ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.305.2005
sp. zn. 4 Azs 305/2005 – 39
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci
žalobce: I. S., zast. JUDr. Karlem Brücklerem, advokátem, se sídlem Praha 4, Na Pankráci
30, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 9. 3. 2005, č. j. 64 Az 201/2004 – 16,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 9. 3. 2005, č. j. 64 Az 201/2004 – 16,
zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 11. 2004, č. j. OAM-
3194/VL-07-11-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení. Napadeným rozhodnutím žalovaného byla žádost žalobce o udělení azylu zamítnuta
jako zjevně nedůvodná podle ustanovení §16 odst. 1 písm. k) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“). Krajský soud dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru,
že žaloba ze dne 11. 11. 2004 není důvodná, a proto ji podle ustanovení §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost
a požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s.
Uvedl, že kasační stížnost podává ze zákonných důvodů specifikovaných v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Namítal, že krajský soud posoudil uvedenou kauzu v rozporu
s platným právním řádem, a shledal vážná pochybení všech orgánů rozhodujících v řízení
o udělení azylu a v projednání věci u krajského soudu, kdy uvedený soud projednal
předmětnou věc v rozporu se zákonem o azylu. Tvrdil, že má reálnou obavu z nuceného
opuštění České republiky a na Ukrajině mu hrozí vážné nebezpečí z politických důvodů.
Stěžovatel požádal o ustanovení zástupce z řad advokátů a navrhl, aby bylo rozhodnutí
krajského soudu zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 4. 7. 2005, č. j. 64 Az 201/2004 – 32,
ustanovil stěžovateli zástupcem pro řízení o kasační stížnosti JUDr. Karla Brücklera,
advokáta.
Dne 17. 8. 2005 byl spis Krajského soudu v Ostravě předložen Nejvyššímu správnímu
soudu k rozhodnutí o kasační stížnosti stěžovatele ze dne 19. 4. 2005.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 24. 1. 2006, č. j. 4 Azs 305/2005 – 34, vrátil
spis krajskému soudu s tím, že je třeba vyzvat stěžovatele prostřednictvím jeho zástupce
k doplnění kasační stížnosti podle ustanovení §106 odst. 3 s. ř. s.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 23. 2. 2006, č. j. 64 Az 201/2004 – 35,
vyzval stěžovatele, aby ve lhůtě jednoho měsíce ode dne doručení tohoto usnesení doplnil
kasační stížnost o údaj o doručení napadeného rozsudku, rozsah napadení rozsudku a důvody
kasační stížnosti s tím, že důvody musí být obsahově popsány a podřazeny důvodům
uvedeným v ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s. Krajský soud současně stěžovatele poučil o tom,
že nebude-li kasační stížnost ve stanovené lhůtě doplněna, může být řízení o kasační stížnosti
odmítnuto. Toto usnesení bylo zástupci stěžovatele doručeno dne 2. 3. 2006.
Protože zástupce stěžovatele na výzvu soudu ve lhůtě soudem stanovené nereagoval,
Krajský soud v Ostravě dne 13. 4. 2006 opětovně předložil spis Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy zástupce stěžovatele
nereagoval na výzvu krajského soudu k doplnění kasační stížnosti, kasační stížnost nadále
nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s ustanovením
§103 odst. 1 s. ř. s.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných
náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů jej stěžovatel napadá, údaj o tom, kdy mu bylo rozhodnutí doručeno.
Ustanovení §37 platí obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu
usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu.
Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude možno
pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne,
nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost podaná stěžovatelem zůstává neurčitá
a nekonkrétní. Nelze totiž odhlédnout od skutečnosti, že stěžovatel je v souladu
s ustanovením §103 odst. 1 s. ř. s. povinen nejen poukázat na to, pod jaké ustanovení
podřazuje důvod kasační stížnosti, který namítá [zde ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d)
s. ř. s.], ale je povinen tento důvod i obsahově popsat či formulovat, tedy uvést konkrétní
skutečnosti, které k naplnění označeného důvodu kasační stížnosti v dosavadním řízení vedly.
Toto však stěžovatel v posuzované věci neučinil. Z textu kasační stížnosti tak není seznatelné,
v čem stěžovatel spatřuje nesprávnost napadeného rozsudku krajského soudu, resp. jaká
konkrétní pochybení krajskému soudu vytýká.
Nejvyšší správní soud k tomu doplňuje, že není přípustné, aby za stěžovatele
domýšlel, které skutečnosti a z jakých konkrétních pohnutek měl pro potřeby kasační
stížnosti na mysli. Pro podporu tohoto svého názoru Nejvyšší správní soud odkazuje
např. i na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 1993, č. j. 6 A 85/92 – 5,
v němž je uvedeno, že soud není povinen ani oprávněn sám vyhledávat možné nezákonnosti
správního aktu. Nepostačí proto, vytýká-li žaloba obecně, že zákon byl porušen, a nebo to,
že řízení bylo vadné, aniž by poukazovala na konkrétní skutečnosti, z nichž je takové tvrzení
dovozováno.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu uplatní-li stěžovatel kasační
důvody spočívající v citaci §103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., které blíže nekonkretizuje, nelze
vyjít z toho, že je uplatněn důvod uvedený v §103 odst. 1 s. ř. s. ... (srov. usnesení
Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2004, č. j. 6 Ads 21/2003 – 43).
Tak tomu je v posuzované věci, kdy stěžovatel uvedl pouze obecný odkaz na důvody
vymezené v ustanovení §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., avšak nespecifikoval
konkrétní skutečnosti, které k naplnění uváděných důvodů podle jeho názoru vedly.
Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující
ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. se zřetelem k ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatel byl řádně vyzván k odstranění
vytýkaných vad kasační stížnosti a byl současně poučen o následcích nerespektování
takového požadavku. Vytýkané vady však v zákonné lhůtě neodstranil, přestože je zastoupen
advokátem. Vzhledem k tomu, že citované údaje nebyly stěžovatelem doplněny, nebyly
splněny podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout, neboť tato nebyla ve stanovené lhůtě
doplněna a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
Stěžovatel rovněž požádal o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V situaci,
kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem již nezabýval.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 a ustanovení §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 4. 7. 2005, č. j. 64 Az 201/2004 – 32,
byl stěžovateli na jeho žádost ustanoven pro řízení o kasační stížnosti zástupce JUDr. Karel
Brückler, advokát. Nejvyšší správní soud však nepřiznal zástupci stěžovatele odměnu
za zastupování, neboť ze spisu nevyplývá, že by učinil některý z úkonů uvedených
v ustanovení §11 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů
a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších
předpisů.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 4. května 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu