ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.176.2005
sp. zn. 4 Azs 176/2005 – 32
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: A. D. M.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, o kasační stížnosti podané JUDr. Lenkou Kulhavou, advokátkou,
se sídlem Praha 2, Slezská 19, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004,
č. j. 9 Az 43/2004 – 9,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze usnesením ze dne 29. 9. 2004, č. j. 9 Az 43/2004 – 9, odmítl
žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 31. 5. 2004,
č. j. OAM-134/CU-09-09-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného byla žádost žalobkyně o udělení
azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. e) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Městský soud v Praze v odůvodnění
napadeného usnesení uvedl, že napadené rozhodnutí žalovaného bylo žalobkyni doručeno
postupem podle ustanovení §24a zákona o azylu dne 17. 6. 2004, neboť se žalobkyně
nedostavila k převzetí rozhodnutí, ačkoli jí dne 18. 5. 2004 byla doručena výzva k převzetí
napadeného rozhodnutí, kde byl termín převzetí stanoven právě na 17. 6. 2004. Lhůta
k podání žaloby, která podle ustanovení §32 odst. 3 písm. a) zákona o azylu činí 7 dnů,
počala běžet dne 18. 6. 2004 a skončila dne 24. 6. 2004. Žalobkyně však žalobu podala až dne
9. 7. 2004. Městský soud v Praze proto podanou žalobu podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b)
zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“),
odmítl jako opožděnou.
Proti tomuto usnesení podala kasační stížnost JUDr. Lenka Kulhavá, advokátka,
která se označila za právní zástupkyni žalobkyně. JUDr. Lenka Kulhavá, advokátka, jménem
žalobkyně požádala o odkladný účinek kasační stížnosti a přislíbila, že zdůvodnění kasační
stížnosti dodá později.
Městský soud v Praze předložil dne 3. 5. 2005 spis Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti s tím, že kasační stížnost není podána osobou oprávněnou.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 12. 1. 2006, č. j. 4 Azs 176/2005 – 24, vrátil spis
Městskému soudu v Praze, aby se pokusil odstranit nedostatek průkazu plné moci.
Městský soud v Praze přípisem ze dne 26. 1. 2006, č. j. 9 Az 43/2004 – 27, vyzval
JUDr. Lenku Kulhavou, advokátku, k předložení plné moci, na základě které v této věci
podala jménem žalobkyně kasační stížnost, a současně ji poučil o tom, že nebude-li
požadovaná plná moc v soudem stanovené desetidenní lhůtě předložena, soud podanou
kasační stížnost odmítne. Tento přípis byl JUDr. Lence Kulhavé, advokátce, doručen dne
1. 2. 2006.
JUDr. Lenka Kulhavá, advokátka, na uvedenou výzvu v soudem stanovené lhůtě,
ani později nereagovala, Městský soud v Praze proto dne 4. 4. 2006 opětovně předložil spis
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Kasační stížnost je podána předčasně.
Z obsahu spisu vyplývá, že usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004,
č. j. 9 Az 43/2004 – 9, bylo dne 12. 11. 2004 doručeno JUDr. Lence Kulhavé, na adresu
Praha 2, Slezská 19, což potvrdila vlastnoručním podpisem na doručence, která je založena
ve spisu.
K výzvě Městského soudu v Praze sdělila JUDr. Lenka Kulhavá, advokátka, tomuto
soudu podáním ze dne 18. 1. 2005, že zplnomocněný zástupce žalobkyně JUDr. Velizar
Charitonov, CSc., advokát, má v době, kdy pobývá v cizině, přesměrovanou poštu do sídla
kanceláře JUDr. Lenky Kulhavé, advokátky, která proto převzala napadené usnesení
Městského soudu v Praze. Konstatovala dále, že toto usnesení bylo JUDr. Velizaru
Charitonovovi, CSc., advokátovi, předáno.
Z Věstníku České advokátní komory, ročník 2004, částka 3, rozeslaná dne 30. 7. 2004,
Nejvyšší správní soud zjistil, že JUDr. Velizar Charitonov, CSc. byl ke dni 25. 5. 2004
vyškrtnut ze seznamu advokátů, a to podle ustanovení §7b odst. 1 písm. d) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění pozdějších předpisů.
Vzhledem k tomu, že JUDr. Velizar Charitonov, CSc. nebyl advokátem ani v den
podání žaloby (dne 9. 7. 2004), ani v den, kdy mu žalobkyně udělila plnou moc (dne
8. 7. 2004), považuje jej Nejvyšší správní soud za obecného zmocněnce žalobkyně ve smyslu
ustanovení §35 odst. 6 první věta s. ř. s. Podle tohoto ustanovení se účastník může dát
zastoupit také fyzickou osobou, která má způsobilost k právním úkonům v plném rozsahu.
Podle ustanovení §42 odst. 2 první věta s. ř. s. má-li účastník nebo osoba
zúčastněná na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Podle ustanovení §42 odst. 5
s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob doručování obdobně předpisy platné
pro doručování v občanském soudním řízení.
Podle ustanovení §46 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
účinném do 31. 12. 2004 (dále jen „o. s. ř.“), nebyl-li adresát písemnosti, která má být
doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, písemnost se uloží a
adresát se vhodným způsobem vyzve, aby si písemnost vyzvedl. Nevyzvedne-li si adresát
zásilku do deseti dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení,
i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Z tohoto ustanovení v komparaci s ustanovením §46 odst. 2 o. s. ř. jednoznačně
vyplývá, že písemnost určenou do vlastních rukou může převzít pouze adresát osobně.
Pokud bylo napadené usnesení určené do vlastních rukou JUDr. Velizara Charitonova,
CSc. (fyzické osoby zastupující žalobkyni podle ustanovení §35 odst. 6 s. ř. s.) doručeno
JUDr. Lence Kulhavé, jedná se o neplatné doručení, které je v rozporu se zákonem
a od kterého nemůže být odvozován počátek žádné lhůty, tedy ani lhůty pro podání kasační
stížnosti.
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, č. j. 9 Az 43/2004 – 9, bylo
zástupci žalobkyně JUDr. Velizaru Charitonovovi, CSc. doručeno dne 11. 3. 2005,
což zástupce žalobkyně potvrdil vlastnoručním podpisem na doručence, která je založena
ve spisu.
Podle ustanovení §55 odst. 5 s. ř. s. platí o usnesení přiměřeně ustanovení o rozsudku.
Podle ustanovení §54 odst. 5 s. ř. s. rozsudek, který byl doručen účastníkům, je v právní
moci.
Podle ustanovení §102 s. ř. s. je kasační stížnost opravným prostředkem
proti pravomocnému rozhodnutí krajského soudu ve správním soudnictví, jímž se účastník
řízení, z něhož toto rozhodnutí vzešlo, nebo osoba zúčastněná na řízení (dále jen "stěžovatel")
domáhá zrušení soudního rozhodnutí. Kasační stížnost je přípustná proti každému takovému
rozhodnutí, není-li dále stanoveno jinak. Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s. kasační
stížnost musí být podána do dvou týdnů po doručení rozhodnutí, a bylo-li vydáno opravné
usnesení, běží tato lhůta znovu od doručení tohoto usnesení.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu je kasační stížnost
proti usnesení krajského soudu, které nebylo řádně doručeno a z tohoto důvodu nenabylo
právní moci, předčasná (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne
4. 11. 2003, č. j. 1 As 4/2003 – 48, publikovaného ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního
soudu pod č. 281/2004).
JUDr. Lenka Kulhavá, advokátka, podala kasační stížnost dne 2. 12. 2004,
tj. před právní mocí napadeného usnesení, jež bylo řádně doručeno až dne 11. 3. 2005,
který určuje počátek lhůty pro podání kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud tedy uzavírá,
že kasační stížnost je předčasná.
Tento závěr nelze považovat za přepjatý formalismus, který by žalobkyni odpíral
přístup k soudu, neboť JUDr. Lenka Kulhavá, advokátka, které bylo napadené usnesení
doručeno, si vzhledem ke své odbornosti musela být vědoma výše uvedených skutečností
a z toho vyplývající předčasnosti podané kasační stížnosti. Z obsahu soudního spisu nadto
není zjistitelný žádný úkon žalobkyně směřující k podání kasační stížnosti a JUDr. Lenka
Kulhavá, advokátka, nereagovala na výzvu soudu k předložení plné moci, ačkoli byla poučena
o možnosti odmítnutí kasační stížnosti. Žalobkyni tímto rozhodnutím nebyl odepřen přístup
k soudu, když k odmítnutí podané kasační stížnosti by vedla rovněž zmíněná pasivita JUDr.
Lenky Kulhavé, advokátky.
Jak již bylo uvedeno, Nejvyšší správní soud nezjistil žádný úkon žalobkyně směřující
k podání kasační stížnosti, proto za podatelku této kasační stížnosti považuje JUDr. Lenku
Kulhavou, advokátku.
Nejvyšší správní soud s ohledem na výše uvedené kasační stížnost proti usnesení
Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2004, č. j. 9 Az 43/2004 – 9, odmítl podle ustanovení
§46 odst. 1 písm. b) ve spojení s ustanovením §120 s. ř. s., neboť byla podána předčasně.
Za dané procesní situace se Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost nezabýval
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, ani podatelku nevyzýval
k odstranění vad kasační stížnosti podle ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s.
Nad rámec odůvodnění Nejvyšší správní soud konstatuje, že pokud by považoval
doručení napadeného usnesení JUDr. Lence Kulhavé za platné, musel by kasační stížnost
odmítnout pro opožděnost. Lhůta pro podání kasační stížnosti počítaná ode dne 12. 11. 2004
(výše popsané neplatné doručení napadeného usnesení) uplynula dne 26. 11. 2004, JUDr.
Lenka Kulhavá, advokátka, však kasační stížnost podala osobně u Městského soudu v Praze
až dne 2. 12. 2004.
Nejvyšší správní soud dále poukazuje na skutečnost, že JUDr. Lenka Kulhavá,
advokátka, nepředložila plnou moc, která by jí opravňovala k podání kasační stížnosti
jménem žalobkyně. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, k obsahu blanketní,
ani později nedoplněné, kasační stížnosti a s přihlédnutím k tomu, že nikde ve spisu,
tj. ani v napadeném usnesení není uvedeno místo pobytu žalobkyně, lze se domnívat,
že se žalobkyně o doručení napadeného usnesení JUDr. Lence Kulhavé vůbec nedozvěděla
a plnou moc JUDr. Lence Kulhavé, advokátce, k podání kasační stížnosti neudělila.
Pokud by tedy nebyla kasační stížnost odmítnuta pro předčasnost nezbylo by Nejvyššímu
správnímu soudu než ji odmítnout podle ustanovení §46 odst. 1 písm. c) ve spojení
s ustanovením §120 s. ř. s. jako podání osoby k tomu zjevně neoprávněné.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a ustanovení §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu