ECLI:CZ:NSS:2006:4.AZS.75.2006
sp. zn. 4 Azs 75/2006 - 87
USNESENÍ
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar
Nygrínové a soudců JUDr. Marie Turkové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobkyně: H.
S., zast. JUDr. Janem Bébrem, advokátem, se sídlem Praha 5, Ostrovského 3, proti
žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Praha 7, Nad Štolou 3, poštovní schránka
21/OAM, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze
dne 10. 2. 2005, č. j. 11 Az 208/2003 - 58, a o návrhu na přiznání odkladného účinku kasační
stížnosti,
takto:
I. Kasační stížnost se odmítá .
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Zástupci stěžovatelky JUDr. Janu Bébrovi, advokátu, se p ř i z n á v á odměna
ve výši 1075 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu ve lhůtě
30-ti dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění:
Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) brojila žalobou podanou u Městského
soudu v Praze proti rozhodnutí Ministerstva vnitra, č. j. OAM-10941/VL-19-P22-2001,
ze dne 8. 9. 2003, kterým jí nebyl udělen azyl podle §12, §13 odst. 1 a 2 a §14 zákona
č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky,
ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“), s tím, že se na ni nevztahuje
překážka vycestování podle §91 téhož zákona.
Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 2. 2005, č. j. 11 Az 208/2003 - 58,
rozhodl, že se žaloba zamítá a žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Proti tomuto rozsudku stěžovatelka včas podala kasační stížnost, v níž konstatuje,
že s rozsudkem nesouhlasí a podle §102 a násl. s. ř. s. proti němu podává kasační stížnost.
Dále uvedla, že při projednávání její žádosti o azyl došlo k pochybení správního orgánu
a že rozhodnutí správního orgánu napadá v celém rozsahu. Správnímu orgánu vytýká,
že nezjistil přesně a úplně skutkový stav věci, nesprávně posoudil žádost o azyl, neopatřil
úplné důkazy, jeho rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů a svým postupem porušil §3
odst. 4, §32 odst. 1, §34 odst. 1 a §46 správního řádu. Stěžovatelka dále uvedla, že v zemi
původu panují takové poměry, že tam nemůže žít. Tvrdí, že se před svým útěkem ocitla
v situaci, kterou popisuje čl. 53 Příručky k postupům a kritériím pro určování právního
postavení uprchlíků, vydané Vysokým komisařem v lednu 1992 v Ženevě, a odkazuje
též na čl. 43 Příručky. Stěžovatelka požaduje zrušení shora citovaného rozsudku a vrácení
věci městskému soudu k dalšímu řízení. Dále navrhuje, aby kasační stížnosti byl přiznán
odkladný účinek a žádá o ustanovení zástupce a tlumočníka do ruského jazyka.
Městský soud v Praze svým usnesením ze dne 24. 10. 2005, č. j. 11 Az 208/2003 - 80,
stěžovatelce ustanovil zástupce z řad advokátů JUDr. Jana Bébra. Poté usnesením ze dne
3. 2. 2006, č. j. 11 Az 208/2003 - 84, vyzval stěžovatelku, aby kasační stížnost do jednoho
měsíce doplnila tak, aby bylo zřejmé, v jakém rozsahu a z jakých důvodů rozhodnutí
krajského soudu napadá, a aby doplnila údaj o tom, kdy byl napadený rozsudek doručen.
Městský soud zároveň uvedl, že nebude-li výzvě ve stanovené lhůtě vyhověno, bude kasační
stížnost odmítnuta. JUDr. Jan Bébr, ustanovený zástupce stěžovatelky, přípisem ze dne
9. 2. 2006 a přípisem ze dne 2. 3. 2006 informoval městský soud, že kasační stížnost
zatím doplnit nemůže, neboť se mu nedaří navázat se stěžovatelkou kontakt, a doplní ji,
jakmile to bude možné. Následně dne 15. 5. 2006 předložil Městský soud v Praze věc
Nejvyššímu správnímu soudu k rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že za situace, kdy nebylo reagováno na výzvu
Městského soudu v Praze k doplnění kasační stížnosti ve lhůtě soudem určené a ostatně
ani později, kasační stížnost nadále nesplňuje náležitosti předepsané ustanovením §106
odst. 1 s. ř. s. ve spojení s §103 odst. 1 s. ř. s.
Podle ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s. musí kasační stížnost kromě obecných
náležitostí podání obsahovat označení rozhodnutí, proti němuž směřuje, v jakém rozsahu
a z jakých důvodů je stěžovatel napadá, a údaj o tom, kdy mu rozhodnutí bylo doručeno.
Ustanovení §37 platí obdobně. Podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. předseda senátu
usnesením vyzve podatele k opravě nebo odstranění vad podání a stanoví mu k tomu lhůtu.
Nebude-li podání v této lhůtě doplněno nebo opraveno a v řízení nebude
možno pro tento nedostatek pokračovat, soud řízení o takovém podání usnesením odmítne,
nestanoví-li zákon jiný procesní důsledek. O tom musí být podatel ve výzvě poučen.
Z výše uvedeného plyne, že kasační stížnost zůstává neurčitá a nekonkrétní. V textu
kasační stížnosti stěžovatelka neuvádí, v jakém rozsahu napadá rozsudek krajského soudu,
ani žádné konkrétní důvody. Z textu kasační stížnosti tak není poznatelné, v čem stěžovatelka
spatřuje nezákonnost či nesprávnost napadeného rozsudku krajského soudu,
resp. jaká pochybení krajskému soudu vytýká.
Podle konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu, pokud stěžovatel v kasační
stížnosti neuvede, v jakém rozsahu a z jakých důvodů napadá rozhodnutí, proti němuž kasační
stížnost směřuje (§106 odst. 1 s. ř. s.), a tyto vady k výzvě soudu nebyly odstraněny,
nelze v řízení pokračovat a soud kasační stížnost odmítne (srov. např. usnesení Nejvyššího
správního soudu ze dne 4. 6. 2003, č. j. 2 Ads 29/2003 - 40).
Tak tomu je v posuzované věci, kdy stěžovatelka pouze uvádí, že s rozsudkem
nesouhlasí a podle §102 a násl. s. ř. s. proti němu podává kasační stížnost, dále uvádí,
že při projednávání její žádosti o azyl došlo k pochybení správního orgánu a že rozhodnutí
správního orgánu napadá v celém rozsahu, přičemž správnímu orgánu vytýká, že nezjistil
přesně a úplně skutkový stav věci, nesprávně posoudil žádost o azyl, neopatřil úplné důkazy,
jeho rozhodnutí nevyplývá ze zjištěných podkladů a svým postupem porušil výše citovaná
ustanovení správního řádu, a dále uvádí, že v zemi původu panují takové poměry,
že tam nemůže žít, a tvrdí, že se před svým útěkem ocitla v situaci, kterou popisuje čl. 53
Příručky k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydané Vysokým
komisařem v lednu 1992 v Ženevě, a odkazuje též na čl. 43 Příručky. Stěžovatelka neuvádí
nic konkrétního proti postupu či rozsudku krajského soudu, neuvádí, jakých pochybení
se soud dopustil (ať již ve smyslu vad řízení, či v právním závěru). Takto formulovanou
kasační stížnost považuje Nejvyšší správní soud za nedostačující ve smyslu ustanovení §106
odst. 1 s. ř. s. se zřetelem k ustanovení §103 odst. 1 s. ř. s.
Nejvyšší správní soud uzavírá, že stěžovatelka (její zástupce) byla řádně vyzvána
k odstranění vytýkaných vad kasační stížnosti a byla současně poučena o následcích
nerespektování této výzvy. Vytýkané vady stěžovatelka ve stanovené lhůtě neodstranila.
Vzhledem k tomu, že potřebné údaje nebyly stěžovatelkou doplněny, nebyly splněny
podmínky ustanovení §106 odst. 1 s. ř. s.
Za této situace nezbylo Nejvyššímu správnímu soudu než kasační stížnost
podle ustanovení §37 odst. 5 s. ř. s. odmítnout, neboť nebyla ve stanovené lhůtě doplněna
a v řízení není možno pro tento nedostatek pokračovat.
Stěžovatelka rovněž požádala o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti.
V situaci, kdy byla kasační stížnost odmítnuta, se Nejvyšší správní soud tímto návrhem
již nezabýval.
Výrok o náhradě nákladů řízení se opírá o §60 odst. 3 s. ř. s., ve spojení s §120
s. ř. s., podle něhož žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační
stížnosti, jestliže kasační stížnost byla odmítnuta.
Nejvyšší správní soud přiznal zástupci stěžovatelky odměnu za jeden úkon právní
služby ve výši 1000 Kč podle ustanovení §9 odst. 3 písm. f) a §11 odst. 1 písm. b) vyhlášky
č. 177/1996 Sb. a náhradu hotových výdajů podle ustanovení §13 odst. 3 téže vyhlášky
ve výši 75 Kč za jeden úkon, celkem tedy 1075 Kč. Uvedená částka bude zástupci
stěžovatelky vyplacena do 30-ti dnů od právní moci tohoto usnesení z účtu Nejvyššího
správního soudu.
Poučení: Proti tomuto usnesení nejsou opravné prostředky přípustné.
V Brně dne 20. října 2006
JUDr. Dagmar Nygrínová
předsedkyně senátu