ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.67.2006
sp. zn. 4 Ads 67/2006 - 28
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: K.
P., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Praha 5, Křížová 25,
v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2.
2006, č. j. 22 Ca 57/2006 – 14,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobou doručenou České správě sociálního zabezpečení (dále jen „žalované“) dne
9. 12. 2005 se žalobkyně domáhala přezkoumání rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2005,
č. j. x, kterým byla zamítnuta její žádost o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle
zákona č. 261/2001 Sb., o poskytnutí jednorázové peněžní částky účastníkům národního boje
za osvobození, politickým vězňům a osobám z rasových nebo náboženských důvodů
soustředěných do vojenských pracovních táborů a o změně zákona č. 39/2000 Sb.,
o poskytnutí jednorázové peněžní částky příslušníků československých zahraničních armád
a spojeneckých armád v letech 1939/1945 (dále jen „zákon 261/2001 Sb.“).
Žalovaná předložila podání žalobkyně Městskému soudu v Praze spolu
se svým vyjádřením, v němž potvrdila, že dne 13. 10. 2005 pod č. j. x, zamítla žádost
žalobkyně o poskytnutí jednorázové peněžní částky podle §1 odst. 3 zákona č. 261/2001 Sb.,
uplatněnou žalobkyní z důvodu účasti v národním boji za osvobození. Učinila tak proto, že
nebylo prokázáno, že žalobkyně je osobou, která se v době mezi 15. 3. 1939 a 8. 5. 1945 po
dobu celkem nejméně 3 měsíců z rasových nebo náboženských důvodů ukrývala na území
Československa v jeho hranicích z 29. 9. 1938. V uvedeném rozhodnutí byla žalobkyně
poučena o tom, že proti uvedenému rozhodnutí je možné do 30-ti dnů od jeho doručení podat
žalobu k Městskému soudu v Praze. Předmětné rozhodnutí žalobkyně převzala dne 3. 11.
2005. Dne 9. 12. 2005 bylo žalované doručeno podání označené jako „žaloba k Městskému
soudu v Praze“, které bylo odevzdáno k poštovní přepravě dne 8. 12. 2005. Žalobkyně
v tomto podání uvedla, že se obrací k soudnímu přezkumu. Toto podání posoudila žalovaná
jako žalobu a navrhla soudu, aby tato byla odmítnuta podle §46 odst. 1 písm. b) zákona č.
150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) pro její opožděné podání;
žalobkyně totiž vzdor poučení na rozhodnutí, že žalobu je možno podat do 30-ti dnů od jeho
doručení, učinila tak až po uplynutí stanovené lhůty.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 1. 2006, č. j. 12 Ca 155/2005 – 9, postoupil
věc k vyřízení Krajskému soudu v Ostravě, když zaujal názor, že s ohledem na změnu věcné
příslušnosti soudů, k níž došlo v souvislosti s přijetím soudního řádu správního, je místně
příslušným k projednání této věci Krajský soud v Ostravě, neboť v jeho obvodu je obecný
soud oprávněné osoby, tedy žalobkyně.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 16. 2. 2006, č. j. 22 Ca 57/2006 – 14, žalobu
odmítl, když se ztotožnil s názorem žalované, že je podána opožděně. Poukázal na ustanovení
§7 odst. 4 zákona č. 261/2001 Sb., podle něhož lze proti rozhodnutí o jednorázové peněžní
částce podat opravný prostředek k soudu, a též na přechodné ustanovení soudního řádu
správního - §129 odst. 1 věty první, podle něhož lze v těchto věcech podat žalobu ve lhůtě
30-ti dnů od doručení rozhodnutí, (nestanoví-li zvláštní zákon lhůtu jinou), žalobu podle části
třetí hlavy druhé dílu prvního tohoto zákona, jsou-li splněny podmínky tam stanovené.
Z obsahu spisu však zjistil, že napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 3. 11. 2005,
avšak ta žalobu podala až dne 8. 12. 2005, tedy po uplynutí lhůty podle §129 odst. 1 s. ř. s.
Posledním dnem lhůty pro podání žaloby bylo totiž pondělí dne 5. 12. 2005, neboť konec
30-ti denní lhůty připadl na sobotu 3. 12. 2005. Z tohoto důvodu krajský soud musel žalobu
odmítnout, aniž se mohl zabývat její důvodností.
Na toto rozhodnutí reagovala stěžovatelka podáním adresovaným Nejvyššímu
správnímu soudu, z něhož bylo patrné pouze to, že podává kasační stížnost prostřednictvím
Krajského soudu v Ostravě k Nejvyšší správnímu soudu a že se jedná o věc poskytnutí
jednorázové peněžní částky účastníka národního boje za osvobození z rasových důvodů,
přičemž její žaloba byla rozsudkem Krajského soudu v Ostravě zamítnuta. Bližší identifikaci
věci, tedy ani označení napadeného rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě či spisovou
značku, pod níž věc byla rozhodnuta nesdělila. Její podání bylo postoupeno Krajskému soudu
v Ostravě k postupu podle §108 s. ř. s., tedy k odstranění vad kasační stížnosti.
Usnesením ze dne 14. 3. 2006, č. j. 22 Ca 57/2006 – 23, Krajský soud v Ostravě
vyzval žalobkyni, nechť ve lhůtě 1 měsíce od doručení usnesení odstraní vady
kasační stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 2. 2006,
č. j. 22 Ca 57/2006 – 14, tím způsobem, že označí rozhodnutí soudu, které napadá (číslem
jednacím, dnem, kdy bylo rozhodnutí krajským soudem vydáno, označí účastníky řízení
a kasační stížnost datuje a podepíše), a dále uvede, z jakých konkrétních důvodů považuje
rozhodnutí o odmítnutí žaloby pro opožděnost za nezákonné. V odůvodnění rozhodnutí bylo
stěžovatelce vysvětleno, že se domáhá přezkoumání rozhodnutí krajského soudu,
aniž by uvedla, v čem konkrétně jeho pochybení spočívá. Přitom důvody podání kasační
stížnosti musí být konkretizovány a náležitě odůvodněny; proto je vyzývána k odstranění
tohoto nedostatku s poučením, že nebude-li podání v uvedené lhůtě doplněno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesení
odmítne.
Podle obsahu spisu bylo usnesení doručeno stěžovatelce poštou dne 24. 4. 2006,
jak o tom svědčí číselný záznam na doručence obálky, v níž bylo odesláno (zásilku převzala
V. P. – snacha).
Po marném uplynutí lhůty 1 měsíce k doplnění náležitostí kasační stížnosti, předkládá
dne 9. 6. 2006 Krajský soud v Ostravě spis Nejvyššímu správnímu soudu s předkládací
zprávou, že vady kasační stížnosti byly odstraňovány postupem podle §106 odst. 3 s. ř. s.,
avšak odstraněny nebyly, neboť stěžovatelka na výzvu soudu nereagovala.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. kasační stížnost musí kromě obecných
náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.
Ustanovení §37 s. ř. s. zde platí obdobně. Podle §108 odst. 1 a zmíněného §37 odst. 5
s. ř. s., má-li kasační stížnost vady, postará se předseda senátu o jejich odstranění. Usnesením
vyzve podatele k opravě nebo k odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li
podání v této lhůtě doplněno, nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek
pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne; o tom musí být podatel
ve výzvě poučen.
V projednávané věci je nepochybné, že předsedkyně senátu Krajského soudu
v Ostravě postupoval a zcela v intencích citovaných zákonných ustanovení,
neboť po doručení kasační stížnosti stěžovatelky, která neobsahovala náležitosti kasační
stížnosti podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s., (nebylo patrno, proti kterému rozhodnutí
směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů stěžovatelka pokládá napadené usnesení
za nezákonné), vyzvala stěžovatelku k doplnění jejího podání a poučila ji o způsobu,
jak má při tomto doplnění postupovat. Stanovila jí k tomu přiměřenou lhůtu 1 měsíce
od doručení výzvy. Poučila ji rovněž o náležitostech nevyhovění výzvě, tj. o odmítnutí
kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem.
Ve lhůtě krajským soudem stanovené, která skončila s ohledem na den doručení výzvy
stěžovatelce, (kdy byl dodržen postup doručování podle ustanovení §46 o. s. ř.),
však stěžovatelka požadované doplnění kasační stížnosti nezaslala, ostatně neučinila
tak ani později až do dne vydání tohoto usnesení.
Nejvyšší správní soud proto za této procesní situace v souladu s ustanovení §37
odst. 5 (použitého pro řízení o kasační stížnosti podle ustanovení §120 s. ř. s.) kasační
stížnost odmítl.
Nad rámec potřebného odůvodnění Nejvyšší správní soud dodává, že i pokud by byly
splněny podmínky pro projednání kasační stížnosti, nezbylo by mu než kasační stížnost
zamítnout, neboť sdílí závěr Krajského soudu v Ostravě, že žalobu proti napadenému
rozhodnutí žalované ze dne 13. 10. 2005, č. j. x, podala stěžovatelka opožděně, tj. po uplynutí
lhůty 1 měsíce k jejímu podání, ačkoliv v rozhodnutí žalované byla o nutnosti dodržení této
lhůty poučena. Z tohoto důvodu již nepokládal Nejvyšší správní soud za účelné poučovat
stěžovatelku o povinném zastoupení advokátem v řízení o kasační stížnosti ve smyslu §105
odst. 2 s. ř. s., neboť s ohledem na opožděnost žaloby by setrvání na tomto požadavku bylo
zcela neúčelné – nemohlo by pro stěžovatelku přinést příznivější výsledek.
Výrok o náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti se opírá o ustanovení §60 odst. 3
s. ř. s. (za použití §120 s. ř. s.), podle něhož nemá žádný z účastníků právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, byla-li kasační stížnost odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 25. srpna 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu