ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.301.2005
sp. zn. 4 Azs 301/2005-63
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. B.,
zastoupený Mgr. Andrejem Perepečenovem, advokátem, se sídlem Praha 7, Veletržní 828/59,
PSČ: 170 00, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
poštovní přihrádka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu
v Praze ze dne 24. 2. 2004, č. j. 9 Az 121/2003 - 15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 2. 2004, č. j. 9 Az 121/2003 - 15, zamítl
žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného č. j. OAM-1082/VL-10-P06-2001
ze dne 10. 2. 2003 a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobci udělen azyl podle §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o azylu), a současně
bylo vysloveno, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 tohoto
zákona. Městský soud v Praze dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru, že žaloba
ze dne 25. 3. 2003 není důvodná, a proto ji v souladu s ustanovením §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen stěžovatel) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s. Uvedl,
že důvodem pro podání této kasační stížnosti jsou zákonné důvody specifikované
v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Namítal, že Městský soud v Praze posoudil
uvedenou kauzu v rozporu s platným právním řádem, a že shledává vážná pochybení všech
dosavadních orgánů v řízení o udělení azylu a v projednání věci u Městského soudu v Praze,
kdy uvedený soud projednal předmětnou věc v rozporu se zákonem o azylu. Tvrdil,
že má reálnou obavu z nuceného opuštění České republiky a na Ukrajině mu hrozí vážné
nebezpečí z politických důvodů. Stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů
a navrhl, aby bylo rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušeno a věc byla tomuto soudu
vrácena k dalšímu řízení.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 31. 5. 2004, č. j. 9 Az 121/2003 - 23, zamítl
návrh stěžovatele, aby mu byl soudem ustanoven zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Proti tomuto usnesení podal stěžovatel kasační stížnost, kterou Nejvyšší správní soud
rozsudkem ze dne 16. 12. 2004, č. j. 4 Azs 389/2004 - 46, zamítl.
Městský soud v Praze poté přípisem ze dne 28. 2. 2005, č. j. 9 Az 121/2003 - 52,
vyzval stěžovatele, aby předložil plnou moc prokazující, že je pro řízení o kasační stížnosti
proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 2. 2004, č. j. 9 Az 121/2003 - 15,
zastoupen advokátem. Této výzvě stěžovatel dne 22. 3. 2005 vyhověl.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 12. 4. 2005, č. j. 9 Az 121/2003 - 55, vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce od doručení tohoto usnesení doplnil kasační stížnost
ze dne 29. 3. 2004 o uvedení toho, v čem konkrétně spatřuje tvrzené důvody kasační stížnosti.
V odůvodnění tohoto usnesení stěžovatele vyčerpávajícím způsobem poučil o tom, jakým
způsobem má být kasační stížnost doplněna. Současně stěžovatele poučil o tom, že pokud
nebude kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna a v řízení nebude možno pro tento
nedostatek pokračovat, Nejvyšší správní soud řízení o této kasační stížnosti usnesením
odmítne. Uvedené usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 13. 6. 2005.
Protože zástupce stěžovatele na výzvu soudu ve lhůtě soudem stanovené nereagoval,
předložil Městský soud v Praze spis Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí o kasační
stížnosti.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy zástupce stěžovatele
nereagoval na výzvu Městského soudu v Praze k doplnění kasační stížnosti, kasační stížnost
nadále nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení
s ustanovením §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných
náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
Ustanovení §37 platí obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu
usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu.
Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno pro tento
nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne, nestanoví-li zákon
jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost podaná stěžovatelem zůstává neurčitá
a nekonkrétní. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatel je v souladu s ustanovením
§103 odst. 1 s. ř. s. povinen nejen poukázat na to, pod jaké ustanovení podřazuje důvod
kasační stížnosti, který namítá (zde ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s.),
ale je povinen tento důvod i obsahově popsat či formulovat, tedy uvést konkrétní skutečnosti,
které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly.
Za toto tvrzení však nelze považovat toliko obecné konstatování, že správní orgán a soud
posoudily uvedenou kauzu v rozporu s právním řádem.
Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že není přípustné, aby za stěžovatele
domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby kasační stížnosti
na mysli. Pro podporu tohoto svého názoru Nejvyšší správní soud odkazuje
např. i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 - 5, v němž
je uvedeno, že soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti
správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen,
a nebo to, že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž
je takové tvrzení dovozováno.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu uplatní-li stěžovatel kasační
důvody spočívající v citaci §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., které blíže nekonkretizuje,
nelze vyjít z toho, že je uplatněn důvod uvedený v §103 odst. 1 s. ř. s. ... (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2004, č. j. 6 Ads 21/2003 - 43).
Tak tomu je v posuzované věci, kdy stěžovatel uvedl pouze obecný odkaz na důvody
vymezené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., avšak nespecifikoval konkrétní
skutečnosti, které k naplnění uváděného důvodu podle jeho názoru vedly, ale pouze obecně
odkázal na to, že správní orgán a soud posoudily uvedenou kauzu v rozporu s právním řádem.
Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující
ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. se zřetelem k ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování
takového požadavku. Vytýkané vady však v zákonné lhůtě neodstranil, přestože je zastoupen
advokátem. Vzhledem k tomu, že citované údaje nebyly stěžovatelem doplněny, nebyly
splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě
doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V situaci,
kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 a §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu,
neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 24. ledna 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu