ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.371.2005
sp. zn. 4 Azs 371/2005 – 75
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně:
L. V., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní
schránka 21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě
ze dne 30. 11. 2004, č. j. 60 Az 122/2004 – 18,
takto:
I. Řízení se z a s t a v u je .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 30. 11. 2004, č. j. 60 Az 122/2004 – 18,
zamítl žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2004,
č. j. OAM-1943/VL-10-08-2004, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Přezkoumávaným rozhodnutím správního orgánu byla žádost žalobkyně
o udělení azylu zamítnuta jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“). Krajský
soud dospěl v odůvodnění rozsudku k závěru, že žaloba není důvodná,
a proto ji podle ustanovení §78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) včas kasační
stížnost a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle §107 s. ř. s.
Navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě zrušil
a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Současně požádala o ustanovení zástupce z řad
advokátů.
Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 9. 2. 2005, č. j. 60 Az 122/2004 – 37,
rozhodl, že se stěžovatelce neustanovuje zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Ostravě
poté usnesením ze dne 15. 4. 2005, č. j. 60 Az 122/2004 – 49, stěžovatelku vyzval
k předložení plné moci advokátu, který ji bude v řízení zastupovat, a k doplnění kasační
stížnosti o rozsah a důvody napadení rozsudku krajského soudu. Na tuto výzvu stěžovatelka
nereagovala.
Dne 10. 10. 2005 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí
o kasační stížnosti.
Podáním ze dne 12. 1. 2006, které došlo Nejvyššímu správnímu soudu dne
25. 1. 2006, vzala stěžovatelka svou kasační stížnost zpět a z rodinných důvodů výslovně
požádala o zastavení řízení o kasační stížnosti, protože chce rychle odjet domů. Současně
sdělila soudu novou doručovací adresu.
Podle §47 písm. a) s. ř. s. soud řízení usnesením zastaví, vzal-li navrhovatel
svůj návrh zpět.
Podle §108 odst. 2 s. ř. s. byla-li kasační stížnost před předložením věci Nejvyššímu
správnímu soudu vzata zpět, krajský soud usnesením řízení o kasační stížnosti zastaví.
Protože projev vůle stěžovatelky, jímž došlo ke zpětvzetí kasační stížnosti je zcela
jednoznačný a nevzbuzuje pochybnosti o tom, že jím stěžovatelka zamýšlela ukončení řízení
o kasační stížnosti jeho zastavením, a vzhledem k tomu, že zpětvzetí kasační stížnosti bylo
podáno poté, co spis byl předložen k rozhodnutí Nejvyššímu správnímu soudu, Nejvyšší
správní soud v souladu s ustanovením §47 písm. a) a §108 odst. 2 s. ř. s., za použití §120
téhož zákona, řízení zastavil.
Za této procesní situace, kdy stěžovatelka vzala svou kasační stížnost zpět v celém
rozsahu, se Nejvyšší správní soud již nezabýval návrhem na přiznání odkladného účinku.
Vzhledem k tomu, že řízení bylo zastaveno, rozhodl Nejvyšší správní soud
podle ustanovení §60 odst. 3 věty prvé s. ř. s. za použití §120 téhož zákona tak, že žádný
z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť řízení bylo
zastaveno.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 2. února 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu