ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.48.2006
sp. zn. 4 Azs 48/2006 - 70
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: I. O.,
zastoupený JUDr. Zdeňkou Chaloupkovou, advokátkou, se sídlem v Mělníku, Rohelova 2596,
proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem v Praze 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne
31. 8. 2005, č. j. 36 Az 273/2004 - 34, a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 8. 2005, č. j. 36 Az 273/2004 - 34,
se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.
Odůvodnění:
Rozhodnutím ze dne 29. 11. 2004, č. j. OAM-3022/VL-20-03-2004, rozhodl žalovaný
tak, že azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), se neuděluje, a že se na cizince nevztahuje překážka vycestování
ve smyslu §91 zákona o azylu. Své rozhodnutí žalovaný opřel o zjištění, že důvodem
žalobcovy žádosti o udělení azylu je snaha vyhnout se jednání ze strany příslušníka policie,
který se chtěl na jeho úkor nezákonně obohatit, a snaha legalizovat si pobyt v ČR.
Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne
29. 11. 2004, č. j. OAM-3048/VL-10-15-2004, kterým byla žádost o udělení azylu posouzena
jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu (jde o označení rozhodnutí,
které se zjevně netýkalo stěžovatele). S rozhodnutím nesouhlasil a napadl je v rozsahu výroku
o posouzení jeho žádosti o udělení azylu jako zjevně bezdůvodné. V této souvislosti poukázal
na §3 odst. 3, §3 odst. 4, §32 odst. 1, §46 a §47 odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním
řízení (správní řád), a §12 zákona o azylu, přičemž pokud jde o skutkové důvody, poukázal
na svoji žádost o udělení azylu v České republice, protokol o pohovoru,
který s ním byl proveden, a ostatní spisový materiál, který se vztahuje k jeho žádosti o udělení
azylu.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 31. 8. 2005, č. j. 36 Az 273/2004 - 34, žalobu
zamítl. Krajský soud z rozhodnutí připojeného k žalobě zjistil, že dne 29. 11. 2004 rozhodl
žalovaný rozhodnutím č. j. OAM-3322/VL-20-03-2004, tj. pod jiným číslem jednacím,
než žalobce uvedl v žalobě (k výzvě krajského soudu posléze žalobcem opraveno), o žádosti
žalobce tak, že azyl podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu se neuděluje,
a že se na cizince nevztahuje překážka vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Soud
tak dospěl k závěru, že rozhodnutí nelze přezkoumat, neboť žalobní důvody uvedené v žalobě
vztáhl žalobce k ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, ale žalovaný o žádosti o udělení
azylu takto nerozhodl. Žalobní námitky se tudíž míjí s rozhodovacími důvody žalovaného
v napadeném rozhodnutí. Ve lhůtě k podání žaloby žalobce žalobu nezměnil ani nedoplnil.
Krajský soud proto žalobcovu žalobu zamítl jako zcela nedůvodnou.
Proti rozsudku Krajského soudu v Brně podal žalobce (dále jen „stěžovatel“)
včas kasační stížnost, a to z důvodů uvedených v §103 odst. 1 písm. b) a d) zákona
č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel předně poukazuje
na to, že v řízení o žalobě obdržel výzvu krajského soudu, na jejímž základě měl své podání
doplnit a upřesnit o správné označení žalobce, správné označení rozhodnutí správního orgánu
a o uvedení návrhu výroku rozhodnutí, což také následně učinil. Z tohoto důvodu považuje
stěžovatel argumentaci krajského soudu, že ve lhůtě pro podání žaloby nebyla jím podaná
žaloba změněna ani doplněna, aniž by výzva k doplnění žaloby k takovému úkonu směřovala,
za krácení svých procesních práv. Pokud tedy stěžovatel podal žalobu proti rozhodnutí
žalovaného s tím, že ho napadl v rozsahu výroku rozhodnutí, pak má za to, že jeho žalobní
důvody zcela a jasně napadají rozhodovací důvody žalovaného. Stěžovatel v další části
kasační stížnosti nastínil okolnosti, podrobně rozvedené ve správním řízení, jež ho vedly
k odcestování z Ukrajiny a k podání žádosti o azyl v ČR. V této souvislosti vytýká
žalovanému nedostatečné dokazování ohledně skutečných politických podmínek,
jež na Ukrajině panují. Zpochybňování tvrzení stěžovatele ve světle mezinárodních zpráv
není podle něj dokazováním, jaké předpokládá zákon. Vzhledem k uvedenému
se proto stěžovatel obrací na Nejvyšší správní soud v Brně a navrhuje, aby tento přiznal
jeho kasační stížnosti odkladný účinek a rozsudek Krajského soudu v Brně zrušil a věc
mu vrátil k dalšímu projednání.
Ve vyjádření ke kasační stížnosti se žalovaný ztotožnil se závěrem krajského soudu,
když podle jeho názoru stěžovatel nemůže soudu vytýkat, že jeho žalobu vzal a zamítl
jako nedůvodnou, jestliže nerozporoval důvody rozhodnutí, které bylo žalovaným skutečně
přijato, a procesními vadami takové rozhodnutí netrpělo. Navrhoval zamítnutí kasační
stížnosti a nevyhovění návrhu na přiznání odkladného účinku této stížnosti.
Nejvyšší správní soud nejprve vážil nezbytnost rozhodnutí o žádosti o odkladný
účinek kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že o ní není třeba rozhodovat tam, kde je žadatel
chráněn před důsledky rozsudku krajského soudu režimem pobytu za účelem strpění
podle §78b odst. 1, 2 zákona o azylu (cizinec má nárok na udělení víza za účelem strpění
pobytu, mj. pokud žádost doloží dokladem o podání kasační stížnosti proti rozhodnutí soudu
o žalobě proti rozhodnutí ministerstva ve věci azylu a návrhu na přiznání odkladného účinku
– takové vízum opravňuje cizince k pobytu na území po dobu platnosti víza, která je 365 dnů;
na žádost cizince odbor cizinecké a pohraniční policie platnost víza prodlouží,
a to i opakovaně) – ze zákona platnost uvedeného víza zaniká právní mocí rozhodnutí
o kasační stížnosti. Pozitivní rozhodnutí o žádosti o odkladný účinek by tedy nemělo
z hlediska ochrany stěžovatele žádný význam, negativní by před rozhodnutím o kasační
stížnosti bránilo řádnému soudnímu řízení. Při rozhodnutí o kasační stížnosti
pak je rozhodnutí o odkladném účinku nadbytečné, neboť obecně může přiznání odkladného
účinku kasační stížnosti přinést ochranu jen do doby rozhodnutí o této stížnosti.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ustanovením §109
odst. 2 a 3 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které stěžovatel uplatnil ve své kasační stížnosti,
a dospěl k závěru, že kasační stížnost je důvodná.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. b) lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené
vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném
rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu,
nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním
orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou
vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit;
za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí správního orgánu
pro nesrozumitelnost.
Podle ustanovení §103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu
tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů
rozhodnutí, popř. v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek
nezákonné rozhodnutí o věci samé.
Nejvyšší správní soud ze soudního spisu zjistil, že stěžovatel žalobou ze dne
23. 12. 2004 napadl rozhodnutí žalovaného, přičemž mělo jít o rozhodnutí ze dne
29. 11. 2004, č. j. OAM-3048/VL-10-15-2004, jímž byla stěžovatelova žádost o udělení azylu
posouzena jako zjevně nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Stěžovatelova
žaloba pak obsahovala jeho nesouhlas s označeným rozhodnutím a výčet několika ustanovení
správního řádu, aniž by bylo konkretizováno, jakým postupem žalovaného mělo dojít
k jejich porušení. K uvedené žalobě stěžovatel připojil rozhodnutí žalovaného vůči jeho osobě
ze dne 29. 11. 2004, č. j. OAM-3322/VL-20-03-2004 (tj. označené jiným číslem jednacím,
než stěžovatel uvedl v žalobě), kterým bylo o jeho žádosti rozhodnuto tak, že azyl podle §12,
§13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu se neuděluje, a že se na cizince nevztahuje překážka
vycestování ve smyslu §91 zákona o azylu. Usnesením ze dne 7. 1. 2005,
č. j. 36 Az 273/2004 - 11, vyzval krajský soud stěžovatele k tomu, aby ve lhůtě 15 dnů
ode dne doručení usnesení doplnil a upřesnil své podání ze dne 23. 12. 2004 tak, aby bylo
zřejmé správné označení žalobce, správné označení rozhodnutí správního orgánu,
které napadá, a uvedení návrhu rozsudku. Stěžovatel ve stanovené lhůtě výzvě vyhověl
a zaslal údaje, o jejichž doplnění či upřesnění byl krajským soudem žádán. Dne 31. 8. 2005
pak krajský soud stěžovatelovu žalobu zamítl jako zcela nedůvodnou.
Nejvyšší správní soud má za to, že napadený rozsudek Krajského soudu v Brně
je nezákonný a částečně i nepřezkoumatelný.
Předně je třeba poukázat na vnitřní rozpor celého rozsudku, jenž je dán tím, že žaloba
byla zamítnuta jako nedůvodná podle §78 odst. 7 s. ř. s., nicméně v odůvodnění rozsudku
se uvádí, že rozhodnutí žalovaného nelze přezkoumat, neboť žalobní námitky směřovaly
k rozhodování podle §16 zákona o azylu, ale žalovaný takto nerozhodl (rozhodoval
podle §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona o azylu a o existenci překážek vycestování §91
zákona o azylu). Pokud byl krajský soud přesvědčen, že stěžovatelova žaloba neobsahovala
žádnou námitku, jež se týkala napadeného rozhodnutí žalovaného a jíž by bylo možno
přezkoumat, měl podání podle §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítnout, a ne zamítnout.
Za chybné považuje Nejvyšší správní soud i způsob, jakým byly odstraňovány vady
stěžovatelova podání (žaloby). Je zřejmé, že pokud krajský soud obdržel žalobu,
v níž je napadáno jiné rozhodnutí, než jaké je k žalobě připojeno, jedná se o vadu,
kterou je třeba odstranit. Tato vada však postupem krajského soudu odstraněna nebyla,
neboť rozpor mezi žalobou a připojeným rozhodnutí spočíval nejen v odlišném čísle
jednacím, ale i v odlišnosti výroku rozhodnutí připojeného a rozhodnutí žalobou označeného.
Pokud tedy krajský soud vyzval žalobce pouze k upřesnění označení rozhodnutí žalovaného,
aniž by na to navázal upozorněním na případnou nezbytnost označení výroku,
proti němuž žaloba směřuje, nedošlo k odstranění vady podání. Rozpor mezi zněním žaloby
a přiloženým rozhodnutím tak přetrvával. Při odlišném postupu krajského soudu
se však mohlo jednat pouze o zdánlivý rozpor, a to tehdy, pokud by krajský soud vyhodnotil
stěžovatelovo upřesnění petitu (změnu označení napadeného rozhodnutí) současně
i jako změnu výroku, jenž je napadán, aby tak bylo zabráněno zjevné nelogičnosti.
Co činí kasační stížností napadený rozsudek nesrozumitelným a nepřezkoumatelným,
je dále východisko krajského soudu, že žalobní důvody uvedené v žalobě stěžovatel vztáhl
k ust. §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu, ačkoli bylo žalovaným rozhodováno jinak,
takže žalobní námitky se tudíž míjí s rozhodovacími důvody žalovaného. Nejvyšší správní
soud má za sporné, zda žaloba vůbec nějaké námitky obsahuje, neboť kromě nepřípadného
stěžovatelova prohlášení, že napadá rozhodnutí žalovaného v rozsahu výroku o posouzení
jeho žádosti o udělení azylu jako zjevně bezdůvodné, žaloba neobsahuje víc, než výčet
několika ustanovení správního řádu, k jejichž porušení mělo postupem žalovaného dojít,
přičemž ohledně skutkových důvodů stěžovatel odkázal na své výpovědi před žalovaným.
Vztáhnout takto torzovitě formulované žalobní námitky týkající se obecných procesních
aspektů jakéhokoliv správního řízení na specifický výrok žalovaného a přitom současně
o žalobě rozhodovat z věcného hlediska jako věcně nedůvodné, je poněkud přepjaté
a ve svém důsledku nesrozumitelné. Jedním z myslitelných důsledků postoje krajského soudu
by tak byla představa, že pouhou změnou označení výroku (stěžovatel by nenapadal výrok
rozhodnutí žalovaného vydaného na základě §16 odst. 1 písm. g) zákona o azylu,
ale podle 12, §13 odst. 1, 2, §14 a §91 zákona o azylu) by došlo k zásadnímu odlišení
obsahu jinak zcela nekonkrétních procesních námitek, což rozhodně tvrdit nelze.
Nejvyšší správní soud má tudíž za prokázané, že v posuzovaném případě se krajský
soud dopustil několika pochybení, jež činí jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným
a nezákonným. V dalším řízení je třeba, aby Krajský soud v Brně vyhodnotil procesní situaci
s ohledem na výhrady, jež zdejší soud k jeho postupu měl, a své rozhodnutí odůvodnil
přezkoumatelným způsobem.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením
§110 odst. 2 s. ř. s., podle kterého zruší-li Nejvyšší správní soud rozhodnutí krajského soudu
a vrátí-li mu věc k dalšímu řízení, rozhodne krajský soud v novém rozhodnutí i o náhradě
nákladů řízení o kasační stížnosti.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 10. listopadu 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu