ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.204.2006
sp. zn. 4 Azs 204/2006 - 45
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Lenky Matyášové, JUDr. Petra Průchy
a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobkyně: R. G., zast. JUDr. Janou Mikulovou,
advokátkou, se sídlem Ostrava 2, Stodolní 17, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se
sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně
proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2006, č. j. 61 Az 1/2005 – 18,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupkyni žalobkyně JUDr. Janě Mikulové, advokátce, se p ř i z n á v á odměna
za zastupování ve výši 1075 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního
soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 27. 3. 2006, č. j. 6 1 Az 1/2005 – 18,
zamítl žalobu žalobkyně směřující proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 12. 2004,
č. j. OAM-3543/VL-07-11-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o udělení
azylu jako zjevně nedůvodnou podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru,
že žaloba není důvodná, a proto ji v souladu s ustanovením §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. Uvedla,
že rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu pro jeho nezákonnost, a vyjmenovala
ustanovení zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších
předpisů, která byla v průběhu správního řízení porušena. Stěžovatelka konstatovala,
že její problémy v zemi původu jsou zdánlivě soukromého charakteru, ale znemožňují jí život
doma. Stěžovatelka poukázala na čl. 43 a 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování
právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem OSN pro uprchlíky v lednu 1992
v Ženevě. Stěžovatelka požádala o ustanovení bezplatného právního zástupce z řad advokátů
a navrhla, aby byl napadený rozsudek krajského soudu zrušen a věc byla vrácena
tomuto soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 13. 6. 2006, č. j. 61 Az 1/2005 – 32,
ustanovil zástupkyní stěžovatelky pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Janu Mikulovou,
advokátku. Krajský soud zároveň zástupkyni stěžovatelky vyzval, aby ve lhůtě jednoho
měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnila kasační stížnost o rozsah napadení
rozsudku krajského soudu, důvody kasační stížnosti a datum doručení rozhodnutí krajského
soudu stěžovatelce. Současně zástupkyni stěžovatelky poučil o tom, že nebude-li podání
ve stanovené lhůtě doplněno, může Nejvyšší správní soud řízení o kasační stížnosti
odmítnout. Uvedené usnesení bylo zástupkyni stěžovatelky doručeno dne 12. 7. 2006.
Podáním ze dne 10. 8. 2006 doplnila zástupkyně stěžovatelky podanou kasační
stížnost o odkaz na §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a konstatování, že stěžovatelka splnila
zákonné podmínky pro udělení azylu stanovené v §12 zákona o azylu.
Dne 5. 10. 2006 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud posoudil obsah kasační stížnosti a jejího doplnění
ze dne 10. 8. 2006 a dospěl k závěru, že kasační stížnost nadále nesplňuje náležitosti
předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §103 odst. 1
téhož zákona.
Podle §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných náležitostí podání
obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno. Ustanovení §37
platí obdobně. Podle §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu usnesením vyzve podatele k opravě
nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě
doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento nedostatek pokračovat,
soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek.
O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost podaná stěžovatelkou zůstává
neurčitá a nekonkrétní. V textu kasační stížnosti stěžovatelka neuvádí, v jakém rozsahu
napadá rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 3. 2006, č. j. 61 Az 1/2005 – 18,
ani žádný z důvodů kasační stížnosti podle ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Z textu kasační
stížnosti tak není seznatelné, v čem stěžovatelka spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku
krajského soudu, resp. jaká pochybení krajskému soudu vytýká.
V doplnění kasační stížnosti je sice uveden odkaz na §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.,
avšak tento odkaz není blíže specifikován, neboť neurčité přesvědčení stěžovatelky o splnění
podmínek pro udělení azylu nemůže být bez dalšího považováno za konkretizaci kasačního
důvodu. Nejvyšší správní soud zdůrazňuje, že stěžovatelka je v souladu s §103 odst. 1 s. ř. s.
povinna nejen poukázat na to, pod jaké ustanovení podřazuje důvod kasační stížnosti,
který namítá [zde ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.], ale je povinna tento důvod
i obsahově popsat či formulovat, tedy uvést konkrétní skutečnosti, které k naplnění
označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly. Toto však stěžovatelka
v posuzované věci neučinila. Z textu kasační stížnosti, ani ve spojení s předloženým
doplněním kasační stížnosti, tak není seznatelné, v čem stěžovatelka spatřuje nesprávnost
napadeného rozsudku krajského soudu, resp. jaká konkrétní pochybení krajskému soudu
vytýká.
Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že není přípustné, aby za stěžovatelku
domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měla pro potřeby
kasační stížnosti na mysli. Pro podporu tohoto svého názoru Nejvyšší správní soud
odkazuje např. i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 – 5,
v němž je uvedeno, že soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti
správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen a nebo to,
že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení
dovozováno.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu uplatní-li stěžovatel
v kasační stížnosti důvody spočívající v citaci §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s.,
které blíže nekonkretizuje, nelze vyjít z toho, že je uplatněn důvod uvedený v §103
odst. 1 s. ř. s .... (srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2004,
č. j. 6 Ads 21/2003 – 43, www.nssoud.cz).
Tak tomu je v posuzované věci, kdy stěžovatelka uvedla pouze obecný odkaz
na důvod vymezený v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., avšak nespecifikovala
konkrétní skutečnosti, které k naplnění uváděného důvodu podle jejího názoru vedly.
Za specifikaci důvodu kasační stížnosti nelze považovat ani obsah původní kasační stížnosti,
ani tvrzení uvedené v jejím doplnění, neboť z nich nevyplývá, v čem stěžovatelka spatřuje
pochybení krajského soudu. Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší správní
soud za nedostačující ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. se zřetelem k ustanovení
§103 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka byla řádně vyzvána
k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a současně byla poučena o následcích
nerespektování takového požadavku. Vytýkané vady však ve stanovené lhůtě neodstranila,
přestože je zastoupena advokátem. Vzhledem k tomu, že citované údaje nebyly stěžovatelkou
doplněny, nebyly splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona odmítnout,
neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek
pokračovat.
O návrhu, aby byl kasační stížnosti přiznán odkladný účinek podle §107 s. ř. s.,
Nejvyšší správní soud samostatně nerozhodoval. Dospěl totiž k závěru, že o něm není třeba
rozhodovat tam, kde je kasační stížnosti přiznán odkladný účinek přímo ze zákona (§32
odst. 5 zákona o azylu).
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud
za použití ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s. ve spojení s ustanovením §120 téhož zákona tak,
že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Odměna zástupkyni stěžovatelky JUDr. Janě Mikulové, advokátce,
která byla stěžovatelce ustanovena usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 6. 2006,
č. j. 61 Az 1/2005 – 32, byla stanovena za jeden úkon právní služby ve výši 1000 Kč
podle §9 odst. 3 písm. f) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., ve znění
pozdějších předpisů [písemné podání soudu týkající se věci samé podle §11 odst. 1 písm. d)
téže vyhlášky] a režijní paušál podle §13 odst. 3 téže vyhlášky ve výši 75 Kč za každý úkon.
Odměnu za převzetí právního zastoupení Nejvyšší správní soud zástupkyni stěžovatelky
nepřiznal, neboť z obsahu spisu nevyplývá, že by se zástupkyně se stěžovatelkou sešla,
a tato skutečnost se negativně odrazila na úrovni doplnění kasační stížnosti,
které nevedlo k odstranění vytýkaných vad. Zástupkyni stěžovatelky tak bude vyplacena
částka ve výši 1075 Kč, a to z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci
tohoto rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 18. prosince 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu