ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.162.2006
sp. zn. 4 Azs 162/2006 - 59
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: O. K., zast.
Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem Praha 7, Jana Zajíce 36, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze
dne 3. 10. 2005, č. j. 14 Az 355/2004 – 22,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 3. 10. 2005,
č. j. 14 Az 355/2004 – 22, zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne
28. 4. 2004, č. j. OAM-6219/VL-20-C04-2003, a rozhodl dále, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl
žalobci udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný současně vyslovil, že se na žalobce nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu. Krajský soud dospěl
v odůvodnění rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení §78
odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku podle ustanovení §107 s. ř. s. Uvedl, že rozhodnutí
správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho nezákonnost, a vyjmenoval ustanovení
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů,
která byla v průběhu správního řízení porušena. Stěžovatel konstatoval, že jeho problémy
na Ukrajině jsou jen zdánlivě soukromého charakteru, a poukázal na čl. 43 a 53 Příručky
k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým
komisařem OSN pro uprchlíky v lednu 1992 v Ženevě. Stěžovatel požádal o ustanovení
bezplatného právního zástupce z řad advokátů a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený
rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 13. 1. 2006,
č. j. 14 Az 355/2004 – 40, ustanovil zástupcem stěžovatele Mgr. Andreje Perepečenova,
advokáta.
S ohledem na komplikace při doručování zjišťoval Krajský s oud v Ústí nad Labem
místo pobytu stěžovatele. Podle sdělení Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké
a pohraniční policie ze dne 1. 6. 2006, č. j. SCPP-8-2547/PH-XIII-C-2006, je stěžovatel
hlášen k pobytu na adrese P. 10, M. 227/22. Tuto adresu následně krajský soud použil pro
doručení předmětného usnesení, když aplikoval fikci doručení uložené zásilky.
Dne 24. 7. 2006 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 11. 8. 2006, č. j. 4 Azs 162/2006 – 53, požádal
Policii České republiky o prověření, zda se stěžovatel skutečně zdržuje na adrese P. 10, M.
227/22. Podle sdělení Policie České republiky, Oblastního ředitelství služby cizinecké a
pohraniční policie Praha ze dne 22. 9. 2006, č. j. SCPP-830/PH-XIII-C-2006, je dům na
adrese P. 10, M. 227/22, zjevně neobývaný, nikdo v tomto domě nebydlí.
Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li
tak zvláštní zákon. Podle ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, soud řízení zastaví,
jestliže žadatel o udělení azylu (žalobce, zde stěžovatel) se nezdržuje v místě hlášeného
pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel je k pobytu hlášen na adrese P. 10, M.
227/22, avšak na této adrese se nezdržuje. Stěžovatel se tedy nezdržuje v místě hlášeného
pobytu a z obsahu soudního spisu vyplývá, že změnu místa pobytu krajskému soudu, ani
Nejvyššímu správnímu soudu neoznámil.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že byly naplněny zákonné
podmínky ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, a proto v souladu s ustanovením §47
písm. c) s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona, řízení o kasační stížnosti zastavil.
Za této procesní situace, kdy bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, se Nejvyšší
správní soud již nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,
ani nečinil úkony k odstranění vad kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení Nejvyšší správní soud rozhodl za použití ustanovení §60
odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 3. 1. 2006,
č. j. 14 Az 355/2004 – 40, byl stěžovateli ustanoven zástupcem pro řízení o kasační stížnosti
Mgr. Andrej Perepečenov, advokát. Nejvyšší správní soud však nepřiznal zástupci stěžovatele
odměnu za zastupování, neboť ze spisu nevyplývá, že by učinil některý z úkonů uvedených
v ustanovení §11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 16. října 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu