ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.245.2005
sp. zn. 4 Azs 245/2005 - 48
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr.Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců: a) A. B.,
nezl. M. B., c) nezl. A. B., a M. B., žalobci b) a c) zastoupeni žalobkyní a), proti žalovanému:
Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, o kasační
stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 10. 3. 2005, č. j. 65 Az
9/2005 – 18,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Rozhodnutími žalovaného Ministerstva vnitra ze dne 6. 1. 2005,
č. j. OAM-3649/VL-07-08-2004 a č. j. OAM-3648/VL-07-08-2004, byly odmítnuty žádosti
o azyl žalobkyně A. B. a nezl. žalobců a M. B. o udělení azylu jako nepřípustné. Žalovaný
odůvodnil svá rozhodnutí tím, že žalobci jsou státními příslušníky Slovenské republiky, tedy
členského státu Evropské unie a podle článku 311 Smlouvy o založení Evropských
společenství, jsou členské státy Evropské unie navzájem považovány jako bezpečené země
původu pro všechny právní a praktické účely ve vztahu k azylové problematice a žádosti
žalobců o udělení azylu v ČR jako členského státu Evropské unie jsou proto nepřípustné.
Proti uvedeným rozhodnutím žalovaného podali žalobci žalobu a Krajský soud
v Ostravě rozsudkem ze dne 10. 3. 2005, č. j. 65 Az 9/2005 – 20, napadená rozhodnutí
žalovaného zrušil pro vadu řízení a vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Rozhodl
dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Ve svém rozhodnutí
konstatoval, že protokol ani jiný pramen komunitárního práva neupravuje procesní postup
státního orgánu členského státu při rozhodování o žádosti o udělení azylu příslušníka
jiného členského státu a je proto nutno v tomto směru vycházet z příslušných vnitrostátních
právních předpisů, jímž je v projednávané věci zákon č. 325/1999 Sb. ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Tento zákon upravuje možný způsob rozhodnutí
o žádosti o udělení azylu tak, že vedle rozhodnutí o azylu lze rozhodnout o neudělení azylu,
rozhodnout o zamítnutí žádosti o udělení azylu jako zjevně nedůvodné a lze řízení zastavit.
Jiný způsob rozhodnutí o žádosti o udělení azylu není upraven. Je-li žadatel o azyl občan
členského státu, který se považuje za bezpečnou zemi původu, nelze žádost o udělení azylu
odmítnout jako nepřípustnou. Zákon o azylu totiž §16 odst. 1 písm. e) předpokládá,
že taková žádost se zamítne jako zjevně nedůvodná, případně bude rozhodnuto o neudělení
azylu při nesplnění podmínek podle §16 odst. 2 a 3 zákona o azylu. Soud dospěl k závěru,
že jestliže v projednávané věci žalovaný žádosti žalobců o udělení azylu odmítl
jako nepřípustné s odkazem na Protokol, který sám neupravuje možnost takového rozhodnutí,
považuje soud tato rozhodnutí za nepřezkoumatelná pro nesrozumitelnost, zejména
když tento způsob rozhodnutí o žádosti o udělení azylu není upraven ani v zákoně č. 325/1999 Sb. o azylu. Protože tím došlo k podstatnému porušení ustanovení o řízení před správním
orgánem, které mohlo mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé, zrušil soud
napadená rozhodnutí podle §76 odst. 1 písm. a) a c) s. ř. s. bez jednání, aniž se zabýval
dalšími žalobními námitkami žalobců.
Proti tomuto rozsudku podal včas kasační stížnost žalovaný z důvodů uvedených
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. V kasační stížnosti uvedl, že nesouhlasí se závěry
soudu a domnívá se, že ustanovení §16 odst. 1 písm. e) zákona o azylu je určeno pro případy
žádostí o azyl žadatelů ze zemí mimo Evropskou unii a nikoliv státních příslušníků členských
zemí EU. V daném případě bylo proto na místě užít právní normu komunitárního práva,
jak to stěžovatel učinil. Na podporu svého postupu poukázal na doplnění zákona o azylu
zákonem č. 57/2005 o nové ustanovení §10a ( s účinností od 1. 2. 2005), kterým se vkládá
právní institut nepřípustnosti žádosti o azyl, byla-li podána občanem Evropské unie,
který nesplňuje podmínky stanovené právem Evropských společenství, resp. citovaným
Protokolem. Navrhoval, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek krajského soudu zrušil
a věc vrátil tomuto sudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě dne 17. 6. 2005 předložil věc k rozhodnutí o kasační stížnosti
Nejvyššímu správnímu soudu.
Podáním ze dne 8. 6. 2006 sdělil stěžovatel, že bere zpět kasační stížnost ze dne
22. 4. 2005 podanou proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě č. j. 65 Az 9/2005 – 16a
ze dne 10. 3. 2005 doručenou stěžovateli 13. 4. 2005. Uvedl, že dne 4. 7. 2005 stěžovatel
jako správní orgán rozhodl o zastavení řízení o udělení azylu žalobcům podle §25
písm. a) zákona o azylu na základě podání žalobců, kterým vzali své žádosti o azyl zpět.
S ohledem na shora uvedené stěžovatel bere zpět svoji kasační stížnost a navrhuje zastavení
řízení.
Podle ustanovení §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení zastaví, vzal-li navrhovatel
svůj návrh zpět.
Podle ustanovení §108 odst. 2 s. ř. s. byla-li kasační stížnost před předložením věci
Nejvyššímu správnímu soudu vzata zpět, krajský soud usnesením řízení o kasační stížnosti
zastaví.
Protože projev vůle stěžovatele, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti,
je zcela jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatel zamýšlel ukončení
řízení o kasační stížnosti jeho zastavením, a vzhledem k tomu, že zpětvzetí kasační stížnosti
bylo podáno poté, co spis byl předložen k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, Nejvyšší
správní soud v souladu s ustanovením §47 písm. a) a §108 odst. 2 s. ř. s. za použití
ustanovení §120 téhož zákona řízení zastavil.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 14. června 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu