ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.447.2005
sp. zn. 4 Azs 447/2005 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie
Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobců: a) N.
T. H. N., b) nezl. N. N. T. K., c) nezl. N. N. Q. V., oba nezletilí zastoupeni svou zákonnou
zástupkyní, žalobkyní a), zast. JUDr. Miroslavem Pavelkou, advokátem, se sídlem
v Petřvaldu, Petřvald 352, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7,
Nad Štolou 3, poštovní schránka 21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení
Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2005, č. j. 24 Az 368/2004 – 52,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žádnému z účastníků se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení
o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) včas podanou kasační stížností napadají shora
označené usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo zastaveno řízení o kasační
stížnosti z důvodu jejího zpětvzetí stěžovateli. Označená kasační stížnost byla přitom podána
proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo rovněž zastaveno řízení o žalobě
z důvodu jejího zpětvzetí. Předmětná žaloba směřovala proti rozhodnutí Ministerstva vnitra
ze dne 30. 4. 2004, č. j. OAM-315/VL-14-HA08-2000.
Z obsahu spisu Nejvyšší správní soud zjistil, že označeným rozhodnutím Ministerstva
vnitra ze dne 30. 4. 2004, č. j. OAM-315/VL-14-HA08-2000 nebyl stěžovatelům udělen azyl
pro nesplnění podmínek podle §12, §13 odst. 1, 2, a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu
a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(zákon o azylu) a současně bylo vysloveno, že na stěžovatele se nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu ustanovení §91 tohoto zákona.
Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé prostřednictvím svého právního zástupce
ke Krajskému soudu v Ostravě včasnou žalobu, ve které se domáhali vydání rozhodnutí
o udělení azylu dle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu. Namítali porušení zákona
o azylu a odkazovali na důvody, které je vedly k opuštění vlasti a dále na informace
o Vietnamu.
Dne 19. 1. 2005 bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno podání, nazvané
„Zpětvzetí žaloby“, ve kterém stěžovatelé prostřednictvím zvoleného právního zástupce
uvedli, že navrhují zpětvzetí žaloby.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2005, č. j. 24 Az 368/2004 – 30,
bylo řízení z důvodu zpětvzetí zastaveno.
Proti tomuto usnesení podali stěžovatelé ke Krajskému soudu Ostravě včasnou kasační
stížnost, kterou na výzvu soudu doplnili. V kasační stížnosti zejména brojili proti postupu
žalovaného správního orgánu a dovozovali splnění podmínek pro udělení azylu. Stejně
tak požádali o přiznání odkladného účinku kasa ční stížnosti, zrušení napadaného rozhodnutí
a vrácení věci k dalšímu řízení.
Podáním nazvaným „Zpětvzetí kasační stížnosti“, doručeným Krajskému soudu
v Ostravě dne 13. 7. 2005, vzali stěžovatelé prostřednictvím zvoleného zástupce kasační
stížnosti zpět.; stěžovatelka a) i jménem svých nez letilých dětí výslovně uvedla, že tímto bere
podanou kasační stížnost ve věci udělení azylu zpět v celém rozsahu.
Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2005, č. j 24 Az 368/2004 – 52
bylo řízení o kasační stížnosti z důvodu jejího zpětvzetí ještě před předložením věci
Nejvyššímu správnímu soudu zastaveno podle ustanovení §108 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)
Dne 5. 8. 2005 byla Krajskému soudu v Ostravě doručena kasační stížnost, směřující
proti označenému usnesení Krajského soudu v Ostravě, ze dne 18. 7. 2005,
č. j. 24 Az 368/2004 – 52, jímž bylo řízení zastaveno, kterou stěžovatelé na základě výzvy
soudu doplnili podáním ze dne 10. 11. 2005. V kasační stížnosti namítali, že se Krajský soud
v Ostravě při zastavení řízení nezabýval důvody uvedenými v kasační stížnosti, a nerozhodl
o odkladném účinku. Z výše uvedených důvodů pak navrhovali, aby soud přiznal v souladu
s ustanovením §78 písm. b) zákona č. 325/1999 Sb. odkladný účinek rozhodnutí Ministerstva
vnitra ze dne 30. 4. 2004, č. j. OAM-315/VL-14-HA08-2000. Stejně tak navrhovali,
aby Nejvyšší správní soud rozhodl o udělení azylu dle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona
o azylu stěžovatelům.
Žalovaný podal ke kasační stížnosti vyjádření, ve kterém uvedl, že navrhuje odmítnutí
kasační stížnosti pro absenci zastoupení stěžovatelů, případně její zamítnutí a nepřiznání
odkladného účinku.
Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti
a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační
stížnost přípustná. Stěžovatel é jsou zastoupeni advokátem.
Napadené rozhodnutí krajského soudu Nejvyšší správní soud přezkoumával v mezích
důvodů vymezených stížnostními body (§109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná.
Ustanovení §108 odst. 2 s. ř. s. stanoví, že byla-li kasační stížnost před předložením
věci Nejvyššímu správnímu soudu vzata zpět, krajský soud usnesením řízení o kasační
stížnosti zastaví.
Ze spisu přitom zřetelně vyplývá, že stěžovatelé podali dne 13. 7. 2005 ke Krajskému
soudu v Ostravě podání nazvané „Zpětvzetí kasační stížnosti“, v němž stěžovatelka a)
i jménem svých nezletilých dětí bere zpět podanou kasační stížnost ve věci udělení
azylu v celém rozsahu. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 7. 2005,
č. j 24 Az 368/2004 – 52 bylo proto řízení zastaveno, a to podle ustanovení §108 odst. 2
s. ř. s., neboť Krajský soud v Ostravě kasační stížnost ještě nepředložil Nejvyššímu správnímu
soudu.
Za tohoto stavu věci tak námitky stran toho, že se Krajský soud v Ostravě při zastavení
řízení nezabýval důvody uvedenými v kasační stížnosti, a nerozhodl o odkladném účinku
nemohou obstát, neboť v případě jednoznačného zpětvtzetí kasační stížnosti, navíc sepsaného
zástupcem stěžovatelů, který si je jako práva znalý vědom důsledku zpětvzetí, soud řízení
zastaví, aniž by zkoumal důvody kasační stížnosti, či podmínky pro udělení odkladného
účinku.
Stejně tak je za tohoto stavu nepřípustný návrh stěžovatelů na udělení azylu dle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu ze strany Nejvyššího správního soudu, neboť o udělení
azylu může rozhodovat toliko žalovaný správní orgán a nikoliv soud, natož pak soud kasační.
Soud nemůže rozhodovat o udělení či neudělení azylu, ale toliko přezkoumávat zákonnost
napadaného rozhodnutí. V označených námitkách tak Nejvyšší správní soud stěžovatelům
nemohl přisvědčit.
Ze všech shora uvedených důvodů Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že kasační
stížnost není důvodná, a proto ji zamítl (§110 odst. 1 s. ř. s.).
K žádosti o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti Nejvyšší správní soud uvádí,
že dospěl k závěru, že o takové žádosti není třeb a rozhodovat tam, kde je o kasační stížnosti
rozhodováno přednostně a kde je žadatel chráněn před důsledky rozhodnutí režimem pobytu
za účelem strpění podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza
za účelem strpění pobytu mj., pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti
rozhodnutí soudu o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání
odkladného účinku - takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti
víza, která je 365 dnů; na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza
prodlouží, a to i opakovaně). Ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí
rozhodnutí o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek
by tedy nemělo z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím
o kasační stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
O nákladech řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud podle §60
odst. 1 s. ř. s., ve spojení s §120 s. ř. s. Stěžovatelé neměli v řízení úspěch, žalovaný,
který v řízení úspěch měl, žádné náklady neuplatňoval a Nejvyšší správní soud ani žádné
mu vzniklé náklady ze spisu nezjistil. Rozhodl proto tak, že se žádnému z účastníků právo
na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 12. července 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu