ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.30.2006
sp. zn. 4 Azs 30/2006 - 58
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové, JUDr. Petra Průchy, JUDr. Lenky Matyášové
a JUDr. Jaroslava Vlašína, v právní věci žalobkyně: O. Ch., proti žalovanému: Ministerstvo
vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 10 2005, č. j. 60 Az 48/2005 – 35,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 13. 10. 2005, č. j. 60 Az 48/2005 – 35,
zamítl žalobu O. Ch., podanou proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 24. 3. 2005, č. j.
OAM-465/VL-20-VL02-2005, kterým byla zamítnuta stěžovatelčina žádost o udělení azylu
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu). Krajský
soud, stejně jako žalovaný, dospěl k závěru, že žalobkyni, která vstoupila na území České
republiky v září 2004, po skončení platnosti víza (v prosinci 2004) zde pobývala a pracovala
nelegálně, svobodně se zde pohybovala, avšak žádost o udělení azylu podala teprve poté, kdy
jí bylo uděleno dne 22. 2. 2005 správní vyhoštění, žádné skutečnosti nebránily požádat o
udělení azylu dříve. Naplnila tak podmínky ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona o azylu.
Krajský soud v Ostravě dovodil, že napadené rozhodnutí žalovaného je v souladu se zákonem
a žalobu zamítl jako nedůvodnou podle §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu
správního (dále jen „s. ř. s.“).
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost,
v níž se opírala o důvody specifikované v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.
s tím, že že vzhledem k časové tísni a nedostatečné orientaci v právním řádu České republiky
uvede konkrétní skutečnosti, v nich spatřuje důvodnost kasační stížnosti v dodatečné lhůtě
k výzvě soudu, a to prostřednictvím advokáta, o jehož ustanovení současně požádala.
Navrhovala, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu
vrátil k dalšímu řízení, žádala též o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti ve smyslu
ustanovení §107 s. ř. s. Krajský soud v Ostravě předložil věc k rozhodnutí o kasační stížnosti
Nejvyššímu správnímu soudu se stanoviskem, že lhůta k podání kasační stížnosti nebyla
dodržena, a proto nepokládal již za potřebné odstraňoval vady kasační stížnosti, včetně
nedostatku povinného zastoupení advokátem.
Nejvyšší správní soud se s tímto stanoviskem Krajského soudu v Ostravě ztotožňuje,
neboť shodně s ním zjistil, že kasační stížnost je podána opožděně.
Z obsahu spisu plyne, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne
13. 10. 2005, ve kterém byla stěžovatelka řádně poučena o možnosti podat do dvou týdnů
od jeho doručení kasační stížnost k Nejvyšší správnímu soudu prostřednictvím soudu
podepsaného, byl stěžovatelce doručen do vlastních rukou dne 31. 10. 2005, jak vyplývá
ze záznamu pošty na doručence, v níž byl rozsudek doručován; stěžovatelka převzetí
rozsudku uvedeného dne stvrdila svým podpisem.
Podle ustanovení §106 odst. 2 s. ř. s., musí být kasační stížnost podána do dvou týdnů
po doručení rozhodnutí. Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem,
výzvou, nebo rozhodnutím soudu počíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů,
měsíců, nebo roků končí uplynutím dne, který se svým označením shoduje se dnem,
který určil počátek lhůty. Není-li takový den v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne
tohoto měsíce. Podle odst. 4 téhož ustanovení je lhůta zachována, bylo -li podání v poslední
dne lhůty předáno soudu, nebo je mu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadený rozsudek byl stěžovatelce do vlastních rukou
doručen v pondělí dne 31. 10. 2005. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet
dne následujícího, tj. 1. 11. 2005 a skončila v pondělí dne 14. 11. 2005 (40 odst. 2 s. ř. s.),
neboť uvedený den – pondělí – se svým označením shoduje s označením dne, který určil
počátek lhůty, tj. pondělím dne 31. 10. 2005. K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti
bylo proto třeba, aby nejpozději v pondělí dne 14. 11. 2005 byla kasační stížnost předána
soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní
licence, nebo předána orgánu, který má povinnost podání doručit. Z připojené obálky,
v níž byla kasační stížnost doručována, však plyne, že kasační stížnost byla podána na poště
v P. x až dne 16. 11. 2005 (doporučená zásilka R.x). Stalo se tak nepochybně po marném
uplynutím zákonné lhůty k jejímu podání a tudíž opožděně. Nejvyšší správní soud proto
kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě odmítl podle ustanovení §46
odst. 1 písm. b) s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. pro její opožděnost.
Za této situace se již Nejvyšší správní soud nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti. Ztotožňuje se rovněž s názorem krajského soudu,
že vzhledem k opožděnosti podané kasační stížnosti by bylo nadbytečné odstraňovat vady
kasační stížnosti, včetně nedostatku povinného zastoupení stěžovatelky advokátem v řízení
o kasační stížnosti.
O nákladech řízení rozhodl Nejvyšší správní soud podle ustanovení §60 odst. 3 s. ř. s.
za použití ustanovení §120 s. ř. s., neboť v případech odmítnutí návrhu (kasační stížnosti)
nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. března 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu