ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.60.2006
sp. zn. 4 Azs 60/2006 - 41
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: P.
K., zast. JUDr. Václavem Erbanem, advokátem, se sídlem Ostrava 1, Sokolská 21, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 23. 9. 2005, č. j. 63 Az 19/2005 - 18, a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatelky se odměna za zastupování nepřiznává .
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojila žalobou podanou u Krajského soudu
v Ostravě proti rozhodnutí Ministerstva vnitra č. j. OAM-109/VL-20-11-2005, ze dne
26. 1. 2005, kterým rozhodl žalovaný tak, že žádost o udělení azylu se zamítá jako zjevně
nedůvodná podle §16 odst. 1 písm. g) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona
č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon
o azylu“).
Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 23. 9. 2005, č. j. 63 Az 19/2005 - 18,
rozhodl, že se žaloba zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku stěžovatelka včas podala kasační stížnost, v níž konstatuje,
že kasační stížnost podává z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., a namítá,
že krajský soud posoudil věc v rozporu s platným právním řádem. Dále uvádí, že shledává
vážná pochybení u všech orgánů, které rozhodovaly ve věci azylu, a že krajský soud
její věc projednal v rozporu se zákonem o azylu. Stěžovatelka požaduje zrušení
shora citovaného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. Dále navrhuje,
aby kasační stížnosti byl přiznán odkladný účinek a žádá o ustanovení zástupce a tlumočníka.
Krajský soud svým usnesením ze dne 15. 11. 2005, č. j. 63 Az 19/2005 - 30,
stěžovatelce ustanovil zástupce z řad advokátů JUDr. Václava Erbana,
kterého poté usnesením ze dne 19. 12. 2005, č. j. 63 Az 19/2005 – 32, vyzval, aby kasační
stížnost do jednoho měsíce doplnil tak, aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů
stěžovatelka rozhodnutí krajského soudu napadá, uvedl konkrétní důvody kasační stížnosti
a doplnil údaj o tom, kdy byl napadený rozsudek doručen. Krajský soud zároveň uvedl,
že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, bude kasační stížnost odmítnuta.
Podle údajů na doručence bylo toto usnesení doručeno zástupci stěžovatelky JUDr. Václavu
Erbanovi dne 28. 12. 2005. V určené lhůtě, ani později však stěžovatelka (její zástupce)
na výzvu obsaženou v usnesení nereagovala. Následně předložil Krajský soud v Ostravě
věc Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy nebylo reagováno na výzvu
Krajského soudu v Ostravě k doplnění kasační stížnosti a toto nadále nesplňuje náležitosti
předepsané ustanovením §106 odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s., nezbývá
než ji odmítnout.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných
náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.
Ustanovení §37 platí obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda
senátu usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví
mu k tomu lhůtu. Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení
nebude možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením
odmítne, nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost zůstává neurčitá a nekonkrétní. V textu
kasační stížnosti stěžovatelka neuvádí, v jakém rozsahu napadá rozsudek krajského soudu,
ani žádné konkrétní důvody. Z textu kasační stížnosti tak není poznatelné, v čem stěžovatelka
spatřuje nezákonnost či nesprávnost napadeného rozsudku krajského soudu,
resp. jaká pochybení krajskému soudu vytýká.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje (§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny,
nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40).
Tak tomu je i v posuzované věci, kdy stěžovatelka pouze uvedla, že kasační stížnost
podává z důvodů podle §103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s., a dále uvedla, že krajský
soud posoudil věc v rozporu s platným právním řádem, že shledává vážná pochybení
u všech orgánů, které rozhodovaly ve věci azylu, a že krajský soud její věc projednal
v rozporu se zákonem o azylu. Stěžovatelka neuvádí nic konkrétního proti postupu
či rozsudku krajského soudu, neuvádí, jakých pochybení se soud dopustil (ať již ve smyslu
vad řízení, či v právním závěru). Takto formulovanou kasační stížnost považuje Nejvyšší
správní soud za nedostačující ve smyslu ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. se zřetelem
k ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka (její zástupce) byla řádně vyzvána
k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a byla současně poučena o následcích
nerespektování této výzvy. Vytýkané vady stěžovatelka ve stanovené lhůtě neodstranila.
Vzhledem k tomu, že potřebné údaje nebyly stěžovatelkou doplněny, nebyly splněny
podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. pro projednání kasační stížnosti.
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna
a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
Stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
Za situace, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem
již nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Podle §35 odst. 7 s. ř. s. ve spojení s §120 s. ř. s. zástupci stěžovatele,
který mu byl soudem ustanoven k ochraně jeho práv, hradí hotové výdaje a odměnu
za zastupování stát. Vzhledem k tomu, že ze soudního spisu není zřejmé, že ustanovený
advokát, JUDr. Václav Erban učinil úkon právní služby, za který náleží odměna podle §11
vyhlášky č. 177/1996 Sb. (na výzvu krajského soudu vůbec nereagoval), však Nejvyšší
správní soud odměnu zástupci stěžovatelky nepřiznal.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 23. října 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu