ECLI:CZ:NSS:2006:5.AFS.25.2005
sp. zn. 5 Afs 25/2005 - 61
ROZSUDEK
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Václava
Novotného a soudkyň JUDr. Ludmily Valentové a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci
žalobce: J. F., zast. Mgr. Janou Hamplovou, advokátkou, se sídlem U Brány 16, 789 85
Mohelnice, proti žalovanému: Celní ředitelství Olomouc, se sídlem v Olomouci, Blanická
19, 772 71, o kasační stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 9. 2004,
č. j. 22 Ca 294/2003 – 32,
takto:
I. Kasační stížnost se zamítá .
II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
Žalobce, co by stěžovatel, včas podanou kasační stížností brojí proti rozsudku
Krajského soudu v Ostravě shora, jímž byly zamítnuty žaloby podané proti žalovanému
celnímu ředitelství týkající se propuštění zboží do režimu volného oběhu (rozhodnutí ze dne
9. 6. 2003, č. j. 2600/03-21) a ve věci celního deliktu (rozhodnutí ze dne 12. 6. 2003,
č. j. 2816/03-21). Prve zmíněným rozhodnutím (ze dne 9. 6. 2003) Celního ředitelství
v Olomouci bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Celního úřadu Šumperk,
pobočka Mohelnice, ze dne 19. 2. 2003, č. j. 10966012-07452-8, jímž tento správní orgán
rozhodl o propuštění zboží „KNIHA KATALOG H. VIII. ROČNÍK“ do režimu volného
oběhu, přičemž před jeho propuštěním opravil údaje v celním prohlášení ze dne 25. 4. 2002,
ref. č. 12842, neboť dospěl k závěru, že stěžovatelem deklarované sazební zařazení zboží
do podpoložky 49019900 je chybné, zatímco má být správně podpoložka 49111010.
Rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 6. 2003 bylo k odvolání stěžovatele změněno rozhodnutí
Celního úřadu Šumperk ze dne 31. 3. 2003, č. j. CD 03/SU/0026/O, jímž byla stěžovateli
uložena pokuta za celní delikt ve výši 2000 Kč pro porušení §293 písm. b) zák. č. 13/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů s tím, že v rozporu s ust. §105 odst. 10 celního zákona
nesprávně deklaroval ve shora uvedeném celním prohlášení ze dne 25. 4. 2002 referenční
číslo 12842, sazební zařazení zboží do podpoložky 49019900 celního sazebníku. Žalovaný
změnil rozhodnutí celního úřadu z formálních důvodů, protože celní úřad ve výroku
rozhodnutí odkázal na ust. §105 odst. 10 celního zákona, ve znění účinném až po přijetí
celního prohlášení v tom směru, že stěžovatel nesprávně deklaroval sazební zařazení zboží
v rozporu s §105 odst. 4 celního zákona, ve zbývající části ponechal výrok rozhodnutí beze
změn. Krajský soud projednal věci pod jedním jednacím číslem, když obě původně
samostatně podané žaloby spojil ke společnému projednání.
V kasační stížnosti namítá stěžovatel nerovný přístup, uvádí, že z řízení bylo zřejmé,
že nebylo možno zařadit dovezené zboží přímo do stoprocentně odpovídající podpoložky,
ale že celní orgány zboží zařazovaly do té podpoložky, která jim připadala specifičtější
než ostatní. Soud postupoval obdobně a zvažoval více možností. Uvádí, že je nepřijatelné,
aby zveřejněné inzeráty v H. byly posuzovány jinak než inzerce v jiném periodiku jen proto,
že mají různou periodicitu, ačkoli po obsahové stránce jsou srovnatelné. Soud měl zkoumat co
to, co má být definováno, ve skutečnosti je. Došel k nesprávnému závěru, že ročenka
KATALOG H. je v podstatě určena k reklamě. Odborné články, které si výrobci neobjednali,
mohou být jen těžko posuzovány jako reklama. Tak nelze považovat ani ilustrativní
fotografie, které byly vybírány náhodně z volně dostupných propagačních materiálů tak,
aby vhodně doplňovaly obsah a čtenářům umožňovaly obecnější přehled. Výrobci
ani prodejci si jejich uveřejnění neobjednávali a neměli k němu žádný vztah. Fotografie mimo
inzeráty nelze tedy považovat za reklamní a jejich účel tak posuzovat. To by i dětské leporelo
ilustrované známým malířem nemohlo být ničím jiným než reklamou tohoto umělce. Lze také
těžko stanovit vztah mezi zveřejněním toho, co podle soudu mělo být reklamou a někým,
komu tato reklama má přinést ekonomický přínos v podobě zvýšeného prodeje či zájmu
o konkrétní výrobek. Mělo by se jednat o nevyžádaný majetkový prospěch či nevyžádané
nepeněžité plnění? Z celkového počtu 130 stran tvoří inzertní část necelá 44% a odborné
články a ilustrační fotografie přes 56%. Inzerce nepřevažuje, není ani nadpoloviční, natož
podstatná část, a proto se nemůže jednat o tiskovinu v podstatě k reklamě. Je nejspíše knihou,
brožurou či podobnou tiskovinou (4901). Tak se považuje i posouzení celního deliktu
a sankce za nesprávné. Nelze bezhlavě uplatňovat princip „neznalost celního sazebníku
neomlouvá“, když soud sám i celní orgán hledaly nejspecifičtější zařazení a cesta
ke konečnému závěru nebyla jednoduchá. Nelze postihovat dovozce, že uvedl nesprávný kód,
že zboží ani nezatajil a řádně ho popsal slovně. Návrh nelze považovat za celní delikt. Pokuta
měla být zrušena i s ohledem na to, že rozhodnutí o pokutě bylo vydáno dříve (31. 3. 2003),
než bylo pravomocně rozhodnuto o možné existenci celního deliktu (13. 6. 2003). Taktéž
se namítá závažné porušení práv stěžovatele, když ten byl protizákonně připraven o řádný
opravný prostředek ve věci vydání závazné informace, s čímž se soud nevypořádal. Navrhuje
se zrušení napadeného rozsudku.
Z obsahu správního spisu se podává, že celní úřad přijal dne 25. 4. 2002 celní
prohlášení referenční číslo 12842 na propuštění dováženého zboží do režimu volného oběhu.
Jednalo se o dovoz zboží, které žalobce deklaroval v odst. 31 jako KNIHA KATALOG H.
VIII. ROČNÍK a v odst. 33 pod podpoložkou 49019900 celního sazebníku. Při ověřování
správnosti celního prohlášení celní úřad zpochybnil sazební zařazení zboží uvedené v odst. 33
celního prohlášení. Celní úřad souhlasil s návrhem žalobce, aby o propuštění zboží do režimu
volného oběhu bylo rozhodnuto až po vydání závazné informace o sazebním zařazení zboží.
Na základě žádosti žalobce celní úřad podle §123 celního zákona, ve znění účinném do
30. 6. 2002, povolil nakládat se zbožím ještě před jeho propuštěním, poté co žalobce složil
celní jistotu ve výši 23 760 Kč. Ministerstvo financí ČR - Generální ředitelství cel dne
19. 6. 2002 vydalo podle §46 celního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2002, závaznou
informaci o sazebním zařazení zboží č. j. 16304/02-32, kterou zařadilo předmětné zboží do
podpoložky 49111010 celního sazebníku - ostatní tiskařské výrobky včetně tištěných obrazů,
rytin a fotografií, reklamní a propagační tiskoviny, obchodní katalogy a podobné výrobky,
obchodní katalogy. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí rozklad, který ministr financí
rozhodnutím ze dne 17. 9. 2002, č. j. 95191/2000 jako opožděný zamítl. Žalobce přesto u
jednání dne 30. 1. 2003 vyslovil nesouhlas s předmětnou závaznou informací o sazebním
zařazení zboží s tím, že podle jeho názoru by mělo být zboží správně zařazeno do podpoložky
49029090 celního sazebníku. K posouzení charakteru zboží předložil žalobce celnímu úřadu
jeden výtisk KATALOGU H.
Celní úřad dne 19. 2. 2003 propustil zboží do režimu volného oběhu, přičemž opravil
v celním prohlášení mj. sazební zařazení zboží do podpoložky 49111010, v důsledku čehož
zvýšil sazbu daně z přidané hodnoty z 5% na 22% a vyměřil daň z přidané hodnoty ve výši
23 760 Kč. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které bylo napadeným
rozhodnutím žalovaného ze dne 9. 6. 2003, č. j. 2600/03-21 zamítnuto. Žalovaný konstatoval,
že, celní úřad zařadil zboží do podpoložky 49111010 na základě vlastního posouzení
dovezeného zboží, neboť závazná informace o sazebním zařazení zboží je podle §46c odst. 1
písm. b) celního zákona závazná pouze pro zboží, které je uvedeno v celním prohlášení
přijatém po jejím vydání. Celní úřad dle žalovaného zohlednil požadavek na periodicitu
stanovenou v položce 4902 celního sazebníku, kdy použil jako pomocné kritérium
Vysvětlivky k celnímu sazebníku, neboť pojem periodikum není definován vnitrostátními
právními předpisy. Podle Vysvětlivek k celnímu sazebníku patří do čísla 4902 časopisy a jiná
periodika vydávána týdně, čtrnáctidenně, měsíčně, čtvrtletně nebo pololetně. Tento postup
celního úřadu je slučitelný s článkem 7 Mezinárodní úmluvy o harmonizovaném systému
popisu a číselného označování zboží. KATALOG ZBRANÍ, STŘELIVA A DOPLŇKŮ – H.
VIII. ROČNÍK je vydáván jednoročně, jedná se o publikaci zbraní, střeliva a doplňků pro
myslivce. V této publikaci jsou uvedena kritéria soutěže čtenářů pro rok 2002, dále orientační
ceník vybraných zbraní a optiky s názvy výrobců, prodejců a dovozců, přičemž výroba této
publikace je závislá na inzerentech. Celní úřad správně zařadil toto zboží do podpoložky
49111010 za použití pravidla č. 1 Všeobecných pravidel pro interpretaci Harmonizovaného
systému a poznámky 5 ke kapitole 49 celního sazebníku, neboť tato podpoložka z obsahového
hlediska vystihuje předmětnou publikaci nejspecifičtěji. Jako pomocné kritérium byly použity
Vysvětlivky k číslu 4901, podle kterých s výhradou poznámky 3 ke kapitole 49, do čísla 4901
nepatří všechny publikace věnované v podstatě reklamě a inzerci, jakož i obchodní katalogy,
ročenky publikované obchodním sdružením nebo publikace upozorňující na výrobky a služby
zajišťované vydavatelem. Předmětná publikace, která obsahuje odborné články, placenou
inzerci i propagaci produktů vydavatele se podle názoru žalovaného svým obsahovým
zaměřením nejvíce podobá propagačnímu katalogu, upozorňujícímu na výrobky a služby
inzerentů. V souvislosti s nesprávně uvedeným údajem o sazebním zařazení zboží v celním
prohlášení celní úřad rozhodnutím ze dne 31. 3. 2003, č. j. CD 03/SU/0026/O žalobci uložil
za celní delikt pokutu ve výši 2000 Kč, neboť žalobce porušil zákonem chráněný zájem
společnosti způsobem uvedeným v §293 písm. b) celního zákona. Rozhodnutím žalovaného
ze dne 12. 6. 2003, č. j. 2816/03-21 bylo k odvolání změněno rozhodnutí celního úřadu
o celním deliktu, ovšem pouze z formálních důvodů, jak bylo uvedeno shora; podstata
rozhodnutí celního úřadu zůstala beze změn.
Z obsahu správních spisů je zřejmé, že celní orgány měly jako podklad pro rozhodnutí
k dispozici jeden výtisk předmětné publikace nazvané „KATALOG ZBRANÍ, STŘELIVA
A DOPLŇKŮ H. - VIII. ROČNÍK“. Jelikož tato publikace již nebyla součástí správních
spisů, krajský soud v souladu s ust. §77 odst. 2 s. ř. s. zopakoval tento důkaz, přičemž zjistil,
že tato publikace vychází jedenkrát za kalendářní rok. V předmluvě publikace samotný
vydavatel konstatuje, že se jedná z velké části o propagační katalog výrobců, dovozců a
prodejců mysliveckého sortimentu, proto je jeho výroba závislá na inzerentech. Publikace má
celkem 130 stran, z toho první část (strana 3 až 82) je převážně reklamní a obsahuje placenou
inzerci výrobců, dovozců a prodejců mysliveckých a střeleckých časopisů, kulových zbraní,
kombinovaných a brokových zbraní, krátkých střelných zbraní, střeliva, optiky, nožů, oděvů,
obuvi a doplňků pro myslivce. Jednotlivé inzeráty obsahují vyobrazení nabízeného zboží,
v některých případech s uvedením základních technických parametrů a ceny zboží, dále
kontakty, kde je zboží možno přímo zakoupit nebo objednat. Druhá část (strana 84 až 130)
je textová a obsahuje kritéria čtenářské soutěže pro rok 2002, orientační ceník vybraných
zbrání a optiky v České republice podle jednotlivých výrobců a odborné články týkající
se loveckého střelectví.
V souladu s ust. §109 odst. 3 s. ř. s. je Nejvyšší správní soud vázán důvody kasační
stížnosti; to neplatí, bylo-li řízení před soudem zmatečné /ust. §103 odst. 1 písm. c) cit. zák./
nebo bylo zatíženo vadou, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé,
anebo je-li napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné /ust. §103 odst. 1 písm. d) cit. zák./, jakož
i v případech, kdy je rozhodnutí správního orgánu nicotné. Ke skutečnostem, které stěžovatel
uplatnil poté, kdy bylo vydáno napadené rozhodnutí, Nejvyšší správní soud v souladu
s ustanovením §109 odst. 4 s. ř. s. nepřihlédne. Skutkovým základem pro rozhodnutí
kasačního soudu se tedy mohly stát pouze skutečnosti a důkazy, které byly uplatněny
před soudem, který vydal napadené rozhodnutí.
Nejvyšší správní soud přezkoumal kasační stížností napadené rozhodnutí Krajského
soudu v Ostravě v mezích důvodů, jak je lze nejlépe zařadit pod ust. §103 odst. 1 písm. a)
a b) s. ř. s. a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
V ustanovení §103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. může nezákonnost, spočívající
v nesprávném právním posouzení věci soudem v předcházejícím řízení spočívat buď v tom,
že na správně zjištěný skutkový stav je aplikována nesprávná právní věta, popř. je sice
aplikována správná právní věta, ale tato je nesprávně vyložena. Vztah mezi skutkovým
zjištěním a právním posouzením lze charakterizovat tak, že jde o aplikaci právní normy
na konkrétní případ nebo situaci.
Dle §104 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, platného ve smyslu §324
v rozhodném období, jsou základními náležitostmi rozhodnutí v celním řízení a) označení
celního úřadu, který rozhodnutí vydal, b) evidenční číslo rozhodnutí, datum přijetí celního
prohlášení, datum vydání rozhodnutí, c) přesné označení deklaranta, d) název zboží, e)
podpoložka celního sazebníku a celní sazba zboží, f) částka cla, daně a poplatku a číslo účtu
příslušné banky, na nějž má být tato částka zaplacena, g) vlastnoruční podpis pověřeného
zaměstnance celního úřadu s uvedením jména, příjmení a funkce a otisk služebního razítka;
v případech, kdy je rozhodnutí vydáno prostřednictvím zařízení pro zpracování a přenos údajů
na nosičích informací, jsou vlastnoruční podpis a otisk služebního razítka nahrazeny kódem.
Dle §105 odst. 4 celního zákona platného v rozhodném období je podání celního
prohlášení považováno za projev vůle deklaranta navrhnout předmětné zboží k propuštění
do příslušného režimu. Podáním celního prohlášení potvrzuje deklarant správnost údajů
v něm obsažených, pravost dokladů, kterými je doloženo a zavazuje se k plnění povinností
vyplývajících z propuštění zboží do navrženého režimu. Dle odst. 5 téhož ustanovení
ministerstvo stanoví vyhláškou formu, obsah a náležitosti celního prohlášení
a co je považováno za úkon, jímž držitel zboží vyjadřuje svou vůli, aby zboží bylo propuštěno
do příslušného režimu; z důvodů hodných zřetele může ministerstvo přechodně stanovit obsah
a náležitosti celního prohlášení opatřením, které oznámí uveřejněním plného znění ve Sbírce
zákonů. Písemné celní prohlášení při dovozu, vývozu nebo tranzitu lze účinně podat jen
na tiskopise, vydaném nebo schváleném ministerstvem.
Podle §56 odst. 1 celního zákona, vznikl-li celní dluh, vyměřuje se clo podle sazeb
stanovených celním sazebníkem (dále jen „celní sazba“) ze základu stanoveného tímto
zákonem. Podle odst. 2 uvedeného ustanovení celní sazby a měrové jednotky celního
sazebníku stanoví a celní sazebník vydává vláda nařízením. Podle §57 odst. 1 celního zákona
celní sazebník obsahuje m.j. i kombinovanou nomenklaturu zboží. Podle §58 písm. a) celního
zákona sazební zařazení zboží je určeno podpoložkou kombinované nomenklatury.
Podle paragrafu 1 nařízení vlády č. 480/2001 Sb., kterým se vydává celní sazebník
a kterým se stanoví sazby dovozního cla pro zboží pocházející z rozvojových a nejméně
rozvinutých zemí a podmínky pro jejich uplatnění (celní sazebník), které nabylo účinnosti
dnem 1. ledna 2002 pro rok 2002, se vyměřuje clo z dováženého zboží podle sazeb
stanovených celním sazebníkem uvedeným v příloze č. 1 k tomuto nařízení, není-li dále
stanoveno jinak. Z úvodu k celnímu sazebníku vyplývá, že celní sazebník používá pro účely
klasifikace zboží Kombinovanou nomenklaturu Evropské unie, která vychází
z Harmonizovaného systému popisu a číselného označování zboží, který rozděluje zboží
do 21 tříd (I až XXI) a 97 kapitol (01 až 97), které se dále hierarchicky člení na čtyřmístná
čísla a šestimístné položky. Kombinovaná nomenklatura navazuje na Harmonizovaný systém
a doplňuje jej o dvoumístné číselné označení, tj. na osmimístné podpoložky. Obligatorní části
nomenklatury jsou kromě popisu a číselného označení zboží také poznámky ke třídám,
kapitolám, číslům, položkám a podpoložkám, jakož i Všeobecná pravidla pro interpretaci
Harmonizovaného systému. Podle pravidla č. 1 názvy tříd, kapitol a podkapitol mají pouze
orientační charakter; pro právní účely jsou pro zařazování směrodatná znění čísel
a odpovídajících poznámek ke třídám nebo kapitolám, jakožto i následujících pravidel, pokud
znění těchto čísel nebo poznámek nestanoví jinak.
Krajský soud vyhodnotil jako nedůvodné ty žalobní námitky, které se týkaly závazné
informace o sazebním zařazením zboží, o tom, že napadené rozhodnutí týkající se propuštění
zboží do režimu volného oběhu není přezkoumatelné a dále se podrobně zabýval
problematikou celního sazebníku a rozdílem právní návaznosti mezi vysvětlivkami
k harmonizovanému systému popisu a číselnému označování zboží, vydaných Světovou celní
organizací a Harmonizovaným systémem samotným. Zabýval se podrobně povahou
předmětného zboží a důvody, proč bylo zařazeno pod č. 4911, resp. 491110, a dále
podpoložky 49111010. V dalším se pak věnuje problematice celního deliktu a připomíná
objektivní odpovědnost narozdíl od celních přestupků.
Krajský soud dospěl ke správnému závěru stran použití definice pojmu „periodický
tisk“, jak je uvedena v §3 písm. a) zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při
vydávání periodického tisku a o změně některých dalších zákonů (tiskový zákon), ve znění
pozdějších předpisů, podle které se periodickým tiskem rozumí noviny, časopisy a jiné
tiskoviny, vydávané pod stejným názvem, se stejným obsahovým zaměřením a v jednotné
grafické úpravě nejméně dvakrát v kalendářním roce. Vzhledem k tomu, že předmětný
katalog je vydáván pouze jednou za kalendářní rok, nelze jej zařadit do žádné podpoložky
čísla 4902. Je proto namístě úvaha o zařazení tohoto katalogu do čísla 4901, které zní „tištěné
knihy, brožury, letáky a podobné tiskoviny, též v jednotlivých listech (arších)“, nebo do čísla
4911, které zní „ostatní tiskoviny, včetně tištěných obrazů a fotografií“. Pro rozlišení těchto
kategorií je zásadní poznámka 5 ke kapitole 49 celního sazebníku, podle které s výhradou
ustanovení poznámky 3 k této kapitole (použití poznámky 3 není z povahy věci v tomto
případě možné) nepatří do čísla 4901 publikace, které jsou v podstatě určeny k reklamě
(např. brožury, prospekty, letáky, obchodní katalogy, ročenky publikované obchodními
sdruženími, turisticky propagační materiál). Takové publikace se zařazují do čísla 4911.
S ohledem na shora uvedený charakter a účel katalogu je třeba akceptovat závěr krajského
soudu, že tato publikace je v podstatě určena k reklamě, neboť z větší části (2/3 svého
celkového rozsahu) se jedná o propagační katalog výrobců, dovozců a prodejců mysliveckého
sortimentu a jeho výroba je závislá na inzerentech. Textová část, která tvoří jednu třetinu
celkového rozsahu publikace s obsahem zejména odborných článků týkajících se loveckého
střelectví, má pouze doplňkový charakter. Žalovaný nepochybil, jestliže předmětné zboží
zařadil do čísla 4911, položky 491110 (reklamní a propagační tiskoviny, obchodní katalogy
a podobné výrobky) a podpoložky 49111010 (obchodní katalogy). U tohoto druhu zboží
se pak snížená 5% sazba DPH neuplatňuje.
Skutečnost, že názvy tříd, kapitol a podkapitol mají pouze orientační charakter, podle
názoru Nejvyššího správního soudu neznamená, že by pro zařazování zboží byly zcela
bez významu; Harmonizovaný systém popisu a číselného označování zboží je skutečně
systémem, tedy množinou prvků uspořádaných podle jejich podobnosti a souvislosti v ucelené
subsystémy prvků, které se vyznačují určitými společnými znaky, jež je odlišují od jiných
subsystémů tohoto systému.
Výklad obsažený ve Vysvětlivkách k Harmonizovanému systému popisu a číselného
označování zboží, v Seznamu názorů Výboru pro Harmonizovaný systém i v návodech
vydaných Výborem pro Harmonizovaný systém a v jeho doporučeních v rámci řešení sporů
je adresován smluvním stranám Úmluvy, není závazný pro jednotlivce a nelze zde vycházet
ze zásady, že neznalost práva neomlouvá. Stěžovatel byl povinen postupovat podle pravidel
obsažených v celním sazebníku. Pokud smluvní strany chtějí zajistit, aby výklad podávaný
jejich vnitrostátními orgány aplikujícími ustanovení úmluvy byl v souladu s výkladem
podávaným orgánem úmluvy, musí tak učinit cestou recepce do národního právního řádu;
jednou z cest, jak toho lze dosáhnout, je i možnost předvídaná v článku 3 odst. 3 Mezinárodní
úmluvy o harmonizovaném systému popisu a číselného označování zboží a Protokolu o její
změně.
Týž závěr platí i o rozhodnutí Výboru pro harmonizovaný systém při Světové celní
organizaci z května 1999, následně v lednu 2000 oficiálně publikovaném ve schváleném
doplňku Seznamu názorů Výboru pro harmonizovaný systém z 24. zasedání Výboru.
Zákonodárce v roce 2001 novelizoval zákon č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, ve znění
pozdějších předpisů, a to zákonem č. 141/2001 Sb.
Nejvyšší správní soud se ztotožňuje se způsobem, jakým se krajský soud vypořádal
s otázkou celního deliktu, podle jehož názoru na údaje deklarované v podaném celním
prohlášení je nutno pohlížet jako na údaje o zboží podléhajícím celnímu dohledu ve smyslu
§293 písm. b) celního zákona. Celní řízení je zahájeno podáním celního prohlášení
na propuštění zboží do navrženého režimu nebo na ukončení režimu. Forma a náležitosti
celního prohlášení jsou uvedeny v §105 celního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2002.
Podle §105 odst. 4 celního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2002, je podání celního
prohlášení považováno za projev vůle deklaranta navrhnout předmětné zboží k propuštění
do příslušného režimu. Podáním celního prohlášení ovšem deklarant současně potvrzuje
správnost údajů v něm obsažených, pravost dokladů, kterými je doloženo, a zavazuje
se k plnění povinností vyplývajících z propuštění zboží do navrženého režimu. V celním
prohlášení deklarant uvádí m.j. údaje o druhu dovezeného zboží, a to jednak v odst. 31
celního prohlášení slovním popisem a jednak v odst. 33 v podobě sazebního zařazení zboží
vyjádřeného osmimístným číselným kódem podpoložky podle celního sazebníku. Deklarant
tedy nese odpovědnost za veškeré údaje, které o zboží uvedl v podaném celním prohlášení.
Do doby, než celní orgány rozhodnou o propuštění zboží do režimu volného oběhu, je třeba
na údaje v celním prohlášení pohlížet jako na údaje o zboží, které podléhá celnímu dohledu,
neboť zahraniční zboží dovezené do tuzemska podléhá celnímu dohledu do okamžiku změny
jeho celního statutu (srov. §47 a §128 celního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2002).
V případě sazebního zařazení zboží se jedná o právní otázku, která může být v některých
případech velmi složitá. Neznalost práva (celního sazebníku) však neomlouvá; uvede-li
právnická osoba nebo fyzická osoba - podnikatel jako deklarant nesprávné údaje o zboží
podléhajícím celnímu dohledu (včetně sazebního zařazení), dopustí se celního deliktu podle
§298 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. §293 písm. b) celního zákona.
Krajský soud se vypořádal s námitkou závazné informace Generálního ředitelství cel
s tím, že podle §46 odst. 4 písm. b) celního zákona ve znění platném do 30. 6. 2002 nebyla
pro celní orgány závazná, byla-li vydána až po přijetí celního prohlášení. Nad to ministr
financí rozklad podaný proti této závazné informaci zamítl pro opožděnost, když lhůta
k podání rozkladu uplynula dnem 5. 7. 2002, a rozklad byl podán až dne 9. 7. téhož roku.
Podle §299 odst. 1 a 2 zákona č. 13/1993 Sb., celní zákon, lze za celní delikt
spočívající v tom, že se nezákonně doveze nebo vyveze zboží /§293 písm. b)/ uložit pokutu
až do výše 2 000 000 Kč. Na rozdíl od přestupků, u nichž vystupuje do popředí subjektivní
stránka, tedy zavinění, u správních deliktů právnických osob a podnikatelů tomu tak není. Zde
je odpovědnost konstruována bez ohledu na zavinění. Úprava odpovídá též zásadě rovnosti
subjektů; nese-li s sebou výkon uvedených aktivit zvýšenou možnost ohrožení veřejných
zájmů, musí tomu odpovídat i stejné podmínky pro trestání všech, kdo je vykonávají.
K subjektivním předpokladům se tedy neřadí zavinění. Odpovědnosti podléhají vedle
právnických osob i fyzické osoby vystupující jako podnikatelé nebo provozovatelé
kvalifikovaných činností, s jejichž výkonem je spojena řada povinností, odlišných
od obecných povinností občana. Proto i postih porušování takových povinností je odlišný
od obecného postihu občanů za přestupky. To se týká i subjektivních předpokladů
odpovědnost – subjekty odpovídají za porušení právních povinností zásadně bez ohledu
na zavinění. Rovněž skutkové podstaty jsou často stanovovány zcela shodně pro obě kategorie
subjektů. Jednotícím znakem není znak subjektu (odpovědné osoby), ale povaha prováděných
činností. Důvodem pro výjimku z jinak platné zásady, že fyzické osoby odpovídají za trestná
jednání na základě zavinění, je shora uvedená skutečnost, že pro předmětný druh deliktu
je určujícím znakem charakter vykonávané činnosti bez ohledu na povahu a postavení osoby;
podmínky postihu nemohou být proto rozdílné. Mezi takové zákony se řadí i zákon celní.
Proto skutek, který se stal, je bezpochyby celním deliktem a sankce, která byla stanovena na
samé spodní hranici zákonné sazby, nevybočila ze zákonem stanovených kriterií, aby mohla
být považována za nezákonnou či nepřiměřenou a s ohledem na ustanovení §40 odst. 1
správního řádu ani předčasnou.
Za těchto okolností Nejvyšší správní soud neshledal důvodnými ani další námitky
stěžovatele o tvrzeném nedostatečném dokazování a jeho vlivu a o nesprávném posouzení
právní otázky o vadnosti předcházejícího správního řízení dle ust. §103 odst. 1 písm. b)
s. ř. s. Nejvyšší správní soud shodně se závěrem krajského soudu shledal rozhodnutí
žalovaného řádně odůvodněným, jeho závěry jsou logické a jsou odrazem řádně provedeného
dokazování. Ze správního spisu je zcela zřejmé, že správní orgán provedl v řízení úplné
dokazování, je z něj zřejmé, z jakých důkazních prostředků správní orgán při svém
rozhodování vycházel. Důkazní prostředky byly řádně zhodnoceny a provedené dokazování
vyústilo v řádně zjištěný skutkový stav, z něhož správní orgán při svém rozhodování
vycházel.
Nebyly zjištěny vytýkané vady správního řízení, pro které by měl soud I. stupně
napadené rozhodnutí správního orgánu zrušit. Pokud se po přezkoumání rozhodnutí správního
orgánu v intencích soudního řádu správního, onen soud ztotožnil se závěry obsaženými
v rozhodnutí žalovaného, když tyto závěry shledal správnými, nezbylo mu, než žalobu proti
rozhodnutí správního orgánu zamítnout.
Ze všech shora uvedených důvodů dospěl Nejvyšší správní soud k závěru,
že přezkoumávané rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě je správné, a kasační stížnost jako
nedůvodnou proto zamítl.
Stěžovatel, který neměl v tomto soudním řízení úspěch, nemá právo na náhradu
nákladů řízení (§60 odst. 1 s. ř. s.) a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, náklady řízení
nevznikly, resp. je neúčtoval. Proto soud rozhodl, že žalovanému se náhrada nákladů řízení
o kasační stížnosti nepřiznává.
Poučení: Proti tomuto rozsudku nejsou opravné prostředky přípustné (§53 odst. 3,
§120 s. ř. s.).
V Brně dne 23. března 2006
JUDr. Václav Novotný
předseda senátu