ECLI:CZ:NSS:2006:4.ADS.74.2005
sp. zn. 4 Ads 74/2005 - 57
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně:
M. Š., zast. JUDr. Lubošem Peterkou, advokátem, se sídlem Náchod, Běloveská 1674, proti
žalované: Česká správa sociálního zabezpečení , Praha 5, Křížová 25, v řízení o kasační
stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 3. 2005,
č. j. 32 Cad 50/2004 – 29,
takto:
Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 10. 3. 2005,
č. j. 32 Cad 50/2004 – 29, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu
řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 19. 4. 2004, č. X zamítla žalovaná žádost žalobkyně o plný
invalidní důchod pro nesplnění podmínek ustanovení §39 zákona č. 155/1995 Sb.
(o důchodovém pojištění) v platném znění s odůvodněním, že podle posudku lékaře Okresní
správy sociálního zabezpečení v Náchodě ze dne 14. 11. 2003 se sice stěžovatelka stala plně
invalidní podle §39 odst. 1 písm. a) uvedeného zákona od 14. 11. 2003, avšak nesplnila
podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na požadovaný důchod, která u pojištěnců
ve věku nad 28 let činí 5 roků a zjišťuje se z období posledních deseti roků počítaných zpět
před vznikem plné (nebo částečné) invalidity. V takto vymezeném rozhodném období
před vznikem plné invalidity, tj. v případě žalobkyně od 14. 11. 1993 do 13. 11. 2003 získala
tato pouze 2 roky a 304 dnů pojištění.
Žalobkyně toto rozhodnutí napadla u Krajského soudu v Hradci Králové žalobou,
v níž namítala, že před vznikem plné invalidity byla částečně invalidní a pobírala částečný
invalidní důchod. V roce 1995 se „nechala zaregistrovat“ na Úřadu práce v Náchodě,
který však její registraci po půl roce ukončil, aniž by ji o této skutečnosti informoval. Nebylo
vinou žalobkyně, že vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu pro ni nebyla žádná práce.
Vyslovila přesvědčení, že k pochybení došlo vinou Úřadu práce v Náchodě. Navíc
zpochybňovala správnost zákonné úpravy, která při zjištění plné invalidity vyžaduje
ještě podmínku „nějakého pitomého pojištění“. V doplňku žaloby pak uvedla, že ukončila
pracovní poměr ke dni 30. 4. 1995 u obchodní firmy C. H. a poté se přihlásila jako uchazečka
o zaměstnání u Úřadu práce v Náchodě, kde byla v evidenci po dobu 6 měsíců. Po této době
nastoupila k soukromému podnikateli panu Š., kde pracovala po dobu jednoho roku, avšak on
ji nepřihlásil jako svého zaměstnance a nehradil za ni pojištění. Připustila, že v rozhodném
období nebyla pojištěna po dobu alespoň pěti roků. Nesprávnost rozhodnutí však spatřovala
v tom, že s ohledem na svůj zdravotní stav se stala plně invalidní již v roce 2000 a nikoliv až
v roce 2003, takže rozhodným obdobím je období od roku 1990 do roku 2000, přičemž
v takto vymezené době podmínku pěti let pojištění splnila. Navrhovala, aby byl vypracován
revizní znalecký posudek se zaměřením na otázku data vzniku invalidity. Současně
navrhovala, aby soud zrušil rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení.
Krajský soud v Hradci Králové v souladu s ustanovením §4 odst. 2 zákona
č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, požádal Posudkovou
komisi Ministerstva práce a sociálních věcí s pracovištěm v Hradci Králové o vypracování
posudku o zdravotním stavu a pracovní schopnosti žalobkyně, zaměřeném především
ke stanovení data vzniku plné invalidity. Uvedená posudková komise v posudku ze dne
15. 12. 2004 dospěla k závěru, že stěžovatelka je pro svůj dlouhodobě nepříznivý zdravotní
stav, podmíněný především aktivním kloubním hostcem III. třídy a bolestmi zad, plně
invalidní ve smyslu ustanovení §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., neboť z důvodu
dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu poklesla její schopnost soustavné výdělečné
činnosti o 70 %. Vznik invalidity stanovila na 27. 10. 2003 – den vydání revmatologického
nálezu.
Krajský soud v Hradci Králové kopii uvedeného posudku zaslal na vědomí žalobkyni
spolu s poučením, že může vzít svoji žalobu zpět a za tím účelem použít současně soudem
jí zaslaný předtištěný formulář. Poučil ji též, že v takovém případě soud řízení zastaví
v souladu s ustanovením §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního,
(dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka k výzvě soudu zaslala zpět předtištěný formulář,
v němž doplnila své jméno, příjmení a adresu bydliště, jakož i datum podpisu. Současně
připojila ručně psané podání, v němž popisuje vývoj svého zdravotního stavu a poukazuje
na v pracovní anamnéze chybějící doby zaměstnání (pojištění) a dále též na to,
že od 1. 1. 1997 pečovala o svého vážně nemocného manžela, přičemž „příspěvek
na něho jí nebyl umožněn“. Dále uváděla, že od 1. 5. 1997 navíc začala pečovat o osobu
blízkou – svoji matku, na kterou „jí příspěvek byl umožněn“. Přiložila kopii evidence
na Úřadu práce v Náchodě, doklady o péči o manžela a matku a doklad o zrušení žaloby.
Napadeným usnesením ze dne 10. 3. 2005, č. j. 32 Cad 50/2004 – 29 krajský soud
řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 19. 4. 2004, č. X zastavil podle §47 písm. a)
s. ř. s. s odůvodněním, že podáním doručeným soudu dne 1. 2. 2005 žalobkyně oznámila, že
bere žalobu zpět. Současně vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne 18. 3. 2005.
V dopisu ze dne 23. 3. 2005, doručeném Krajskému soudu v Hradci Králové dne
25. 3. 2005, vyslovila žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) nesouhlas s uvedeným
rozhodnutím. Vytýkala soudu, že se drží jenom dvou věcí, tj. napadení rozhodnutí a nesplněné
podmínky. Zdůraznila, že za svou nemoc nemůže a pokud by mohla pracovat, dávno
by již pracovala. Vytýkala soudu, že její případ „smetl ze stolu a ještě ji donutil,
aby z její strany bylo řízení zastaveno“. Připomněla, že do nepříznivé situace se dostala vinou
Úřadu práce v Náchodě, který ji v roce 1995 měl informovat o možnosti další registrace.
Do protokolu sepsaném před Okresním soudem v Náchodě jako soudem dožádaným
dne 28. 4. 2005 stěžovatelka uvedla, že žalobu nechtěla vzít zpět. Byla zmatená tím,
že jí krajský soud zaslal předvyplněný formulář, což ji popletlo. Myslela si, že ho musí vrátit
zpátky, aniž by si uvědomila důsledky tohoto počínání. Pokud by věděla, že se soud její věcí
již zabývat nebude, rozhodně by formulář nevracela. O tom svědčí skutečnost, že vedle
toho zaslala soudu další dopis, v němž popsala své stanovisko. Myslí si, že bylo na krajském
soudu, aby tento dopis posoudil v souvislosti se zaslaným formulářem a eventuelně ji znovu
vyzval k vyjádření, zda skutečně mínila vzít žalobu zpět. Uvedla dále, že proto trvá na podané
žalobě, neboť chce, aby jí byl plný invalidní důchod přiznán. Z toho důvodu žádá,
aby její podání ze dne 23. 3. 2005 bylo považováno za kasační stížnost proti napadenému
rozhodnutí krajského soudu, které z uvedených důvodů pokládá za nezákonné. Po poučení
soudu (Okresního soudu v Náchodě) o náležitostech kasační stížnosti, s důrazem
na ustanovení §105 odst. 2 a §35 odst. 7 s. ř. s., požádala stěžovatelka o ustanovení zástupce
z řad advokátů pro řízení o kasační stížnosti.
Usnesením ze dne 23. 5. 2005, č. j. 32 Cad 50/2004 – 39 soud naposledy uvedenému
návrhu stěžovatelky vyhověl a pro řízení o kasační stížnosti ustanovil jejím zástupcem
advokáta JUDr. Luboše Peterku, jehož vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení
usnesení doplnil kasační stížnost o náležitosti uvedené v §106 odst. 1 s. ř. s. a o důvody
podle §103 odst. 1 téhož právního předpisu s řádným odůvodněním.
V doplňku kasační stížnosti ze dne 27. 6. 2005 zástupce stěžovatelky zdůraznil,
že sama žalovaná dopisem ze dne 24. 5. 2004 informovala stěžovatelku o možnosti navrhnout
soudu provedení důkazu o počátku její plné invalidity posudkem posudkové komise
Ministerstva práce a sociálních věcí. Krajský soud v Hradci Králové, poté co obdržel
vyžádaný posudek od uvedené komise, vyzval stěžovatelku k vyjádření o pokračování
v řízení, ačkoliv v uvedeném posudku nebyla posouzena náležitě otázka, od které doby
je stěžovatelka vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu skutečně invalidní. Žalobkyně výzvu
soudu nesprávně pochopila a zaslala mu omylem zpět návrh na zastavení řízení.
Poté, co svůj omyl zjistila, vyslovila nesouhlas se zastavením řízení z důvodů, které vysvětlila
do protokolu sepsaného před Okresním soudem v Náchodě, na který odkazuje. K věci samé
pak vyslovuje své přesvědčení o vzniku plné invalidity v roce 2000, čímž se však posudková
komise Ministerstva práce a sociálních s pracovištěm v Hradci Králové v posudku ze dne
15. 12. 2004 nezabývala. Stěžovatelka navrhovala, aby Nejvyšší správní soud usnesení
Krajského soudu v Hradci Králové zrušil podle §110 s. ř. s. z důvodů uvedených v §103
odst. 1 písm. b) s. ř. s. a věc vrátil uvedenému soudu k dalšímu řízení.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelka popsala ve své kasační
stížnosti. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti. Ačkoliv stěžovatelka v kasační stížnosti kromě popsaných důvodů činí
výslovný odkaz na ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s., lze z obsahu kasační stížnosti
dovodit, že má na zřeteli důvod uvedený pod písm. e) téhož ustanovení, tj. nezákonnost
rozhodnutí o zastavení řízení. Odkaz na důvody kasační stížnosti uvedené pod písm. b)
zmíněného ustanovení, není na místě za situace, kdy krajským soudem bylo řízení zastaveno
v důsledku zpětvzetí žaloby stěžovatelkou a pro posouzení zákonnosti tohoto postupu je zcela
bezvýznamné zkoumat vady řízení, před správním orgánem, na které pamatuje písm. b)
citovaného zákonného ustanovení.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Stěžovatelka ve své kasační stížnosti a jejích doplňcích nezpochybnila skutečnost,
že soudu vrátila zpět podepsaný, soudem předvyplněný, formulář o zpětvzetí žaloby,
namítala však, že tomuto postupu soudu neporozuměla, neboť rozhodně žalobu vzít
zpět nechtěla. Byla však zmatena tím, že jí krajský soud zaslal zmíněný předvyplněný
formulář a domnívala se, že jej musí podepsaný vrátit zpět, aniž by si uvědomila následky
svého počínání. Pokud by věděla, že za této situace se soud již její věcí zabývat nebude,
rozhodně by tento formulář nevracela. O tom svědčí, že vedle formuláře zaslala soudu další
dopis, v němž popsala své negativní stanovisko k rozhodnutí žalované. Vyslovila přesvědčení,
že zasláním formuláře byla soudem donucena k tomu „aby bylo z její strany řízení
zastaveno“. V doplňku kasační stížnosti navíc uvedla, že soudem vyžádaný posudek
Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2004
obsahuje sice výrok, že k datu vydání napadeného rozhodnutí byla stěžovatelka plně invalidní
podle §39 odst. 1 písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., neboť pokles schopnosti soustavné
výdělečné činnosti z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu činil více než 66 %,
avšak součástí výroku není náležité posouzení data vzniku stěžovatelčiny plné invalidity,
ačkoliv především tato otázka byla důvodem vyžádání tohoto posudku.
Součástí soudního spisu je skutečně podání – předtištěný formulář – adresovaný
Krajskému soudu v Hradci Králové, oddělení správního soudnictví. V předtištěném textu
je uvedeno: „Obdržel(a) jsem posudek PK MPSV vyhotovený k mé žalobě proti rozhodnutí
České správy sociálního zabezpečení v Praze. Sděluji, že na dalším projednání žaloby v řízení
před soudem netrvám a žalobu beru v plném rozsahu zpět. Souhlasím s tím, aby řízení bylo
v mé nepřítomnosti zastaveno.“ Dále je předtištěna rubrika pro uvedení jména, příjmení
a adresy osoby, která tento úkon učiní a rubrika pro uvedení spisové značky a dne podání.
Stěžovatelka ručně v tomto podání dopsala spisovou značku (32 Cad 50/2004 – 22), den
podání (31. 1. 2005) a uvedla své jméno, příjmení a adresu bydliště (M. Š., H. I, J. 320).
Na úvod je nutno uvést, že používání vzorů právních úkonů není v úředním styku
neobvyklou praxí. V podstatě se jedná o úřední pomůcky usnadňující provedení určitého
právního úkonu tím, že jsou v něm uváděny rubriky, které je nezbytné vyplnit,
čímž se předchází chybám a nejasnostem plynoucím z opomenutí uvedení určité významné
skutečnosti a zajišťuje se především to, aby byl dodržen stanovený obsah i forma právních
úkonů. V právu soukromém nacházejí vzory právních úkonů své uplatnění zejména
při uzavírání smluv a v právu veřejném se rovněž formuláře běžně v úředním styku využívají,
např. pro sepis různých žádostí. Ani v řízení správním, jehož předmětem je dávka
důchodového pojištění, není používání vzorů právních úkonů neobvyklým postupem,
neboť vzory jsou používány při podávání žádostí o požadovanou dávku. V přezkumném
řízení soudním ve věcech důchodového pojištění však používání předtištěných vzorů, není
praxí obvyklou, ať již pro podávání žalob, či jiných úkonů účastníků. Není však vyloučeno,
aby soud pro určité právní úkony, ve snaze předejít případným nepřesnostem majícím
za následek vadnost takového úkonu, použil předepsaného vzoru a usnadnil tak účastníku
jeho provedení. Není tudíž ani vyloučeno, aby takového vzoru za určitých okolností použil
i pro zpětvzetí žaloby. K použití předepsaného formuláře pro tento z hlediska soudního řízení
velmi významný právní úkon, mající za následek ukončení soudního řízení, však musí soud
přistupovat s maximální opatrností zejména ve vztahu k účastníku, který nemá právnické
vzdělání a který není v řízení zastoupen advokátem a navíc jen v těch případech, kdy je zcela
jednoznačné, že žaloba zjevně nemůže být úspěšná a další řízení by tudíž bylo zbytečné.
Podle Nejvyššího správního soudu však Krajský soud v Hradci Králové v projednávané věci
s takovouto opatrností s předepsaným vzorem zaslaným stěžovatelce ke zpětvzetí žaloby
nezacházel. Z obsahu předepsaného formuláře lze dovodit, že ke zpětvzetí žaloby je účastník
řízení soudem veden po seznámení s posudkem posudkové komise Ministerstva práce
a sociálních věcí, který je mu současně zasílán. Zmíněný postup by krajský soud však měl
volit za situace, kdy takový posudek je z hlediska sporného nároku zcela jednoznačný
a nevzbuzující pochybnosti nejen pro soud, ale i pro samotného účastníka. To však o posudku
Posudkové komise MPSV s pracovištěm v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2004 konstatovat
nelze, neboť v něm řešená otázka, tj. datum vzniku plné invalidity stěžovatelky (když jinak
bylo mezi účastníky nesporné, že stěžovatelka k datu vydání přezkoumávaného rozhodnutí
byla plně invalidní) jednoznačně a způsobem nevyvolávajícím pochybnosti vyjádřeno není.
V posudkovém závěru se sice uvádí, že posudek se liší od posudku lékaře Okresní správy
sociálního zabezpečení v Náchodě ze dne 14. 11. 2003 ve stanovení data vzniku invalidity,
avšak není na tomto místě uvedeno, jaké nově stanovené datum vzniku invalidity posudková
komise určuje. Toto datum se bez vysvětlení souvislostí objevuje až na jiné straně posudku
v předepsané rubrice: vznik – 27. 10. 2003 s poznámkou revmatologickým nálezem. Zcela
však v posudku chybí úvaha, proč právě datum tohoto nálezu (vyšetření) je pro vznik plné
invalidity stěžovatelky rozhodující. Při takto ne zcela jednoznačném závěru posudkové
komise, nebylo podle názoru Nejvyššího správního soudu na místě zaslat stěžovatelce,
u které navíc, kromě invalidizujícího revmatologického onemocnění byla zjištěna i diagnóza
psychická (jak vyplývá z diagnostického souhrnu v uvedeném posudku), předepsaný formulář
směřující ji ke zpětvzetí žaloby, neboť jak bylo výše uvedeno, v zaslaném posudku bylo
především zdůrazňováno, že stěžovatelka je plně invalidní, což mezi účastníky nebylo sporné,
a způsobem zcela přehlédnutelným byla zde jen na okraj učiněna poznámka k datu vzniku
plné invalidity stěžovatelky. Je tudíž velmi pravděpodobné, že stěžovatelka v tomto směru
posudku neporozuměla. Nelze proto za dané situace upřít stěžovatelce, že mohla být
tímto postupem soudu zmatena a bez bližšího vysvětlení si neuvědomila následky,
jaké vyplnění formuláře může mít. Nelze jí upřít ani její přesvědčení, že k tomuto úkonu byla
svým způsobem soudem donucena, a tím jí bylo odepřeno právo na spravedlivý proces.
Především však nutno zdůraznit, že za situace, kdy Krajský soud v Hradci Králové
obdržel od stěžovatelky nejen podepsaný (soudem předepsaný) formulář o zpětvzetí žaloby,
ale i další její podání, v němž popisuje své přesvědčení o oprávněnosti nároku na plný
invalidní důchod a nesprávnosti rozhodnutí žalované, pak musely obě tyto písemnosti
ve svém kontextu v soudu vyvolat pochybnost o jednoznačnosti projevu vůle stěžovatelky
směřujícího k ukončení přezkumného řízení soudního. I když je nutno připustit,
že na předepsaném vzoru je zpětvzetí žaloby formulováno jednoznačně, jde o formulaci
vytvořenou krajským soudem a nikoliv stěžovatelkou a nelze vzhledem k osobě stěžovatelky,
která nemá předepsané právnické vzdělání (má jen vzdělání základní) vyloučit, že obsahu
ne zcela přesvědčivých závěrů posudku neporozuměla a byla pouze přesvědčena,
že písemnost musí soudu podepsanou vrátit, aniž by si uvědomila, že v řízení o jejím nároku
nebude již pokračováno. Ve světle toho, co o této skutečnosti vyšlo najevo po vydání
napadeného usnesení, nezbývá než konstatovat, že zpětvzetí žaloby ze strany stěžovatelky
nelze pokládat za platné.
Proto Nejvyšší správní soud zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci
Králové ze dne 10. 3. 2005, č. j. 32 Cad 50/2004 – 29, neboť kasační stížnost byla shledána
důvodnou (§110 odst. 1 s. ř. s.). V dalším řízení je krajský soud vázán tímto právním
názorem Nejvyššího správního soudu a bude tudíž na něm, aby v řízení o žalobě stěžovatelky
dále pokračoval (§110 odst. 3 s. ř. s.).
V novém rozhodnutí rozhodne krajský soud i o náhradě nákladů řízení o této kasační
stížnosti (§110 odst. 2 s. ř. s.).
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 26. ledna 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu