ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.179.2006
sp. zn. 4 Azs 179/2006 - 33
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: H. S. – C., zast. JUDr. Davidem Černým,
advokátem, se sídlem Praha 2, Vinohradská 343/6, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně
proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2005, č. j. 36 Az 86/2005 – 21,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 12. 2005, č. j. 36 Az 86/2005 – 21,
zastavil řízení o žalobě žalobkyně směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2005,
č. j. OAM-822/VL-07-HA08-2005, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobkyni
udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobkyni nebyla vztažena překážka vycestování
ve smyslu ustanovení §91 téhož zákona. Krajský soud v odůvodnění napadeného usnesení
konstatoval, že žalobkyně dne 28. 11. 2005 vzala svou žalobu zpět a požádala o zastavení
řízení, proto soud v souladu s ustanovením §47 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), řízení zastavil.
Proti tomuto usnesení podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
ve které uvedla, že se v listopadu 2005 provdala za M. S. a na doporučení pracovníků
cizinecké policie vzala zpět žalobu, aby mohla požádat o trvalý pobyt za účelem sloučení
rodiny. Žádost o trvalý pobyt však byla zamítnuta a stěžovatelka se dostala do stavu cizince
s výjezdním příkazem k vycestování z České republiky. Stěžovatelka poukázala na ustanovení
§10 odst. 4 zákona o azylu a svou situaci označila za případ hodný zvláštního zřetele.
Stěžovatelka navrhla, aby bylo napadené rozhodnutí krajského soudu zrušeno a věc byla
tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Z obsahu soudního spisu vyplývá, že napadené usnesení Krajského soudu v Brně
bylo stěžovatelce uloženo na poště Z. u. B. dne 2. 12. 2005 poté, co stěžovatelka nebyla
zastižena poštovní doručovatelkou v místě svého pobytu . Stěžovatelka si napadené usnesení
Krajského soudu v Brně osobně převzala dne 15. 12. 2005, což potvrdila vlastnoručním
podpisem na doručence, která je založena ve spisu.
Podle ustanovení §42 odst. 5 s. ř. s. nestanoví-li tento zákon jinak, užijí se pro způsob
doručování obdobně předpisy platné pro doručování v občanském soudním řízení.
Podle ustanovení §46 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), nebyla-li fyzická osoba zastižena na adrese uvedené
v odstavci 1 a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující orgán písemnost,
která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží. Podle ustanovení §46 odst. 1 o. s. ř.
písemnost určenou fyzické osobě soud předá doručujícímu orgánu k doručení na adresu
jejího bytu, jejího místa podnikání, jejího pracoviště nebo místa, kde se zdržuje.
Jestliže o to fyzická osoba požádá, soud předá písemnost k doručení na adresu jiného místa
v České republice, kterou mu sdělila; to neplatí, nemůže -li jí být písemnost v označeném
místě doručena způsobem předepsaným tímto zákonem.
Podle ustanovení §50c odst. 4 o. s. ř. nebude-li uložená písemnost vyzvednuta
do 3 dnů nebo, jde-li o písemnost, která má být doručena do vlastních rukou, do 10 dnů
od uložení, považuje se poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení
nedozvěděl; to neplatí, je-li náhradní doručení písemnosti vyloučeno (§50d odst. 1)
nebo bylo-li uložení písemnosti neúčinné.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu za den doručení rozhodnutí,
od kterého počíná běžet lhůta k podání kasační stížnosti (§106 odst. 2 s. ř. s.),
nelze považovat den, kdy stěžovatelka zásilku osobně převzala, pokud se tak stalo poté,
kdy již uplynula desetidenní úložní doba, jejíž poslední den se považuje za den doručení,
i když se adresát o tomto uložení nedozvěděl (§46 odst. 4 o. s. ř.) [srov. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 24. 2. 2004, č. j. 5 Azs 15/2004 – 34, www.nssoud.cz].
Za den doručení napadeného usnesení proto nelze považovat den 15. 12. 2005,
kdy si stěžovatelka napadené usnesení osobně převzala, neboť z výše uvedeného plyne,
že usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2005, č. j. 36 Az 86/2005 – 21,
bylo stěžovatelce doručeno dne 12. 12. 2006, tedy poslední den desetidenní lhůty, stanovené
k uložení zásilky určené do vlastních rukou stěžovatelky na poště Z. u. B.
Napadené usnesení obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti.
V poučení napadeného usnesení je v souladu s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s.
správně uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů
od jeho doručení, a to k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Krajského soudu
v Brně.
Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin.
Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce. Podle odst. 3 téhož ustanovení
připadne-li poslední den lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty
nejblíže následující pracovní den. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin.
Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den
lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadené rozhodnutí bylo stěžovatelce doručeno v pondělí
dne 12. 12. 2005, když k osobnímu převzetí usnesení stěžovatelkou nelze přihlédnout. Lhůta
dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet v úterý dne 13. 12. 2005 (§40 odst. 1
s. ř. s.) a skončila v úterý dne 27. 12. 2005 (§40 odst. 2 a 3 s. ř. s.), když pondělí dne
26. 12. 2005 byl svátek.
K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo třeba, aby nejpozději dne
27. 12. 2005 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele
poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost
podání doručit. Z obsahu spisu však vyplývá, že kasační stížnost byla podána k doručení
Krajskému soudu v Brně na poště P. 24 pod č. až dne 17. 7. 2006, tedy opožděně.
Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že kasační stížnost je opožděná. Nejvyšší
správní soud proto kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 12. 2005,
č. j. 36 Az 86/2005 – 21, odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §120 téhož zákona, neboť byla podána opožděně.
Za dané procesní situace se Nejvyšší správní soud pro nadbytečnost nezabýval absencí
průkazu plné moci a nezkoumal ani případné vady kasační stížnosti.
Nad rámec odůvodnění Nejvyšší správní sou d poukazuje na skutečnost, že ustanovení
§10 odst. 4 zákona o azylu se vztahuje výlučně na správní řízení o žádosti o udělení azylu,
nikoli však na řízení před soudy ve správním soudnictví. Toto ustanovení by proto mohlo být
aplikováno pouze v případě, že by stěžovatelka podala novou žádost o udělení azylu.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak,
že žádný z účastníků nemá právo n a jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. října 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu