ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.51.2004
sp. zn. 4 Ads 51/2004 - 51
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Petra Průchy a Mgr. Evy Kyselé v právní věci žalobce R. M., zastoupeného
JUDr. Karlem Chylíkem, advokátem, se sídlem v Brně, Veveří 10, proti žalované České
správě sociálního zabezpečení, se sídlem v Praze 5, Křížová 25, v řízení o kasační stížnosti
žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2004, č. j. 22 Cad 8/2004 - 33,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 27. 5. 2004, č. j. 22 Cad 8/2004 – 33,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
V záhlaví označeným rozsudkem soudu byla zamítnuta žaloba žalobce
proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 9. 2001, č. j. x, kterým byla zamítnuta jeho žádost o
plný invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §38 zákona č. 155/1995 Sb. o
důchodovém pojištění. Toto rozhodnutí bylo původně potvrzeno již rozsudkem Krajského
soudu v Brně ze dne 16. 5. 2002, č. j. 32 Ca 178/2001-19. K odvolání žalobce však Vrchní
soud v Olomouci svým usnesením ze dne 28. 11. 2002, č. j. 2 Cao 165/2002 – 31, tento
rozsudek zrušil proto, že posudek posudkové komise MPSV ČR v Brně nelze hodnotit jako
úplný, správný a objektivní, a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Poté, co si krajský
soud vyžádal doplňující posudek, vydal dne 27. 3. 2003 nový rozsudek (č. j. 32 Ca 178/2001 -
40), kterým žalobu opět zamítl, když doplněný posudek PK MPSV ČR v Brně považoval za
dostačující. Nejvyšší správní soud však ke kasační stížnosti žalobce uvedený rozsudek zrušil a
věc znovu vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. Konstatoval, že opatřený posudek ani po
jeho doplnění nelze považovat za úplný a přesvědčivý. Shledal, že rozsah zdravotního
postižení, jakým žalobce trpěl ke dni vydání rozhodnutí, byl posouzen neúplně proto, že
nebyly zohledněny všechny odborné nálezy klinického lékaře, což představuje vadu řízení,
která mohla mít za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti a nesprávné posouzení podmínek invalidity ve smyslu §39 odst. 1 zákona
č. 155/1995 Sb. Krajskému soudu uložil, aby požádal jinou posudkovou komisi o úplné
zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele a stanovení rozhodující příčiny dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu a míry poklesu soustavné výdělečné činnosti a neopomněl
trvající námitku ohledně odborné zprávy MUDr. L. a neponechal bez povšimnutí otázku třesu
rukou z hlediska výkonu soustavné výdělečné činnosti.
Krajský soud v Brně si vyžádal posudek PK MPSV ČR Hradec Králové a dne
27. 5. 2004 rozsudkem č. j. 22 Cad 8/2004 – 33, žalobu opět zamítl. Rekapituloval obsah
posudku PK MPSV v Brně ze dne 17. 4. 2002 ve znění doplňujícího posudku ze dne
26. 2. 2003 a provedl i důkaz novým posudkem, vypracovaným PK MPSV v Hradci Králové
dne 12. 3. 2004. Podle názoru soudu se posudková komise vypořádala se všemi lékařskými
nálezy a posudkově je vyhodnotila, přičemž přesvědčivě zdůvodnila shodně s předchozími
posudky, že od přiznání částečného invalidního důchodu v roce 1995 nebyla zjištěna další
závažná progrese zdravotního stavu posuzovaného. Soud poslední opatřený posudek
považoval za věrohodný, veden úvahou, že v něm byl přesvědčivě, podrobně zhodnocen
vývoj zdravotního postižení žalobce, byly vzaty v úvahu všechny zdravotní aspekty
a průkazně zhodnocena příčina dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu s tím, že se jedná
o závažné kombinované postižení při uvedené základní diagnóze s omezením pracovního
potenciálu posuzovaného. Tyto závěry korespondují s lékařskými nálezy, které jsou obsahem
posudku. K námitce žalobce o nepřesném určení rozhodujícího zdravotního postižení
s odkazem na rozbor zmíněného posudku MUDr. L., založený v soudním spise, soud
zdůraznil, že posuzování zdravotního stavu a pracovní schopnosti občanů pro účely
přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění náleží výlučně Ministerstvu
práce a sociálních věcí (§4 odst. 1 zákona č. 582/1991 Sb.). Složení posudkové komise závisí
na charakteru základního onemocnění, v daném případě se účastnila odborná neuroložka.
Podle mínění soudu komise dostatečně zjistila skutkový stav věci, objektivně vyhodnotila
zdravotní dokumentaci, stejně jako posudková komise sídlící v Brně uvedla, že se jedná
o dlouhodobou stabilizaci zdravotního stavu, zabývala se jejím zdůvodněním a uvedla,
že závažná progrese nebyla zjištěna. Soud zopakoval, že posudkové závěry MUDr. L.
v nálezu a písemném rozboru posudku PK v Brně jsou nejen v rozporu s §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., ale také s dosud platným opatřením Ministerstva zdravotnictví ČSR
publikovaným ve věstníku ze dne 31. 5. 1980, jímž se zakazuje lékařům státní zdravotní
správy činit posudkové závěry a zasahovat tak do kompetencí posudkovým komisím
sociálního zabezpečení. Krajský soud uzavřel, že k datu vydání napadeného rozhodnutí
žalované žalobce nesplňoval podmínky k přiznání plné invalidity podle §39 zákona
ř. 155/1995 Sb.
Včasnou kasační stížností uplatnil žalobce (dále též jen „stěžovatel“) důvody uvedené
v §103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního
(dále jen s. ř. s.).
Předně tvrdil, že řízení před soudem je zatíženo vadou, která mohla mít za následek
nezákonnost rozhodnutí o věci samé (§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Napadené rozhodnutí
i po doplnění dokazování ve směru naznačeném zrušujícím rozsudkem Nejvyššího správního
soudu vychází z posudku PK MPSV ČR v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2004, jenž trpí
stejnými vadami jako předchozí posudek včetně jeho doplnění. Nesplňuje totiž požadavek
přesvědčivosti a úplnosti. U stěžovatele a jeho rodičů nadále přetrvávají pochybnosti
o správnosti a úplnosti novým posudkem stanovené diagnózy, neboť příčinou zdravotního
postižení a invalidity není neurodegenerativní onemocnění neurofibromatosou
(tzv. Recklinghausenova choroba), ale obstrukční hydrocephalus způsobený stenosou
mokovodu. Tato stenosa nebyla rekanalizována, ale byla vytvořena náhradní odtoková cesta
likvoru umělým bypassem obcházejícím stenosu (Torkildsenova drenáž). Reclinghausenova
choroba je dle odborného nálezu neurologa MUDr. L., založeného ve spisu, jen přidružené a
nikoliv základní onemocnění stěžovatele, které by určovalo charakter jeho zdravotního
postižení v době, kdy správní orgán napadené rozhodnutí vydal. Ani nový posudek se
nevypořádal dostatečně s dalšími skutečnostmi, jež vyplynuly z odborných zjištění MUDr. L.
(že jde o kombinované postižení s významným narušením intelektu, pohybových schopností a
zraku centrálního typu – atrofie optiků, zrakové kůry – jedná se o poškození mozku s těžkým
omezením výkonnosti a je nutné přihlédnout ke zcela anomální tlakové situaci mozku a
k permanentně hrozící komplikaci či náhlému úmrtí v důsledku selhání shuntu či ascendentní
infekce; ataky zvracení a závrati jsou s vysokou mírou pravděpodobnosti odrazem poruch
likvorové drenáže – nutno si uvědomit, že nadále existuje původní ventrikuloperitoneální
shunt, jehož funkčnost je zcela neodhadnutelná a může se negativně podílet na zdravotním
stavu). K těmto závažným odborným poznatkům nebylo zaujato žádné vyjádření či
stanovisko. Nebylo posouzeno, zda by snad výkonem soustavné výdělečné činnosti mohlo
dojít ke zhoršení zdravotního stavu a následkům popsaným ve zprávě MUDr. L. Tyto závěry
klinického lékaře – neurologa vyvracejí jako neodůvodněný posudkový závěr, že zdravotní
stav posuzovaného byl k datu napadeného rozhodnutí jak po stránce neurologické,
psychiatrické a psychologické, tak po stránce očního pozadí dlouhodobě stabilizován.
Stěžovatel dále namítal, že se krajský soud neřídil závazným právním názorem
Nejvyššího správního soudu v jeho rozsudku z 25. 11. 2003, který v nedostatečně
zohledněných odborných nálezech klinického lékaře spatřoval vadu řízení, která mohla mít
za následek nesprávné stanovení míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
stěžovatele. Stěžovatel tvrdil, že pokud byly pochybnosti o správnosti a úplnosti posudku
ze dne 12. 3. 2004, k němuž stěžovatel uplatnil dne 29. 4. 2004 písemné námitky, měl soud
provést důkaz znaleckým posudkem znalce z oboru neurologie. V neprovedení
tohoto důležitého důkazu, který mohl odstranit stěžovatelem tvrzené nedostatky
v přesvědčivosti a úplnosti posudku ze dne 12. 3. 2004, spatřuje stěžovatel rovněž vadu řízení,
která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o věci samé.
Podle stěžovatele byla nesprávně stanovena míra poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti a nesprávně posouzeny podmínky plné invalidity, což představuje důvod
kasační stížnosti uvedený v §103 odst. 1 písm. a) s.ř.s. Soud totiž převzal názor posudkové
komise ze dne 12. 3. 2004, který je však založen na chybném hodnocení lékařského nálezu
MUDr. L. ze dne 24. 10. 2001, i když jej zčásti cituje, a nedostatečně přihlíží k atrofii zraku u
stěžovatele. Celkový pohled na problematiku jeho zdravotního stavu označil za nevhodný,
jelikož je posuzován jako postižení v rámci neurodegenerativního onemocnění
neurofibromatóza (Recklinghausenova choroba). Toto onemocnění nepostihuje centrální
nervovou soustavu jako jiná neurodegenerativní onemocnění, nýbrž vytváří množství
drobných nádorků (neurofibromů) na periferních nervech v podkoží, vzácně na hlavových
nervech v nitrolebním prostoru nebo na kořenech v oblasti páteře. Zcela vzácně může fibrom
růst uvnitř mozku a způsobovat uzávěr likvorových cest (což je označováno v posudku
jako benigní stenóza mokovodu při Recklinghausenově chorobě). Tato stenóza nebyla
a nemůže být benigní (tedy onemocnění, které nevede k těžšímu poškození organismu
a které má popř. tendenci k vyléčení), neboť v případě stěžovatele vedla až ke kritickému
stavu, kdy rychlé smrti zabránil neurochirurgický zákrok, který uvolnil přetlak uvnitř mozku
technickou náhražkou přirozené odtokové a resorbční cesty mozkomíšního moku,
a to ještě opakovaným pokusem. Tím zachránil jeho život, ale neobnovil normální tlakové
poměry v mozku, neboť stenóza mokovodu zůstala neošetřena a drenáž nedokáže plně zastat
normální funkci a korigovat všechny tlakové výkyvy. Zhoršení zdravotního stavu
tedy způsobil a nadále působí nitrolební přetlak s vnitřním hydrocephalem,
nikoliv neurofibromatóza, která je ve své podstatě benigní a spíše kosmetickou záležitostí
a nijak nemění stav mozku. Stěžovatel má za to, že jeho zdravotní stav neměl být hodnocen
podle kapitoly VI, oddílu A, položky 14, písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb.
dopadající na zánětlivé nemoci centrální nervové soustavy apod., ale daleko vhodnější
shledává položku 1 v kapitole VI – Nervový systém, v oddílu A – Postižení mozku přílohy
č. 2 téže vyhlášky, kde je uveden v preambuli jak hydrocephalus, tak i dysfunkce mozku
jako hlavní druh poškození, kterými pacient trpí. Jeho stav lze hodnotit jako poškození mozku
s výrazným snížením duševní a celkové výkonnosti organismu (při míře poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti o 50 – 70%), neboť byl původně zdráv a plně výkonný,
avšak podle zdravotní dokumentace k datu vydání napadeného rozhodnutí má postižen zrak
(atrofie nn. optici) bez možnosti korekce, intelekt (hranice LMR-debility), paměť, motoriku
(porucha koordinace při atrofii mozečku, lehká pravostranná centr. hemiparesa, třes končetin),
dále trpí intermitentními projevy nitrolební hypertense (považováno v posudku chybně
za zažívací potíže – opakované ataky neztišitelného zvracení) s postupnou progresí poruchy
zraku z důvodu atrofie optiků (chybí zde vyšetření VEB). Jeho pracovní rekomandace svědčí
o omezení duševní i celkové výkonnosti, navíc podle psychologických vyšetření není schopen
vykonávat pravidelné zaměstnání ani u dělnických profesí.
Dále stěžovatel porovnal jemu provedený neurochirurgický zákrok (v roce 1984)
s podle něho podobným zákrokem při onemocnění srdce, tzv. bypassem, kdy stavy
po srdečních operacích jsou při závažném snížení výkonu hodnoceny 70 – 80 % mírou
poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti a poukázal na to, že v takovém případě
jsou mozkové funkce pacienta nedotčeny a jde o pokles fyzické výkonnosti. U stěžovatele
se jedná o celý komplex poruch mozkových funkcí při trvajícím onemocnění zvýšeným
nitrolebním tlakem z důvodu zúžení mokovodu a jen díky opakovanému pokusu o umístění
drenáže bylo zabráněno jeho úmrtí, ale nezabránilo se trvalým následkům z akutního selhání
odtoku likvoru a umělý zkrat nedokáže zabránit občasným dekompensacím a zvolna
progradujícím změnám v oblasti zrakových nervů. Stav tedy není stacionární a definitivní,
ale pozvolna se zhoršuje s občasnými výraznými potížemi. Přitom snížení výkonu
proti původnímu stavu – tedy normálnímu mozkovému výkonu – je u stěžovatele závažné
vzhledem k jeho pracovní rekomandaci podle posudku z 12. 3. 2004, která obsahuje
tolik omezení, že si odpovídající zaměstnání nelze představit. Navíc zde zcela chybí
zohlednění poruchy zraku s ohledem na skutečnosti plynoucí ze zprávy MUDr. T. z 24. 10.
2001, kde byla zjištěna atrofie obou zrakových nervů a neostré vidění, které nelze brýlemi
odstranit a pacient může vykonávat jen práci s menšími nároky nazrakovou ostrost, po delší
sobě zrakové práce může pociťovat únavu očí.
Stěžovatel setrval na svém názoru prezentovaném již v dřívějších podáních
v předchozích fázích řízení, že bylo zapotřebí provést důkaz znaleckým posudkem,
který by provedl úplné zhodnocení jeho zdravotního stavu, stanovil rozhodující příčiny
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu a stav a míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti, včetně posouzení, zda konkrétní nemoc stěžovatele a její projevy spadají
pod položku 1 v kapitole VI oddílu A přílohy č. 2 k vyhlášce č. 284/1995 Sb. či pod položku
14 tamtéž. Soud tento důkaz neprovedl, i když skutkový stav další dokazování o zdravotním
stavu stěžovatele vyžadoval. Krajský soud podle stěžovatele pochybil, vycházel-li z posudku
PK MPSV v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2004, který k námitkám stěžovatele nepřezkoumal
znaleckým posudkem a který nevychází z řádně zjištěného zdravotního stavu stěžovatele
a není úplný, správný, objektivní a přesvědčivý, tedy jako podklad pro rozhodnutí spolehlivý.
Navrhl zrušení rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení.
Žalovaná ve svém vyjádření označila žalobou napadené rozhodnutí za věcně správné
a zákonu odpovídající, neboť řízení bylo podle pokynu Nejvyššího správního soudu doplněno
dalším posudkem PK MPSV v Hradci Králové, proto nemá k provedenému dokazování
ani k samotnému rozsudku krajského soudu žádné výhrady. Navrhla zamítnutí kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Brně přezkoumal
v souladu s §109 odst. 2 a 3 zákona č. 150/2002 Sb. s. ř. s., vázán rozsahem a důvody,
které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti. Neshledal přitom vady,
k nimž by podle §109 odst. 3 s. ř. s. musel přihlédnout z úřední povinnosti.
Kasační stížnost je důvodná.
Nejvyšší správní soud považuje za vhodné na tomto místě připomenout,
jaký je význam posudku posudkové komise MPSV pro řízení, v němž soud přezkoumává
rozhodnutí správního orgánu o nároku na dávku důchodového pojištění podmíněnou
dlouhodobě nepříznivým zdravotním stavem. Specifikum soudního řízení ve věcech
důchodového pojištění spočívá v nutnosti provést zákonem předepsaný důkaz,
jímž je ve smyslu §4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního
zabezpečení, právě posudek posudkové komise MPSV. Rozhodnutí o nároku na dávku
je totiž závislé především na odborném lékařském posouzení. Posudkové komise
jsou přitom oprávněny nejen k celkovému posouzení zdravotního stavu a dochované pracovní
schopnosti pojištěnce, vyjádřené mírou poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti
(blíže vyhláška č. 284/1995 Sb., kterou se provádí zákon č. 155/1995 Sb. spolu s přílohami
č. 2 a 4), nýbrž také k zaujetí posudkových závěrů o invaliditě (částečné invaliditě) ve smyslu
ustanovení §39 a §44 citovaného zákona, jejím vzniku, dalším trvání či zániku, třebaže jde
v oblasti rozhodování o těchto zákonných nárocích především o pojmy právní. Významu,
který posudky posudkových komisí díky zmíněné zákonné úpravě mají, odpovídají
rovněž požadavky na jejich obsah, náležitosti a posudkové závěry kladené. Do popředí
vystupuje v tomto dlouhém řízení už mnohokrát zdůrazňovaný požadavek úplnosti
a přesvědčivosti posudku a nezbytnost přesné formulace posudkových závěrů, odpovídající
zákonem vymezeným pojmům. Posudek pak soud hodnotí jako každý jiný důkaz,
tedy i ve vzájemné souvislosti s důkazy ostatními, přičemž přihlíží ke všemu, co vyšlo
v řízení najevo. Teprve nevzbuzuje-li posudek komise z hlediska jeho přesvědčivosti
a úplnosti žádnou pochybnost a nejsou-li v řízení zjišťovány ani jiné skutečnosti,
jimiž by správnost posudku byla zpochybňována, je v řízení důkazem stěžejním.
Krajský soud v souladu se závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu
obsaženým v jeho rozhodnutí, jímž byl předchozí rozsudek krajského soudu zrušen
(č. j. 5 Ads 42/2003 - 61 ze dne 25. 11. 2003) opatřil nový posudek PK MPSV, jímž měl být
úplně zhodnocen zdravotní stav stěžovatele a stanovena rozhodující příčina jeho dlouhodobě
nepříznivého zdravotního stavu a míry poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti.
Z hlediska výkonu soustavné výdělečné činnosti neměl být opomenut vliv třesu rukou a bylo
třeba se vypořádat se s přetrvávající stěžovatelovou námitkou, že nebylo dostatečně
přihlédnuto k odborné zprávě MUDr. L..
Posudková komise MPSV ČR v Hradci Králové dospěla dne 12. 3. 2004
po rekapitulaci obsahu relevantních lékařských zpráv k závěru, že rozhodující příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu stěžovatele je encephalopatie středně těžkého
stupně v důsledku hypoxicko – ischemického poškození mozku (při Morbus Reclinghausen),
stav po opakovaných neurochirurgických zákrocích pro stenózu mokovodu s následnou
nitrolební hypertenzí léčenou ve 14ti letech drenážní operací s komplikací subdurálním
hematomem – řešeno vypuštěním z trepanace. Komise shledala, že příčinou jeho zdravotních
obtíží jsou následky po léčbě obstrukčního hydrocefalu v dětském věku (při výše uvedené
základní diagnóze), který dospěl až do stádia temporálního konusu s poruchou vědomí
s nutností hospitalizace a provedené neurochirurgického zákroku. Jeho stav se po zvládnutí
nitrolebního přetlaku postupně zlepšoval, jako reziduum zůstalo lehké mentální postižení
(dle psychologického vyšetření lehká debilita, známky organicity, porucha krátkodobé
paměti, neurotizace). Trpí lehkou slabozrakostí, trvale nosí brýle pro hypermetropii,
je sledován pro částečnou atrofii zrakových nervů, je přítomno neostré vidění. Dle vyjádření
očního lékaře může vykonávat jen práce s menšími nároky na ostrost vidění, po delší době
zrakové práce může pociťovat únavu obou očí. Dále byla psychologickým a psychiatrickým
vyšetřením prokázána duševní a sociální nevyzrálost, schizoidní a paranoidní bludy.
Podle psychologického vyšetření (MUDr. B.) je posuzovaný závislý na aktivní pomoci
druhých lidí a není schopen vykonávat pravidelné zaměstnání, vyžadující míru samostatnosti
a odpovědnosti, potřebnou alespoň u dělnických profesí vyžadujících kvalifikaci na úrovni
výučního listu. Je schopen konat pouze pomocné činnosti nevyžadující větší duševní
ani fyzickou námahu a umožňující častý odpočinek, to vše pod ne nutně stálým, ale spíše
častějším dohledem druhé, kompetentní osoby. Z toho posudková komise dovodila,
že stěžovatel má závažné kombinované postižení při výše uvedené základní diagnóze
s omezením jeho pracovního potenciálu. Závažná progrese nebyla od přiznání částečného
invalidního důchodu v roce 1995 zjištěna, jeho stav je po stránce neurologické, psychiatrické
a psychologické i po stránce očního postižení dlouhodobě stabilizován. Poté komise
zdůvodnila, proč u stěžovatele nejde o postižení umožňující soustavnou výdělečnou činnost
jen za zcela mimořádných podmínek ve smyslu přílohy č. 3 k vyhlášce č. 284/1995 Sb.,
vyjmenovala jednotlivé zde uvedené druhy zdravotních postižení s dodatkem,
že u posuzovaného nebyly zjištěny. Dále konstatovala občasné přetrvávání zažívacích obtíží,
jež jsou přechodného a kolísavého charakteru a zlepšení stran třesu rukou po nastavení
terapie. Procentní míru poklesu schopnosti soustavné výdělečné činnosti stanovila
podle kapitoly VI., odd. A, pol. 14 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. ne 50 %.
Horní hranici stanoveného rozpětí (30 až 50 %) zvolila pro rozsah postižení při základní
diagnóze a ostatní posudkové skutečnosti ve smyslu dalších uvedených diagnóz. Vzhledem
k posouzení k dělnické profesi zvýšila procentní míru poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti při užití §6 odst. 4 výše citované vyhlášky o 10 % (celkem tedy 60 %),
což představovalo bod, v němž se odlišila od předchozích posudkových závěrů PK MPSV
v Brně. Posudková komise shrnula, že je stěžovatel schopen pouze velmi lehké fyzické práce
bez nošení a zvedání těžkých břemen, s možností změny pracovní polohy, bez práce
ve vynucených polohách, bez dlouhých pochodů (v nerovném terénu) a stání,
bez nadměrného přetěžování dolních končetin, v klimaticky vhodném prostředí s možností
dodržování pravidelné životosprávy, bez práce ve výškách a u točivých nezakrytých strojů,
s vyloučením nočních směn, bez nároků na jemnou motoriku rukou, s vyloučením pracovní
činnosti vyžadující vyšší míru pozornosti a rychlého rozhodování. Je schopen
pouze jednoduchých, fyzicky a psychicky nenáročných prací s občasným dohledem, prací
spíše stereotypního charakteru v relativně neměnném prostředí, práce v jednoduchých
pomocných dělnických činnostech.
Tento posudek měl být krajským soudem hodnocen z pohledu jeho úplnosti
a přesvědčivosti, a to i ve světle námitek, které k němu stěžovatel písemně dne 29. 4. 2004
vznesl. Jejich obsah byl v zásadě totožný s důvody pojatými později do kasační stížnosti.
Poté bylo na soudu, aby zvážil, zda je či není namístě provedení důkazu znaleckým
posudkem.
Obecně je kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu
poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem, nepřípustná
(§104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.). Proto předpokladem toho, aby mohla být opakovaná kasační
stížnost považována za přípustnou, je, že žalobce jako její důvod namítne, že se soud neřídil
závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu (§104 odst. 3 písm. a) věta
za středníkem). Stěžovatel této podmínce vyhověl, když tvrdil, že krajský soud měl
při pochybnostech o správnosti a úplnosti nově opatřeného posudku k jejich odstranění
provést důkaz znaleckým posudkem.
Nejvyšší správní soud nesdílí názor krajského soudu, že bylo namístě posudek
posudkové komise MPSV ČR v Hradci Králové hodnotit jako věrohodný
a po všech stránkách přesvědčivý. Stěžovatel vznesl v řízení řadu výtek mířících do dílčích
závěrů posudku (převzatých z rozboru posudku provedeného MUDr. L. dne 19. 4. 2004, což
však není v dané věci podstatné), avšak krajský soud je zcela pominul a obecnými
formulacemi odůvodnil, proč je pro něho přesvědčivý závěr posudkové komise (zejména že
byla objektivně zhodnocena zdravotní dokumentace a shodně se závěry posudkové komise
v Brně uvedeno, že stav je dlouhodobě stabilizován). Veškeré stěžovatelovy výtky odmítl
paušálním tvrzením, že MUDr. L. nesmí činit posudkové závěry a zasahovat tak do
kompetencí posudkovým komisím. Učinil tak přesto, že rozborem MUDr. L. ze dne 19. 4.
2004 neprovedl při jednání důkaz. Za takové situace bylo namístě přihlédnout pouze ke
stěžovatelovým písemným námitkám ze dne 29. 4. 2004 k obsahu pořízeného posudku PK
MPSV v Hradci Králové. Krajský soud se však ani stručně nevyjádřil ke stěžovatelem
vyjádřené pochybnosti o správném zařazení jeho zdravotního postižení do příslušné položky
kapitoly VI. oddílu A přílohy č. 2 vyhlášky č. 284/1995 Sb. či tvrzení o tom, že posuzovaný
stav není stacionární a definitivní, ale zhoršuje se s občasnými výraznými potížemi. Bez
povšimnutí ponechal také výtku, jež se později objevila i v kasační stížnosti, totiž že
v pracovní rekomandaci zcela chybí zohlednění poruchy zraku s ohledem na skutečnosti
plynoucí ze zprávy oční lékařky. Vypořádání se s nálezem neurologa MUDr. L. zůstává
nedostačující, jelikož nebylo přihlédnuto k anomální tlakové situaci mozku a k permanentně
hrozící komplikaci či náhlému úmrtí v důsledku selhání shuntu či ascendentní infekce.
Rovněž nebylo zohledněno, že ataky zvracení a závrati jsou pravděpodobně odrazem poruch
likvorové drenáže, přičemž funkčnost nadále existujícího původního ventrikuloperitoneálního
shuntu je zcela neodhadnutelná a může se na zdravotním stavu negativně podílet.
Nejvyšší správní soud znovu připomíná, že posudek posudkové komise
je pouze jedním z důkazů a to, že spočívá na odborných závěrech, nezbavuje soud povinnosti
v souladu s §77 odst. 2 s. ř. s., provést jeho hodnocení ve světle ostatních okolností vyšlých
v řízení najevo a náležitě odůvodnit, proč přihlédl právě k jeho závěrům a protichůdné
námitky považuje za mylné nebo vyvrácené.
Nejvyšší správní soud musí i tentokrát stěžovateli přisvědčit, tvrdí-li, že ani nový
posudek posudkové komise MPSV ČR v Hradci Králové, který se stal stěžejním podkladem
pro výrok krajského soudu o zamítnutí žaloby, není úplný a přesvědčivý. Vychází
sice ze všech lékařských zpráv, které byly o zdravotním stavu posuzovaného ke dni
26. 9. 2001 k dispozici a jejich podstatné části cituje, avšak posudkový závěr jim důsledně
neodpovídá. Z nálezu MUDr. L. byla převzata základní diagnóza (středně těžká encefalopatie
v důsledku hypoxicko – ischemického poškození mozku), avšak všemi jejími popsanými
projevy (mj. poruchami koordinace) se posudek detailně nezabýval. Také pomíjí oční
lékařkou zjištěné neostré vidění do dálky i na blízko, které již nelze jinou korekcí vylepšit a
s tím související deklarovaný předpoklad pouze pro práci s menšími nároky na zrakovou
ostrost s tím, že po delší době zrakové práce může posuzovaný pociťovat únavu očí. Podle
vyjádření MUDr. K. nebyl stěžovatel schopen jemnějších úkonů vyžadujících kvalitní vidění.
Nejvyšší správní soud považuje předestření skutečností ze zjištěných podkladů za formální,
nejsou-li ve své šíři a rozmanitosti promítnuty do závěru o míře poklesu schopnosti soustavné
výdělečné činnosti posuzované osoby a s tím související pracovní rekomandace. Závěr
posudku posudkové komise obsahuje bohatý výčet činností, jichž stěžovatel není schopen a
velmi úzké vymezení prací, které jsou pro něho vzhledem ke zdravotnímu stavu vhodné. Jde o
velmi jednoduché práce, fyzicky a psychicky nenáročné, s občasným dohledem, spíše
stereotypního charakteru v relativně neměnném prostředí, v jednoduchých pomocných
dělnických činnostech. Zda a jak by eventuelně tento okruh doporučovaných činností zúžilo
zohlednění zjištěné slabozrakosti a neostrého vidění, obtíží se zrakovou orientací a únava očí
dostavující se po delší době zrakové práce, závěr posudkové komise neuvádí.
Také pokud jde o odůvodnění zařazení stěžovatelova zdravotního postižení
mezi středně těžké poruchy (položka 14 písm. b) kapitoly VI. oddílu A přílohy č. 2 vyhlášky
č. 284/1995 Sb.), není v závěru posudku vyloženo, proč se posudková komise nepřiklonila
k písm. a) – lehké poruchy či písmenu c) – těžké poruchy, event. písm. d) - zvlášť těžké
poruchy psychiky, intelektu, motoriky, příp. i smyslových funkcí. Posudková komise
pouze konstatovala, že se jedná o závažné kombinované postižení, vyloučila, že by bylo
takového charakteru, aby umožňovalo toliko soustavnou výdělečnou činnost
za zcela mimořádných podmínek (dle přílohy č. 3) a stanovila míru poklesu soustavné
výdělečné činnosti podle kapitoly VI., oddílu A, položky 14 písm. b) přílohy č. 2 vyhlášky
č. 248/1995 Sb. na 50 %. Rovněž odůvodnění volby konkrétní míry poklesu schopnosti
soustavné výdělečné činnosti v rámci zákonného rozpětí vybrané položky (30 – 50 %)
na její horní hranici je natolik vágní, že by je bylo možné označit za zcela univerzální,
tedy zcela postrádající čitelný vztah ke konkrétnímu posuzovanému případu.
Podle ustanovení §6 odst. 4 vyhlášky č. 284/1995 Sb. v případě, že příčinou
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pojištěnce je zdravotní postižení, které s ohledem
na jeho předchozí výdělečné činnosti, dosažené vzdělání, zkušenosti, znalosti a schopnost
rekvalifikace způsobuje pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti větší, než odpovídá
horní hranici míry poklesu této schopnosti, lze tuto horní hranici zvýšit až o 10 procentních
bodů. To platí obdobně, nastal-li pokles schopnosti soustavné výdělečné činnosti uvedený
ve větě první v důsledku působení více příčin dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu
pojištěnce.
Posudková komise MPSV v Hradci Králové na rozdíl od předchozího posudku
posudkové komise MPSV ČR v Brně toto ustanovení aplikovala, avšak není zřejmé,
proč k odlišnému posudkovému závěru dospěla, přičemž vyjádření „vzhledem k posouzení
k dělnické profesi“ se zřetelem k výše uvedené citaci onoho ustanovení není dostačující.
Z právě uvedených důvodů nepokládá Nejvyšší správní soud závěr posudkové komise
MPSV ČR v Hradci Králové ze dne 12. 3. 2004, na němž spočívá kasační stížností napadený
rozsudek krajského soudu, za přesvědčivý. Proto uzavírá, že za dané situace je nezbytné,
aby o zdravotním stavu stěžovatele byl pořízen znalecký posudek, který Krajský soud v Brně
vyžádá od Institutu pro postgraduální vzdělávání ve zdravotnictví v Praze. Tento důkaz
by měl poskytnout úplný a přesvědčivý obraz o zdravotním postižení stěžovatele, rozsah
a stupeň jeho přetrvávajících projevů, který by pak krajskému soudu umožnil uvážit náležitě
o tom, zda k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí žalované byl plně invalidní
nebo nikoliv. Zadání znaleckého posudku je přitom třeba formulovat tak, aby se stěžovateli
dostalo odpovědi na výtky, které v průběhu řízení před soudem při zpochybňování
objektivity, úplnosti a přesvědčivosti dosud opatřených posudků posudkových komisí MPSV
ČR vznesl. Na základě jednoznačných výsledků znaleckého zkoumání pak Krajský soud
v Brně znovu posoudí, zda je napadené rozhodnutí žalované zákonné nebo nikoliv.
Neúplné a nepřesvědčivé zhodnocení zdravotního stavu stěžovatele, na němž krajský
soud založil závěr o zákonnosti přezkoumávaného rozhodnutí žalované a nedůvodnosti
žaloby, představuje jinou vadu řízení před soudem, která mohla ovlivnit zákonnost
jeho rozsudku (§103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.). Jelikož zjištěné pochybení krajského soudu
je takového charakteru, že jeho rozsudek nemůže obstát, Nejvyšší správní soud jej zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu řízení (§110 odst. 1 s. ř. s.).
Krajský soud se v dalším řízení bude řídit závazným právním názorem Nejvyššího
správního soudu vysloveným v tomto rozsudku (§110 odst. 3 s. ř. s.) .
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodne Krajský soud v Brně v novém
rozhodnutí (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. března 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu