ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.174.2006
sp. zn. 4 Azs 174/2006 - 63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: R. V., zast. opatrovníkem SOZE – Sdružení
občanů zabývajících se emigranty, se sídlem Brno, Mostecká 5, proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační
stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 11. 2005, č. j. 24 Az
542/2004 – 24,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u j e.
II. Žádný z účastníků n e má právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 11. 2005, č. j. 24 Az 542/2004 – 24,
zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 9. 2004,
č. j. OAM-2611/VL-07-15-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobci udělen azyl
podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Žalovaný současně vyslovil, že se na žalobce nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu. Krajský soud dospěl v odůvodnění
rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná, a proto ji podle ustanovení §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku podle ustanovení §107 s. ř. s. Uvedl, že rozhodnutí
správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho nezákonnost, a vyjmenoval ustanovení
zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů,
která byla v průběhu správního řízení porušena. Stěžovatel konstatoval, že na Ukrajině
je pronásledován místními katolíky pro jeho pravoslavné náboženské vyznání. Poukázal
na čl. 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydané
Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky v lednu 1992 v Ženevě. Stěžovatel požádal
o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů a navrhl, aby Nejvyšší správní
soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 5. 1. 2006, č. j. 24 Az 542/2004 – 35,
stěžovatele vyzval k vyplnění a vrácení formuláře potvrzení o osobních majetkových
a výdělkových poměrech. Tento přípis byl stěžovateli doručován na adresu P. 5, N. B.
2034/19, avšak byl krajskému soudu vrácen jako nedoručený. Citovaná adresa je adresou, na
které je stěžovatel hlášen k pobytu a kterou označil rovněž v kasační stížnosti jako svou
doručovací adresu.
Krajský soud v Ostravě následně zjišťoval místo pobytu stěžovatele. Podle sdělení
Policie České republiky, Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 19. 1. 2006,
č. j. SCPP-10-6/E2-2006, je poslední adresou pobytu stěžovatele P. 5, N. B. 2034/19.
Po opětovném neúspěšném pokusu o doručení na uvedenou adresu Krajský soud
v Ostravě usnesením ze dne 13. 2. 2006, č. j. 24 Az 542/2004 – 45, ustanovil stěžovateli
opatrovníkem SOZE – Sdružení občanů zabývajících se emigranty.
Krajský soud v Ostravě následně usnesením ze dne 9. 5. 2006,
č. j. 24 Az 542/2004 – 49, zamítl návrh stěžovatele na ustanovení zástupce. Usnesením ze dne
9. 5. 2006, č. j. 24 Az 542/2004 – 51, pak stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne
doručení tohoto usnesení založil do spisu plnou moc udělenou advokátu,
který jej bude zastupovat v řízení o kasační stížnosti. Současně stěžovatele poučil o tom,
že nebude-li plná moc v uvedené lhůtě do spisu založena, soud řízení o takovém podání
usnesením odmítne.
Dne 7. 8. 2006 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Podle ustanovení §47 písm. c) s. ř. s. soud usnesením řízení zastaví, stanoví-li
tak zvláštní zákon. Podle ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, soud řízení zastaví,
jestliže žadatel o udělení azylu (žalobce, zde stěžovatel) se nezdržuje v místě hlášeného
pobytu a jeho změnu soudu neoznámil.
Nejvyšší správní soud konstatuje, že podle vyjádření Policie České republiky,
Ředitelství služby cizinecké a pohraniční policie ze dne 25. 9. 2006,
č. j. SCPP-5218/E2-2006, je poslední evidovanou adresou pobytu stěžovatele P. 5, N. B.
2034/19, odkud stěžovatel dne 20. 1. 2006 svévolně odešel a jinou adresu pobytu neoznámil.
Současný skutečný pobyt stěžovatele není policii znám.
Stěžovatel se tedy nezdržuje v místě hlášeného pobytu a z obsahu soudního spisu
vyplývá, že změnu místa pobytu krajskému soudu, ani Nejvyššímu správnímu soudu
neoznámil.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k jednoznačnému závěru, že byly naplněny zákonné
podmínky ustanovení §33 písm. e) zákona o azylu, a proto v souladu s ustanovením §47
písm. c) s. ř. s. za použití ustanovení §120 téhož zákona, řízení o kasační stížnosti zastavil.
Za této procesní situace, kdy bylo řízení o kasační stížnosti zastaveno, se Nejvyšší
správní soud již nezabýval nedostatkem povinného zastoupení stěžovatele.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle ustanovení §107
s. ř. s., Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru,
že o něm není třeba rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek
přímo ze zákona (§32 odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 s. ř. s. a ustanovení §120 téhož zákona rozhodnuto tak, že žádný z účastníků
nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. října 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu