ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.394.2005
sp. zn. 4 Azs 394/2005 – 68
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: I. A.,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
22. 4. 2005, č. j. 5 Az 20/2004 – 53,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 22. 4. 2005, č. j. 5 Az 20/2004 – 53, zamítl
žalobu žalobkyně podanou proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 7. 2003, č. j. OAM-
3741/VL-10-P08-2002, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů
řízení, a JUDr. Haně Fučíkové, advokátce, přiznal odměnu za právní zastoupení. Napadeným
rozhodnutím žalovaného nebyl žalobkyni udělen azyl podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2
a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České
republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobkyni
nebyla vztažena překážka vycestování podle ustanovení §91 zákona o azylu. Městský soud
v Praze dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru, že žaloba žalobkyně
ze dne 4. 8. 2003 není důvodná, a proto ji v souladu s ustanovením §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost
a požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s.
Uvedla, že kasační stížnost podává ze zákonných důvodů specifikovaných v ustanovení §103
odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Namítala, že Městský soud v Praze posoudil uvedenou kauzu
v rozporu s platným právním řádem, a shledala vážná pochybení všech orgánů rozhodujících
v řízení o udělení azylu a v projednání věci u Městského soudu v Praze, kdy uvedený soud
projednal předmětnou věc v rozporu se zákonem o azylu. Tvrdila, že má reálnou obavu
z nuceného opuštění České republiky a v Kazašské republice jí hrozí vážné nebezpečí
z politických důvodů. Stěžovatelka požádala o ustanovení zástupce z řad advokátů a navrhla,
aby bylo rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušeno a věc byla tomuto soudu vrácena
k dalšímu řízení.
Kasační stížnost je podána opožděně.
Z obsahu spisu plyne, že usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 4. 11. 2003,
č. j. 46 Az 867/2003 – 29, byla ustanovena zástupkyní stěžovatelky pro řízení o žalobě
JUDr. Hana Fučíková, advokátka. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2004,
č. j. 46 Az 867/2003 – 41, byla věc postoupena Městskému soudu v Praze.
Podle ustanovení §42 odst. 2 první věta s. ř. s. má-li účastník nebo osoba zúčastněná
na řízení zástupce, doručuje se pouze zástupci. Napadený rozsudek Městského soudu v Praze
ze dne 22. 4. 2005, č. j. 5 Az 20/2004 – 53, byl zástupkyni stěžovatelky doručen dne
31. 5. 2005, což zástupkyně stěžovatelky potvrdila vlastnoručním podpisem na doručence,
která je založena ve spisu.
Napadený rozsudek obsahuje řádné poučení o lhůtě k podání kasační stížnosti.
V poučení napadeného rozsudku je v souladu s ustanovením §106 odst. 2 s. ř. s. správně
uvedeno, že proti tomuto rozhodnutí lze podat kasační stížnost ve lhůtě dvou týdnů
od jeho doručení, a to k Nejvyššímu správnímu soudu prostřednictvím Městského soudu
v Praze.
Podle ustanovení §40 odst. 1 s. ř. s. lhůta stanovená tímto zákonem, výzvou
nebo rozhodnutím soudu začíná běžet počátkem dne následujícího poté, kdy došlo
ke skutečnosti určující její počátek. To neplatí o lhůtách stanovených podle hodin.
Podle odst. 2 téhož ustanovení, lhůta určená podle týdnů, měsíců nebo roků, končí uplynutím
dne, který se svým označením shoduje se dnem, který určil počátek lhůty. Není-li takový den
v měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
Podle ustanovení §40 odst. 4 s. ř. s. je lhůta zachována, bylo-li podání v poslední den
lhůty předáno soudu nebo jemu zasláno prostřednictvím držitele poštovní licence,
anebo předáno orgánu, který má povinnost je doručit, nestanoví-li tento zákon jinak.
Jak již bylo výše uvedeno, napadené rozhodnutí bylo zástupkyni stěžovatelky
doručeno v úterý dne 31. 5. 2005. Lhůta dvou týdnů k podání kasační stížnosti počala běžet
ve středu dne 1. 6. 2005 (§40 odst. 1 s. ř. s.) a skončila v úterý dne 14. 6. 2005 (§40 odst. 2
s. ř. s.).
K zachování lhůty pro podání kasační stížnosti bylo třeba, aby nejpozději dne
14. 6. 2005 byla kasační stížnost předána soudu, nebo soudu zaslána prostřednictvím držitele
poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence, anebo předána orgánu, který má povinnost
podání doručit. Z obsahu spisu však vyplývá, že kasační stížnost byla podána u Městského
soudu v Praze osobně až dne 15. 7. 2005, tedy opožděně.
Z výše uvedeného je tedy zcela zřejmé, že kasační stížnost je opožděná. Nejvyšší
správní soud proto kasační stížnost proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne
22. 4. 2005, č. j. 5 Az 20/2004 – 53, odmítl podle ustanovení §46 odst. 1 písm. b) a §120
s. ř. s., neboť byla podána opožděně. Za dané procesní situace se Nejvyšší správní soud
pro nadbytečnost nezabýval nedostatkem povinného zastoupení stěžovatelky, ani vadami
kasační stížnosti a stěžovatelka nebyla vyzvána k odstranění těchto nedostatků.
O náhradě nákladů řízení před Nejvyšším správním soudem bylo za použití ustanovení
§60 odst. 3 a §120 s. ř. s. rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení o kasační stížnosti, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 9. května 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu