ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.436.2005
sp. zn. 4 Azs 436/2005 - 61
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Marie Turkové v právní věci žalobkyně: S.
S., proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, v řízení o
kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně, ze dne 31. 5. 2005, č. j. 55 Az
144/2004 - 40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Kasační stížností, ze dne 18. 7. 2005, podanou v zákonné lhůtě se žalobkyně
(dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení shora označeného rozsudku, kterým byla
zamítnuta žaloba proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-1100/VL-10-ZA09-2004
ze dne 21. 5. 2004. Tímto rozhodnutím žalovaný rozhodl tak, že se žalobci azyl neuděluje
pro nesplnění podmínek uvedených v §12, §13 odst. 1,2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb.,
o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších
předpisů (dále jen „zákon o azylu“), a jímž bylo současně vysloveno, že se na něj nevztahuje
překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu.
Stěžovatelka současně požádala o ustanovení zá stupce pro řízení o kasační stížnosti
a o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti.
Z ustanovení §105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění
pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) vyplývá, že stěžovatel musí být v řízení o kasační
stížnosti zastoupen advokátem; to neplatí, má-li stěžovatel, jeho zaměstnanec nebo člen,
který za něj jedná nebo jej zastupuje, vysokoškolské právnické vzdělání,
které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatelka podala kasační stížnost aniž byla zastoupena advokátem, avšak současně
požádala soud o ustanovení advokáta. Krajský soud v Brně proto přípisem ze dne 22. 9. 2005
vyzval stěžovatelku k prokázání jejích osobních a majetkových poměrů. Tato výzva byla
stěžovatelce doručována prostřednictvím poštovní přepravy na adresu, kterou stěžovatelka
uvedla v kasační stížnosti (P. 569, P. 9). Protože adresátka, podle údajů na doručence zásilky,
nebyla při pokusu o doručení zásilky na uvedené adrese zastižena, zásilka byla uložena na
poště a stěžovatelce byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla. Podle §42 odst. 5 s. ř. s.,
v návaznosti na §46 odst. 3 a §50c odst. 1 a 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,
ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) při doručování zásilek, neurčených do
vlastních rukou adresáta (což je daný případ), od 1. 1. 2005 platí, že nebyla-li fyzická osoba
zastižena na uváděné adrese a písemnost jí nebyla doručena ani na jiném místě, doručující
orgán písemnost, která jí má být doručena do vlastních rukou, uloží. Jinou písemnost
doručující orgán doručí vhodné fyzické osobě bydlící, působící nebo zaměstnané na témže
místě nebo v jeho okolí, která adresáta zná a souhlasí s tím, že mu písemnost odevzdá; není-li
možno ani takto doručit, písemnost uloží.
Dále platí, že byla-li písemnost uložena, zanechá se v místě doručování adresátu
výzva, aby si písemnost vyzvedl a nebude-li uložená písemnost neurčená do vlastních rukou
(což je předmětný případ) vyzvednuta do 3 dnů od uložení, považuje se poslední den lhůty
za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.
Takto bylo při doručování předmětné zásilky postupováno, zásilka byla
tímto způsobem uložena dne 23. 9. 2005. Zásilku se však stěžovatelce nepodařilo doručit
a byla vrácena soudu zpět s tím, že se stěžovatelka si zásilku nevyzvedla. Účinky doručení
nastoupily za užití ustanovení o právní fikci doručení nevyzvednuté zásilky dnem
26. 9. 2005.
Usnesením ze dne 13. 10. 2005, č. j. 55 Az 144/2004 - 54, Krajský soud v Brně
následně rozhodl, že se žádost stěžovatelky o ustanovení zástupce z řad advokátů zamítá
a současně vyzval stěžovatelku, aby si ve lhůtě do patnácti dnů od doručení tohoto usnesení
odstranila nedostatek svého podání ze dne 18. 7. 2005, spočívající v tom, že není zastoupena
advokátem, ačkoliv sama nemá právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů
vyžadováno pro výkon advokacie. Zároveň stěžovatelku poučil o tom, že pokud výzvě soudu
ve stanovené lhůtě nevyhoví, bude věc postoupena Nejvyššímu správnímu soudu,
kterému nezbude, než kasační stížnost odmítnout.
Toto usnesení krajského soudu bylo opět doručováno na adresu stěžovatelky,
uvedenou v kasační stížnosti(P. 569, P. 9). Obálka s písemností (zásilka) byla podle údajů na
doručence zásilky, založené ve spisu, uložena na žádost adresátky bez předchozího pokusu o
její doručení dne 24. 10. 2005 a adresátce byla zanechána výzva, aby si zásilku vyzvedla.
Podle §42 odst. 5 s. ř. s., v návaznosti na §46 odst. 3 in fine a §50c odst. 1 a 4 zákona č.
99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) při
doručování zásilek, neurčených do vlastních rukou adresáta (což je daný případ), od
1. 1. 2005 platí, že požádal-li adresát o ukládání zásilek bez předchozího pokusu o jejich
doručení, písemnost se uloží. Byla-li písemnost uložena, zanechá se v místě doručování
adresátu výzva, aby si písemnost vyzvedl. Dále platí, že nebude-li uložená písemnost neurčená
do vlastních rukou (což je předmětný případ) vyzvednuta do 3 dnů od uložení, považuje se
poslední den lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Tímto dnem byl
pátek 17. 6. 2005.
Uložení zásilky bylo stěžovatelce oznámeno dne 24. 10. 2005, přesto si ji v úložní
lhůtě nevyzvedla a zásilka byla vrácena zpět Krajskému soudu v Brně jako nevyžádaná.
V souladu s výše uvedenými pravidly pro doručování písemností v řízení
před správními soudy tak účinky doručení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne
13. 10. 2005, č. j. 55 Az 144/2004 - 54, stěžovatelce, jako zásilky neurčené do vlastních
rukou, nastaly marným uplynutím třídenní lhůty pro řádné vyzvednutí uložené zásilky,
tedy dnem 27. 10. 2005.
Na obsah předmětné zásilky nebylo ve stanovené lhůtě, a ostatně ani později,
stěžovatelkou nijak reagováno.
Protože nezbytnou podmínkou, bez níž nelze řízení o kasační stížnosti vést,
je, jak bylo již výše uvedeno s odkazem na ust. §105 odst. 2 s. ř. s., povinné zastoupení
stěžovatelky advokátem a tento nedostatek nebyl v průběhu poskytnuté lhůty odstraněn,
nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost podle ustanovení §46 odst. 1
písm. a) a §120 s. ř. s. odmítnout.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již nemohl zabývat ani návrhem
na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
O nákladech řízení kasační stížnosti rozhodl soud podle ustanovení §60 odst. 3
s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s., neboť v případech odmítnutí kasační stížnosti, nemá
žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 27. března 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu