ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.367.2005
sp. zn. 4 Azs 367/2005 – 31
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: M. R., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
31. 5. 2005, č. j. 5 Az 4/2005 – 15,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 31. 5. 2005, č. j. 5 Az 4/2005 – 15, zamítl
žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 1. 2005, č. j. OAM-13/LE-
03-07-2005, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Napadeným rozhodnutím žalovaného nebyl žalobci udělen azyl podle ustanovení §12, §13
odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii
České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobce
nebyla vztažena překážka vycestování ve smyslu ustanovení §91 zákona o azylu. Městský
soud v Praze dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru, že žaloba žalobce ze dne
11. 2. 2005 není důvodná, a proto ji v souladu s ustanovením §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen stěžovatel) kasační stížnost,
ve které namítal, že je příslušníkem albánské menšiny, muslimského vyznání. O azyl požádal
z důvodu války v Makedonii v roce 2001, protože byl povolán do armády. V té době
však nebyl ve vlasti, do armády nenastoupil a v případě návratu bude uvězněn
kvůli neuposlechnutí povolávacího rozkazu. Stěžovatel se rovněž obává národnostního
pronásledování, protože jako Albánec nechtěl válčit proti svému národu. V Makedonii
je hledán, protože měl údajně ze zahraničí pomáhat Kosovské osvobozenecké armádě,
což se dozvěděl v telefonickém rozhovoru se svým synem. Podle stěžovatele byly změny
provedené v Makedonii pouze „na oko politických scén“, skutečné dění uvnitř státu
však nikdo ze zahraničí nevidí a stěžovatel je nemůže nijak dokázat. Stěžovatel navrhl,
aby byl rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu
řízení.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Z obsahu spisu plyne, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2005,
č. j. 5 Az 4/2005 – 15, byl stěžovateli doručen dne 9. 6. 2005, což stěžovatel potvrdil
vlastnoručním podpisem na doručence, která je založena ve spisu.
Napadený rozsudek obsahuje řádné poučení o místu a lhůtě k podání kasační stížnosti.
V poučení napadeného rozsudku je v souladu s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s. správně
uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů
od jeho doručení k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu v Praze.
Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou nebo
rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo ke skutečnosti
určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin. Podle odst. 2
téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím dne,
který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den
lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadené rozhodnutí bylo stěžovateli doručeno ve čtvrtek
dne 9. 6. 2005. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet v pátek dne
10. 6. 2005 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila ve čtvrtek dne 23. 6. 2005 (§40 odst. 2 s. ř. s.).
K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo třeba, aby nejpozději dne
23. 6. 2005 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele
poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost
podání doručit.
Z obsahu spisu vyplývá, že kasační stížnost byla podána k doručení Nejvyššímu soudu
České republiky na poště v Praze až dne 24. 6. 2005, tedy opožděně.
Nejvyšší správní soud k tomu podotýká, že podle ustanovení §106 odst. 4 s. ř. s.
se kasační stížnost podává u soudu, který napadené rozhodnutí vydal; lhůta je zachována,
byla-li kasační stížnost podána u Nejvyššího správního soudu.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu kasační stížnost
proti rozsudku krajského soudu zaslaná vrchnímu soudu je podána včas pouze tehdy, byla-li
ve lhůtě k podání kasační stížnosti vrchním soudem odeslána (předána k poštovní přepravě)
krajskému soudu, který napadený rozsudek vydal, nebo Nejvyššímu správnímu soudu
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2003, č. j. 3 Ads 8/2003 – 17,
publikované ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 101/2004).
V posuzované věci byla kasační stížnost podána k doručení věcně nepříslušnému
Nejvyššímu soudu České republiky opožděně a doručena byla až dne 27. 6. 2005. Není
proto pochyb o tom, že byla Nejvyššímu správnímu soudu postoupena po uplynutí lhůty
k podání kasační stížnosti, tedy rovněž opožděně.
Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že kasační stížnost je opožděná. Nejvyšší
správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
31. 5. 2005, č. j. 5 Az 4/2005 – 15, odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) s. ř. s.,
neboť byla podána opožděně. Za dané procesní situace se Nejvyšší správní soud
pro nadbytečnost nezabýval nedostatkem povinného zastoupení stěžovatele, ani vadami
kasační stížnosti a nevyzýval stěžovatele k odstranění těchto nedostatků.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 19. dubna 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu