ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.31.2006
sp. zn. 4 Ads 31/2006 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobkyně V.
B., proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10.
2005, č. j. 16 Cad 102/2005 – 28,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 5. 10. 2005, č. j. 16 Cad 102/2005 – 28, zamítl
žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „žalovaná“) ze dne
1. 4. 2005, č. xx, jímž byla zamítnuta žádost žalobkyně o plný invalidní důchod pro nesplnění
podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb. (o důchodovém pojištění) v platném znění
s odůvodněním, že podle posudku Okresní zprávy sociálního zabezpečení v Sokolově ze dne
11. 3. 2005 není žalobkyně plně invalidní, neboť pokles schopnosti soustavné výdělečné
činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nečinil 66% potřebných podle
ustanovení §39 zákona č. 155/41995 Sb. pro vznik plné invalidity, ale činil pouze 20%.
V přezkumném řízení soudním byl Krajským soudem v Plzni vyžádán posudek posudkové
komise Ministerstva práce a sociálních věcí (podle ustanovení §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení), z jehož závěru Krajský soud v Plzni
zjistil, že k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované nebyla žalobkyně plně
invalidní podle §39 odst. 1 a nebyla ani částečně invalidní podle §44 odst. 1 nebo 2 zákon č.
155/1995 Sb., jelikož u ní nešlo o pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu nejméně o 33% (potřebných pro alespoň
částečnou invaliditu); u žalobkyně nešlo ani o schopnost vykonávat pro zdravotní postižení
soustavnou výdělečnou činnost jen za zcela mimořádných podmínek (podmiňující plnou
invaliditu), ani nebylo zjištěno, že by jí dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav značně stěžoval
obecné životní podmínky ve smyslu přílohy č. 4 k vyhlášce 284/1995 Sb. (podmiňující
invaliditu částečnou). Krajský soud proto žalobě žalobkyně nepřisvědčil a zamítl jí podle §78
odst. 7 s. ř. s. pro nedůvodnost.
Rozsudek Krajského soudu v Plzni byl doručen do vlastních rukou žalobkyně dne
3. 11. 2005, jak vyplývá ze záznamu na doručence obálky, v níž byl rozsudek doručován.
Žalobkyně převzetí rozsudku podepsala.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) opravný prostředek,
který nadepsala jako „odvolání“ a který adresovala Nejvyššímu soudu ČR. Odvolání předala
k poštovní přepravě na poště S. 5 dne 16. 11. 2005 a toto podání bylo Nejvyššímu soudu ČR
doručeno dne 18. 11. 2005, jak vyplývá z číselného záznamu v otisku razítka podatelny
uvedeného soudu. Nejvyšší soud ČR postoupil podání stěžovatelky k dalšímu opatření
Nejvyššímu správnímu soudu s tím, že podle obsahu by se mohlo jednat o kasační stížnost
proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2005, sp. zn. 16 Cad 102/2005, jehož
stejnopis stěžovatelka ke svému podání přiložila. Podle sdělení podatelny Nejvyššího soudu
ČR bylo podání stěžovatelky zasláno Nejvyššímu správnímu soudu v Brně dne 23. 11. 2005.
Tomu odpovídá datum, kdy toto podání bylo doručeno Nejvyššímu správnímu soudu – 24. 11.
2005. Nejvyšší správní soud poté k dalšímu opatření odeslal toto podání Krajskému soudu
v Plzni – přípisem ze dne 21. 12. 2005, s tím, že obsahově by se mohlo jednat, po náležitém
doplnění, o kasační stížnost proti výše označenému rozsudku. O tomto postupu byla
stěžovatelka písemně vyrozuměna.
Krajský soud v Plzni předkládá spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti s tím, že není podána včas a z toho důvodu nebylo již třeba odstraňovat
nedostatky stěžovatelčina podání, ani nedostatek povinného zastoupení advokátem.
Nejvyšší správní soud nemohl kasační stížnost věcně projednat, neboť je podána
opožděně.
Z obsahu spisu plyne, že rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 5. 10. 2005 byl
doručen do vlastních rukou stěžovatelky dne 3. 11. 2005. Rozsudek obsahoval řádné poučení
o místu a lhůtě k podání kasační stížnosti; v poučení napadeného rozsudku je v souladu
s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s. uvedeno, že proti tomuto rozsudku lze podat kasační
stížnost ve lhůtě 2 týdnů od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu, se sídlem v Brně
prostřednictvím Krajského soudu v Plzni ve dvou písemných vyhotovení, nutno podotknout,
že jde o soudní instituci odlišnou od Nejvyššího soudu ČR, kam stěžovatelka kasační stížnost
odeslala.
Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin.
Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den
lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
a nebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, byl napadený rozsudek stěžovatelce doručen ve čtvrtek dne
3. 10. 2005. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti skončila tak ve čtvrtek dne
17. 11. 2005. Jelikož v uvedený den byl státní svátek, posunul se konec lhůty k podání
kasační stížnosti, v souladu s ustanovením §40 odst. 3 s. ř. s., na nejblíže následující pracovní
den, jímž byl pátek 18. 11. 2005. K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo
třeba, aby nejpozději uvedeného dne, tj. 18. 11. 2005 byla kasační stížnost předána
příslušnému soudu, nebo mu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence,
popř. zvláštní poštovní licence, a nebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit.
Z obsahu spisu však vyplývá, že kasační stížnost byla podána k doručení Nejvyššímu
správnímu soudu až dne 23. 11. 2005, tedy opožděně.
Nejvyšší správní soud připomíná, že podle ustanovení §106 odst. 4 s. ř. s. se kasační
stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal. V daném případě je jím Krajský
soud v Plzni, přičemž nutno podotknout, že stěžovatelka o nutnosti podání kasační stížnosti
u tohoto soudu byla výslovně v poučení napadeného rozsudku vyrozuměna. Lhůta pro podání
kasační stížnosti je zachována, byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu;
i o této možnosti byla stěžovatelka řádně krajským soudem v napadeném rozsudku poučena.
Tímto poučením se však neřídila, neboť kasační stížnost podala nikoliv u Krajského soudu
v Plzni, či u Nejvyššího správního soudu v Brně, ale u Nejvyššího soudu ČR,
který má též sídlo v Brně. Jde o soud nepatřící do soustavy soudů rozhodujících ve správním
soudnictví, přičemž nutno podotknout, že kasační stížnost proti rozsudku krajského soudu
ve věci správního soudnictví, jímž je i rozsudek o přezkoumání rozhodnutí České správy
sociálního zabezpečení, podaná u nepříslušného soudu, v dané věci u Nejvyššího soudu České
republiky, by mohla být pokládána za včas podanou jen tehdy, byla-li ve lhůtě k podání
kasační stížnosti, tj. v daném případě nejpozději do 18. 11. 2005, odeslána (předána
k poštovní přepravě) krajskému soudu, který napadený rozsudek vydal, nebo Nejvyššímu
správnímu soudu (srovnej usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003,
č. j. 3 Ads 8/2003 – 17, publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu
pod č. 101/2004).
V posuzované věci byla kasační stížnost podána u věcně nepříslušného Nejvyššího
soudu ČR stěžovatelkou sice včas (16. 11. 2005), avšak uvedený soud nestihl tuto postoupit
soudu příslušnému do konce lhůty k podání kasační stížnosti, tj. do 18. 11. 2005
(ostatně v tento den mu teprve byla kasační stížnost doručena) a učinil tak až dne
23. 11. 2005, jak vyplývá z úředního záznamu, pořízeného dne 9. 2. 2006, založeného
ve spise. Stalo se tak nepochybně po marném uplynutím zákonem stanovené lhůty
a tudíž opožděně.
Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku Krajského
soudu v Plzni odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. jako opožděně podanou.
Za dané procesní situace se Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost nemusel
již zabývat nedostatkem povinného zastoupení stěžovatelky advokátem, ani vadami kasační
stížnosti – nemusel vracet spis k odstranění těchto vad Krajskému soudu v Plzni.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť ta byla odmítnuta pro opožděnost.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu