ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.133.2006
sp. zn. 4 Azs 133/2006 - 47
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Jaroslava Vlašína
a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: L. K., zast. opatrovnicí B. S., vedoucí
soudní kanceláře Krajského soudu v Brně, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem
Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 11. 2005, č. j. 55 Az 14/2005 – 22,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 30. 11. 2005, č. j. 55 Az 14/2005 – 22,
zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2004,
č. j. OAM-3385/VL-10-ZA07-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobkyni
udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný současně vyslovil, že se na žalobkyni nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu. Krajský soud dospěl
v odůvodnění rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační stížnost
a požádala o přiznání odkladného účinku podle ustanovení §107 s. ř. s. Namítala porušení
ustanovení §3 odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů. Poukázala na rozsudky Evropského soudu
pro lidská práva ve věcech C. V. a V. a odkázala na čl. 53 Příručky pro uprchlíky.
Stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů a navrhla, aby byl rozsudek
krajského soudu zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně přípisem ze dne 17. 2. 2006, č. j. 55 Az 14/2005 – 34,
stěžovatelku vyzval k vyplnění a vrácení formuláře potvrzení o osobních majetkových
a výdělkových poměrech. Tento přípis byl stěžovatelce doručován na adresu P. s. Z. u B., H.
514, avšak byl krajskému soudu vrácen jako nedoručený.
Krajský soud v Brně následně zjišťoval místo pobytu stěžovatelky. Z evidence
žalovaného vyplynulo, že stěžovatelka dne 8. 2. 2006 opustila P. s. Z. u B. a její další pobyt
není znám. Podle sdělení Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční
policie ze dne 8. 3. 2006, č. j. SCPP-16-85/E2-2006, je poslední adresou pobytu stěžovatelky
P. s. Z. u B., které stěžovatelka opustila a její současné místo pobytu není známo.
Krajský soud v Brně poté usnesením ze dne 15. 3. 2006, č. j. 55 Az 14/2005 – 41,
ustanovil stěžovatelce opatrovnicí pro řízení o kasační stížnosti paní B. S., vedoucí soudní
kanceláře Krajského soudu v Brně.
Krajský soud v Brně následně usnesením ze dne 2. 5. 2006, č. j. 55 Az 14/2005 – 44,
vyzval stěžovatelku, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení tohoto usnesení odstranila nedostatek
svého podání spočívající v tom, že stěžovatelka není zastoupena advokátem. Současně
stěžovateku poučil o tom, že nebude-li této výzvě ve lhůtě vyhověno, nezbude soudu,
než kasační stížnost odmítnout. Usnesení bylo doručeno opatrovnici stěžovatelky dne
12. 5. 2006.
Dne 1. 6. 2006 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li
tak zvláštní zákon. Podle ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, soud řízení zastaví,
jestliže žadatel o udělení azylu (žalobce, zde stěžovatelka) se nezdržuje v místě hlášeného
pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle zjištění krajského soudu není místo pobytu
stěžovatelky na území České republiky známo a je zřejmé, že se stěžovatelka nezdržuje
v místě hlášeného pobytu (P. s. Z. u B.), přičemž z obsahu soudního spisu vyplývá, že změnu
místa pobytu krajskému soudu, ani Nejvyššímu správnímu soudu neoznámila.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že byly naplněny zákonné
podmínky ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, a proto v souladu s ustanovením §47
písm. c) s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona, řízení o kasační stížnosti zastavil.
Za této procesní situace, kdy bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, se Nejvyšší
správní soud již nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a ustanovení §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo
n náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 21. července 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu