení. V odůvodnění byl uveden odkaz na ustanovení §48 odst. 1 písm. e) s. ř. s.
namísto správného ustanovení §48 odst. 2 písm. e) s. ř. s. Oprava byla provedena usnesením
Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 11. 2004, č. j. 17 Cad 51/2004 – 72, s odůvodněním,
že opravu bylo nezbytné provést usnesením, když žalobkyně odmítla předložit své vyhotovení
opravovaného usnesení o přerušení řízení s tím, že jde o její majetek.
Proti tomuto usnesení o opravě zjevné chyby v psaní podala žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost, v níž uvedla kasační důvody podle ustanovení
§103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., aniž je blíže specifikovala. Stěžovatelka označila napadené
rozhodnutí za nezákonné a navrhla, aby jej soud zrušil a věc vrátil Krajskému soudu
v Ostravě k dalšímu řízení.
Žalovaná se k podané kasační stížnosti nevyjádřila.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil, zda projednání kasační stížnosti stěžovatelky
nebrání nedostatek podmínek řízení.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je jednou z podmínek řízení
důvod a zájem na právní ochraně... (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne
20. 10. 2003, č. j. 6 Ads 42/2003 – 79).
Zájem na právní ochraně podle názoru vyjádřeného Nejvyšším správním soudem
v citovaném judikátu není dán tehdy, je-li každému zřejmé, že soudní řízení v dané věci
nemůže mít objektivně žádný užitek.
V posuzované věci jde o kasační stížnost proti usnesení, kterým byla opravena
zjevná chyba v psaní v odůvodnění usnesení o přerušení řízení. Tato chyba byla opravena
na výslovnou žádost stěžovatelky, přičemž formu usnesení krajský soud zvolil z důvodu
nedostatku součinnosti ze strany stěžovatelky.
Stěžovatelka tedy kasační stížností napadla usnesení, kterým krajský soud vyhověl
její žádosti obsažené v podání ze dne 3. 9. 2004. Meritorní rozhodnutí o této kasační stížnosti
by z tohoto pohledu nemohlo stěžovatelce, ani žalované přinést žádný užitek.
Pokud jde o opravu poučení usnesení o přerušení řízení, kterou stěžovatelka
svým podáním ze dne 3. 9. 2004 rovněž požadovala, Nejvyšší správní soud poukazuje
na svou konstantní judikaturu, ze které vyplývá, že kasační stížnost proti usnesení o přerušení
řízení není přípustná ve smyslu ustanovení §104 odst. 3 písm. c) s. ř. s., neboť toto usnesení
je svou povahou dočasné. Nejvyšší správní soud proto usnesením ze dne 29. 6. 2006,
sp. zn. 4 Ads 77/2004, kasační stížnost podanou proti usnesení krajského soudu o přerušení
řízení odmítl.
Za této procesní situace pozbylo smyslu, aby stěžovatelka žádala opravu správného
poučení obsaženého v usnesení krajského soudu o přerušení řízení, k jehož přezkumu
není Nejvyšší správní soud povolán.
Je proto zřejmé, že rozhodnutí v této věci by stěžovatelce, ani žalované nepřineslo
žádný užitek. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že není dán právní zájem na meritorním
rozhodnutí této věci. Vzhledem k tomu, že podaná kasační stížnost nesplňuje náležitosti
vyžadované ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. a stěžovatelka není zastoupena advokátem,
další kroky činěné v této věci, směřující k odstranění nedostatku zastoupení stěžovatelky
a doplnění kasační stížnosti, by v důsledku výše uvedeného byly v rozporu se zásadou
procesní ekonomie, resp. hospodárnosti řízení.
Nejvyšší správní soud proto podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s., užitého
přiměřeně podle ustanovení §120 s. ř. s., kasační stížnost stěžovatelky odmítl
pro neodstranitelný nedostatek podmínek řízení spočívající v nedostatku právního zájmu
na rozhodnutí o věci samé.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 a ustanovení §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 29. 6. 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu