ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.374.2005
sp. zn. 4 Azs 374/2005 - 83
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobců: a) V.
D., a b) V. M., oba zast. Mgr. Ilonou Aubrechtovou, advokátkou, se sídlem v Praze 6,
Národní obrany 31, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3,
v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne
18. 4. 2005, č. j. 30 Az 77/2004 - 27, 30 Az 78/2004 – 24,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
III. Odměna zástupkyně stěžovatelů Mgr. I lony Aubrechtové, advokátky, se u r č u j e
částkou 1575 Kč. Tato částka bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu
od 30-ti dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
Žalobci a) a b) (dále jen „stěžovatelé“) společnou včas podanou kasační
stížností napadají shora označený rozsudek krajského soudu, kterým byly
zamítnuty jejich samostatné žaloby proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 16. 4. 2004,
č. j. OAM-889/VL-10-K01-2004, - ve věci stěžovatele a) - a proti rozhodnutí Ministerstva
vnitra ze dne 23. 4. 2004, č. j. OAM-890/VL-10-K02-2004, - ve věci stěžovatelky b).
Označenými správními rozhodnutími nebyl stěžovatelům udělen azyl pro nesplnění
podmínek podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky ve znění pozdějších předpisů (zákon o azylu).
Současně bylo vysloveno, že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91
zákona o azylu.
Proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-8889/VL-10-K01-2004, ze dne
16. 4. 2004 podal stěžovatel a) žalobu, kterou namítal porušení §3 odst. 3 a §47 zákona
č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), resp. §12 a §91 zákona o azylu. Pokud jde
o skutkové důvody odkazoval na žádost o udělení azylu, protokol o pohovoru a ostatní
spisový materiál. Požadoval, aby napadané rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena
k dalšímu řízení.
Obdobně proti rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 23. 4. 2004,
č. j. OAM-890/VL-10-K02-2004, podala stěžovatelka b) žalobu, kterou obdobně namítala
porušení §3 odst. 3 a §47 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), resp. §12
a §91 zákona o azylu. Pokud jde o skutkové důvody odkazovala na žádost o udělení azylu,
protokol o pohovoru a ostatní spisový materiál. Požadovala, aby napadané rozhodnutí bylo
zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení.
Napadeným rozsudkem spojil Krajský soud v Hradci Králové žaloby ke společnému
projednání (protože žalobci jsou manželé a důvody jejich žádosti i důvody neudělení azylu
jsou v podstatě totožné) a žaloby zamítl. V odůvodnění dospěl obdobně jako správní orgán
k závěru, že ať již stěžovatel a), tak i stěžovatelka b) zemi původu neopustili z důvodů
upravených zákonem o azylu, tj. v důsledku pronásledování pro uplatňování politických práv
a svobod, nebo pro odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, náboženství,
národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických
názorů (§12 zákona o azylu). Krajský soud přisvědčil žalovanému správnímu orgánu
v tom, že důvodem žádosti o azyl byla snaha o legalizaci pobytu. Z hlediska takto uváděného
důvodu žádosti o udělení azylu se krajský soud zcela ztotožnil s právními názory a závěry
žalovaného správního orgánu, že označe ný důvod nelze podřadit pod důvody upravené §12
zákona o azylu. Krajský soud uzavřel, že neshledal naplnění žádného žalobního bodu
a obě žaloby proto jako nedůvodné zamítl.
Proti tomuto rozsudku podali stěžovatelé společnou kasační stížnost, a to z důvodů
vymezených v §103 odst. 1 pod písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Výslovně namítali, že správní orgán
se nezabýval náboženskými problémy, které měli na Ukrajině , a z nichž vznikly ekonomické
potíže. Dále uváděli, že na Ukrajině „nepanuje dobrá národnostní situace a neexistuje,
a to z důvodu korupce, možnost ochrany u státních složek“. Odkazovali přitom na zprávy
mezinárodních organizací. Stejně tak namítali nedostatečně zjištěný skutkový stav věci.
S odkazem na výše uvedené pak dovozovali naplnění §12 zákona o azylu a překážku
vycestování dle §91 zákona o azylu a navrhovali, aby byl napadený rozsudek zrušen a vrácen
Krajskému soudu v Hradci Králové k dalšímu řízení.
Navazujícím podáním požádali o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti
a o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 8. 2005,
č. j. 30 Az 77/2004 – 67, byla stěžovatelům ustanovena právní zástupkyně - JUDr. Ilona
Aubrechtová, advokátka, se sídlem v Praze 6, Národní obrany 31.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém uvedl, že popírá oprávněnost
podané kasační stížnosti, neboť se domnívá, že jak správní rozhodnutí, tak i rozsudek soudu,
byly vydány v souladu s právními předpisy; odkázal na správní spis. Uvedl,
že se neztotožňuje s námitkami stěžovatelů a n avrhl zamítnutí kasační stížnosti a nepřiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatelé jsou zastoupeni advokátkou.
Napadené soudní rozhodnutí Nejvyšší správní soud přezkoumal v souladu s §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatelé uplatnili v kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přitom neshledal vady podle §109 odst. 3 s. ř. s., k nimž by musel
přihlédnout z úřední povinnosti.
Nejvyšší správní soud dále vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je o kasační
stížnosti rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozsudku krajského
soudu režimem pobytu za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec
má nárok na udělení víza za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem
o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva
ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince
k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké
a pohraniční policie platnost víza prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného
víza zaniká právní mocí rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti
o odkladný účinek by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní
by před rozhodnutím o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí
o kasační stížnosti pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně
může přiznání odkladného účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí
o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumával napadené rozhodnutí krajského soudu v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Nejprve Nejvyšší správní soud uvádí, že podle ustanovení §12 zákona o azylu, se azyl
cizinci udělí, bude-li v řízení o udělení azylu zjištěno, že cizinec je pronásledován
za uplatňování politických práv a svobod, nebo má odůvodněný strach z pronásledování
z důvodu rasy, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině
nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo v případě,
že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště.
Nejvyšší správní soud rovněž s ohledem na svou ustálenou r ozhodovací praxi
konstatuje, že podstatou a smyslem azylového řízení je udělit azyl toliko za pronásledovaní
za uplatňování politických práv a svobod, resp. z důvodu odůvodněného strachu
z pronásledování z taxativně vymezených důvodů. Azylové zákonodárství České republiky
přitom, a to v kontextu právních úprav azylu v jiných srovnatelných demokratických
evropských zemích, vnímá právo na azyl jako právo na nezbytnou ochranu před výše
uvedeným, což však v souzené věci nenastalo.
Z předloženého správního spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že stěžovatel a) podal
dne 5. 3. 2004 návrh na zahájení řízení o udělení azylu, ve kterém k důvodům žádosti o azyl
uvedl, že na Ukrajině měl z důvodu svého sňatku se stěžovatelkou b), půjčky a ekonomické
potíže. Do České republiky odjel za prací. Stejně tak vyplynulo, že o azyl žádá i z důvodu,
že byl vyhoštěn z území České republiky. Označené důvody přitom vyplynuly i z protokolu
o pohovoru k důvodům žádosti o azyl ze dne 9. 4. 2004. Nad rámec uvedeného
přitom vyplynulo, že se v České republice zdržoval nelegálně a byl zde trestán. Na závěr
protokolu pak stěžovatel podepsal, že byl seznámen s obsahem protokolu (vedeného
za přítomnosti tlumočníka), souhlasí s ním a nežádá doplnění ani změny.
Obdobné skutečnosti, tedy snahu o legalizaci pobytu na území České republiky
a ekonomické a rodinné důvody odchodu z vlasti, přitom Nejvyšší správní soud zjistil
i ze správního spisu vedeného pro stěžovatelku b). Z návrhu na zahájení řízení o udělení azylu
ze dne 5. 3. 2004 totiž vyplynulo, že na Ukrajině měla z důvodu svého sňatku se stěžovatelem
a) potíže; rodiče se sňatkem nesouhlasili, manželé nemohli žít společně.
Stejně tak z protokolu z protokolu o pohovoru k důvodům žádosti o azyl ze dne 9. 4. 2004
vyplynulo, že důvodem odchodu z vlasti byla nemožnost žít společně, a ekonomické důvody.
Z protokolu přitom vyplynulo, že na území České republiky pobývala delší dobu nelegálně,
o azyl požádala z důvodu legalizace pobytu.
Z takto zjištěného skutkového stavu, a to v rozhodující míře přímo od stěžovatelů,
vycházel správní orgán, jakož i krajský soud a jejich závěr o tom, že stěžovatelé v žádosti
neuvedli skutečnosti svědčící o tom, že by mohli být vystaveni pronásledování z důvodů
uvedených zákonem o azylu, tak plně vychází ze skutkového stavu zjištěného v průběhu
správního řízení. Nejvyšší správní soud tak stěžovatelům nemohl přisvědčit. Odhlédnout
nelze ani od skutečnosti, že stěžovatelé pobývali na území České republiky nelegálně, a o azyl
požádali až po udělení správního vyhoštění stěžovateli a), což svědčí o snaze o legalizaci
pobytu. Nejvyšší správní soud se tak ztotožňuje se závěry žalovaného správního orgánu,
a stejně tak i se závěry krajského soudu a odkazuje na ně. Ostatně i podle judikatury
Nejvyššího správního soudu „Žádost o azyl podaná nikoliv bezprostředně po příjezdu
na území České republiky, ale až poté, co byl žadatel zadržen policií a bylo rozhodnuto
o jeho správním vyhoštění, svědčí o účelovosti takovéto žádosti.“ - viz např. rozsudek
Nejvyššího správního soudu ze dne 27 .6. 2005, sp. zn. 4 Azs 395/2004.
Nejvyšší správní soud s odkazem na výše uvedené nemohl přisvědčit ani dalším
námitkám stěžovatelů - v kasační stížnost uváděli, že správní orgán se nezabýval
náboženskými problémy, z nichž vznikly ekonomické potíže; stejně tak uváděli,
že na Ukrajině nepanuje dobrá národnostní situace a neexistuje možnost ochrany u státních
složek, přičemž odkazovali na zprávy mezinárodních organizací - a považuje je za výše
popsané situace za účelové; ostatně jde o důvody zcela jiné, než stěžovatelé uváděli
v předchozím řízení a Nejvyšší správní soud k nim s ohledem na §104 odst. 4 s. ř. s. nemohl
přihlédnout.
Obdobně Nejvyšší správní soud neshledal, že by byl nedostatečně zjištěný skutkový
stav věci či porušen §12 a §91 zákona o azylu. Nejvyšší správní soud naopak dospěl
k závěru, že v odůvodnění rozhodnutí žalovaného správního orgánu jsou správně posouzeny
rozhodující právní i faktické skutečnosti, z nichž žalovaný vycházel, skutková zjištění
jsou zde přehledně a srozumitelně uvedena a vyplývají z provedených důkazů,
přičemž krajský soud správně posoudil, že skutkový stav byl žalovaným správním orgánem
zjištěn přesně, důkazy, které si správní orgán opatřil byly úplné a tyto vyhodnotil v kontextu
platné právní úpravy. Po skutkové stránce tak nelze rozhodnutí ničeho vytknout,
stejně tak podle Nejvyššího správního soudu nedošlo k porušení označených ustanovení
zákona o azylu.
V návaznosti na výše uvedené Nejvyšší správní soud uzavírá, že s ohledem na výše
namítané skutečnosti nebyl dán žádný z důvodů uvedených v ustanovení §103 odst. 1
písm. a) a d) s. ř. s., pro které by bylo třeba napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci
Králové zrušit.
Za této situace Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost jako nedůvodnou
podle §110 odst. 1 s. ř. s. zamítl.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s, ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelé neměli v řízení úspěch, žalovaný,
který v řízení úspěch měl, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil. Rozhodl proto tak, že se žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Vzhledem k tomu, že zástupkyně stěžovatelů, JUDr. Ilona Aubrechtová, byla
ustanovena soudem, přiznal Nejvyšší správní soud podle §35 odst. 7 v návaznosti na §120
s. ř. s. označené zástupkyni za zastupování v řízení o kasační stížnosti odměnu, a to v celkové
výši 1575 Kč, sestávající se z odměny dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní
služby (á 1 000 Kč - §11 odst. 1 b/ ve spojení s §9 odst. 3 písm. f/ cit. vyhlášky) a jeden
režijní paušál (á 75 Kč - §13 odst. 3 téže vyhlášky) zvýšené o polovinu mimosmluvní
odměny podle §12 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí nejsou přípustné opravné prostředky.
V Brně dne 30. května 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu