ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.186.2005
sp. zn. 4 Azs 186/2005 - 53
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců Mgr. Evy Kyselé a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: A. C. I., zastoupený
JUDr. Janou Betlamovou, advokátkou, se sídlem Litoměřice, Dómská 8, PSČ: 412 01,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, PSČ: 170 34, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí
nad Labem ze dne 27. 7. 2004, č. j. 15 Az 703/2003 - 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutím žalovaného ze dne 4. 4. 2003, č. j. OAM-1836/CU-02-P05-2001, bylo
řízení o udělení azylu žalobci zastaveno podle §25 písm. h) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdější předpisů (dále jen „zákon
o azylu“). V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, že v průběhu řízení obdržel úřední
záznam Policie ČR – Referátu cizinecké a pohraniční policie České Velenice,
č. j. SCPP-236/CB-12-2003, ze dne 30. 3. 2003, ze kterého plyne, že žalobce byl dne
30. 3. 2003 vrácen z Rakouska do České republiky. Správní orgán tedy nepochybně zjistil,
že žalobce v průběhu řízení o udělení azylu neoprávněně vstoupil na území jiného státu,
proto rozhodl o zastavení řízení o udělení azylu podle §25 písm. h) zákona o azylu.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, v níž namítal, že správní orgán
na podkladě shromážděných důkazů nesprávně posoudil skutkový stav věci a na základě
toho vydal rozhodnutí, které žalobce považuje za nesprávné. V doplnění odůvodnění
své žaloby uvedl, že neměl v úmyslu opustit Českou republiku, pouze chtěl navštívit
na několik hodin pohraniční oblast Rakouska. Poukázal na skutečnost, že v místě pobytu
v České republice zanechal své osobní věci a zadržen byl až při dobrovolném návratu
do České republiky. Žalobce si nebyl vědom důsledků svého jednání pro azylové řízení.
Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření popřel oprávněnost žaloby, která neprokazuje
nezákonnost výroku napadeného rozhodnutí. Uvedl, že žalobce v podstatě přiznal,
že v průběhu řízení o udělení azylu neoprávněně vstoupil na území jiného státu. Žalovaný
konstatoval, že jeho rozhodnutí nebylo podanou žalobou zpochybněno, a proto navrhl,
aby soud tuto žalobu jako nedůvodnou v plném rozsahu zamítl.
Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem č. j. 15 Az 703/2003 – 24 ze dne
27. 7. 2004 žalobu zamítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. V odůvodnění rozsudku uvedl, že z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobce dne
29. 3. 2003 překročil neoprávněně státní hranice České republiky do Rakouska, kde byl
zadržen hlídkou rakouské policie a následně vrácen zpět do České republiky. Je proto zcela
zřejmé, že neoprávněně vstoupil na území jiného státu, čehož si musel být vědom. Žalovaný
proto důvodně a v souladu s ustanovením §25 písm. h) zákona o azylu řízení zastavil.
Argumenty, že si žalobce nechal v České republice své osobní věci a byl zadržen
až při návratu do České republiky, označil krajský soud za irelevantní. Z těchto důvodů
krajský soud žalobu v souladu s ustanovením §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád
správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl jako nedůvodnou.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
z důvodů podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a požádal o přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. Namítal, že přešel státní hranice, ale nikoliv
úmyslně s cílem zůstat v Rakousku, chtěl pouze vidět, jak to vypadá za hranicemi. Bohužel
si neuvědomil, že porušuje zákon a jaké to pro něj bude mít důsledky. Stěžovatel požádal
o zmírnění tvrdosti zákona, poukázal na to, že v České republice žije od 5. 5. 1989, vyučil
se tu, má zde dvě děti a spoustu přátel. V Angole nenastoupil základní vojenskou službu,
proto jej po návratu čeká vězení, které neodpovídá evropským parametrům. Stěžovatel navrhl,
aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen a věc byla vrácena tomuto soudu
k dalšímu řízení.
Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti popřel její oprávněnost,
neboť se domnívá, že jak jeho rozhodnutí ve věci azylu ve všech částech výroku,
tak i rozsudek krajského soudu, byly vydány v souladu s právními předpisy. Stěžovatel
neoprávněně překročil česko-rakouské hranice a byl zadržen rakouskou pohraniční policií,
tedy v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu, což dokládá předávací
protokol orgánů Rakouska. Institut zmírnění tvrdosti zákona v azylovém řízení neexistuje,
námitku stěžovatele proto označil žalovaný za irelevantní. Žalovaný odkázal na správní spis
a navrhl zamítnutí kasační stížnosti pro nedůvodnost a nepřiznání odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením
§109 odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační
stížnosti. Neshledal přitom vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel přihlédnout
z úřední povinnosti.
Kasační stížnost není důvodná.
Z textu kasační stížnosti vyplývá, že ji stěžovatel podal z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., podle kterého lze kasační stížnost podat pouze
z důvodů tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem
v předcházejícím řízení. Nesprávné posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení
by muselo spočívat v tom, že na správně zjištěný skutkový stav je aplikován nesprávný právní
názor, popř. je sice aplikován správný právní názor, ale tento je nesprávně vyložen.
Taková pochybení Nejvyšší správní soud v napadeném rozsudku Krajského soudu
v Ústí nad Labem neshledal.
Z obsahu správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel byl dne
30. 3. 2003 v 11:00 hodin přes Referát cizinecké a pohraniční policie České Velenice vrácen
z Rakouska do České republiky. Stěžovatel podle svého vyjádření opustil území České
republiky dne 29. 3. 2003 okolo 19:00 hodin, když státní hranice překročil neoprávněně
po železničním mostu. Téhož dne ve 20:45 hodin byl zadržen hlídkou rakouské policie,
po provedených úkonech byl dne 30. 3. 2003 vrácen do České republiky, což potvrzuje
předávací protokol a úřední záznam ze dne 30. 3. 2003.
Z takto zjištěného skutkového stavu vycházel jak správní orgán, tak i krajský soud.
Oba shodně dospěly k tomu, že stěžovatel v průběhu azylového řízení neoprávněně vstoupil
na území jiného státu.
Podle §25 písm. h) zákona o azylu se řízení zastaví, jestliže žadatel o udělení azylu
v průběhu řízení neoprávněně vstoupil na území jiného státu nebo se o neoprávněný vstup
na území jiného státu pokusil.
Nejvyšší správní soud ve shodě se závěrem krajského soudu a žalovaného konstatuje,
že v případě stěžovatele byly splněny podmínky pro zastavení řízení podle ustanovení
§25 písm. h) zákona o azylu, když stěžovatel v průběhu azylového řízení dne 30. 3. 2003
neoprávněně vstoupil na území Rakouska.
Pohnutky, které stěžovatele ke vstupu na území Rakouska vedly, nejsou pro posouzení
tohoto případu relevantní. Podle názoru Nejvyššího správního soudu si stěžovatel musel být
vědom protiprávnosti svého jednání, když překročil česko-rakouskou státní hranici
mimo hraniční přechod, k čemuž jej zřejmě vedla skutečnost, že přes hraniční přechod
by na území Rakouska legálně a bez následných sankcí vstoupit nemohl.
Námitka stěžovatele, že byl zadržen při návratu do České republiky, je z hlediska
dikce ustanovení §25 písm. h) zákona o azylu rovněž irelevantní.
Institut zmírnění tvrdosti zákona není součástí českého azylového práva. Stěžovatel
navíc vědomě porušil platné právní předpisy České republiky, když překročil státní hranici
mimo hraniční přechod. Pro tento případ lze tedy aplikaci ustanovení §25 písm. h) zákona
o azylu považovat za přiměřenou a příhodnou.
Nedůvodnými shledal Nejvyšší správní soud též další námitky stěžovatele, týkající
se délky jeho pobytu na území České republiky, jeho dvou dětí a přátel. Tyto skutečnosti
nemají žádný vliv na zákonnost a správnost rozhodnutí o zastavení azylového řízení z důvodu
neoprávněného vstupu stěžovatele na území jiného státu. Stěžovateli nic nebránilo v tom,
aby své rodinné vztahy vyřešil s využitím příslušných ustanovení a institutů zákona
č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů,
ve znění pozdějších předpisů.
V případě rozhodnutí o zastavení azylového řízení nedochází k věcnému posuzování
skutečností uváděných stěžovatelem. Správní orgán tedy neposuzuje, zda jsou dány důvody
pro udělení azylu podle ustanovení §12, §13 a §14 zákona o azylu, ani zda jsou dány
překážky ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu.
S ohledem na výše uvedené a v souladu s ustanovením §28 zákona o azylu považuje
Nejvyšší správní soud za irelevantní rovněž námitku stěžovatele, že jej v Angole
za nenastoupení základní vojenské služby čeká vězení, které neodpovídá evropským
parametrům.
Nejvyšší správní soud tedy uzavírá, že důvody podle ustanovení §103 odst. 1 písm. a)
s. ř. s. uvedené v kasační stížnosti nebyly prokázány, a proto Nejvyšší správní soud podanou
kasační stížnost podle ustanovení §110 odst. 1 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl.
Stěžovatel podal současně s kasační stížností návrh, aby byl kasační stížnosti přiznán
odkladný účinek podle ustanovení §107 s. ř. s. Za této procesní situace, kdy Nejvyšší správní
soud o kasační stížnosti rozhodl neprodleně po jejím obdržení a po nezbytném poučení
účastníků řízení o složení senátu, se z důvodu nadbytečnosti již samostatně nezabýval
návrhem na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60 odst. 1 a §120 s. ř. s.
Protože žalovaný žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné mu vzniklé
náklady ze spisu nezjistil, rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, neboť stěžovatel s podanou kasační stížností úspěch neměl.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. ledna 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu