ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.7.2005
sp. zn. 4 Azs 7/2005 - 71
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové
a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: S. G., proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní přihrádka
21/OAM, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 6.
2004, č. j. 11 Az 221/2003 – 40,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 24. 6. 2004, č. j. 11 Az 221/2003 – 40,
zamítl žalobu žalobce podanou proti rozhodnutí Ministra vnitra ze dne 17. 9. 2003,
č. j. OAM-846/AŘ-2002, a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu
nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím Ministra vnitra bylo potvrzeno rozhodnutí
žalovaného ze dne 15. 8. 2001, č. j. OAM-888/VL-07-P18-2000, o neudělení azylu a zamítnut
rozklad podaný žalobcem. Prvostupňovým rozhodnutím žalovaného nebyl žalobci udělen azyl
podle ustanovení §12, §13 odst. 1, 2 a §14 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně
zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů
(dále jen „zákon o azylu“), a dále na žalobce nebyla vztažena překážka vycestování. Městský
soud v Praze dospěl v odůvodnění napadeného rozsudku k závěru, že žaloba žalobce ze dne
25. 11. 2003 není důvodná, a proto ji v souladu s ustanovením §78 odst. 7 zákona
č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodu
uvedeného v ustanovení §103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a požádal o přiznání odkladného účinku
kasační stížnosti podle ustanovení §107 s. ř. s. Namítal vady řízení před správním orgánem,
které mohly ovlivnit zákonnost, a konstatoval, že krajský soud měl napadené rozhodnutí
správního orgánu zrušit. Stěžovatel správnímu orgánu vytýkal porušení ustanovení §47
odst. 3 zákona č. 71/1967 Sb., o správním řízení (správní řád), ve znění pozdějších předpisů,
když v jeho rozhodnutí chybí popis úvah, kterými se řídil při hodnocení zjištěných
skutečností. Správní orgán dále podle stěžovatele nehodnotil překážku vycestování
podle ustanovení §91 odst. 1 písm. c) zákona o azylu a porušil čl. 3 Úmluvy o právech dítěte,
když neshledal návrat stěžovatele do Arménie, kde nemá své nejbližší příbuzné, v rozporu
s mezinárodními závazky České republiky. Ve vztahu k překážkám vycestování považoval
stěžovatel rozhodnutí správního orgánu za nepřezkoumatelné, neboť není zřejmé, zda správní
orgán hodnotil existenci překážek vycestování stěžovatele nebo jeho matky. Stěžovatel
dále na konkrétních skutečnostech poukazoval na to, že správní orgán nezjišťoval informace
relevantní pro posouzení jeho případu a že závěry správního orgánu nemají oporu
v provedeném dokazování. Stěžovatel navrhl, aby byl rozsudek Městského soudu v Praze
zrušen a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení.
Dne 5. 1. 2005 byla věc předložena Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti. Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 12. 1. 2006,
č. j. 4 Azs 7/2005 – 61, vrátil spis Městskému soudu v Praze k odstranění nedostatku
povinného zastoupení stěžovatele, neboť plnou moc k zastupování v řízení o kasační stížnosti
udělil stěžovatel Mgr. Marcele Valtrové, advokátce, v době, kdy z důvodu své nezletilosti
neměl procesní způsobilost ve smyslu ustanovení §33 odst. 3 s. ř. s.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 25. 2. 2006, č. j. 11 Az 221/2003 – 63,
vyzval Mgr. Marcelu Valtrovou, advokátku, aby ve lhůtě 1 měsíce ode dne doručení
tohoto usnesení prokázala, že jí stěžovatel před podáním kasační stížnosti platně udělil plnou
moc k zastupování v řízení o kasační stížnosti.
Podáním ze dne 3. 4. 2006 sdělila Mgr. Marcela Valtrová, advokátka, soudu,
že s přihlédnutím k rozumové a volní vyspělosti stěžovatele v době udělení plné moci byla
jeho způsobilost k právním úkonům přiměřená provedenému právnímu úkonu, tedy udělení
plné moci k zastupování v řízení o kasační stížnosti. Současně však požádala soud
o prodloužení stanovené lhůty k předložení plné moci, aby ji mohla zajistit.
Dne 19. 5. 2006 byla věc opětovně předložena Nejvyššímu správnímu soudu
k rozhodnutí o kasační stížnosti.
Nejvyšší správní soud přípisem ze dne 6. 6. 2006, č. j. 4 Azs 7/2005 – 67 a 68, vyzval
stěžovatele, aby ve lhůtě do 15 dnů od doručení tohoto přípisu předložil Nejvyššímu
správnímu soudu plnou moc udělenou advokátovi pro zastupování stěžovatele
před Nejvyšším správním soudem ve smyslu ustanovení §105 odst. 2 s. ř. s. Současně
stěžovatele poučil o tom, že nevyhoví-li citované výzvě, Nejvyšší správní soud kasační
stížnost odmítne. Tento přípis stěžovatel osobně převzal dne 19. 6. 2006, avšak doručen
mu byl již dne 12. 6. 2006, neboť nastala fikce doručení podle ustanovení §50c odst. 4
zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, užitého ve spojení
s ustanovením §42 odst. 5 s. ř. s. Mgr. Marcele Valtrové, advokátce, byl tento přípis doručen
dne 8. 6. 2006.
Mgr. Marcela Valtrová, advokátka, podala dne 12. 6. 2006 zpětvzetí kasační stížnosti
s odůvodněním, že stěžovatel získal v mezidobí české státní občanství, a navrhla, aby soud
usnesením řízení zastavil.
Nejvyšší správní soud k podanému zpětvzetí kasační stížnosti nemohl přihlédnout,
neboť Mgr. Marcela Valtrová, advokátka, neprokázala, že ji stěžovatel zmocnil k podání
zpětvzetí kasační stížnosti.
Stěžovatel v soudem stanovené lhůtě, tj. do 27. 6. 2006, na uvedenou výzvu
k předložení plné moci nereagoval. Plná moc ze dne 9. 8. 2004, založená ve spisu na č. l. 51,
nebyla podle názoru Nejvyššího správního soudu platně udělena, neboť stěžovatel byl ke dni
podpisu této plné moci nezletilý, tedy neměl procesní způsobilost ve smyslu ustanovení §33
odst. 3 s. ř. s. Vzhledem k vlastní úpravě v soudním řádu správním nemůže být postupem
podle §64 s. ř. s. použito ustanovení občanského soudního řádu, na které odkazovala
Mgr. Marcela Valtrová, advokátka, a které procesní způsobilost definuje odlišně
od aplikovaného ustanovení §33 odst. 3 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud tak dospěl k závěru, že stěžovatel nesplnil povinnost
předepsanou ustanovením §105 odst. 2 s. ř. s. Podle tohoto ustanovení musí být stěžovatel
v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem, pokud stěžovatel nemá vysokoškolské
právnické vzdělání, které je podle zvláštního zákona vyžadováno pro výkon advokacie.
Stěžovatel právnické vzdělání nemá, na výzvu soudu však nepředložil plnou moc
udělenou advokátovi pro zastupování v tomto řízení, přestože byl řádně poučen o možnosti
odmítnutí kasační stížnosti.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu pokud stěžovatel
není v řízení o kasační stížnosti zastoupen advokátem (§105 odst. 2 s. ř. s.) a tato vada nebyla
k výzvě soudu odstraněna, nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne
(srov. usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2003, č. j. 3 Afs 9/2003 – 19).
Nedostatek zastoupení stěžovatele brání věcnému vyřízení kasační stížnosti. Jedná
se o nedostatek podmínek řízení, který přes výzvu soudu nebyl odstraněn, proto Nejvyšší
správní soud kasační stížnost stěžovatele podle ustanovení §46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.
a ustanovení §120 s. ř. s. odmítl.
Za této procesní situace se Nejvyšší správní soud již nezabýval návrhem na přiznání
odkladného účinku kasační stížnosti.
O náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti rozhodl Nejvyšší správní soud za použití
ustanovení §60 odst. 3 a ustanovení §120 s. ř. s. tak, že žádný z účastníků nemá právo
na jejich náhradu, neboť kasační stížnost byla odmítnuta.
Poučení: Proti tomuto usnesení n ej so u opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 30. června 2006
JUDr. Marie Turková
předsedkyně senátu