ECLI:CZ:NSS:2006:4.AS.23.2006:57
sp. zn. 4 As 23/2006 - 57
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Pe tra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobce: A. O.,
zast. Mgr. Filipem Lederem, advokátem, se sídlem v Brně, Lidická 57, proti žalovanému:
Český telekomunikační úřad, se sídlem Praha 9, Sokolovská 219, za účasti: Č. T.,
a. s., v řízení o kasační stížnosti žalobců podané proti usnesení Městského soudu v Praze ze
dne 11. 11. 2005, č. j. 8 Ca 298/2005 - 38,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností podanou u Městského soudu v Praze žalobce (dále též „stěžovatel“)
brojí proti uvedenému usnesení, kterým byla odmítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného
ze dne 15. 6. 2004, č. j. 5524/2004-603, kterým bylo zamítnuto podle §59 odst. 2 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů, jeho odvolání
proti rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro Jihomoravskou oblast, ze dne
5. 12. 2003, č. j. 174752/2003-6371, o námitkách proti vyřízení reklamace vyúčtování
cen za telekomunikační služby telefonní stanice č. x, za zúčtovací období 11. 8. 2003 –
10. 9. 2003 podle §82 odst. 11, §95 bod. 8, písm. c), §102 odst. 2 a §107 odst. 1 zákona č.
151/2000 Sb., o telekomunikacích.
V kasační stížnosti stěžovatel namítal, že „rozhodnutí ve správním soudnictví nebylo
vypracováno podle zákona na ochranu spotřebitele“ a dále zejména poukazoval na obsah
rozhodnutí žalovaného a vyjadřoval s ním nesouhlas.
Vzhledem k tomu, že kasační stížnost neobsahovala veškeré náležitosti, které zákon
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
pro kasační stížnost vyžaduje, vyzval Městský soud v Praze stěžovatele (zástupce) v souladu
s ustanovením §106 s. ř. s. usnesením ze dne 2. 12. 2005, č. j. 8 Ca 298/2005 - 44, k doplnění
kasační stížnosti ve smyslu §106 s. ř. s. (jmenovitě, aby uvedl, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů rozhodnutí soudu napadá, a sdělil údaj, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno)
a stanovil k doplnění lhůtu jednoho měsíce od dne doručení tohoto usnesení. V usnesení
stěžovatele současně správně poučil o tom, že nebude -li kasační stížnost ve stanovené lhůtě
doplněna, a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání odmítne (§37 odst. 5 s. ř. s.).
Ze spisu vyplývá, že toto usnesení Městského soudu v Praze bylo stěžovateli
(zástupci) doručeno (oproti podpisu zmocněnkyně zástupce na doručence) dne 15. 12. 2005.
Nicméně ze spisu vyplývá, že ve stanovené lhůtě , a ostatně ani později, vady kasační stížnosti
odstraněny nebyly.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. kromě obecných náležitostí podání musí kasační stížnost
obsahovat označení rozhodnutí proti němuž kasační stížnost směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů (ve smyslu §103 s. ř. s.) je stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo
rozhodnutí doručeno. Podle §106 odst. 3 s. ř. s. musí být chybějící náležitosti kasační
stížnosti doplněny ve lhůtě do jednoho měsíce od doručení usnesení, kterým byl stěžovatel
vyzván k doplnění podání. Jen v této lhůtě může stěžovatel rozšířit kasační stížnost na výroky
dosud nenapadené a rozšířit její důvody. Tuto lhůtu může soud na včasnou žádost stěžovatele
z vážných důvodů prodloužit.
Ustanovení §37 s. ř. s. platí obdobně.
Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatel k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno
nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení
o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být stěžovatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění vad kasační
stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování takového požadavku,
přesto však vytýkané vědy v soudem stanovené lhůtě neodstranil. O prodloužení lhůty
k odstranění nedostatků kasační stížnosti nepožádal. Za této situace nezbylo Nejvyššímu
správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s §120
s. ř. s. odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě (která uplynula dne 15. 1. 2006)
doplněna a v řízení nebylo možné pro tento nedostatek pokračovat.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, jestliže byla kasační stížnost odmítnuta.
Zástupce stěžovatele Mgr. Filip Lederer byl ustanoven soudem. Za zastupování
v řízení o kasační stížnosti zástupci přísluší odměna podle provedených úkonů, kterou hradí
stát. Nejvyšší správní soud z obsahu spisu neshledal, že by zástupce v rámci tohoto zastoupení
prováděl úkony, za něž by mu příslušela odměna, a proto žádnou odměnu za zastupování
v řízení o kasační stížnosti zástupci stěžovatele nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 13. listopadu 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu